Zpátky na vrcholu! Házenkáři Karviné vládnou extralize a chystají se na Evropu

Házenkáři Karviné vstoupili do nové extraligové sezony v roli úřadujících šampionů. V uplynulém ročníku získali patnáctý titul a potvrdili, že jsou zpátky na vrcholu.

Fanoušci Karviné bývali zvyklí slavit titul za titulem. Mezi lety 2000 a 2010 Baník zůstal bez zlata jen jednou. Jenže pak nastaly horší časy a sedm let, během nichž Baník získal jediný bronz. Ještě v ročníku 2016/17 skončili Slezané sedmí, pak se ale vrátili na vrchol. Od roku 2018 vydolovali tři tituly, třikrát skončili druzí.

Lví podíl na návratu na výsluní má Michal Brůna. Bývalý vynikající reprezentant se do Karviné vrátil, aby se stal hrajícím koučem, po konci kariéry zůstal trenérem, a také prezidentem klubu, který se pod jeho velením začal drápat zpátky nahoru. „Vrátil jsem se v roce 2018 a hned jsme vyhráli. O dva roky později jsme společně s Markem Michaliskem klub převzali. Od té doby děláme vše pro to, abychom klub sportovně a finančně stabilizovali,“ prozradil šestačtyřiceti­letý Brůna.

Baník znovu začal do extraligového kádru zabudovávat hráče z vlastní líhně, stejně tak se opět stal lákavou destinací pro házenkáře z jiných tuzemských, ale i zahraničních klubů. V kádru má několik reprezentantů v čele s Jonášem Patzelem, Matějem Nantlem či odchovancem Dominikem Solákem, jenž měl v létě na stole několik nabídek ze zahraničí. Všechny je ale smetl ze stolu a podepsal dlouhodobý kontrakt v Karviné. „Rozhodlo více faktorů. Mně tady nic nechybí, v Karviné mám rodinu i přátele. Kluci z týmu jsou pro mě druhou rodinou a já bych za ně dal ruku do ohně,“ prohlásil Solák, jenž přiznal nabídky z Polska, Německa a Maďarska. „Samozřejmě, že mě to lákalo. Je pravdou, že nemládnu, takže jsem nad tím přemýšlel dlouhou dobu, ale nakonec jsem se rozhodl zůstat v Karviné,“ dodal.

Solákovi je 27 let. Klidně se může stát, že kariéru dohraje doma, ovšem, co se stane v budoucnu, to neví ani on sám: „Jak se říká: nikdy neříkej nikdy. Co se stane za rok nebo za dva, to si opravdu netroufám tvrdit. Nicméně teď jsem v Baníku a budu dělat maximum pro to, abych týmu co nejvíce pomohl. To je má momentální priorita,“ vysvětlil.

Poté, co Solák prodloužil smlouvu, si lidé dělali legraci, že by mu klub měl postavit sochu. Jak to tedy dopadne? „Nepostavíme. Je to skromný kluk, který by to sám určitě nechtěl. Jestli ale někdy překoná legendu Tomáše Heinze, který má osm titulů, pak o tom budeme přemýšlet,“ usmál se Brůna. A pak už vážněji dodal: „Dominik sice podepsal dlouhodobou smlouvu, ale máme mezi sebou dohodu, že kdykoliv ucítí, že by chtěl odejít, nebudeme mu bránit.“

Dominik Solák. Foto: Vladimír Pryček

Karviná vstupovala do minulé sezony s cílem ovládnout domácí ligu i pohár, což se jí povedlo. Mimochodem, double Baník získal po dlouhých 16 letech. Klub se dobře prezentoval i v Evropském poháru, ve kterém došel do osmifinále. V tom pak trochu smolně vypadl s rumunskou Steauou Bukurešť, na kterou karvinským házenkářům v součtu obou zápasů chyběl jediný gól. „Loňská sezona byla velmi náročná po sportovní a psychické stránce,“ připomněl Brůna. Hodně rezonovala kauza okolo Soláka, který během semifinálové série vyfasoval dodatečný trest na dva zápasy. Baník přehrál Lovce i bez své opory, Solák pak ale chyběl v prvním finálovém utkání proti Plzni. „Dominik cítil takovou nespravedlnost, že v momentě, kdy nastoupil ve finále, byl jak urvaný z řetězu a byl rozhodujícím faktorem na cestě za titulem,“ přiznal Brůna.

