Nic není nemožné. Jak se dělá kariéra v gastronomii?

Říká se, že udělat dlouhou kariéru v gastronomii je téměř nemožné. Příběhy čtyř kolegů ze společnosti 3E Projekt, která provozuje mimo jiné restaurace Sbeerka, Palouk a Bowling Park, ukazují, že když se potká odhodlání, zápal pro věc a chuť se učit s osvícenými manažery, nic není nemožné!

Jeden mladý muž a tři dámy. Kuchař, marketérka, servírka a (prozatím) pomocná síla v kuchyni. Ačkoliv jsou každý jiného věku, možná i jiné generace, mají toho hodně společného. Všichni milují svou práci v gastronomii, chtějí se zlepšovat, posouvat dále a učit se novým věcem, což jejich nadřízení velice rádi podporují.

Žaneta Bulavová, marketingová manažerka

Dlouhovlasou Žanetu si hosté pamatují hlavně jako servírku na Palouku. I dnes ji na place můžete potkat, když budete mít štěstí, ale její hlavní pracovní náplň je již úplně jiná. Na své kořeny však nezapomněla.

„Začínala jsem při škole jako brigádnice na Sbeerce, poté se otevíral Palouk, kam jsem přešla už na plný úvazek, abych pomohla novým kolegům s moderními pokladními systémy a vším, co je třeba v našich provozech na place i v kanceláři zvládnout,“ popisuje první roky své kariéry mladá marketérka.

Při práci na Palouku úspěšně vystudovala pedagogickou fakultu, ale jak sama říká, propadla gastronomii a na kariéru ve školství to již moc nevypadá.

„Byla jsem na Palouku skoro tři roky a stala jsem se zástupkyní manažerky. Když jsem dokončila školu, chtěla jsem se zase posunout, na centrále zrovna hledali posilu pro marketing, tak jsem si o to možná trochu drze řekla a ono to klaplo,“ směje se Žaneta.

Foto: Vladimír Pryček

Dostala šanci od ředitelky Martiny Dospělové a přesunula se z restaurace do kanceláře. Nejprve jako asistentka marketingu, dnes už je však marketingovou manažerkou. Stará se o marketing všech gastronomických provozů společnosti a denně těží ze zkušeností, které získala přímo mezi zákazníky na place, kam se pořád ráda vrací.

„Když je velký nápor, vánoční večírky a jiné náročné akce, tak ráda pomůžu s obsluhou, což mi pomáhá v mé práci v marketingu i ve vztazích s kolegy,“ přiznává.

„Baví mě, že je naše firma inovativní, pořád chystáme nové projekty, letos třeba nový food truck pro Palouk. Má ředitelka mě podporuje i ve vzdělávání, třeba teď jsem se přihlásila na kurz od Holek z marketingu, na to se moc těším!“ uzavírá naše setkání Žaneta Bulavová.

Ondřej Wimmer, kuchař restaurace Sbeeerka

Ondřej je nejmladším z kuchařského týmu restaurace Sbeerka. I on si jde za svým snem. „Je to asi tři roky zpátky, nastoupil jsem na Sbeerku v rámci praxe ze školy, a když mi praxe skončila, nabídli mi tu brigádu. Moc rád jsem to přijal, uběhlo pár měsíců a já jsem od loňského září kuchařem na plný úvazek,“ ukazuje svou cestu Ondřej.

Foto: Vladimír Pryček

Přiznává, že vařit na Sbeerce bylo to, co chtěl po škole dokázat. „Chtěl jsem po praxi na Sbeerce zůstat a povedlo se mi to. Prošel jsem během studia i jiné restaurace, ale Sbeerka mě jednoduše bavila nejvíc. Oslovil mě styl, jakým tu s kolegy vaříme. Tradiční kuchyně uchopená moderně a taky naše vymakané dezerty, které mě dost nečekaně hodně chytly,“ směje se.

Jednou by chtěl být šéfkuchařem a nebojí se to přiznat. Ať by to měl být šéfkuchař v restauraci Sbeerka nebo třeba někde ve světě. Výzev se mladý kuchař nezalekne, ale nezapomíná na tolik důležitou pokoru. „Bude to ještě dlouhá cesta, abych se stal šéfkuchařem, potřebuji dobré vedení a musím se učit od opravdu výborných kuchařů. A to na Sbeerce rozhodně můžu! Firma mě v tom navíc podporuje, posílá mě na různé kurzy a školení, to je super!“

Vendula Peňázová, pomocná kuchařka restaurace Palouk

Vendula Peňázová musela ve své kariéře udělat nucenou pauzu, ale když jí to zdraví dovolilo, hned se vrátila zpět do gastronomického kolotoče.

„Začala jsem na Palouku jako pomocná síla v kuchyni. Pak jsem přešla na Bowling Park za bar a postupně byla také zástupkyní manažera. Bohužel jsem onemocněla, na pár měsíců jsem musela práci opustit, ale už jsem zpátky,“ usmívá se dobře naladěná dáma.

Foto: Vladimír Pryček

„Strašně se mi stýskalo,“ přiznává. Jako pomocná kuchařka v kuchyni restaurace Palouk je opět ve svém živlu, ale zdá se, že znovu přijde změna.

„Dostala jsem od paní ředitelky nabídku přesunout se na centrálu, začínám se školit, jezdit na kurzy a brzy bych se měla začlenit do administrativy. Je to velká výzva a těším se na změnu, protože gastronomie mě pořád baví a teď ji uvidím z druhé strany,“ popisuje plány pro následující měsíce Vendula, která si v práci nejvíce cení vstřícnosti a lidskosti, jež se jí od jejich nadřízených mnohokrát dostalo.

Daniela Polčáková, zástupkyně manažerky restaurace Palouk

„Jsem na Palouku třetím rokem. Potřebovala jsem zkrácený úvazek kvůli dětem, firma mi jej tehdy umožnila a mám jej dodnes. To v gastronomii není obvyklé a moc mi to pomohlo vrátit se zpátky do práce,“ oceňuje nečekanou flexibilitu ostravské firmy Daniela.

Přestože stále v restauraci Palouk pracuje na zkrácený úvazek, vypracovala se na zástupkyni manažerky provozovny.

„Chtělo to svůj čas, aby si to sedlo, nabídku stát se zástupkyní jsem si musela trochu promyslet, ale nakonec jsem ji přijala a jsem moc ráda,“ přiznává dnes.

Nová role znamenala nové výzvy. „Musela jsem se hodně zdokonalit v práci s interními skladovými systémy a zvládnout řadu dalších administrativních úkonů. S tím mi velmi pomohla a pomáhá manažerka Lenka Samková a paní ředitelka Martina Dospělová,“ neskrývá vděčnost Daniela.

Foto: Vladimír Pryček

„V práci mě baví komunikace s hosty, už se známe, máme hodně hezký vztah, protože na Palouku máme štamgasty úžasné. Taky máme skvělý kolektiv v kuchyni i na place. A to pak poznají i naši hosté,“ dokáže Daniela pojmenovat klíč k úspěchu restaurace.

Jako všichni výše zmínění kolegové, i Danielu na její firmě baví, že podporuje růst svých zaměstnanců. Třeba konkrétně v jejím případě i při zkráceném úvazku, který jejím nadřízeným nebrání v tom, aby do ní investovali a podporovali ji v dalším rozvoji.