Fajront! Ostrava vydává unikátní knihu fotografií. Poslali je horníci

​Tento víkend bude patřit centrum Ostravy po dlouhé době horníkům. Město bude totiž od 8. do 10. září hostit 27. setkání hornických měst a obcí.

Spousta obyvatel a návštěvníků Ostravy si určitě nenechá ujít velký průvod, v němž půjdou zástupci většiny českých, moravských a slezských měst a obcí, které ve své historii mají těžkou dřinu dolování kamenného uhlí, ale i jiných nerostů.

Ostrava k příležitosti této velké akce vydává také knihu dosud nezveřejněných a neznámých fotografií a příběhů, které Ostravané poslali po zveřejnění výzvy nazvané po ostravsku úderně FAJRONT!!! Poprvé tuto „fotoknihu“ uvidí právě účastníci hornického setkání. Pozoruhodná publikace dostala název Fajront. Hornická historie v rodinných albech.

Horničina je tvrdá a nebezpečná práce, ale mnozí jsou na ni hrdí

„Fotografií přišlo opravdu hodně. Když město v březnu poprvé zveřejnilo výzvu, aby lidé poskytli ze svých soukromých domácích archivů fotky nebo vzpomínky na práci v hornictví, tak první dny byl zpočátku klid. Ale pak začaly chodit dennodenně fotografie nebo vzpomínky. A opravdu jich bylo hodně, celkem pět set šedesát devět fotografií od téměř stovky majitelů,“ říká Jozef Šerka z Archivu města Ostravy, který zaslané materiály třídil.

Často jsou to fotky hornických part, někdy i zajímavé portréty. „Hodně fotografií se nám sešlo z fárání s manželkami, a některé fotky mají až uměleckou kvalitu, protože zachytily i atmosféru z fárání a těžby. Ty jsou opravdu pěkné,“ říká Jozef Šerka.

Mnozí lidé poslali k fotografiím pár řádků, ale někteří sepsali příběhy svých rodinných předků nebo své vzpomínky z doby, kdy sami v dolech pracovali. „Většinou popisují, že to byla opravdu hodně tvrdá práce, někteří popisují, že si z dolů odnesli i zdravotní následky nebo úraz. Ale často lidé popisují, že na práci v dole byli pyšní, že ji dělali rádi a s nasazením. Pro nás je to asi trochu paradox, ale často se v příspěvcích opakuje,“ dodává archivář.

Když chtěl ukázat, jak pracuje, lezl pod konferenční stůl

A cituje z některých. „Toto je náš dědeček, od čtrnácti let pracoval na dole Vítězný únor, a to až do uzavření dolu, kdy odešel do důchodu. Na toto období rád vzpomíná a část vypráví zážitky z šachty, které za ty roky zažil. Není rodinné sešlosti, kde by nevyprávěl své vzpomínky z práce. Hornictví bylo a bude navždy součástí naší rodiny,“ cituje z jednoho zaslaného příběhu Jozef Šerka.

Další líčí těžkou práci horníků. „Dědeček musel pracovat v dole v nízkých slojích, doslova vleže. Když nám doma ukazoval, jak pracuje v dole, a tak si vezl pod konferenční stůl, abychom viděli, jak málo místa má na práci. A neměl rád úderky a šichty v sobotu,“ čte archivář z jiného příspěvku.

Useknutý palec vytřepal z gumáku a šel si ho nechat přišít

Fotografie často popisovaly rekordy na šachtách, ukazují party razičů, ale líčí někdy také záliby předků. „Jeden pisatel vzpomíná, jak se traduje v rodině věta, kterou napsal jeho bratr, když měl ve slohové práci popsat, čím je jeho tatínek. Napsal: můj otec je zahradník, a když mu zbude čas, chodí po nocích kopat uhlí,“ směje se Jozef Šerka.

A cituje z dalších příběhů horníků „Celý život pracoval na dole Koblov. Jak nám vyprávěl, jednou mu spadl na nohu kus kamene a usekl mu palec. Vytřepal ho z gumáku kupodivu neporušený a šel si ho nechat přišít.“

Fotka horníka, který v dole zahynul, fotky z hornického fotbalu

Kniha už je v současnosti vytisknutá a čeká na své slavnostní představení a křest při 27. setkání hornických měst a obcí. „Část výtisků dostanou účastníci setkání a část nákladu pak bude zájemcům dostupná při doprovodném programu,“ říká historik Marek Skřipský, který pracuje jako redaktor Statutárního města Ostrava a na publikaci spolupracoval.

Toho zaujal opravdu široký rozsah témat zaslaných fotografií. A tak v publikaci lze nalézt třeba ateliérovou fotografii horníka, který rubal uhlí ještě za Rakouska a zahynul při neštěstí v roce 1919. Nebo z přátelského fotbalového utkání dolů z dubna roku 1959. Či fotku kahanu pétépáka z ostravského dolu, kde takzvané pomocné technické prapory v padesátých letech také fáraly.

Fárání s manželkami, vietnamský horník, učni před prvním sfáráním

„Máme fotku pracovního certifikátu horníka z roku 1929, fotku horníka v hornické uniformě z třicátých let s logem soukromého fotoateliéru, úžasné humorné kreslené tablo z hornické školy z roku 1966, tablo z hornické školy z let 1945 až 1948. Máme fotografii z hornického pohřbu z roku 1941, fotografii plotu z roku 1968, na kterém horníci plakáty varují, že pokud Sovětský svaz nepropustí do Moskvy unesenou vládu, tak vstoupí do generální stávky,“ říká redaktor Marek Skřipský.

Právě rozsah fotografií umožnil autorům vybrat rovných sto fotografií a vytvořit z nich i jakousi kroniku či dějinný příběh ostravského hornictví v minulém století.

„Máme i fotografii horníka, který je členem vietnamské menšiny a který fáral pod zem. Máme hodně fotek z fárání s manželkami, kdy jednou za čas jejich ženy nafasovaly fáračky a mohly se podívat do míst, kde jejich muži pracují či fotky učňů před prvním sfáráním pod zem do školní šachty, došly i pohodové fotky z hornických učilišť,“ říká Marek Skřipský.