Ostrava si připomíná 80 let od největšího bombardování. Zemřelo při něm přes 400 lidí

Největší a nejtragičtější bombardování za druhé světové války si dnes, ve čtvrtek 29. srpna, připomíná Ostrava.

Dne 29. srpna 1944 obyvatelé Ostravy zažili vůbec první ničivé letecké spojenecké bombardování, a přestože do konce války bylo město ještě terčem amerických a sovětských bombardérů častokrát. Škody už ale nikdy nebyly tak velké a tragické jako osudného letního dne. Především počtem lidských obětí, kterých bylo přes čtyři stovky.

„Tento nálet na Ostravu patřil na území města k těm nejničivějším. Přestože hlavním cílem byly samozřejmě průmyslové závody, bomby zasáhly i střed města, nemocnici v Zábřehu nebo tamní vilovou čtvrť, kterou dodnes připomíná název ulice V Troskách,“ uvádí pracovníci Archivu města Ostravy, kteří dnes zveřejnili některé dosud málo známé fotografie z této ničivé události.

Archiv města Ostravy také přináší jmenný seznam obětí bombardování, který vypracoval Svatopluk Kučera z Prostějova, jenž bydlel do roku 1962 v Ostravě. Seznam pomohl vytvořit Tomáš Karkoszka, archivář Archivu města Ostravy. „Soupis, zhotovený ve spolupráci s Archivem města Ostravy, je výsledkem pečlivé rešerše v matričních dokumentech. I přesto však neobsahuje jména všech obětí, jichž bylo více než čtyři sta a ne všechny se podařilo blíže identifikovat,“ připomínají archiváři.

Lidé umírali v práci, v domovech i v krytech

Ze seznamu vyplývá, že některé obyvatele Ostravy zabily bomby svržené na kryty v Hornopolní ulici, na Hlavní ulici či v Žofinské huti, na zábřežský lazaret či na Městskou nemocnici na Fifejdách. Někteří mrtví dělníci byli třeba jen v práci a bydleli v jiných městech, například ve Frenštátě pod Radhoštěm nebo Frýdlantu nad Ostravicí.

Foto: se souhlasem Archivu města Ostravy

Někteří lidé zahynuli v zaměstnání, v rourovně ve Vítkovicích či v Rütgersově továrně v Zábřehu. Bomby dopadaly na řadě míst, lidé umírali po zásazích domů nebo i venku, například v Karpatské, Štramberské, Rostislavově, Vysokopecní, Kounicově, Horymírově ulici, ale i v ulicích U cementárny v Zábřehu nebo v Hlubinské kolonii. Bomby zabíjely i na Hranečníku či ve Staré Bělé. Řada lidí zemřela v krytech, třeba v krytu u divadla či v krytu Českého pivovaru, tedy dnešního pivovaru Ostravar.

Ostrava čelila náletům jako průmyslové město pracující pro nacistické Německo

Ostrava musela spojeneckým náletům čelit proto, že jako průmyslové město dodávala ocel a uhlí nacistickému Německu. Spojenecké nálety měly sloužit k ochromení průmyslu v Ostravě, nicméně často se stalo, že tyto bomby padaly také do obytných čtvrtí města.

Především ničení civilních cílů americkými, ale i sovětskými bombami mohlo být někdy způsobeno i nešťastnými omyly třeba v navigaci kvůli špatnému počasí. Nicméně podobné útoky jsou dnes a byly i dříve často úmyslné, neboť byly psychologicky mnohem více účinné než bombardování vojenských cílů, a to hlavně kvůli svým často hrozivým dopadům na civilní obyvatelstvo.

Němci zaznamenávali bombardování Ostravy do 15. dubna

Archiváři se pokusili v minulých letech bombardování, které Ostrava zažila v posledních dvou letech protektorátu, co nejpodrobněji zmapovat. Podívejme se na nálety očima archiváře Jaromíra Matýska.

