Společnost
07/12/2016 Tomáš Svoboda

Ze staré šachty je zase „zámek“! Ostravský důl Alexander se připravuje na nový život

Říkají tomu hornické Versailles. A to proto, že fasády budov v areálu bývalého dolu Alexander v ostravských Kunčičkách opravdu vypadají jako na zámku. Výjimečná kulturní památka z roku 1901 je po letech chátrání opravena a chystá se na nový život.

Znovu ožívat bude unikátní důlní areál, který byl jako jediný v ostravsko-karvinském revíru postaven ve zdobném novobarokním stylu. Aktuálně jsou již dokončeny práce na obnově „zámecké“ těžní budovy s těžní věží jámy označené jako Alexander č. 2 a zároveň finišují dodělávky na objektu sousední „jedničky“.

„Říkáme tomu hornické Versailles, protože fasády jsou skutečně jedinečné v celém ostravsko-karvinském revíru. Na žádném jiném dole nebylo použito tolik architektonických prvků, jako jsou různé zubořezy, pilastry či vlysy,“ říká Libor Jalůvka z odboru přípravy a realizace útlumu státního podniku Diamo, který má důlní areály ve správě.

Rekonstrukce budov na šachtě Alexander probíhala od loňského listopadu. „Byla to památka v zanedbaném stavu a byla taky jedna z posledních, o kterou se staráme. Přistoupili jsme k obnově s tím, že jdeme na tzv. poslední den tak, aby byla budova uvedena do stavu, kdy byla postavena. Tedy do roku 1901,“ pokračuje Jalůvka.

Za zmínku jistě stojí postup oprav okrasných architektonických prvků, které byly během let poničeny a jejich podoba se tak dochovala pouze na fotografiích. Po konzultacích s odborníky Národního památkového ústavu došlo k vytvoření polystyrenových modelů, na základě kterých se následně štukatérsky či zednicky zhotovovaly nové detaily jako třeba střešní zábradlí či schodiště.

„Při pracích se také neočekávaně objevily nevyplněné podzemní prostory, kde byl výskyt metanu. Takže se prostor musel vyplnit cementovo-popílkovou směsí, utěsnit a teprve poté se mohlo pokračovat,“ zmiňuje specifikum důlního komplexu jeho správce.

Pronájem, nebo prodej?

Zatímco stavební fáze, kterou měla na starost ostravská firma Ekofas, je v podstatě hotová, jelikož schází pouze napojení na vodovod a kanalizaci, otázka budoucího využití budov je stále otevřená.

„Chtěli bychom je pronajímat, ale pokud se najde někdo, kdo to vezme jako celek, budeme jedině rádi. K dispozici jsou dvě části, bývalé ventilátorovny, které jsou stavebně odděleny od budovy výdušné jámy,“ upřesňuje zástupce státního podniku.

Ten budovy dříve sloužící těžbě uhlí na obou jámách Alexander, kde se těžilo od roku 1898 do roku 1992, opravil za částku 9,5 milionu korun. Nový nájemce či vlastník by mohl prostory využívat ke komerčním účelům. Jako možná varianta se jeví kanceláře, skladové prostory či ateliéry, podobně jako je tomu třeba na Landeku v Ostravě – Petřkovicích.

Je to vzpomínka na zašlou slávu kraje

Areál dolu Alexander, který se více podobá zámku než šachtě, nechala v letech 1896 až 1901 vybudovat v promyšlené architektonické kompozici doslova na zelené louce společnost Severní dráha Ferdinandova. Bohužel není známo, kdo byl jejím stavitelem. Jisté je však to, že je pojmenována po markraběti Alexandru Pallavicinym, který byl tehdejším předsedou správní rady.

Co nám vlastně obnova těchto unikátních hornických staveb připomíná? „V zásadě je to vzpomínka na zašlou slávu kraje. Vždyť nebýt hornictví a hutnictví Ostrava by byla provinční městečko, které by mělo pár tisíc obyvatel. Až objev uhlí z ní udělal to, čím je,“ myslí si Jalůvka s tím, že hlavním cílem jeho práce je památky znovu oživit.

Zaslouží si to podle něj Ostrava i její obyvatelé, kteří mohou v hornickém dědictví najít skrytý potenciál. Záleží však na tom, zda se povede jej naplnit. „Možností je spousta, třeba v Dolní oblasti Vítkovice to správně pochopili a dnes je tam všechno, od kulturního využití až po sport. To by šlo realizovat i jinde,“ doplňuje náš průvodce.

Jako příklady mohou sloužit projekty, které podnik Diamo už dříve dokončil. Třeba na Bezruči na Slezské Ostravě je v bývalém dole Terezie zrekonstruovaná strojovna.

„Tam by klidně mohla být restaurace nebo kulturní zařízení. Podobné je to na dole Barbora v Karviné, kde máme ohromnou kompresorovnu, v níž může být například sportoviště,“ naznačuje Jalůvka, kudy se může ubírat rozvoj starých důlních objektů.

Důl Alexander, jehož zázemí a hlavně památkově chráněná budova výdušné jámy spolu s těžní věží č. 2 se dočkala velmi zdařilého oprášení své krásy po 115 letech od otevření, budiž dalším „živým“ důkazem, že to má smysl.

Sdílejte článek