Ostravská dílna Papidu vrací z odřezků a zbytků život starému papíru

​Nic prý není staršího než včerejší noviny. V ostravské dílně Papidu, projektu Gabriely Pilařové, vznikají ze starého papíru, odřezků a zbytků bloků i časopisů a novin krásné designové zápisníky, diáře, obálky a další výrobky, které prodlužují životnost papíru.

„Používám všechno možné. Odřezy totiž vznikají téměř všude a ze všeho. A nejenom odřezky, ale i papíry, brožury a katalogy. Prostě spousta jednorázových věcí, které by se už dále nepoužily,“ říká Gabriela Pilařová.

Máte tedy nějaké smlouvy s tiskárnami, které vám dodávají zbytky?
Smlouvy nemám, spíš oboustranná přátelství. A pak si odpadový materiál vytvářím částečně sama, protože dělám také věci na zakázku – fotoalba, poukazy, deníky, složky a různé obaly, a to jsou mnohdy věci, které mají daný formát a je třeba ho dodržet. Myslím, že je důležité i říct, že úplně dokonale bezodpadové zpracování neexistuje. Vždycky musím brát v úvahu i praktickou stránku věci, aby byl výsledný produkt dobře funkční a použitelný, proto i produkty z odřezu je ještě nutné občas ořezat. U některých zápisníků si můžu dovolit nechat sem tam trčet nějaký papír, ale u jiných to nejde, papíry by se po krátké chvíli potrhaly, vadily by při manipulaci. Ale mám to jako takovou hru, hledat využití i pro ty nejmenší a nejdivnější ořezy a odpad minimalizovat. To mě nabíjí, hledat ta nová spojení a cesty zpracování.

Jsou pro vás tedy odřezy a odpad stále tím hlavním materiálem?
Odřezy jsou jen jedna část. Druhou je pak různý sběrový papír. Mám tady také mnoho starých zápisníků, které mají třeba 40 let a jejich formát a zpracování už nevyhovuje současným uživatelům, nebo jsou částečně popsané. To vše tedy sbírám a zakomponovávám do svých produktů.

Znamená to tedy, že každý váš výrobek je originál?
V podstatě ano. Všechno je to ruční práce. Navíc zpracovávám velmi proměnlivý materiál. Něco dělám také v kolekcích, kde se mohou jednotlivé produkty sobě podobat. Vše tedy záleží na momentálním materiálu. Například teď tady mám katalogy a z těch vznikne 100 kusů zápisníků, které budou plus mínus stejné. Je to upcycling na míru, kdy mi zákazník dodal své staré reklamní materiály a já z nich podle daných možností navrhla několik variant zapracování tak, abych v zápisníku co nejlépe zachytila tak zvanou tvář zákazníka. Materiál, který už neslouží svému původnímu účelu, takhle dostane účel nový. To je podle mne velmi zajímavá cesta pro firmy a proměnu jejich starých reklamních materiálů.

Jak?
Často totiž vznikají například katalogy, které jsou platné třeba na jeden rok a pak ztrácejí svou hodnotu a funkci. Stále je tam ale vizuál firmy a s tím já pracuji. Přeformátuji jej, doplním ho o nový materiál, ořežu, poskládám, obrazy se tak zabstraktní, ale stále tam zůstávají fragmenty s firemní identitou. Není to samozřejmě úplně nejlevnější varianta pořízení firemních předmětů, protože člověk musí pracovat s každou brožurou zvlášť, je to tedy pracnější a časově náročnější, ale řekla bych, že je to třeba. Jde mi hlavně o to, zachovat jakousi cirkulaci materiálu.

Když tedy využijete staré fotky a texty, jak to pak mohou firmy dále používat?
Je to různé a záleží to na vlastnostech upcyklovaného materiálu. Mohou vzniknout tužky z papíru, zápisníky různých druhů, pouzdra, dárková balení – více méně je to velmi variabilní a individuální.

O co je u vás největší zájem? Který produkt převažuje?
Nedokážu to úplně říct. Pokaždé je to jiné. Když jedu na nějaký trh nebo design přehlídku, tak je trhákem skoro vždy něco jiného. Na konci roku je samozřejmě vyšší poptávka po diářích, ale nejsem zrovna tvůrce, který by prodal přes stovky diářů. Beru to hodně individuálně a snažím se tvořit na míru a podle sebe. Mám spíše stálou klientelu, která se o něco přihlásí, případně pak nováčky, kterým je blízký můj postoj a dávají přednost zápisníkům s udržitelným přístupem a souzní s mým způsobem nahlížení na drobné nedokonalosti materiálu.

Jak moc vám uškodila pandemie?
Těžko říct. Určitě to poznám, protože veškeré rozhodování se daleko více prodlužuje. Práce, kterou jsme začali v březnu, se dokončila až teď. Stalo se mi také, že jsem něco rozpracovala, ale nakonec z toho sešlo, protože klient to v tu chvíli neviděl jako prioritu. Některé věci budu realizovat až se zlepší situace. Poznám to i v tom, že nebudou markety, které se normálně konají před Vánoci. Člověk musí totiž počítat s tím, že následující tři měsíce jsou i za normálních okolností slabé. Předvánoční doba v tomto vždy pomáhala, tak uvidíme, jak to bude letos.

Přežije to tedy vaše firma, která je v začátcích?
Snad ano, ale určitě mi velmi pomáhá to, že mám rodinu a muže a finanční zálohu, bez které by to bylo všechno mnohem komplikovanější.

Máte nějaké plány ohledně směru vaší firmy?
Plány tak úplně dělat neumím, ale mám spoustu vizí, nápadů a mám popsané bloky ohledně toho, co bych chtěla ještě vyzkoušet a vytvořit. Vidím spoustu cest, jak se s tím dá pracovat. Upcyklace a recyklace je momentálně velký trend. Všude se o tom píše a má to být jakýsi marketingový tahoun. Za mě by to ale mělo být spíše normální. Měli bychom nad tím přemýšlet všichni. Proto mám ráda markety, kde můžu přímo komunikovat s lidmi a povídat si s nimi o tom, jak to funguje. Celkově se pak jejich vnímání možná postupně promění.

Máte nějakou stálou nabídku, kde si mohou lidé přímo vybrat věc, kterou by si rádi koupili?
Spoustu věcí dělám na míru a momentálně se více orientuji právě na to, protože nemám prostor, kde bych prodávala. Navíc i čas je třeba dělit trochu jinak než za normálního stavu, kdy klasicky fungují školy. Každopádně mám e-shop, kde sem tam vkládám další nové věci. Problém je v tom, že každá věc je opravdu jiná a dlouho mi trvá, než vše nafotím a zveřejním. Pokud ale lidé chtějí něco konkrétního, tak nejjednodušší je napsat přímo mně.