Známé podniky staré Ostravy. V pivnici U Zlatého džbánu stál oběd šest korun

Magazín PATRIOT vás zve na putování legendárními pohostinskými zařízeními staré Ostravy. Tentokrát navštívíme pivnici U Zlatého džbánu.

Ještě v devadesátých letech chodili Ostravané do pivnice U Džbánu, která bývala v domě čp. 158 na Jiráskově náměstí, lidově zvaném Kuří rynek, v centru Moravské Ostravy. Dům patřil známému ostravskému advokátovi a majiteli realit Karlu Krausovi.

Původně tu však stál jednopodlažní podsklepený dům, ve kterém provozoval Josef König vinárnu. Tu po něm převzala jeho dcera Katti Schmidtová. V roce 1912 musel jít dům k zemi a na jeho místě vyrostla třípodlažní budova v barokizujícím slohu, kterou navrhl architekt Ludwig Faigl. V domě se mimo restaurace nalézaly i různé obchody.

Hostinské Niklové se nedařilo, dlužila dodavatelům 42 tisíc

V roce 1913 se majitelem hostinské koncese stal pivovar hraběte Larisch-Mönnicha v Karviné, jeho vedení však nehodlalo provozovat hostinec ve vlastní režii a začalo uvedenou koncesi pronajímat. První pachtýřkou se stala již zmíněná Katti Schmidtová, záhy se jí však v podnikání přestalo dařit, a tak se novým nájemcem stal Hermann Trampler. Je třeba zmínit, že pachtýřů se vystřídala celá řada, byli mezi nimi například Marie Niklová, František Cmuchálek, Karel Zuber či Emilie Zuberová.

„Za zmínku snad stojí neúspěšné provozování restaurace Marií Niklovou, která se stala nájemkyní v roce 1924. Roku 1927 již dlužila dodavatelům potravin a alkoholických i nealkoholických nápojů na tehdejší poměry neuvěřitelných 42 tisíc korun,“ upozorňuje ředitelka Archivu města Ostravy Hana Šústková.

Foto: se souhlasem Archivu města Ostravy

A dodává, že na počátku 30. let 20. století převzal restauraci Karel Zuber, který ji provozoval až do své smrti v roce 1936. Po něm převzala vedení jeho žena Emilie Zuberová, která hostinec vedla i během druhé světové války.

U Zlatého džbánu se čepovalo karvinské pivo

Samotná restaurace byla dvoupodlažní. „V přízemí se nacházela pivnice. Čepovalo se v ní karvinské pivo, ale podávalo se tu i víno a jiné alkoholické i nealkoholické nápoje. V prvním poschodí pak byla jídelna,“ popisuje šéfka ostravského městského archivu.

Jak nás ještě dnes v archivech informuje novinový inzerát z roku 1926, stál oběd v restauraci U Zlatého džbánu přívětivých šest korun. „Pokud si host přál moučník, pak jej oběd přišel o korunu dráž. Kolem desáté dopolední hodiny mohli hosté restaurace dostat snídani. A večer mohli restaurační hosté vyslechnout pravidelné koncerty, které se konaly mezi devatenáctou a třiadvacátou hodinou,“ dodává archivářka.

U Zlatého džbánu byla zavíračka až ve dvě ráno

Zavírací hodinu restaurace U Zlatého džbánu stanovily úřady na druhou ranní. Podnik byl podle Hany Šústkové výjimkou mezi ostravskými podniky tohoto typu, proti jejímu provozu nebylo téměř námitek. „Nedocházelo tu k žádným výtržnostem, a to i přesto, že zavírala až nad ránem. Její klienti se totiž rekrutovali především z řad drobných živnostníků, řemeslnických mistrů, úředníků a inteligence,“ podotýká ředitelka Archivu města Ostravy.