Lazebnická 3. Tady si podává ruku historie s budoucností

Ten dům v opavské ulici Lazebnická v sobě nese všechny hodnotné, ale i tragické stopy minulosti. Jenže do minulosti se nedívá – potomci zakladatelů opavského prvorepublikového obchodního domu Herrmann & Vogel dům nejen udržují a zvelebují. Díky moderním metodám a přístupům mu vdechují nový život.

A co je myšleno těmi hezkými, ale i tragickými stopami minulosti? Vypráví pravnučka spolumajitele obchodního domu pana Ervína Herrmanna Klára Dvořáková. „Obchodní dům byl po Bredě druhý největší v Opavě, myslím, že to musela být na tehdejší poměry krása. Jenže oba majitelé domu byli Židé a museli ještě před rokem 1939 z Opavy utéct,“ říká Klára Dvořáková.

Jaký byl osud tohoto domu po válce? Jak se na něm podepsalo bombardování Opavy?

Dům má železobetonovou konstrukci, což byla v době jeho vzniku novinka. Díky tomu skelet přežil, ale škody na budově samozřejmě byly. Koncem války dům navíc částečně vyhořel, s ním i část rodinného archivu. Při rekonstrukci střechy se loni našla ještě ohořelá místa. Více se ale bombardování podepsalo na dvou starších budovách, které k obchodnímu domu patřily. Jedna nepřežila vůbec. Druhou byl pradědeček donucen prodat.

Co všechno se v obchodním domě vašeho pradědečka prodávalo?

Začínal jako galanterie, ale pak prodávali skoro všechno snad kromě potravin. Babička vzpomínala na obrovské oddělení hraček, chodila si tam vybírat obrovské plyšové medvědy, ale její maminka jí je obvykle nedovolila nosit domů. Snažila se ji vychovávat ke skromnosti. Sama pocházela z chudých poměrů.

Rozumím tomu dobře, že tento dům v Lazebnické 3 sloužil jako zázemí obchodnímu domu?

Ano. Bylo zde zázemí, sklady a kanceláře. Dalo se sem projít zadním východem z obchodního domu. Ale abych se vrátila k historii. Dům tedy válku přežil, ale o tři roky později přišel další totalitní režim a pradědeček o něj opět přišel, už podruhé v celkem krátké době. Když jsem dávala dohromady archivní dokumenty, zjistila jsem, že ještě v únoru roku 1958 si na pradědečka nějaký úředník stěžoval, že se stále prohlašuje za majitele obchodního domu. Pravidelně jej za to někdo popotahoval a předvolával. V té době se o vrácení domu snažila i babička, zkoušela psát dopisy snad i prezidentovi s žádostí o vrácení domu jejímu tatínkovi, protože to opravdu psychicky špatně nesl. Ale bylo to k ničemu. Potom se i pradědeček odstěhoval na přelomu padesátých, šedesátých let z Opavy, nemohl se na to už koukat. Odstěhoval se za dcerou do Prahy – ta zde doháněla vzdělání, které za války nemohla absolvovat. Studovala teatrologii na filo­zofické fakultě. Po revoluci pak vedla operu v Národním divadle v Praze. S úsměvem říkala, že díky nacistům a komunistům se mohla alespoň věnovat divadlu.

Co zde bylo za dob komunistů? Jak dům využívali?

Nějakou chvíli obchodní dům fungoval, jen ho předali někomu jinému. Myslím, že většinu doby ho vlastnil Národní podnik Textil Ostra­va. Obchodní dům mimochodem fungoval i druhé světové za války, tehdy tedy s árijským správcem. Hned na začátku svého působení si chtěl získat zaměstnance na svou stranu a dal jim v obálce peníze jako odškodné za to, že byli vykořisťováni Židem. Pan Vltavský, pradědečkův šofér, tehdy poslal obálku Herrmannovým do Prostějova, kam před nacisty utekli. Připsal k tomu, že mu peníze nenáleží, protože on vykořisťován nebyl.

Pojďme k novodobé historii, co se dělo po roce 1989?

V restituci se zjistilo, že na domy v Hrnčířské ulici nemá babička nárok. Jeden byl vybombardovaný a k druhému existoval doklad o prodeji. Peníze za něj pradědeček samozřejmě nikdy nedostal. Babička dům v Lazebnické dostala zpátky přibližně v polovině devadesátých let. A s tátou to začali postupně dávat dohromady. Dělalo se tu všechno. První dvě patra jsou přestavěná jako komerční prostory, díky Květinářství Slunečnice a Valušek interiér se zde částečně obnovil původní obchodní dům. V jednom patře jsou menší byty s krásnými vysokými stropy. Údajně byl dům už roku 1929 stavěn s tím, že by se dal jednou rozšířit o nástavbu.

