Známé podniky staré Ostravy. V Nové střelnici se pil hlavně tvrdý alkohol

Magazín PATRIOT vás zve na putování legendárními pohostinskými zařízeními staré Ostravy. Tentokrát navštívíme restauraci Novou střelnici.

Hostinec vybudoval moravskoostravský Měšťanský střelecký spolek, který také sídlil v areálu střelnice, tehdy jedné z nejmodernějších v celé rakousko-uherské monarchii. Hostinec Nová střelnice vyrostl v letech 1891 a 1892 u řeky Ostravice na místě, které se nazývalo „Cingl“, a kde se dnes tyčí budova ostravské Nové radnice.

Pamětní medaile, kterou střelecký spolek vydal ke slavnostnímu otevření střelnice 14. srpna 1892, zachycuje věrně i tehdejší podobu hostince. Z pachtovních smluv můžeme vyčíst, že hostinec měl jeden velký sál, výčep, hostinskou místnost, letní verandu, terasu, hudební pavilón a kuželnu.

Císař se v Ostravě střelcům podepsal zlatým perem

Prvních dvacet šest let existence hostince se úzce váže s činností střeleckého spolku. Hosté z celé monarchie v počtu až několika tisíc sem jezdili na střelecké slavnosti. Mezi ty nejslavnější patřily X. moravské zemské střelby v roce 1906, kdy Novou střelnici navštívil osobně sám císař František Josef I. a v budově střelnice se zapsal zlatým perem do pamětní knihy střeleckého spolku. Na paměť této význačné události zde střelci nechali postavit i pomník, který však lidé v roce 1919, tedy po vzniku samostatného Československa odstranili.

V období první světové války Novou střelnici využívalo k ubytování rakouské vojsko. Když velká válka skončila, střelecký spolek, jehož činnost pozvolna ochabovala, prodal celý areál i s restaurací městu. Od této chvíle sloužila Nová střelnice již jen jako městský park se zahradní restaurací.

Přestali lidé chodit na Novou střelnici kvůli túrám v Beskydech?

Tím se patrně výrazně změnilo i složení klientely restaurace, které bylo dosud převážně německé. Ani o výletním charakteru této lokality se už nedalo hovořit. Poslední předseda střeleckého spolku Anton Langer vzpomínal, že „nebylo neděle a svátku, aby se tu nesešly celé rodiny. Tento stav utrpěl velmi rozšířením turistiky do Beskyd. Mladí lidé se zajímali více o turistiku, protože nepřítomností v Moravské Ostravě se mohli vzdálit z okruhu svých rodičů. Mohli se volněji pohybovat na rozdíl od střelnice, kde byli stále v kruhu rodiny.“

Existence restaurace na Nové střelnici byla ovšem nerozlučně spjata také s pravidelným pořádáním koncertů hudby k poslechu i k tanci a společenských akcí nejrůznějších zdejších spolků. Mnohdy však více ke škodě než k užitku hostinského.

Na Nové střelnici se pil hlavně tvrdý alkohol

Jak se můžeme dočíst ve spisech z oné doby, „účastníci těchto zábav opouštějí tyto místnosti v rozjařeném stavu dveřmi do sadu ústícími a ničí tamtéž postavené lavice. Hlídači městských sadů nejsou s to, aby toto poškozování zamezili, a podaří-li se některému takovéto individuum při činu dopadnouti, bývá zpravidla hrubými slovy odbyt neb i tělesně ohrožován. Výroky užívané od těchto individuí nemožno zde opakovati.“

Z poloviny 20. let 20. století se dochoval i přehled množství nápojů, které zákazníci za jeden rok zkonzumovali. Ve značné oblibě byl, jak se zdá, tvrdý alkohol – ročně se stu vypilo 467 litrů lihovin do 50 procent, 359 litrů slazených likérů do 50 procent a 20 litrů čistého lihu. Zatím pivo představovalo poměrně skromnou položku, přesněji 322 hektolitrů za rok. O jakou značku piva se jednalo, vyplývá z přípisu moravskoostravského okresního úřadu, kde se uvádí, že „Karolina Zdráhalová, nájemkyně hostinské živnosti v Mor. Ostravě, Nová Střelnice, prodává v restauraci v sadě na Nové Střelnici za koncertů půl litru dvanáctistupňového piva z pivovaru Strassmannova, tedy z ostravského městského pivovaru, o 20 haléřů dráže než jest přípustno.“ No prosím.

„Nemohu však ani vylíčiti ztráty sklenic a ubrusů, které jsou mi ročně ukradeny“

Dotyčná hostinská se ostatně domáhala povolení zvýšení ceny piva i úřední cestou, a to se zdůvodněním, že má neúnosně velkou režii. „Velká vydání vznikají opravami a udržováním sadu v čistotě, kde největší položku zaujímají opravy inventáře. Nemohu však ani vylíčiti ztráty sklenic, ubrusů atd., které jsou mi ročně ukradeny…“.

Žádost je zajímavá i tím, že je k ní zároveň přiložena kalkulace cen piva v roce 1922 a zároveň i výdaje na spropitné, čištění trubek, ztráty na sklenicích, osvětlení, praní ubrusů či denní tisk pro hosty. Ze žádosti se tak dovídáme, že cena piva byla pevně stanovena. Místní pivo „osmička“ stála 1,80 Kč, „desítka“ stála 1,90 Kč a dvanáctistupňové pivo stálo 2,60 Kč, zatímco plzeňské pivo stálo více – „desítka 2,80 Kč a „dvanáctka“ 3,20 Kč.

Sál mizí neslavně, jako zmizela německá nadvláda v Ostravě

Zdejší Úřad pro potírání lichvy však hostinské z restaurace Nová střelnice zamítl žádost o zvýšení ceny piva o 20 procent se zdůvodněním, že mimo jiné „v této zahradní restauraci není žádných novin a co se týká stolního prádla, nenachází se toto rovněž ve stavu příliš čistém… Uvážíme-li poměr této kalkulace, dojdeme k výsledku, že v podobném podniku měla by cena piva býti naopak ještě snížena…“.

V květnu 1926 se historie hostince Nová střelnice definitivně uzavřela. Český nacionalistický tisk neopomenul při té příležitosti dramaticky zdůraznit jeho někdejší spjatost s ostravskými Němci: „Restaurační budovy Nové střelnice v Mor. Ostravě počínají se bourati, aby učiněno bylo místo pro hlavní trakt nové radnice. Nová střelnice bývala za starého Rakouska sídlem německých střelců a bývala svědkem mnohého protičeského běsnění. Sál Nové střelnice býval svědkem německých podvodů a znásilňování českého lidu, marně zápasícího o zastoupení na radnici, na které měl plné právo. Nyní tento sál zmizí stejně neslavně, jako zmizela umělá německá nadvláda v ostravských městech.“