Zachránil v Beskydech rodinnou zvoničku a zvoní na ní klekání

​Zachovalou, před pár lety rekonstruovanou zvoničku mají na své usedlosti v Krásné nad Zlatníkem v části zvané Na Dolině manželé Pajurkovi.

Stála tady odedávna a ještě v roce 2016 na ni zvonila dnes osmaosmdesátiletá Františka Pajurková, která však už pár let přenechává ze zdravotních důvodů starost o zvonění svému synovi Václavovi.

Ten se do rodné usedlosti nastálo vrátil i se ženou před pár lety, když skončil se stolařským řemeslem. „Mamka říká, že zvonička stojí na našem pozemku od nepaměti. My ji jenom udržujeme a taky na ni jako ona dříve zvoníme,“ říká Václav Pajurek.

Jeho maminka zvonila v pravé poledne a v šest hodin večer. „Taky se zvonil umíráček. Když na dědině někdo umřel, tak se zazvonilo vždycky v devět hodin dopoledne a ve tři hodiny odpoledne. Když umřel chlap, tak se zvonil umíráček třikrát vždy po dobu desíti minut s maličkými pauzami a přitom se odříkávala modlitba Anděl Páně. Když zemřela žena, zvonilo se dvakrát po dobu desíti minut. A když zemřelo dítě, byl umíráček ještě kratší. Podle toho široko daleko lidé poznali, kdo umřel,“ vysvětluje Václav Pajurek.

Zvoničku už opravoval jeho táta, syn Václav to vzal zgruntu

Zvoničku už kdysi opravil jeho otec. „Byl jsem malý synek, táta opravoval děravou střechu zvoničky, dal tam nějaký plech, kdysi se to látalo všelijak, obyčejně jak se dalo. Taky podepřel sloup zvoničky, protože už se kymácel. Aby to někomu při zvonění nespadlo na hlavu. Protože ten původní železný zvon váží dost, bude mít kolem čtyřiceti kilo,“ vzpomíná pětašedesátiletý Václav Pajurek.

V roce 2012 se pustil do rekonstrukce také on. „Zvoničce už uhnívaly základy, stavba stála prakticky jen na kamenech. Hrozně už se to kymácelo, tak máti přišla s tím, že chce zvoničku opravit. A že to přijdou opravit její známí. Ale já jsem se na to podíval a řekl jsem si, že zvoničku dokážu opravit sám. Obnovili jsme ji ručně vlastně za pár korun, s pomocí dřeva z našeho kusu lesa. A přispěla nám na to i obec, bývalá starostka mi v tom fandila."

Mimo určený čas nezvoní, aby si lidé nemysleli, že má mejdan

Zvoničku opravil s přáteli a rodinou z gruntu. Dostala nové betonové základy, nové dva sloupy. A celou kostru zvoničky drží dřevěné čepy.

Ještě asi čtyři roky zvonila klekání a umíráčky na rekonstruované zvoničce jeho maminka Františka. Pak ale onemocněla a dnes už nemůže chodit.

„Mamku už to vysilovalo, já jsem ještě tehdy chodil do práce a měl jsem odpolední, noční. Lidi říkali, že dnes už jsou zvony na elektriku, ale to by stálo určitě hodně peněz,“ říká Václav Pajurek, který už je v důchodu a posledních pár let zvoní poledne nebo klekání sám.

Ale spíše jen, když může. „Ten přesný čas už moc nedodržuji. Taky pořád nesleduji přesný čas a zapomenete někdy, že je dvanáct hodin. Ale snažím se dodržovat zvonění v poledne a večer, jak bývalo zvykem. Jen po té šesté večer už nezvoním. To by si sousedé na horách určitě řekli, že jsem opilý nebo tu mám nějaký mejdan. Dnes jsem zrovna zvonil, protože mě uprosila vnoučata,“ usmívá se Václav Pajurek.

Umíráčky moc nezvoní, už se tu moc neumírá

Jeho žena Věra Pajurková to potvrzuje. „Zazvoníme, když přijde návštěva, bývá to pro ně atrakce. Ale vždy v poledním čase nebo v čase klekání, tak, jak se má zvonit.“

Dodává, že už zvonil i několikrát umíráček sousedům. „Ono jich pár zemřelo právě v době, kdy jsem zvoničku opravoval. Teď už tady starších lidí moc nebydlí a tak se v tomto koutě Krásné moc neumírá. Někdy už ale ani mladí nepřijdou, abych kvůli zemřelému zazvonil. No, ale on je teď ten koronavirus, tak možná i kvůli tomu,“ říká.