Jenže aby toho nebylo málo, tak se Solák před finále ještě zranil. Na reprezentační akci si totiž zlomil nos! „V první chvíli jsem si řekl, že je to konec. Okamžitě jsem si vzpomněl na loňské finále, které pro mě kvůli zranění skončilo předčasně a velmi nešťastně. Zároveň jsem měl ale v hlavě, že pokud bude nějaká malá šance, že budu moci nastoupit, tak do toho půjdu,“ byl odhodlaný. Pravidla mu nedovolila hrát v masce, Dominik šel ale do rizika a do finálového vlaku naskočil. „Nemyslel jsem na možné následky. Když se na to podívám zpětně, tak to byl obrovský risk, ale vyšlo to a udělal bych to znovu. Bylo to však náročné, špatně se mi dýchalo, byl nezvyk hrát s něčím takovým na tváři. Nicméně poté, co mi vyrobili provizorní masku z tejpů, a já zjistil, že všechno drží tak, jak má, se hlava uklidnila a já mohl jít na hřiště. V zápase jsem pak díky adrenalinu místy ani nevnímal, že nějakou masku mám, a mohl jsem se soustředit pouze na výkon,“ prozradil.

Solákův efekt ve finále zafungoval dokonale. Druhé utkání série poslal v posledních vteřinách do sedmimetrových hodů, přičemž jeden z nich pak sám proměnil. Ve třetím duelu na plzeňské půdě v úplném závěru rozhodl. A v dalším utkání doma se svými spoluhráči mistrovskou jízdu dotáhl do zdárného konce.

„Po základní části jsme nebyli favorité my, ale Plzeň. Většina lidí nás opět odepisovala. Ale my jsme se v play-off obrovsky semkli a drželi při sobě jak v dobrých časech, tak i v těch zlých. Zatímco loni načasovala formu lépe Plzeň, letos jsme to byli my,“ popsal cestu za zlatem Solák, který dal po rozhodující bitvě průchod svým emocím. „Jsem dost emotivní člověk, i když to tak třeba na první pohled nemusí vypadat. Ale nestydím se za to,“ dodal reprezentant, jenž s Karvinou získal třetí extraligový titul.

Vytáhlá spojka je v Karviné lídrem, za kterým jdou jak hráči, tak fanoušci. „Hrozně si to užívám. Jsem nesmírně rád, že mám takovou důvěru. Každý zápas dělám maximum pro to, abych předvedl nejlepší možný výkon, který týmu pomůže ke společným cílům. Zodpovědnost to je veliká, ale to k tomu patří,“ uvědomil si. Přesto všechno ale stále zůstává nohama na zemi: „Neberu se jako hvězda, já tohle nemám rád. Beru se jako součást skvěle fungujícího mančaftu, ve kterém je hlavní to, že jsme silní jako tým, nikoliv jako jedinci. Bojujeme jeden za druhého, ale ve finále všichni za to nejdůležitější, a tím je náš klub.“

Pár let zpátky přitom Dominik, a asi ani nikdo jiný nevěřil, že se jednou stane takovým lídrem. „Když jsem se vracel ze zahraničního angažmá do Karviné, pamatuji si ho v šatně jako lehce vyplašeného hubeňoura. Ten progres, který za tu dobu udělal, je obrovský,“ zavzpomínal Brůna. Podobně to vidí i sám Solák. „Mé začátky v A týmu nebyly lehké, protože jsem na to výkonnostně prostě neměl. A nedokázal jsem si představit, že bych se do týmu někdy vůbec probojoval nastálo. Ale dostal jsem šanci a měl jsem touhu dokázat všem, a hlavně i sobě, že na to mám. Zároveň jsem chtěl, ať na mě může být jednou maminka pyšná,“ svěřil se.

V karvinské kabině se vytvořila skvělá parta, která táhne za jeden provaz. Na hřišti i mimo něj. „Naše sportovní politika je jednoduchá. Skládáme tým nejen podle herní výkonnosti, ale důležitější je pro nás lidská stránka hráčů. Tým si musí sednout hlavně v šatně. Kluci spolu tráví i spoustu osobního volna, což v kolektivních sportech není úplně normální. V krizových situacích se pak kluci dokážou postavit jeden za druhého,“ odhalil jeden z faktorů mistrovského týmu trenér Brůna.

