Zaniklý svět ostravských kaváren. První kavárna byla v ostravském šenkovním domě

Milujete vůni kávy, svět kavárenských povalečů a kavárenských koutů? Magazín PATRIOT přináší seriál o slavných ostravských kavárnách, které sice většinou v minulých letech zanikly, přesto na ně historie nezapomněla.

Návštěva kavárny byla v předlitavské části rakousko-uherské monarchie téměř společenskou povinností: „Je to na celém světě známá vlastnost Rakušana, že je rozeným, člověkem kaváren. Po jídle, v podvečer, večer, po divadle nebo koncertě a konečně po nočním flámu se pravý Rakušan stará o to, aby navštívil svou kavárnu. Jsou lidé, jejichž celý společenský život se odehrává v kavárně. Ve Vídni jsou rodiny, které ze zásady nepřijímají návštěvy doma, nýbrž v kavárně,“ popisovali tehdejší odborníci na kavárenský život v hlavním městě rakouského mocnářství.

My se s pracovnicí Archivu města Ostravy Šárkou Glombíčkovou vydáme do „amerikánské“ Moravské Ostravy, která nemohla jako nebývale se rozvíjející průmyslové město zůstat na přelomu 19. a 20 století opodál.

Zběžně prolistují časopisy, pohovoří nebo uzavřou obchod

„Nejen soukromé osoby, také suchopární a spěchající obchodníci si ušetří vždy tolik času ze dne, aby mohli strávit půl hodinu v kavárně, kde zběžně prolistují všechny časopisy, pohovoří si nebo dokonce uzavřou obchod,“ psal v tehdejších německy psaných ostravských novinách Ostrauer Zeitung, vycházejících v Ostravě, autor článku Zur Eröffnung des „Cafe D'Europe“.

A pokračoval: „V každém větším provinčním městě najde člověk přiměřeně stejně silně rozvinutý kavárenský život, a když je počet těchto společenských shromaždišť rozmnožen o nový podnik toho druhu, pak se z této skutečnosti stane pochopitelně lokální událost prvořadého významu.“

V Paříži se lidé v kavárnách líbají, v Bruselu se prodávají akcie

V kavárnách se scházeli členové různých spolků a klubů ke svým schůzím a tvořily se stálé společnosti hráčů kulečníku nebo šachové kluby, které pak určovaly ráz jednotlivých kaváren. V našich zemích kavárny prosluly také velkým množstvím nabízených novin a časopisů domácí i zahraniční provenience, za jejichž četbou tam přicházel nejeden host, který pak strávil v kavárně i několik hodin:

„Ve Švédsku se pije káva, v Paříži se píší básně nebo se lidé líbají, v Bruselu se prodávají akcie a v Praze se čtou noviny. Každý host nějaké kavárny, který si objedná jeden šálek kávy, zkonzumuje jedenáct sklenic vody a sto dvacet časopisů,“ napsal ruský cestovatel a spisovatel Ilja Ehrenburg Karlu Čapkovi.

Kávu začal v Ostravě podávat lokál v Kostelní ulici

Opatřit všechny požadované tituly patřilo k povinnostem vrchního číšníka, který noviny a časopisy předplácel ze svého spropitného. Pro studenty ve větších městech byly kavárny místem, kde mohli v klidu, teple a za dostatečného světla často celý den pouze o jedné kávě nerušeně pracovat. Klidné kavárenské prostředí často nahrazovalo obchodní místnosti, kde se na rozdíl od kaváren spíše projednávaly nejrůznější obchodní záležitosti a uzavíraly smlouvy.

Také v Ostravě dosáhla kavárenská kultura značných rozměrů. Počátky však byly skromnější než v Praze nebo Brně. „Až do 90. let 19. století neexistovala v Ostravě patrně žádná luxusnější kavárna nebo alespoň podnik zřízený pouze pro tento účel. Nejstarším dosud zjištěným podnikem s oprávněním podávat kávu, kterému se už říkalo kavárna, byl lokál Josefa Lihotzkého v domě čp. 14 v Kostelní ulici, který patřil ke starým šenkovním velkoměšťanským domům,“ uvádí Šárka Glombíčková.

Tento dům už dnes neexistuje, ale stával někde poblíž kostela Sv. Václava.

První lokál s kávou navštěvovala „nejlepší třída publika“

Tento podnik fungoval nejpozději od roku 1827 a možná už dříve. Navštěvovala ho ta „nejlepší třída publika“, jak stojí v dokumentu, kterým Obecní představenstvo Moravské Ostravy doporučuje Okresnímu úřadu v Místku povolit prodloužení zavírací doby v podniku do půlnoci. „Hosté si v něm mohli rovněž zahrát kulečník, Josef Lihotzký byl totiž v roce 1840 nejen hostinský, ale i majitel kulečníkové herny. Káva se však v jeho podniku nestala hlavním podávaným nápojem a z jeho lokálu se nestala skutečná kavárna. Podnik byl totiž později znám jako hostinec U Vinného hroznu,“ upozorňuje archivářka.

Někdy v roce 1846 zřídil kavárnu v Moravské Ostravě také Johann Pfleger, soukeník z Opavy, a to v domě čp. 98 rovněž v Kostelní ulici na takzvaném tehdejším Přívozském předměstí. Johann Pfleger dům koupil společně s manželkou Terezou v roce 1829. Ačkoliv jeho podnik nestál přímo ve vnitřním městě, byl prý prvotřídní.

Karolínské lázně měly plesový sál, divadelní pódium a kávu

Svou kavárnu měly i takzvané Karolínské lázně v Pivovarské ulici čp. 73, které zřídil na konci 40. let 19. století stavitel Anton Lerch. Od roku 1850 měl tuto kavárnu pronajatu Matheas Gepert. Za jeho vedení však podnik podle vyjádření úřadů hosté příliš nenavštěvovali, ač jeho poloha nedaleko městského rynku hojnou návštěvnost slibovala.

Přesto se Karolínské lázně staly brzy centrem společenského života. Scházeli se v nich členové některých místních spolků a v roce 1870 tu divadelníci odehráli první české ochotnické představení. Plesový sál Karolínských lázní, který neměl svou velikostí v Ostravě konkurenci, pojal až 400 návštěvníků. V roce 1886 dům koupil Anton Zuber, který v něm zřídil známý hotel nesoucí jeho jméno.

Všichni, kdo mají rádi kávu, a nemusejí to být jen ostravští kavárenští povaleči, se mohou těšit na podzim, kdy Ostravské muzeum otevře velkou výstavu věnovanou historii slavných ostravských kaváren. Magazín PATRIOT chce ostravskou kavárenskou historii připomenout tímto seriálem ve spolupráci s archivářkou Šárkou Glombíčkovou.