​Filmování na vysokých pecích: kultovní Kouř, vzpoura komparsistů, akční PC hra i Vin Diesel

Přestože v bouřlivé převratné době po listopadu 1989 film Kouř Tomáše Vorla v kinech trochu zapadl, patří dnes mezi špičku toho, co se za třicet let od sametového listopadu natočilo.

Režisér tehdy úspěšné Pražské pětky si vybral svého „muzikálu totalitního věku“ s tehdejší špičkou divadla Sklep a tehdy mladé herecké generace. A pro exteriéry právě Vítkovice a také závod vysoké pece a koksovnu.

Také bývalý ředitel a pracovník vítkovických vysokých pecí Josef Luňáček dal ve svých vzpomínkách, které zveřejnil loni, prostor vzpomínání na natáčení tohoto filmu. Historkou z natáčení filmu Kouř přispěl na jeho web spolupracovník Karel Škapa.

Autobus byl moc čistý, nepomohl ani silniční prach

„Exteriéry filmu s názvem Kouř natáčel režisér Tomáš Vorel také v prostorách naší koksovny. Vítané zpestření pro osazenstvo! Budova jemné třídírny koksu byla opatřena okenními rámy s bílými záclonami, to vše bez přerušení běžného provozu,“ vzpomíná Karel Škapa.

V záběrech se měl objevit také přijíždějící autobus. Ten byl připraven k akci, ovšem režisér Tomáš Vorel z divadla Sklep nebyl spokojen s jeho vzhledem. Autobus byl moc čistý. Hoši z realizačního filmového štábu přistavili autobus k hydrantu u veronikárny, vodou důkladně zvlhčili karoserii a nahazováním silničního prachu se snažili o vytvoření požadované patiny na povrchu.

Autobus vjel na „plac“, klapla klapka, režisér na požádání kameramana stopnul záběr – autobus vypadal stále moc kultivovaně. Započalo domlouvání, jak situaci řešit. Silničního prachu bylo málo, protože cesty se pravidelně uklízely. "Opodál jsem vše sledoval, slovo dalo slovo, a tak jsem hochům filmařům nabídl, ať autobus přistaví k přístavku budovy výklopníku. Osádku výklopníku jsem poslal na střechu přístavku, odkud lopatami nahazovali usazený prach na přistavený a navlhčený autobus."

Takhle „zhulákaný“ autobus ještě neviděl. Ale režisér a maminka mají vždycky pravdu

Výklopáři si dávali záležet, dílo se podařilo. Filmový štáb zíral na jejich pracovní nasazení, režisér projevoval nadšení nad změněným vzhledem autobusu, my jsme měli uklizenou střechu! Takhle „zhulákaný“ autobus jsem ještě neviděl! Hned poté se záběr opakoval, kameraman i režisér byli spokojeni!

Při pozdějším sledování filmu jsem usoudil, že scéna s autobusem v celém kontextu působí hodnověrně. Pan režisér má vždycky pravdu! A maminka samozřejmě také,“ říká Karel Škapa.

K této příhodě připojujeme také úryvek z deset let staré bakalářské diplomové práce absolventky Filozofické fakulty, ústavu hudební vědy Masarykovy univerzity Brno Terezy Štréglové, publikované na internetu. Práce nazvaná Geneze a další osudy filmu Kouř Tomáše Vorla vystihuje dobu a prostředí, kdy dnes už kultovní film v Ostravě a podnicích VŽKG a NHKG vznikal.

Finanční limit filmu byl 7,5 milionu Kčs. Točit se mělo různě, vyhrála Ostrava

Výrobní zpráva z 25. září 1990 uvádí, že se s průzkumem realizace filmu režiséra Tomáše Vorla začalo 9. října roku 1989. Vedoucím výroby byl jmenován Jaroslav Bouček, kameramanem Martin Duba a architektem Michal Krška. Celkový finanční limit byl stanoven na 7 500 000 korun.

Jelikož nebyl objekt továrny pro exteriérové natáčení nalezen v jednom komplexu, bylo rozhodnuto, že se bude natáčet v Lovosicích, Štětí, Modřanech a Vysočanech. Nakonec se však natáčelo ve Vítkovických železárnách Klementa Gottwalda a Nových hutích Klementa Gottwalda v Ostravě, což bylo rozhodnuto až při přípravných pracích.

Průzkum realizace byl ukončen 27. října 1989. Přípravné práce byly zahájeny 30. října. Pro film byl najat externí spolupracovník výtvarník Jiří David. Při přípravě na natáčení prováděl režisér Tomáš Vorel herecké zkoušky. Herci obdrželi scénáře a kazety s nahrávkami playbacků pěveckých a rytmizačních rolí.

Do natáčení zasáhla sametové revoluce. Scénář Kouře zastaral

Ve zprávě stojí: Zvrat v přípravných pracích zaznamenaly události 17. listopadu 1989 a všechny následné dny do 27. listopadu 1989, kdy vypukla revoluce a v Československu byl svržen komunistický režim. Práce v produkci a v přípravě filmu byly prakticky zastavena. Režisér Vorel v týdnu od 20. do 24. listopadu tvrdošíjně pokračoval ve svém bytě v hereckých zkouškách.

Výrobní zpráva filmu Kouř konstatuje, že revoluční události nepřinesly jen skluz ve výrobě, ale vynutily si i změny ve scénáři, protože ten v průběhu jediného týdne zastaral. Byla tedy napsána nová verze, ale z časových důvodů nebylo možné rozmnožit ho ve velkém rozsahu, takže bylo vytvořeno pouze několik exemplářů pro hlavní tvůrčí profese.

