Známé podniky staré Ostravy. Jarkova restaurace bývala velkou atrakcí

Magazín PATRIOT vás zve na putování legendárními pohostinskými zařízeními staré Ostravy. Tentokrát navštívíme výletní restauraci Jarko.

Lesík pod hulváckým kopcem se už koncem 19. století stal místem, kam obyvatelé Moravské Ostravy a okolí chodili na nedělní výlety. Dělnická tělovýchovná jednota Hulváky si tento lesík pronajala jako cvičiště a zároveň tu zřídila letovisko s jednoduchým výčepem. Začala na místním rybníku provozovat rybolov a jízdu loďkami. Stále rostoucí obliba tohoto místa i „vodní“ zábavy mezi obyvateli Ostravy inspirovaly předčasně penzionovaného báňského úředníka Michala Jarko a jeho ženu Hermínu k tomu, že si na místě otevřeli pohostinství.

„Původně provizorní přízemní objekt, v němž se kromě hostince nalézal také byt majitelů, navštěvovali především nedělní výletníci a rodičové s dětmi, kteří zde hledali občerstvení při procházkách hulváckým lesem a při návštěvách sportovních akcí, které se konaly na nedalekém hřišti Ostravské Slavie,“ popisuje pracovník Archivu města Ostravy Radoslav Daněk.

Po požáru tanečního pavilonu vybudoval Jarko dancing

Roku 1933 Michal Jarko však přikročil k výstavbě nové restaurace. Jednopatrová budova číslo popisné 157 stávala na Novoveské ulici, na protější straně lesoparku. V přízemí ji tvořily restaurační místnosti a v patře se nacházel byt majitelů. K domu se přimykala dřevěná veranda, které se říkalo „čínská čajovna“, a dřevěný taneční pavilon, který po požáru v roce 1935 dostal podobu zděné přístavby.

Prosklenou budovu „Dancingu“ tvořil taneční parket, lemovaný sloupy, které nesly galerii, z níž byl přístup na venkovní terasy. „Výstavbou tohoto moderního zařízení reagoval Michal Jarko na poptávku Ostravanů po nových formách zábavy a chtěl se jím odlišit od konkurence,“ uvádí archivář.

Jarkova restaurace se brzy stala místem konání tanečních zábav, při nichž swingové a jazzové kapely hrály mladému publiku šlágry meziválečné éry. Tanečníci středního a pokročilejšího věku se zde scházeli především na plesech nejrůznějších spolků hasičů, či vojenských veteránů, nebo při sokolských šibřinkách či zahradních slavnostech.

Jarko lákal na rybí speciality, lidé si mohli rybu sami ulovit

„Udýchané taneční páry se o přestávkách usazovaly kolem improvizovaného baru a osvěžovaly se sklenkou lahodného vína, pánové i něčím ostřejším, milovníci míchaných drinků si u barmana nejčastěji objednávali „bílou paní“ a „námořníka“,“ líčí archivář Radoslav Daněk.

Jarkova restaurace se stala vyhledávaným místem pro pořádání svatebních hostin, rodinných slavností či společenských banketů. „Přispívala k tomu také zdejší vyhlášená kuchyně se svými rybími specialitami. Majitel choval násadu v rybníku, který na vlastní náklady zřídil v místech mokřadu pronajatého od Jámy Ignát,“ popisuje badatel.

Foto: se souhlasem Archivu města Ostravy

Provoz kuchyně zajišťovala paní Hermína Jarková a vydatně jí v tom pomáhaly její dcery, které pro účely rodinného podniku praktikovaly u známé zpracovatelské firmy Vaňha v Praze. „Běžně se ryby připravovaly smažené, nabídku zpestřoval též marinovaný kapr či rosolovaná makrela a tuňák. Zákazník měl také možnost rybu, z níž se posléze připravoval pokrm, nejprve sám ulovit. Své pochoutky tu na jídelním lístku ale našli i příznivci tradičního guláše, vepřové se zelím a svíčkové na smetaně,“ popisuje.

Na šestadvaceti loďkách, pod slunečníkem i na voru

Restaurace nadále zůstávala oblíbeným cílem víkendových výletníků a velkou atrakcí pro děti i jejich rodiče byla projížďka loďkou na přilehlém rybníku. Návštěvníci měli k dispozici celkem 26 loděk, které si majitelé hostince vyráběli a udržovali sami. Za horkých letních dnů se maminky s dětmi osvěžovali citrónovou limonádou od firmy Juchelka z Mariánských Hor, muži dávali přednost orosené sklenici Budějovického Budvaru či Litovle, které zde konkurovaly produkci ostravských pivovarů.

Ti, kterým v žilách kolovala „námořnická“ krev, si pohoštění vychutnávali ve stínu slunečníku na voru plovoucím po zklidněné hladině rybníka.

Velký zábavní park už nevznikl, zasáhla nepřející doba

„Avšak ani o zimních nedělích zde nebylo pusto. Ledem uzamčený rybník se proměnil v kluziště zaplněné bruslaři nejrůznějšího věku a pohlaví, kteří se patřičně vymrzlí uchylovali do azylu ohřívárny, spojené s místností pro table-tenis a kulečník. Horká bílá káva a kynutý ovocný koláč dodávaly vzpruhu malým i velkým sportovcům,“ popisuje Radoslav Daněk.

Nemalá poptávka Jarkově restauraci však byla i po čaji s rumem, kvůli čemuž paní Jarková v roce 1933 žádala o rozšíření koncese též na výčep pálených lihových nápojů. Velkou devízou rodinného podniku Jarkových bylo prostě heslo „Náš zákazník, náš pán“. Do slova a do písmene jej majitelé naplňovali tím, že byli v kteroukoli denní i noční hodinu připraveni obsloužit své zákazníky.

Tradice podniku pokračovala ještě v poválečném období. Tehdy se majitelé rozhodli pro další rozšíření nabídky služeb a možností zábavy – plánovali vybudovat zábavní park se dvěma hudebními pavilóny, tanečními plochami, prodejními stánky a kuželnou v místech dnešního areálu ostravských „Benátek“. V nové době nepřející soukromému podnikání však už nemohli manželé Jarkovi svůj záměr zcela naplnit.