Zaniklý svět ostravských kaváren. Odkud se káva vzala a jak dobyla celý svět?

Milujete vůni kávy, svět kavárenských povalečů a kavárenských koutů? Magazín PATRIOT přináší seriál o slavných ostravských kavárnách, které sice většinou v minulých letech zanikly, přesto na ně historie nezapomněla.

„Turci mají další nápoj, černé barvy, který je v létě velmi osvěžující a v zimě zahřívá, aniž by jakkoliv měnil svou povahu. Pije se horký. Lidé ho pijí dlouhými doušky, ovšem ne během jídla, ale až po něm, jako druh pamlsku při hovoru v kruhu přátel.“ Tak popisovali v minulých stoletích kávu užaslí kronikáři a novináři prvních denních plátků, tehdy ještě bez dnes běžných fotografií.

A tak také ostravská archivářka Šárka Glombíčková začíná svou podrobnou studii ostravských kaváren. Pojďme se sní vydat do světa kávy a ostravských kaváren, kterých prý bylo podle zpráv živnostenských úředníků před sto lety v Ostravě na metr čtvereční dokonce více než v Praze. Odkud se vůbec káva vzala a jak dobyla celý svět?

„Kávovník pochází nejspíše z Etiopie, odkud proniklo jeho pěstování do jihozápadní Arábie. Tam se v první polovině 15. století rozšířil i zvyk připravovat z pražených zrn kávovníku i nápoj,“ popisuje archivářka. „Přes osmanskou říši a prostřednictvím benátských kupců se pak káva dostala do Evropy. V roce 1643 se objevila poprvé v Paříži a nejspíše roku 1651 v Londýně.“

Arméni převlečení za Turky nabízeli zprvu kávu na ulici

O popularitu a rozšíření nového cizokrajného nápoje se postarala právě Paříž. V jejích ulicích se v 70. letech 17. století začali objevovat Arméni převlečení za Turky, kteří nabízeli kolemjdoucím horký nápoj. Veškeré zařízení k přípravě kávy, hořící kamínka, konvici i šálky, nosili na podnosu před sebou.

První stálý lokál s kávou zřídil roku 1672 na tržišti Saint-Germain Armén Pascal, který později odešel do Anglie. Nejznámější a dodnes existující pařížskou kavárnu Procope otevřel poté v roce 1686 v blízkosti tehdejšího obchodního centra města Sicilan Francesco Procope Coltelli. „To byl bývalý Pascalův číšník. Kavárna měla už některé znaky pozdějších luxusních kavárenských podniků. Na stěnách byly tapiserie a zrcadla, byly tu i velké stropní lustry,“ uvádí Šárka Glombíčková.

Vůbec první kavárnu otevřel v Brně Turek Achmet

Jednu z nejstarších londýnských kaváren otevřel Edward Lloyd v Tower Street někdy v roce 1688. Scházeli se v ní loďaři, kupci a majitelé pojišťoven námořních společností. Vůbec první pražskou kavárnu U Zlatého hada otevřel muž zvaný Deodatus Dajanus, či Deosatus Dajamanus, který sídlil na Starém Městě v domě, kde se kříží ulice Karlova a Liliová. Pocházel prý z Damašku, a svůj podnik v domě, který stále existuje, otevřel v roce 1714. Po něm následovala druhá kavárna U Tří pštrosů. Prahu však už dříve předběhlo Brno, kde první podnik nabízející kávu otevřel už o dvanáct let dříve Turek Achmet. Ve Vídni zase provozoval kavárnu od roku 1685 Armén Johannes Diodato.

Nový nápoj zprvu vzbuzoval nedůvěru a někteří lékaři před jeho konzumací varovali. Jiní jej však naopak vychvalovali a doporučovali jako lék na neduhy nejrůznějšího druhu. Nadšení pro kávu ovládlo nejprve tehdejší společenskou elitu, později se však díky svým povzbuzujícím účinkům, které udržovaly v bdělosti mysl i tělo, stala lidovým nápojem. A dokonce částečně nahradila pivo a víno.

Kavárny měly dlouho orientální ráz

Prvními kavárníky v zemích severně od Alp byli hlavně Arméni, Turci, Řekové, Libanonci nebo Syřané. Většina kaváren proto měla dlouho orientální ráz. „Hosté seděli na zemi a kouřili z dlouhých arménských nebo tureckých vodních dýmek. Obsluha měla nepochybně na sobě cizokrajné oblečení. Káva se však podávala také v obvyklých výčepech místo piva a vína,“ popisuje ostravská archivářka.

Jak taková typická kavárna, tedy italská bottega da caffe, v 18. století vypadala? Byla to protáhlá přízemní místnost, osvětlená jedním arkýřovým oknem, s dřevěnými lavicemi podél stěn. Velký význam pro kulturní historii kaváren mělo zřizování kavárenských stanů v blízkosti měst v místech vycházek, protože je mohly navštěvovat také ženy, aniž by utrpěla jejich dobrá pověst,“ upozorňuje.

Zlatý věk kaváren trval až do první světové války

Rázu výčepu nebo taverny se evropské kavárny zbavily až ke konci 18. století, kdy začaly ve větší míře otevírat podniky vybudované pouze pro tento účel. „Vznikaly první luxusní kavárny zařízené v empírovém nebo biedermeierovském stylu, které dosáhly dokonalosti po roce 1850. Stále častěji také docházelo ke kombinacím kaváren s restauracemi nebo cukrárnami,“ líčí Šárka Glombíčková a dodává, že s velkým rozvojem cestování po roce 1800 vznikaly i hotelové kavárny a od konce 19. století velké kavárenské paláce, plné okázalého přepychu a umělecké výzdoby.

Vedle nich však stále existovaly menší měšťanské nebo lidové kavárničky. Za zlatý věk kaváren a kavárenského života nejen u nás historici považují období od přelomu 19. a 20. století a především období po roce 1918, které násilně přerušila druhá světová válka.

Všichni, kdo mají rádi kávu, a nemusejí to být jen ostravští kavárenští povaleči, se mohou těšit na podzim, kdy Ostravské muzeum otevře velkou výstavu věnovanou historii slavných ostravských kaváren. Magazín PATRIOT chce ostravskou kavárenskou historii připomenout tímto seriálem ve spolupráci s archivářkou Šárkou Glombíčkovou.