Pan Václav Pajurek nám také zvon u své chalupy se dvěma hektary pozemků a necelými dvěma hektary lesů chalupy ukázkově rozezněl. Do této chalupy se také narodil a vyrostl na malém hospodářství s koněm a dobytkem.

„Pořád tu byla práce, v létě se sázely až na kopci brambory nebo třeba žito, sušilo se seno, chystalo se dřevo na zimu, když byl dobytek, tak se musel obhospodařovat,“ vzpomíná. Pak se odstěhoval do Frýdku-Místku, ale v rodném stavení trávil často s rodinou víkendy. A před pár lety se do rodného místa kvůli mamince i s manželkou vrátil.

Zimy jsou tu často drsné, ale už tady zůstanou

„Už tady zůstanu, i když jsou tu samé kopce. Ale zase tu všude rostou hřiby. Ale žít tady je hlavně v zimě někdy drsné. Třeba před necelým měsícem tu od 19. dubna nasněžilo čtyři dny po sobě každý den skoro čtyřicet centimetrů sněhu. Bal pak problém dostat se dolů k hlavní cestě. Musel jsem tehdy dojet do Ostravy na operaci. Tam po sněhu nebylo ani památky,“ říká Václav Pajurek a jeho žena Věra dodává, že právě na konci letošní zimy si se sněhem opravdu „užili“.

„Návštěvy sem většinou přijdou vždycky v létě a nadšeně říkají, jak je tady krásně. Ale když v zimě přes noc přisype čtyřicet čísel nebo se pokazí sněhová fréza, tak to vůbec není legrace. Přitom pár kilometrů dolů je už jiný svět,“ říká Věra Pajurková a dodává, že obnovená zvonička je manželova pýcha. „Dělal na tom skoro celý rok,“ říká.

Na špatný stav zvoničky upozornila seniorka z Dolní Krásné

Původní dřevěné zvoničky se na katastru obce Krásná dochovaly celkem čtyři. Region Slezská brána dokonce loni vydal mapu dřevěných staveb a zajímavostí Frýdecko-Místecka, Frýdlantska a okolí, která k nim stejně jako třeba ke zvoničkám na sousední Morávce i dalším dřevěným památkám v okolí ukazuje turistům cestu.

Obec Krásná nyní připravuje rekonstrukci jedné ze zvoniček, která stojí na Dolní Krásné. „Je v neutěšeném stavu, zvonička chátrá. Tak jsme se rozhodli ji rekonstruovat,“ řekl starosta Krásné Antonín Tulach.

Dodal, že jako první upozornila před časem na neutěšený stav staré zchátralé zvoničky jedna z obyvatelek Dolní Krásné při setkání starosty se seniory. „Tato paní nás také žádala, abychom zvoničku opravili. Bohužel ta paní o Velikonocích podlehla covidu-19,“ dodává starosta.

Zvonička bude moderní a obec rozhoduje, jak bude zvonit

Novou, moderní podobu zvoničky už navrhl rodák z Krásné, architekt Zdeněk Liška, jeho návrh počítá s tím, že se při stavbě do nové zvoničky zakomponují i některé zachovalé části a trámy z té původní. Současná zvonička tak podle starosty symbolicky předá kus sebe sama té nové. Součástí obnovy budou zřejmě také terénní úpravy okolí.

„Cenu rekonstrukce odhadujeme na statisíce až půl milionu korun, zkoušíme však nejprve dosáhnout na krajskou dotaci. Loni už jsme získali z kraje předběžný příslib, ale zhatila to nakonec situace s koronavirovou epidemií. Tak to zkusíme letos, máme už k rekonstrukci téměř vše, včetně souhlasu stavebního úřadu,“ řekl starosta Antonín Tulach.

Dodal, že obec si pohrává s myšlenkou, že by zvonička jednou opět zvonila. „Zatím nevíme, zda by zvonil nějaký obcí pověřený člověk nebo jestli bychom nechali do zvoničky zabudovat systém, který by zvonění v určený čas automaticky spouštěl,“ řekl starosta beskydské obce Krásná.