Zaniklý svět ostravských kaváren. Světová válka podniky decimovala

Milujete vůni kávy, svět kavárenských povalečů a kavárenských koutů? Magazín PATRIOT přináší seriál o slavných ostravských kavárnách, které sice většinou v minulých letech zanikly, přesto na ně historie nezapomněla.

Ostrava se začínala vyrovnávat se zpožděním s ostatními velkoměsty monarchie. Díky rychlému rozvoji průmyslu na sebe postupně přebírala úlohu politického i kulturního centra oblasti. Vznikla tu stálá divadelní scéna, muzeum, vycházelo tu několik deníků. Ostrava se také stala jednou ze zastávek přednáškových turné takových osobností, jako byl proslulý vídeňský žurnalista Karl Kraus. Také po stránce národnostního uvědomění měli obyvatelé města kam chodit. V Ostravě vyrostly tři národní domy – Polský dům, Německý dům a český Národní dům.

Zařízení kaváren i jejich program nabízely stejné požitky jako podobné podniky v Praze, Brně nebo Vídni. Ani denní provoz se nelišil od provozu kaváren v těchto městech. Jak probíhal den například v kavárně Austria, se můžeme ve studii Zaniklý svět ostravských kaváren Šárky Glombíčkové z Archivu města Ostravy dozvědět z citací, které autorka nalezla v tehdejším denním tisku.

Staří páni se baví o politice, subreta u stolku píše dopis

„Po ranním provozu, který končí po osmé hodině, je v kavárně téměř idylický klid, který personál využívá k úklidu pod přísným dohledem vrchního číšníka. Úderem dvanácté se obraz mění. Vchází jeden stálý host za druhým a po jedné hodině již nechybí žádná známá tvář. Všechny kulečníky i herní stolky jsou obsazeny a panuje u nich živá zábava. Klidnější je čtenářská část kavárny,“ popisuje dobová reportáž kavárenského života.

„Stůl starých pánů se baví o politice a jeden cholerický advokát vysvětluje zvýšeným hlasem nejnovější vývoj, starší lékař naslouchá tomu ztřeštěnci s chápavým úsměvem. Vedoucí architekt jí své obvyklé jablko na černo. V útulném koutku u kamen sedí režisér, kapelník, milovník a tenor poklidně pohrouženi do společné četby kulturních zpráv ve Wiener Blätter. U stolku vedle píše subreta nějaký dopis, kouří přitom svou cigaretu. Obávaný zubař zde působí tím nejpříjemnějším dojmem a pěkný mladý právník se usmívá na jednu dámu z divadla. Poštovní úředník má tisk přečtený a spěchá, aby nezmeškal odpolední zdřímnutí, zatímco elegantní obchodník se dřívím vypráví o své cestě na Riviéru. Číšníci spěchají sem a tam. Světlovlasý Julius podává noviny za novinami. a Hans' s Ludwigem se hádají, kdo té malé, naivce, jejich ideálu, smí podat kabát. Kouř, že by se dal krájet, bzukot a hluk naplňuje vzduch,“ čteme v reportáži.

Divadelní přítel, ředitel dívčí školy, důlní ředitel i mladý umělec

Po třetí hodině je opět trochu klid. Pikolové se snaží vypadat co nejlépe, „neboť v době svačiny se objevují dámy a to chce každý udělat dojem. Po páté hodině je znovu celá společnost pohromadě. Je tady doktorský stůl se slavným ženským lékařem v čele, trochu dále ten inženýrský. Pod zrcadlem stůl s dámami od divadla, samé zpěvačky. S jásotem je zdraví divadelní přítel, ředitel jedné dívčí školy, stejně tak důlní ředitel. Nechybí mladý umělec, který flirtuje s pěknou manželkou jednoho staršího, elegantního muže. Občas se objeví také divadelní ředitel se svou půvabnou ženou.

„Sedí tady také briliantová královna se svou bledou společnicí, nešťastně zamilovaný lékař, stará panna se svým roztomilým psíkem také nechybí, všichni se sešli ke svačině. Panuje příjemná nálada, která kavárně v zimě propůjčuje její vlastní půvab.“

Po sedmé hodině je v kavárně opět klid a číšníci se připravují na večerní hosty, kteří je však příliš nezajímají. Specifická jsou nedělní odpoledne: „Zvláštnost Ostravy! Vypadá to jako na nějaké velké jour. Celé rodiny, které v pracovní dny nikdy prostory kavárny nenavštěvují, se scházejí. Především

ženy, mladé a staré, ženy každého stavu. K vidění jsou ty nejkrásnější toalety, největší a nejelegantnější klobouky, nejskvostnější brilianty a klaní se to a zdraví, směje a koketuje. Lesk očí a zubů soupeří s leskem briliantů a i ten nejhorší Don Juan by byl v rozpacích, které ze všech těch líbezných žen by měl dát přednost. Muži zahanbeně couvají, oni tam nepatří. Několik nedělních hodin patří nyní kavárna ženám, a člověk je vší tou elegancí, půvabem, roztomilým povídáním, ohněm očí oslněn,“ cituje autorka studie o zaniklých ostravských kavárnách z dobového denního tisku.

Světová válka: káva jen v určitou dobu, večer jen poloviční

„Všeobecný nedostatek a špatná zásobovací situace v období první světové války se projevily i v omezeném provozu kaváren. Zavírací hodinu pro nedostatek uhlí úřady zkracovaly a omezovaly také prodej kávy. V roce 1916 byly příprava a podávání kávy povoleny jenom v určených hodinách, a to od pěti do deseti hodin dopoledne a od osmi do deseti hodin večer. Kavárníci se museli spokojit pouze s přídělem poloviční reálné spotřeby a k přípravě kávy tak byly často používány nejrůznější náhražky,“ popisuje dobu první světové války archivářka Šárka Glombíčková.

Také mléko se při přípravě nápojů mohlo v období takzvané Velké války používat pouze mezi jednou hodinou odpoledne a sedmou hodinou večerní. Pravidelně také musely být hlášeny zásoby kávy, které úřady mohly kdykoliv zabavit. V té době se v Ostravě objevily pouze dva nové kavárenské podniky. V létě 1915 majitel Josef Kočí nechal část svého hostince, fungujícího již od 70. let 19. století na hlavním náměstí číslo 27/43, adaptovat na restaurační kavárnu. Kavárna Mocca provozovaná později jako noční podnik s boxy a oddělenou místností byla přístupná z Dlouhé ulice.

O rok později otevřela kavárna Jokohama v domě Alberta Kužela v Přívozské ulici čp. 133. „Prvním nájemcem se stal známý ostravský kavárník a restauratér Alfred Arbter. Ve dvacátých letech za vedení Davida Reismanna, řečeného Dolka, se podnik přejmenovaný na Boston vypracoval na známý taneční palác,“ uvádí Šárka Glombíčková ve své studii Zaniklý svět ostravských kaváren.

Všichni, kdo mají rádi kávu, a nemusejí to být jen ostravští kavárenští povaleči, se mohou těšit na podzim, kdy Ostravské muzeum otevře velkou výstavu věnovanou historii slavných ostravských kaváren. Magazín PATRIOT chce ostravskou kavárenskou historii připomenout tímto seriálem ve spolupráci s archivářkou Šárkou Glombíčkovou.