Manželé Stodolovi? Jeden z nejlepších filmů o skutečných sériových vrazích

Magazín PATRIOT přináší recenzi filmu Manželé Stodolovi režiséra Petra Hátleho.

Jaroslav Stodola je přítelkyní Danou přesvědčen, že vykrást starého souseda je ten nejlepší nápad na světě. Senior bohužel přistihne zloděje při činu a je jím zavražděn. Zatímco vyděšený Jaroslav neví co dál, jeho družka už má plán a domek s mrtvolou uvnitř shoří na popel. Událost je klasifikována jako nehoda a Jaroslav s Danou mohou v klidu na sousedově pohřbu kondolovat pozůstalým. Skutečnost, že vyvázli bez trestu je pro ně motivací, aby pokračovali ve vraždění. Jejich temný svazek, dosud spojen pouze animální přitažlivostí, manipulací a temným tajemstvím, je brzy stvrzen svatbou. Což tentokrát, na rozdíl od příběhů romantických, nikomu štěstí ani lásku nepřinese.

V rámci škatulkování by se Manželé Stodolovi dali označit za temné sociální drama, realistickou krimi i zvrácenou romanci. Především je to ale horor, děsivější o to víc, že vychází ze skutečných událostí, které ovšem tvůrci divákovi předkládají bez prvoplánové vizuality, zato s důrazem na atmosféru. Nepříjemné pocity tak zde nevyvolávají proudy krve, či explicitně nasnímané vraždění, ale deziluze, minimalistické nasvícení a umně navozený pocit všudypřítomné bezvýchodnosti. Samotné vraždy, přestože jejich přímý akt většinou neuvidíte, vyznívají realisticky děsivě a je chvályhodné, že je někdo ukazuje coby ohavný a hrůzný čin a nikoliv jako zábavu na televizní odpoledne s rozesmátou Jessicou Fletcherovou.

Foto: se souhlasem distributora

Manželé Stodolovi boří i jiný seriálový mýtus, za pomocí reálného základu totiž zpochybňují schopnosti (televizních?) policistů kdekoliv rozpoznat nepravost, odebrat otisk prstu i z použitého toaletního papíru, či dořešit třicet let starý zločin díky DNA ze žvýkačky na botě podezřelého. A film nejenže způsobilost policie vraždu rozpoznat rozporuje, on dokonce poukazuje na neochotu se trestného činu dobrat, neboť zdánlivé sebevraždy se tu prakticky nevyšetřují a jsou velmi rychle uzavřeny. Snímek tedy, ačkoliv to žádná z postav nevysloví, opodstatněně předkládá tezi, že řádění Stodolových mohlo pokračovat i díky neschopnosti, potažmo neochotě policie odlišit sebevraždu, či nehodu od vraždy.

Za šťastné pokládám rozhodnutí, nezabývat se Stodolovými v době před vražděním a analyzovat je až od okamžiku prvního mordu, tehdy ještě neplánovaného. O předchozím životě Dany Stodolové tedy nezjistíme prakticky nic a o Jaroslavovi se překvapivě dozvíme, že mnoho svých obětí celý život znal a většinou s nimi dobře vycházel. Snímek tak sice nevysvětluje potřebu Dany manipulovat svého tvárného manžela, ani ochotu Jaroslava udělat pro milovanou ženu naprosto cokoliv, na druhou stranu jejich děsivé činy neomlouvá traumaty utrpěnými v minulosti.

Foto: se souhlasem distributora

Při výčtu kladů filmu (zápory jsem nenašel) si neodpustím vyzdvihnout výkony herců, neboť hlavní představitelé, Lucie Žáčková a Jan Hájek, jsou jako filmoví Stodolovi naprosto dokonalí. Výborně jsou zahrány i role vedlejší, do nichž režisér a scenárista Petr Hátle chytře obsadil, snad jen s výjimkou Alexeje Pyška a Dany Syslové, především málo známé herce.

Podtrženo, sečteno, Manželé Stodolovi jsou ve své kategorii dokonalým filmem a o to víc udiví, že se jedná o Hátleho hraný celovečerní debut. Dle mého názoru totiž dokázal natočit jeden z nejlepších snímků o skutečných sériových vrazích v kinematografii vůbec.