Foto: se souhlasem Kláry Dvořákové

Jaká je současnost?

Snažíme se o dům starat, jak nejlépe umíme. Od doby, co se babička do Prahy přestěhovala, tak jsme tam jako rodina zůstali. Do Opavy jezdíme opravdu jenom kvůli Lazebnické. A zvláště v poslední době do domu opravdu hodně investujeme. Čas, energii i peníze. Občas se mě někdo zeptá, jestli dům nechceme prodat, ale my ho prodat nemůžeme. Nejde to. Nic jiného z rodinné historie nezbylo. Snažíme se věci dělat tak, abychom se za ně nestyděli. To teď vyústilo v tátův velký projekt dřevěné nástavby na střeše domu, kterou připravoval už před patnácti lety. Nakonec nám s tím pomohl Novatop a díky tomuto spojení vznikla na střeše našeho domu tato nádherná stavba, ve které si teď povídáme.

V čem je ta nástavba výjimečná?

Je to první nástavba z CLT v Opavě. My obchodujeme se dřevem, takže pro nás byl tento materiál jasnou volbou. Ale jako projekt to pro nás bylo něco zcela nového, nikdy jsme podobnou věc nedělali. Na rozdíl od Novatopu, kteří už nástavby dělali, ale obvykle do příprav nebyli tak intenzivně zapojení. Novatop je český výrobce stavebního systému z masivního dřeva a dodává dřevěné panely podle požadavků projektů.

Táta se trošku pasoval do role koordinátora stavby, i když nikdy nic podobného nestavěl. Dokázal se díky tomu podívat na některé věci z úplně jiného úhlu. Pro celý tým to ale znamenalo spoustu výzev. Naše současná realita je tedy tahle dřevěná nástavba, kterou jsme vlastně chtěli trochu ukázat, jak se dá udržitelně stavět ve městech. Pro mě je udržitelnost poměrně velké téma a myslím si, že u mojí generace, a u mladších lidí obecně, to nemůže být jinak. Není to otázka rozhodnutí, spíš prostě vidíme, co se děje okolo nás. Lazebnickou chceme ukázat, že když je někde stávající dům, tak dává smysl postavit něco na něm, když už je to potřeba. Nebourat ho. Je fajn, když se postaví něco energeticky nezávislého a udržitelného, ale předtím je často potřeba zbourat masu betonu a dalších materiálů a někam to odvézt, až pak vyrobit nové. Vzniká tím spousta odpadu a udržitelnost celého projektu je trošku sporná. Když už má ve městě vznikat něco nového, tak mi dává smysl pro to použít existující stavby. Dát jim nový život. Zvlášť pokud jsou to prvorepublikové domy, domy se svou historií, s kouzlem. Na nich se může postavit něco moderního, co splňuje požadavky lidí, kteří tam mají bydlet či pracovat. Dává mi to větší smysl. V našem případě se pak investice do nástavby promítá do celého domu. Když je takto krásný nahoře, musíme jít i do nižních pater a zvelebovat je. Teď tedy renovujeme část bytů, předěláváme vchod a snažíme se domu dát novější tvář. Aby se nám historie a současnost smysluplně propojila a působilo to harmonicky.

Bylo náročné domluvit se s úřady ohledně nástavby?

Upřímně jsem čekala, že někde nastane obrovský problém. V některých ohledech jsme byli na hranici s výškou celkové stavby. Ale tím, že stavíme jen jedno patro, tak s tím ani hasiči neměli velký problém. Já jsem si pořád říkala, že jsme na něco museli zapomenout, někde musí být velký zádrhel. A vypadá to, že nebyl. Prošli jsme kolaudací a všude vidím pozitivní ohlasy.

Část nástavby už má nájemníky, ale je tu ještě jeden velký volný prostor. Je o něj zájem?

Nástavba má tři křídla a uprostřed společný prostor. Ve dvou křídlech sídlí Novatop. Ve spolupráci s architektkou Lenkou Demetrovičovou vytvořili moc hezkou podobu kanceláří.