Foto: se souhlasem Archivu města Ostravy

Zatímco materiály z archivů USA a Sovětského svazu byly dříve pro naše historiky často nedostupné, čerpali z hlášení o následcích jednotlivých útoků, které zpracovaly místní správy, například protiletecké obrany zvané Luftschutz, policejní a vojenské. Hlášení posílal policejní ředitel Moravské stravy zemskému prezidentovi v Brně a poté mířila k německému státnímu ministrovi pro Čechy a Moravu, SS Obergruppenführerovi K. H. Frankovi. Odtud mířila do Berlína.

Podle těchto záznamů lze doložit, že Ostrava zažila od srpna 1944 do 15. dubna 1945 celkem třicet náletů, při nichž na Ostravu a její čtvrti padaly bomby. Hlášení německé policie ovšem už nezahrnují akce sovětského letectva při osvobozovacích bojích ve třetí fázi Opavsko-ostravské operace ve dnech 15. dubna až 5. května 1945.

Ostravu ničily bombardéry Liberator, doprovázené stíhačkami

Třináct náletů si nevyžádalo žádné ztráty na lidských životech nebo zranění. Dvakrát nad Ostravou prolétly americké bombardovací svazy, konkrétně ve dnech 13. října a 26. prosince roku 1944. Při tom druhém však padaly z bombardérů pouze letáky „Das neue Deutschland“ tedy Nové Německo.

Co se týká mrtvých, kteří zemřeli při bombardováních Ostravy, už v roce 1947 byl jejich počet odhadnut na 594 obyvatel české národnosti. Přesný počet obětí je ale podle Jaromíra Matýska větší, v uvedeném čísle totiž nejsou zahrnuty oběti jiných národností.

Jak vypadal osudný srpnový nálet, který zažila Ostrava 29. srpna 1944? Provedla ho 15. vzdušná armáda Spojených států amerických z jihoitalské letecké základy v Bari. Nálet provedly americké bombardéry typu B 24 Liberator, které doprovázely stíhačky B 38 Lightning, P 47 Thunderbolt a P 51 Mustang. Letecký poplach byl v Ostravě vyhlášen v 10.45 hodin a trval do 11.55 hodin.

Bomby zasáhly nejdříve průmyslové závody, pak i centrum města

Svazy letadel, jejichž počty odhadly složky protiletadlové obrany na čtyři stovky, přelétávaly Ostravu v pěti vlnách ve střední výšce od jihu k severu, tedy od Výškovic přes Zábřeh, Vítkovice, Moravskou Ostravu a Slezskou Ostravu na Pudlov a Bohumín.

Bombardéry shodily bomby nejprve v Zábřehu, ty značně poškodily oblast rodinných domků za zábřežským hřbitovem a poté oblast vilek u zábřežské nemocnice, kde bydleli převážně Němci. Bomby zasáhly i zábřežská nemocnice a chemické závody Julia Rütgerse, pozdější Urxovy závody. Další bomby zasáhly Vítkovické železárny a jejich okolí a na Slezské Ostravě a Zárubku oblasti kolem šachet Trojice, Hermenegilda a Ida.

Poté bomby dopadly na Moravskou Ostravu. Zvlášť postižena byla tato hlavní čtvrť od fifejdské městské nemocnice až k jejímu vlastnímu centru, tedy kolem divadla Antonína Dvořáka, ulice Zámecká, nový kostel a Nádražní ulice. Nálet byl v podstatě kobercový, v bombardovaných čtvrtích utrpěly především obytné oblasti.

Bombardování vzalo střechu nad hlavou 1256 obyvatelům

Celkem 123 domů bylo zničeno, 750 domů bylo značně poškozeno a 725 bylo poškozeno lehce. Po bombardování tak zůstalo bez střechy nad hlavou celkem 1 256 osob. V zábřežské nemocnici dostalo přímý zásah chirurgické oddělení a interna, ze zásobovacích podniků dopadly bomby i na městská jatka v Moravské Ostravě.

Foto: se souhlasem Archivu města Ostravy

Bomby přerušily řadu cest, na nichž jejich exploze vyhloubily velké krátery a zasypaly je trosky okolních domů. Veškerá doprava byla přerušena. Přerušena byla doprava na železniční trati na Frýdek-Místek, a to v místech mezi Vítkovicemi a Kunčičkami a také doprava na železniční trati mezi Ostravou a Bohumínem kvůli těžce poškozenému bohumínskému nádraží. Zásah dostala i ostravská vodárna, která stála za bývalým stadionem Odborářů v Mariánských Horách.

