Známé podniky staré Ostravy. Kavárna Fénix dokázala pojmout přes 1500 hostů

Magazín PATRIOT vás zve na putování legendárními pohostinskými zařízeními staré Ostravy. Tentokrát navštívíme ​kavárnu Fénix.

Původně na místě nejluxusnější kavárny v Ostravě stál přízemní dělnický obytný domek, který v roce 1843 postavila stavební firma Georga Böhma. V srpnu 1891 vznikly na tomto místě další tři jednopatrové obytné domy, jejichž stavbu financoval majitel realit Karel Kraus. Projekt vypracoval stavitel Friedrich Fulda z Těšína.

Stavba na rohu ulice Čsl. legií a náměstí Msgre. Šrámka skončila v roce 1892 a téhož roku zde začal svůj provoz jeden z nejstarších ostravských kavárenských podniků.

Nechal kavárnu zmodernizovat kvůli konkurenci

Původně se jmenoval „Café Austria“ a prvním kavárníkem tu tehdy byl Alois Schmidt. Už v roce 1895 však koncesi v tomto domě, která umožňovala podávání jídel, výčep rumu, koňaku, slivovice, jemných likérů, podávání kávy, čaje, čokolády, občerstvení a provozování povolených her obdržel Wilhelm Roithmayer.

Ten nechal v roce 1901 kavárenské místnosti rozsáhle modernizovat, aby se podnik vyrovnal konkurenci nově zřízené kavárny Union na Hlavním, dnes Masarykově náměstí a nepřišel o klienty z řad dobře situovaných městských vrstev.

Roku 1901 proto Roithmayer zažádal o rozšíření koncese o podávání piva a vína v lahvích, neboť „kavárna představuje společenské centrum ne nepodstatného významu, ve kterém musí být vše: hra, společnost, četba a občerstvení každého druhu. K tomu patří podle zvyku dobré městské společnosti v celém Rakousku také pivo a víno.“ A byl u úřadů v roce 1902 úspěšný.

Společnost Fenix dům zbourala a postavila domy nové

Když Wilhelm Roithmayer zemřel, získal roku 1911 koncesi na provoz kavárny Julius Sommer. S novým nájemcem se podnik časem i přejmenoval: kavárna „Sommer“.

V roce 1928 nový majitel domu, životní pojišťovací společnost Fenix, obdržel povolení ke zbourání domu, kde dosud Julius Sommer provozoval kavárenskou koncesi. Společnost Fénix dostala také povolení vystavět spojené domy čp. 146, 885 a 887, které zasahovaly do ulic Tyršova, Čsl. legií a do náměstí Msgre. Šrámka.

Společnost však zamýšlela umístit v novostavbě kromě bytů a kanceláří pojišťovny také moderní kavárnu „ježto dosavadní kavárna neodpovídala požadavkům nynější doby, zejména v místě, které se v poslední době tak vyvinulo, a to neočekávaným způsobem.“

Tak velká kavárna není v Ostravě zapotřebí, zlobili se hostinští

Zařízení a provoz Sommerovy kavárny převzala Lázeňská a hotelová společnost v Bratislavě, v jejíž prospěch se Julius Sommer vzdal koncese a působil do roku 1929 pouze jako její zástupce. Koncesi úřady rozšířily o prodej pálených lihových nápojů a podávání čepovaného piva a vína.

Foto: se souhlasem Archivu města Ostravy

To však v té době způsobilo velkou nevoli Společenstva hostinských a kavárníků v Moravské Ostravě. Podle nich „pro kavárnu tak rozsáhlých místností a rozměrů nestává v Mor. Ostravě té nejmenší místní potřeby…“, a nemohou „taktéž připustiti, aby cizí společnosti bohatly na úkor zdejších hostinských a kavárníků“. Své protesty končí s dramatickým podotknutím: „…kdyby ještě Fenix měl výčep, je osud zdejších hostinských zpečetěn“.

Obložení a nábytek z vzácných dřevin, mramor a sklo, prvotřídní čalounění

Spor nakonec skončil kompromisem. V říjnu 1930 získal nový nájemce Ludvík Skřídlo rozšíření koncese o podávání čepovaného piva a vína pouze pro svou osobu, a to po dobu trvání nájemní smlouvy.

Čerstvě kolaudovaná novostavba otevřela v sobotu 19. dubna 1930. Celé přízemí budovy zabírala kavárenská místnost, s níž sousedila herna a z druhé strany nekuřácké oddělení. V suterénu se nacházel taneční sál, kulečníky a malá restaurace. Celkově byla kavárna schopna pojmout až neuvěřitelných více než 1500 hostů!

Kavárna Fénix měla obložení a nábytek z vzácných dřevin, mramorové a skleněné desky stolů či prvotřídní čalounění. Svým vnitřním zařízením byla proto jedním z vůbec nejluxusnějších podniků v Moravské Ostravě.

Pozornost tisku upoutalo zejména novodobé „zařízení větrací, jehož na Ostravsku dosud nestává“, a rovněž kuchyňské stroje, které „překvapují svou úplnou automatičností, takže jakákoliv jejich obsluha odpadá“.

Tančilo se, konaly koncerty a čaje o páté

Návštěvníky lákal i velký výběr domácích i zahraničních časopisů a rovněž kulturní akce v kavárně. Konaly se zde koncerty, a to například pod řízením známého kapelníka Leo Kaufmanna, který byl angažován i v jiných ostravských podnicích. V suterénu Fénixu se tak od devíti hodin každý den tančilo a o sobotách a nedělích se tu konaly čaje o páté. V letních měsících měli hosté k dispozici zahradní restauraci před kavárnou otevřenou do náměstí Msgre. Šrámka.

Do roku 1939 byli zástupci Lázeňské a hotelové společnosti postupně Ludvík Skřídlo, jeho manželka Františka a syn Zdeněk Skřídlo. Poté koncesi získal Adolf Sehnal, velkokavárník v Luhačovicích.

V letech 1943 až 1945 úřady zastavily ve Fénixu provoz části podniku zvané „AS-Bar“, který se později jmenoval bar „Bolero“. Po válce však jeho provoz opět povolily. V září 1949 stát kavárnu znárodnil a začlenil do národního podniku Československé hotely.

Jako všechny prvorepublikové kavárny v Ostravě, také Fenix dnes už neslouží svému původnímu účelu. V červenci 1997 nahradila po rekonstrukci interiérů kavárnu prodejna domácích potřeb.