Autotest: Toyota GR86 představuje to nejlepší ze staré školy

Původně jsem do tohoto testu chtěl kabriolet, to sice neklaplo, ovšem Petra Dzižová, která má v Autobondu na starost marketing, vytáhla z rukávu pořádné eso!

Stačil jeden telefonát a druhý den už si v Ostravě – Hrabové přebírám perleťově bílou Toytotu GR86. Vyplatí se mít tyhlencty dobré vztahy!

Hned první usednutí mě nenechá na pochybách, že v prospektech nelhali. Točivý atmosférický motor, zadní náhon a manuální převodovka jsou zárukou skvělé zábavy. Tohle bude radost, to já poznám hned! Přísná sedačka mě obejme, interiér obklopí a vše mám dokonale na dosah.

Ty jo, jsou tu fakt tři pedály! Aha! Jinak to přece ani být nemůže. Tohle auto je jedním z posledních mohykánů staré řidičské školy. LEVOU nohou stlačím spojku – dlouho jsem to nedělal – ale snad je to jako jízda na kole, co se nezapomíná. Jakmile po stisku startovacího tlačítka slyším zachraptění výfuku, zježí se mi chlupy na zátylku a jsem v tom zpátky!

Foto: Mára Dušek

Řadicí páka je přesně tak krátká, jak má v puristickém sporťáku být, a vyžaduje, stejně jako spojkový pedál, trochu síly a cviku. To není jako práce s buzolou, děti.

Sedačku jsem si samozřejmě posunul úplně k podlaze, zadek mám jen pár centimetrů nad asfaltem, volant co nejblíže k tělu, ještě kontrola zrcátek a jedu. Od prvních metrů všemi smysly vnímám, co se s autem děje. Když nepočítám stabilizaci a ABS, žádné další asistenční systémy mi mé vjemy nenaruší. Nikdo mě nešikanuje, kdy trochu ostřeji změním jízdní pruh, nalepím se na soupeře před sebou nebo, nedej bože, překročím o pár kilometrů nejvyšší povolenou rychlost! A to je přesně to, proč je s GR taková zábava. A taky důvod, proč už brzy nebude na našem trhu k dostání.

Na digitálním přístrojovém štítu se po nastartování zobrazí dominantní otáčkoměr a teploměr oleje. To se mi líbí! Protože stejně jako špičkový atlet, i auto a jeho řidič se musí před ostrým sprintem rozcvičit a rozehřát, takže hezky zvolna, dokud se teplota maziva nedostane k optimálním sto stupňům.

Zahřívám motor defenzivní jízdou, zkoumám interiér a pochvaluji si poctivá velká analogová tlačítka. Jakmile se dostanu za město, pochopím, že jsou tak mohutná proto, abych je v téhle motokáře dokázal najít i na průměrné moravskoslezské okresce.

Podvozek je tuhý a čitelný a jak jsem psal výše, žádná zbytečná elektronická šidítka GR nedostalo. Ale dostalo samosvor! A samosvor je co? Samosvor je láska!

Tohle auto umí být drsné, utrhnout zadek lehkého vozu je až překvapivě snadné, ale nikdy mě ta kára nechce zabít! Pořád vím, co se mi pod zadkem děje a hodně dopředu mi GR dává vědět, co se dít bude. Další auto, které je schopnější než já. Což není zas tak těžké, jak se záhy ukáže na třineckém Steel ringu. Ale o tom až později.

Je středa dopoledne, mířím do oblíbeného Individual.fitness a podzemním parkovištěm pod moderní a dokonale ekologickou budovou Organica se rozléhá oldschool chrapot výfuku mého sporťáku, kterým tady tu uhlíkovou neutralitu hezky vyvažuju.

Foto: Mára Dušek

Za volantem sporťáku takhle při středě si v redakci konečně připadám doceněný. Jako skutečný ředitel skutečně prestižního vydavatelství. Takhle by to šlo!

Ve fitku mě vždycky napadají nejlepší věci, když je tělo na pokraji sil, mozek jede bomby. Třeba dnes hned poté, co tu nálož rozdýchám, volám Martinu Gregorovi, který šéfuje Steel Ringu v Třinci. Martin je muž činu, bleskově nachází volnou hodinku na čtvrteční ráno a focení Toyoty v přirozeném prostředí může začít.

Jak se druhý den ukáže, úplně volno na okruhu není. Martin mi představuje kluka, který bude na okruhu trénovat, zatímco my s Márou budeme fotit. Je mu čtrnáct, z přívěsu právě zkušeně vyvezl modrou fiestu a já tuším, že dneska se budou krotit ega.

A taky že jo! První kola se jej s vypjetím všech sil držím. Všech sil řidiče, ne auta, to je jasné. Když ve třetím kole zrychlí, pochopím, že si chlapec teprve najížděl stopu, aby konečně mohl trochu přitlačit. Snahu držet se ho vzdávám ve druhé zatáčce. Jsem už velký kluk a učím se pokoře. Naštěstí tu taky mám Máru, který potřebuje nejlepší záběry, takže se mám na co vymluvit, a můžu se po ringu hezky bezpečně ploužit. A vysušit triko, které jsem během těch pár kol stihl propotit.

Foto: Mára Dušek

I v tom svém rekreačním tempu musím znovu ocenit, jak perfektně je Toyota naladěná. Auto se nechá bezpečně a přesně navést do zatáček, řízení je tuhé a přesné a když brzdy trochu zahřeju, skvěle se dávkují. Atmosférický motor je radost vytočit, a protože nečekám na prodlevu turbodmychadla, když tu není, dávkování plynu je chirurgicky přesné. Velká zábava, i když máš obě ruce levé, jako já.

Tady na Steel Ringu je skvělý povrch, ale cestou městem jsem si ověřil, že i když je to tvrďák, zvládá podvozek i klasické výmoly, aniž by se kabinou rozléhaly nějaké nepatřičné rázy. S GR se skutečně dá jezdit každý den. Sice si moc neužiješ svůj oblíbený podcast, ale zato ti i běžná cesta do práce přinese hromadu vysoko­oktanové vysokootáčkové radosti.

Když si uvědomíš, že si tohle auto u Autobondu můžeš koupit rovnou s pořádnou slevou, a navíc hezky zajeté ředitelem prestižního magazínu osobně, hned si uděláš čas na návštěvu showroomu v Hrabové. Nebudeš litovat, věř mi!

Technické údaje

Toyota GR86

Motor: 2.4 l Boxer
Maximální výkon: 175 kW
Maximální točivý moment: 250 Nm
Zrychlení z 0 na 100 km/h: 6,3 s
Nejvyšší rychlost: 226 km/h

Vnější rozměry

Rozvor: 2 575 mm
Délka: 4 265 mm
Šířka: 1 775 mm
Výška: 1 310 mm

Objem zavazadlového prostoru: 276 l
Pohotovostní hmotnost: 1 275 kg

Cena nového vozu od: 1.020.000 Kč včetně DPH

Cena testovaného vozu: 899.000 Kč včetně DPH

Foto: Mára Dušek