Třetí křídlo v současné chvíli hledá nájemníka. Myslím si, že obecně se nám moc hezky podařilo to, že nástavba k sobě přitahuje pozornost. Máme skvělou a moc šikovnou realiťačku z SMS reality. Ale nabízíme nejdražší kancelář, pokud jde o cenu za metr čtvereční, jaká kdy v historii Opavy existovala. Při první prohlídce se nás nicméně opavská programátorská firma ptala, jestli bychom jim nedali celé patro. To mi přišlo jako moc fajn začátek. Takže uvidíme, jak se to vyvine. Kdybychom to postavili v Praze nebo jiném velkém městě, tak to máme nejspíš pronajaté hned. V Opavě to bude asi chvilku trvat, ale je tu spousta zajímavých a úspěšných firem, takže nepochybuji o tom, že se prostor časem pronajme.

Uvažovali jste někdy o návratu do Opavy?

Opava je nádherná a mám to tu moc ráda. Můj malý syn se na čas v Opavě vždy těší. Ale nemáme tady zázemí. Většinu přátel máme jinde, práci také. Táta začal hned po revoluci podnikat a následně si založil vlastní firmu, ta stojí na zaměstnancích a ty máme v Praze. I když je s námi většina z nich dlouhé roky, na druhou stranu republiky by se s námi asi nepřestěhovali.

Bude se ještě něco měnit?

Dům chceme pořád udržovat. Čeká nás určitě fasáda. A další investice, které občas potřebuje každý dům. Jen teď čekáme, až si na to zase naše­tříme. Celá nástavba teď funguje na tepelné čerpadlo a chceme přidělat solární panely – vše je na ně připravené. Plánů máme ještě hodně.

Chystáte i Den otevřených dveří – kdy bude?

Plánujeme jej na desátého září. Den bude zaměřený hlavně na architekty, projektanty a případně lidi z vedení měst a obcí anebo někoho dalšího, kdo má dům a chce se pustit do zajímavého projektu. Myslím, že se nám v rámci přípravy programu povedla zajímavá a neobvyklá věc: dali jsme dohromady debatu o nástavbách, které se kromě zástupců Novatopu zúčastní i Jiří Skřipský z firmy NEMA, což je další z českých firem, která dělá zajímavé věci na poli dřevostaveb, ale soustředí se spíš na rámové konstrukce. Zapojí se i pan Vladimír Peringer ml. z opavské firmy Unicont, kteří staví převážně z cihel a porobetonu. Abychom se netvářili, že dřevo je ten jediný materiál, ze kterého se nástavby budují. Debatu bude moderovat Kateřina Eklová z Rethink Architecture. Myslím, že bude zajímavé podívat se na téma z nadhledu. Pro veřejnost jsou pak v plánu komentované prohlídky.

A pokud jde o tu udržitelnost, v čem ještě spočívá?

Snažíme se přistupovat udržitelně k celému domu. Ve spojení s nástavbou se kromě solárních panelů ještě připravuje využití dešťové vody, počítalo se s tím od začátku. Voda se bude dole v garážích sbírat. Máme taky kompletně hotové rozvody, aby se dala využívat na splachování, pro začátek v nástavbě. A pokusíme se ji využít i jinde, těší se na ni třeba květinářky od Slunečnice. Nechceme plýtvat tím, čím se plýtvat nemusí.

Společně s městem se také snažíme na plácku vedle domu vytvořit menší parčík, kde by byla terasa, domeček pro děti a možnost posezení, abychom prostor udělali trochu přátelštější lidem. Bude tu hmyzí hotel, luční kvítí, trvalkový záhon. Aktuálně je to schvalováno na městě. Městský architekt i další lidé z magistrátu se k projektu staví vstřícně. Snad se ho podaří brzy realizovat.

NOVATOP

Česká dřevozpracující firma AGROP NOVA a.s., sídlící kousek od Prostějova, je jedním z nejmodernějších výrobců velkoplošných vícevrstvých desek a CLT panelů v Evropě, které exportuje do celého světa pod značkou NOVATOP.

Nabízí svým způsobem unikátní systém, vyráběný z masivního dřeva, pro řešení rodinných i komerčních dřevostaveb, škol, sportovišť ale i průmyslových hal. Výjimečná řemeslná kvalita je stabilní už tři desetiletí a ukázala se jako nejsilnější obchodní argument. Stavění ze dřeva pro ni není nutný kompromis, ale prestiž a společenská odpovědnost. Společnost navázala na tradici zpracování dřeva, kterou už v roce 1865 v Plumlově zahájil rod Liechtensteinů. Výroba 3vrstvých desek v Ptení byla spuštěna v roce 1992 a rodinnou firmou se stala v roce 2001. Zaměstnává přes 230 lidí a její tržby se pohybují kolem tři čtvrtě miliardy korun českých ročně.

Foto: Ondřej Pavlačík