V důsledku toho vznikly až neuvěřitelné, ale zcela logické zmatky v přípravě natáčecího plánu. Některé změny se prováděly přímo při natáčení, což se týká především závěru. Kvůli politickým a společenským změnám byl začátek natáčení posunut o tři týdny.

„Holubová a Zedníčková podepisují petice, vyvolávají stávky, rozvážejí letáky po vsích“

Sám Tomáš Vorel k natáčení na svých stránkách v životopisu píše: „Ani další revoluční dny příliš neprožívám, neboť zkoušíme Kouř - rytmikál totalitní doby. Práce na filmu je však nesoustředěná, protože herečky Holubová a Zedníčková podepisují petice, vyvolávají stávky, rozváží letáky po vsích, srocují demonstrace a na uměleckou práci se nesoustředí. Rozdělili jsme tedy den na dvě části: dopoledne zkoušení - odpoledne revoluce. Řídil jsem se jako vždy zásadou, že revoluce a vlády se střídají, ale film zůstává. I když jsem dostal nabídku vystoupit na jednom z balkónů a promluvit k lidu, odmítl jsem. Politika je pro mě příliš racionální, dualizovaná. Ale film a divadlo - to je zázrak,“ píše režisér Tomáš Vorel ve svém životopisu.

Natáčení filmu kouř bylo zahájeno 22. ledna 1990. Při natáčení se vyskytly určit problémy, ale nijak zásadně ho negativně neovlivnily. 9. února se muselo přetáčet část materiálu z důvodu poškozeného negativu z laboratoří, 16. února muselo být zrušeno natáčení programu kvůli anonymnímu telefonátu o umístění pumy ve VŠCHT, 21. března vyhořel kamerový vůz Čajka.

300 komparsistů nepřišlo do do práce. Déšť a smog znemožnil točit některé scény

Téhož dne nenastoupilo na natáčení v Ostravě 300 komparzistů, kteří měli tvořit skandující dav před továrnou v závěrečných scénách filmu. Ti si podle zprávy „svůj nástup rozmysleli“. Některé obrazy potom v Ostravě kvůli špatnému počasí (déšť, zataženo, smog) nebyly vůbec natočeny.

„Natáčelo se v únoru a březnu 1990 v Ostravě v NHKG a VŽKG, což byl poslední výspy totalitního bolševismu. Zažili jsme tam několik komunistických demonstrací a pučů proti Havlovi, šel nám z toho mráz po zádech. Do toho jsme se všichni dusili sirně-olověným vzduchem koksáren. Ale film jsme natočili, sestříhali a šel do kin,“ komentuje atmosféru natáčení Tomáš Vorel.

Premiéra filmu Kouř se konala v lednu roku 1991. Od té doby se v Dolních Vítkovicích natáčela řada filmů či seriálů. Vysoké pece se staly kulisami pro některé scény Místo činu Ostrava.

Už v roce 2018 se natáčel v Dolní oblasti nepříliš povedený americký sci-fi akční film s Vinem Dieselem Babylon A. D. Někdy po roce 2010 se v Dolních Vítkovicích natáčel krátký pětadvacetiminutový film, který v roce 2012 firma Ubisoft vypustila na internet jako lákadlo na počítačovou válečnou akční hru z blízké budoucnosti Ghost Recon: Future Soldier.

Film Ghost Recon: Alpha? režíroval Hervé de Crécy a sledujeme v něm čtyři vojáky, jak se pokoušejí dostat stíhaného válečného zločince. Film je možno zhlédnout na adrese: https://www.youtube.com/watch?v=7-wAzlqzXH0.

Pro delegace a dokumentaristy odpich a ohňostroj jisker

Letos v únoru se sešel bývalý ředitel a pracovník vítkovických vysokých pecí Josef Luňáček přímo na vysokých pecích s průvodci, kteří v nich dnes provázejí návštěvníky.

„Filmaři sem jezdili dost často, doprovázeli často politické delegace. A měli nejraději odpich surového železa. Když železo jen teklo, tak to pro ně nebylo moc atraktivní. Ale když obsluha odpich neucpala, tak ten závěr je hodně efektní. Plyn s sebou strhává kapičky žhavého železa, ty na vzduchu hoří a vytvářejí nádherný ohňostroj, který je třeba až patnáct metrů dlouhý. To je něco pro exkurze a filmaře. Ti byli vždy nadšeni. Delegace taky. Sice to bylo trochu mimo technologii, ale bylo to hodně efektní,“ usmívá se Josef Luňáček.

„Když přišla nějaká vzácná návštěva a chtěla vidět odpich, tak jsem předem telefonoval na pec: Zdeno, odpich na čas a závěr pořádně vyfrkat, ať návštěva něco vidí!“

Někteří průvodci zalitovali, že neexistuje nějaký souhrnný film o starých Vítkovicích z období třicátých a čtyřicátých let. Ovšem Lenka Kaštilová z Průvodcovského servisu Dolní oblasti Vítkovice upozornila, že na YouTube jsou cel dvě části cyklu Hledání ztraceného času, věnované právě starým Vítkovicím.

Karel Čáslavský tam uváděl kousky filmu z roku 1928, natočeného ke stému výročí založení vítkovických železáren.

Dva díly cyklu s tímto unikátním filmem lze zhlédnout na adresách https://www.youtube.com/watch?v=AWdlX-WpXhU a https://www.youtube.com/watch?v=kyGzcFCc9IE.

Josef Luňáček: „Když železo ještě teklo“ na www.lunacek.cz. Titulek a mezititulky jsou redakční.