Michal Brůna. Foto: Vladimír Pryček

Z Karviné po mistrovské sezoně několik hráčů odešlo, Baník ale hodně dobře posílil. Na pravé křídlo dorazil Pavel Bajer ze Zubří, z Dukly přišel Daniel Křístek. Karvinští získali i levorukou ukrajinskou spojku Illiu Blyzniuka ze Záporoží a po dvou letech se do Slezska vrátil z Německa reprezentant Vojtěch Patzel, jenž se v jednom týmu potká se svým mladším bratrem Jonášem. „Bohužel se po podpisu smlouvy zranil v národním týmu, a plně k dispozici bude zřejmě až od půlky sezony. Jeho smlouvu jsme mohli vypovědět, ale neudělali jsme to. Pro Karvinou vyhrál už jeden titul a my věříme, že nám to vrátí a vyhraje ho znovu. Věřím, že letos budeme ještě silnější,“ prohlásil Brůna, trenér a prezident klubu v jedné osobě. Na obnovenou spolupráci s Patzelem se těší i Solák. „Bylo mi moc líto, když Vojta odcházel, protože jsme si skvěle sedli jak na hřišti, tak i mimo něj. Je to skvělý hráč i člověk, a je to pro nás obrovská posila. Jsem přesvědčený, že se po zranění vrátí silnější. Vidím, jak každý den maká a cvičí, je to neskutečný dříč,“ smekl Solák poklonu před svým staronovým spoluhráčem.

V současné době Karviná kraluje republice v dospělé kategorii, před několika lety ovšem vládla i mládeži. Jenže tam pak vyklidila pozice a teď se pomalu zase snaží drápat zpátky. Mladší a starší žáky Baníku má na starost někdejší reprezentant Jan Sobol, dorosty trénuje extraligový Václav Franc, další hráči z karvinského celku působí i u mladších kategorií. Platí to i pro Dominika Soláka, jenž je jedním z trenérů minižáků. A jak přiznal, tato práce ho hodně naplňuje: „Od malička mám děti rád, je pro mě skvělý pocit být u jejich rozvoje a vidět, jak makají a zlepšují se. A třeba i zpětná vazba, když za vámi přijde hráč a řekne vám, že vás má rád, pak vás sleduje na zápase a fandí vám, je neuvěřitelná. Někdy je samozřejmě náročné skloubit trénování s áčkem, ale s tím jsem do toho šel. Je pro mě ctí být součástí výchovy nových karvinských nadějí.“

Sám Solák ví, jak moc je důležité, když malí házenkáři mohou vyrůstat vedle někoho, ke komu vzhlíží. On se takto učil od Michala Brůny. „Michala si strašně moc vážím jako člověka i jako trenéra. Všechno, co umím, je díky němu. Udělal pro mě strašně moc, po sportovní i životní stránce. A já mu za to děkuji. Každému z nás se individuálně věnuje a snaží se z nás vyždímat maximum,“ uznal Solák.

Společně získali tři tituly, z toho jeden ještě coby spoluhráči. A teď je čeká další meta. Karviná totiž už v úterý vstoupí do základní skupiny Evropské ligy, která je druhou nejvyšší evropskou soutěží. Ve skupině číhá německý gigant Flensburg, Tatabanya z Maďarska a Sesvete z Chorvatska. „Je to obrovské lákadlo, které naše kluky zase posune,“ netají Brůna.

Foto: Vladimír Pryček

Evropská liga je velkým lákadlem i pro Soláka. „Je to další milník,“ řekl. Stejně tak ho láká i velký úspěch s reprezentací. Poslední EURO v Německu totiž českému týmu vůbec nevyšlo, další šancí tak bude světový šampionát, který se na začátku příštího roku odehraje v Chorvatsku, Dánsku a Norsku. Češi se už na turnaj kvalifikovali. „Myslím si, že momentálně jsme v nároďáku vytvořili mužstvo, které může hrát vyrovnané zápasy s kýmkoliv. Jen tomu chybí, abychom to předvedli na vrcholné akci. Ještě jsme totiž neukázali, jakou obrovskou sílu náš tým má, a kam by se mohl dostat. Ale já věřím, že to přijde,“ hlásí Dominik odhodlaně.

Baník vstoupil do extraligové sezony velmi dobře a v pěti zápasech neztratil ani jeden bod. Cíle se nemění – Slezané chtějí obhájit ligový titul i domácí pohár. „Míříme neustále ke stabilizaci a k udržení klubu takového, jak jsme ho nastavili. I přesto, že se neustále rozrůstáme a snažíme se profesionalizovat jednotlivé sekce, se u nás snažíme udržet rodinnou atmosféru. Chtěli bychom znovu nastartovat a rozvíjet naši mládež, a hlavně bychom chtěli hrát házenou, která bude naše fanoušky bavit,“ uzavřel Brůna.