Student z Orlové vyrazil na ukrajinské hranice. Uprchlíkům rozdal jídlo a pití

Situace na Ukrajině je i nadále kritická. Lidem, kteří ze země prchají, pomohl i student z Orlové.

Tadeáš Bednarz má devatenáct let. Stále studuje, ve svém volném čase ale neváhal sednout na vlak a vyrazil pomáhat na polsko-ukrajinské hranice, konkrétně na přechod Shehyni-Medyka. „Průjezd hranice autem je v obou směrech velmi časově náročný kvůli ruské sabotáži ukrajinských systémů. Z Polska čeká na hranici několikakilometrová kolona, směrem z Ukrajiny je přejezd beznadějný,“ svěřil se se svými zkušenostmi.

Společnost Obrazem: Útěk před válkou. Vlak z Ukrajiny dorazil do Ostravy 01/03/2022

To, co Tadeáš Bednarz udělal, si zaslouží velkou poklonu. Vydal se na dlouhou cestu vlakem, aby dovezl pomoc na ukrajinskou stranu hranice. Poté, co předal vše, co měl, se postavil do dlouhé fronty a čekal na návrat do Polska, odkud se zase vrátil domů. „Jde o to, že lidé tam čekají několik hodin ve frontě, jsou bez zásob, mají žízeň a hlad. Z fronty ale nikam nemůžete, když už v ní jste, tak se nedostanete ven. Zatímco člověk do Polska přejde asi za deset minut, na druhou stranu to je klidně i deset hodin,“ uvedl Bednarz, jenž sám čekal ve zpáteční frontě okolo šesti hodin. „Vodu, jídlo, plenky a další věci lidé dostanou až zhruba tři hodiny čekání před hranicí. Každý, kdo jde pěšky na Ukrajinu z Polska, proto od dobrovolníků nafasuje dvě plné igelitky zásob, aby je rozdal do protější kolejky. Bohužel není reálné zásobit všechny,“ dodal.

Ve frontě je někdy dusno, lidé se na sebe mačkají, mají strach a jsou nervózní. „Rodiny se snaží spojit a dochází často ke konfliktům. Situaci ztěžuje i množství cizinců, se kterými není vždy jednoduché se domluvit. Navíc taky potřebujete na toaletu, já sám jsem umíral ohromnou touhou pomočit stromeček, vedle kterého jsem se dvě hodiny třepal,“ usmál se.

Svou misi nicméně splnil a pomohl tam, kde to bylo potřeba. „Mluvil jsem s lidmi, kteří si chtěli dožít klidný důchod v Oděsě, to se jim ale nepovedlo. Vím, že někteří lidé jeli do Lvova vlakem a pak šli třicet kilometrů na hranice pěšky. Lidé jsou nervózní, bojí se, ale když přejdou hranice, tak už jsou v bezpečí,“ říká mladý student.

Z Medyky odváží uprchlíky autobus na parkoviště před Tescem v Przemyslu, kde se jich ujímají lidé z celého Polska. Jsou tam také Češi, Němci, Slováci nebo třeba Francouzi. „Na místě je k dostání strava i všechno ostatní, v tomto ohledu mají Poláci za pohotovou reakci můj respekt,“ smekl Bednarz, který se chystá na polsko-ukrajinské hranice znovu. Tentokrát je ve spojení se svým kamarádem z Nizozemska, který by jeho prostřednictvím měl na Ukrajinu dodat neprůstřelné vesty.