Nejtragičtější a nenahraditelné škody způsobil nálet v srpnu 1944 obyvatelům Ostravy. První údaje o počtu obětí byly nepřesné a vyšetřovatelům z protektorátní kriminální policie se jejich identifikace těžce zajišťovala. Nakonec vyšetřovatelé do Brna nahlásili, že při tomto náletu zahynulo asi 409 osob.

Nejvíce lidí zemřelo v Moravské Ostravě, poté v Zábřehu

Nejvíce, asi 92 obětí, bylo z Moravské Ostravy, poté ze Zábřehu, těch bylo osmdesát. Na území Slezské Ostravy zemřelo při bombardování 67, ve Vítkovicích 31, v Mariánských Horách jedenáct osob.

Na vítkovické železárny spadlo v srpnu 1944 celkem 240 bomb, na chemické závody Julia Rütgerse 23 bomb a na důl Trojici padesát až šedesát. Na tyto průmyslové závody tedy spadlo celkem 318 bomb, přičemž celkový počet bomb svržených na Ostravu při tomto náletu činí podle prvního dodatečného hlášení 487, z toho 222 těžkých bomb, 260 středně silných a pět lehkých trhacích bomb. Mimo průmyslových podniků tedy spalo do jiných částí města asi 169 bomb různé váhy.

Pokud jde o oběti náletu z jednotlivých podniků a institucí, tak ve Vítkovicích zahynulo 78 dělníků, 9 dělnic, 13 zaměstnanců a 8 zaměstnankyň, což celkem činí 108 obětí. Ve vojenské části tehdejší zábřežské nemocnice, která byla rozdělena na část civilní a vojenskou a která dostala plný zásah, bylo 30 mrtvých a 30 těžce zraněných.

Bomby zasáhly tři velké kryty

Velké ztráty civilního obyvatelstva byly způsobené i tím, že plné zásahy z bombardérů dostaly v ten den i tři velké protiletecké kryty, kde se ukrývala spousta obyvatel. Byl to kryt pro zaměstnance Vítkovických železáren u provozu rourovny v Pohraniční ulici, poté kryt pro civilní obyvatelstvo v prostoru dnešního výstaviště na Černé louce a kryt na haldě na Zárubku.

Dalším důvodem bylo, že obyvatelé Ostravy nebrali vyhlášení náletu příliš vážně. Předpokládali totiž, že jde o další přelet bombardovacích svazů, jako tomu bylo už několikrát, kdy bombardéry nad Ostravou pouze proletěly.

Foto: se souhlasem Archivu města Ostravy

První velké bombardování Ostravy 29. srpna 1944 zapůsobilo na obyvatele Ostravy jako šok a velké ztráty na životech a škody na majetku znásobovalo jejich strach a obavy z dalších následků. Lidé hledali další možnosti úkrytu odchodem z průmyslového města nebo v šachtách. Došlo i k poklesu pracovní morálky - dělníci při vyhlášení leteckého poplachu opouštěli svá pracoviště a utíkali ze závodů do úkrytů a nechtěli se na pracoviště vracet. To narušovalo válečnou výrobu v ostravských závodech.

Další bombardování už tolik obětí nezpůsobovala

Ostatní bombardování Moravské Ostravy už však neměla za následek tak velký počet obětí, i když také působila značné škody. Například sovětská letadla neshazovala bomby takzvaným kobercovým způsobem, ale zaměřila se zpravidla ničení některých objektů a zařízení - například nádraží, kolejiště, protiletadlová děla, elektrická vedení či průmyslové závody.

Obecně se však dá podle archiváře Jaromíra Matýska říci, že všechny nálety na Ostravu v roce 1944 provedly americké a všechny v roce 1945 sovětské bombardéry. Těch amerických bylo šest, těch sovětských čtyřiadvacet.

Po srpnovém bombardování Ostravy v roce 1944 se našlo podle záznamů také asi 51 nevybuchlých bomb, z nichž 30 přímo v objektech Vítkovických železáren.