Známé podniky staré Ostravy. Z hostince Na Fojtství se stal kulturní dům

Magazín PATRIOT vás zve na putování legendárními pohostinskými zařízeními staré Ostravy. Tentokrát navštívíme hostinec Na Fojtství.

První písemná zmínka o krčmě ve Vítkovicích pochází už z roku 1357, kdy byly ještě Vítkovice maličkou vsí za Ostravou. Aby zajistili lepší živobytí svému bratranci Michalovi, udělili mu Petr a Jan z Paskova, tehdejší držitelé Vítkovic, dědičnou rychtu čili fojtství v této vsi, k níž patřila také svobodná, tedy volná krčma. Historici předpokládají, že vítkovické dědičné fojtství s krčmou a později též s palírnou se od počátku nacházelo v místech, kde dnes stojí budova Obchodního centra řemeslníků a zahrádkářů, dříve Závodní klub Dolu Jeremenko na nynější Výstavní ulici.

Roku 1824 přenechal hospodářský úřad hukvaldského panství právo výroby a nalévání kořalky ve vesnici Vítkovice Vavřinci Herudovi, tehdejšímu majiteli dědičného fojtství, za roční plat 120 zlatých konvenční měny. V období po zrušení poddanství v roce 1848 a zbavení fojtství závazků vůči bývalé vrchnosti, tedy olomoucké metropolitní kapitule, se stal majitelem fojtství starosta Vítkovic Jan Kořínek. Po jeho smrti dne 31. března 1858 se stal majitelem hostince jeho syn Josef Michael Kořínek, ředitel železáren knížete Schwarzenberga v Muravě (Murau) ve Štýrsku a dcera Johana, provdaná za správce hutí ve Vítkovicích Jana Ježka.

Palírna ve fojtství zásobovala i hostinec U železného muže

Vítkovické fojtství tehdy tvořil komplex objektů, který zahrnoval takzvaný panský dům s palírnou, hostinec, stáje, stodoly a dřevěný domek u závodního náhonu. Přízemní budova hostince přiléhala z východní strany k panskému domu. Nacházela se v ní nálevna, oddělený prostor pro hosty a byt hostinského. Všechny místnosti fojtství byly klenuté. Malá palírna se zastaralým zařízením však nemohla konkurovat tovární výrobě lihovin a v ní vypálená kořalka se nalévala jen v hostinci Na Fojtství a v hostinci U železného muže, který stál v blízkosti železáren a rovněž patřil Kořínkově rodině.

Provoz palírny postupně zanikl, k jeho obnovení došlo až roku 1891, kdy moravské místodržitelství v Brně znovu uznalo právo výroby a nalévání pálenky, patřící k domu čp. 11 ve Vítkovicích. Složité a zdlouhavé však bylo jednání o schválení koncese pro hostinskou a výčepnickou živnost s oprávněním k „podávání jídel, výčepu piva, vína a ovocného vína, dále k nalévání kávy, čaje, čokolády, jiných teplých nápojů a občerstvení a k provozování povolených her“.

Horníci si zaslouží slušnou hospodu místo zhoubných kořalečných doupat

O hostinskou a výčepnickou živnost usiloval u úřadů od roku 1892 ředitel Vítkovických kamenouhelných dolů Theodor Andrée, který zastupoval nového majitele fojtství Alberta Rothschilda a později Vítkovické horní a hutní těžířstvo (VHHT). Když ji okresní hejtmanství v Místku odmítalo udělit, argumentoval tvrzením, že hostinská živnost se na fojtství vykonává od dávných dob s vědomím politických úřadů.

Ovšem za nejdůležitější považoval nutnost zajistit horníkům nově vystavěného Dolu Louis, později Jeremenko, slušný a levný hostinec v sousedství tak, aby „tito byli tímto způsobem zbaveni zhoubného vlivu kořalečných doupat, stojících pod názvem obchod smíšeným zbožím v blízkosti dolu“. Těžířstvo by podle něj mělo možnost dbát na to, „aby lidem byly podávány mezi jiným pouze dobré nápoje za mírné ceny a v mezích zabraňujících opilosti“.

Hostinec využívali pocestní do Místku i pracovníci blízkých jatek

Hostinec „Na Fojtství“ ležel u okresní silnice z Moravské Ostravy do Místku, na níž panoval čilý ruch. A jak pěší, tak lidé cestující povozy, se v něm zastavovali, aby si odpočinuli a občerstvili se pitím a jídlem. Hostinec využívali také zaměstnanci blízkých obecních jatek a ti, kteří tu vyřizovali své obchodní záležitosti.

Už v roce 1896 se Vítkovické horní a hutní těžířstvo rozhodlo hostinec přestavět a částečně dostavět „v nejmodernějším smyslu“ a využilo k tomu ostatní objekty bývalého vítkovického dědičného fojtství. Schválení stavby a udělení koncese se však vleklo, proto stavba začala až roku 1902. Kolaudace novostavby hostince Na Fojtství se uskutečnila v závěru roku 1903 a v tomtéž roce získalo VHHT rovněž dlouho žádanou hostinskou a výčepnickou koncesi.

Velká nálevna, veranda pro taneční zábavy, koncerty

Nová budova hostince Na Fojtství byla přízemní a měla zvýšenou jednopatrovou střední část. V přízemí se nacházel výčep a kuchyně, v prvním poschodí měl vyhrazeny tři pokoje k obývání hostinský a jedna místnost sloužila k ubytování ženského pomocného personálu.

V severní přízemní stavbě se rozkládala velká nálevna, v jižním traktu budovy pak byly hostinské místnosti, používané hlavně ke spolkové činnosti. K tomuto traktu přiléhala veranda s dřevěnými stěnami, později je nahradilo hrázděné zdivo, kde se konaly taneční zábavy. V zahradě hostince byla zahradní restaurace, v níž se v létě pořádaly koncerty.

Z bývalého hostince se po válce stal dům kultury

Dlouhou dobu vedli hostinec Na Fojtství jako nájemci manželé Herlingerovi. Po smrti Mořice Herlingera v roce 1913 převzala podnik jeho manželka Terézie, která v roce 1939 odhlásila živnost pro pokročilý věk, měla tehdy už 73 let.

Ve 20. letech 20.století si na špatný hygienický stav závodního hostince Na Fojtství často stěžovala jménem osazenstva Dolu Louis jeho závodní rada, která zde organizovala schůze a přednášky. Po druhé světové válce vykonával hostinskou a výčepnickou koncesi v budově čp. 11, patřící Ostravsko-karvinským kamenouhelným dolům, Karel Skupník. V roce 1950 se z bývalého hostince Na Fojtství ve Vítkovicích stal Dům oddechu, tedy kulturní dům pro zaměstnance Dolu Generál Jeremenko.