Hrdinové handicapu. Letošní ocenění získal lukostřelec, stolní tenistka i fotbalista

Letošními Hrdiny handicapu se při udělování ocenění Rekordy handicapovaných hrdinů v Ostravě stalo několik sportovců. Jsou mezi nimi lukostřelec Tomáš Vrzal, stolní tenistka Karla Foltová, slavící už řadu let úspěchy v různých celostátních i mezinárodních soutěžích, a Jan Polhoš, mimo jiné člen českého fotbalového reprezentačního týmu Světových letních her Speciálních olympiád.

Karla Foltová a Jan Polhoš jsou medailisté a olympionici ze Čtyřlístku, což je ostravské centrum pro osoby se zdravotním postižením. Oba nejenže převzali ocenění Hrdina handicapu, ale před udělováním cen si také zabubnovali se svými kamarády z hudební skupinou Rytmy z centra Čtyřlístek v předsálí jednacího sálu krajského úřadu, kde se letošní Rekordy handicapovaných hrdinů udělovaly.

Společnost Emisary handicapu se stali pořadatelé parahokejových mistrovství a kempů 12/09/2024

První převzal ocenění Hrdina handicapu paralukostřelec Tomáš Vrzal. Když se ho organizátoři ptali, jestli není nervózní, ujistil je, že ne, že dnes je v pohodě. „Držel prý týden nějakou zaručenou dietu a shodil pět kilo, takže košili zapnul a kalhoty má volné. Takže dámy, pan Vrzal nám jistě poté poradí, jak na hubnutí,“ rozesmála návštěvníky Rekordů handicapovaných hrdinů moderátorka.

Osud si s Tomášem Vrzalem nepěkně zahrál. Muž z Kopřivnice, původem z Rožnova pod Radhoštěm, jezdil dříve závodně na kole a cizí mu nebyl ani jakýkoliv jiný sport. Při tréninku mu však řidička automobilu nedala přednost a způsobila mu velmi vážná zranění s doživotními následky. Upoután na invalidní vozík se tak musel vzdát své milované cyklistiky.

Trpěl depresemi a bolestmi. Pak přišla dobrá kamarádka

Z aktivního života se najednou ocitl jakoby ve vězení, zavřený sám v bytě, nikam se bez cizí pomoci nedostal. Trpěl depresemi, bolestmi. Trvalo několik let, než začal přemýšlet, že by zkusil nějaký sport. Jediný člověk, který mu zůstal nápomocný, byla dlouholetá kamarádka Lenka.

Začal s lukostřelbou, ale obával se finanční náročnosti tohoto sportu. Jen pro představu, samotný luk stojí zhruba 45 tisíc korun, jedna sada kompletních šípů, těch levnějších, asi dvanáct tisíc. „Pak mne Lenka začátkem roku 2019 vzala do Prahy, kde se na mne trenéři podívali, a dohodli jsme se, že lukostřelbu vyzkouším. Půjčili mi i vybavení,“ vzpomíná Tomáš na lukostřelecké začátky.

Trenéra neměl, učil se z videí, četl články o technice lukostřelby, sbíral rady od kolegů. „Celé to snažení byl pokus-omyl,“ vzpomíná. „Tréninky byly náročné, musel jsem si k terči pro nastřílené šípy jezdit padesát metrů tam a zpět na vozíku. Byla to neskutečná dřina. Chtěl jsem s lukostřelbou i skončit. Proto jsem trénoval většinu roku ve sklepě panelového domu,“ říká Tomáš Vrzal.

Kopřivnice mu udělila titul Sportovec roku 2022

V roce 2020 však získal k invalidnímu vozíku elektropohon, který mu usnadnil pohyb po Kopřivnici i v tréninku. Po prvních třech měsících, co začal s lukostřelbou, zajistilo Tomášovi vedení klubu SK Nové Město nad Metují soustředění s kanadským reprezentačním trenérem Vlado Kopeckým.

V červenci 2019 pak absolvoval první závod - světový pohár v Novém Městě nad Metují. Skončil sice až v závěru výsledkové listiny, ale i tak to byl nezapomenutelný zážitek, skvělá zkušenost a úžasná atmosféra. Poté následovaly menší závody, kde už se umístil i na stupních vítězů. Covidový rok 2020 sice nástup jeho slibné kariéry zbrzdil, ale i tak v týmu obsadili na MČR dospělých 4. místo.

Nevyšla mu v roce 2021 ani nominace na paralympiádu v Tokiu. Chuť si spravil ve stejném roce na zářijovém mistrovství ČR, kde se stal historicky prvním mistrem ČR v paralukostřelbě v kategorii Open. Finále dospělo až do rozstřelu, se soupeřem Leošem Bartošem jsme měli stejné skóre po patnácti vystřelených šípech. Rozhodl jediný šíp, on trefil devítku, já desítku,“ vzpomíná Tomáš.

Na mistrovství světa v Dubaji v únoru 2022 obsadil 9. místo, na mistrovství Evropy v Římě 8. místo. V Novém městě nad Metují na mistrovství republiky bral stříbrnou medaili, stejně jako na halovém mistrovství republiky v Plzni. V obou případech mu prvenství uteklo o bod. Za tyto úspěchy však ho Kopřivnice odměnila titulem Sportovec roku 2022 v jednotlivcích.

Tomáš se nevzdává svého snu – chce se dostat na paralympiádu

Následovaly další závody a hlavně náročná příprava na paralympiádu v Paříži, která před pár dny skončila. Nominace Tomášovi těsně utekla. A ne vždy jde v životě všechno podle plánu. Letos před odletem do Dubaje podstoupil Tomáš kontrolní magnetickou rezonanci, na základě které se musel v dubnu podrobit operaci čtyř krčních obratlů.

Původně drobný výhřez začal tlačit na nervy a hrozilo, že se Tomáš stane „ležákem“. Další operace v Brně však dopadla dobře a Tomáš nyní prochází dlouhodobou rehabilitací. „Pokud dorostou kosti mezi obratli, začnu v listopadu pomalu posilovat, vždyť další paralympiáda je tu za chvilku." nevzdává se Tomáš svého snu.

Před úrazem jezdil Tomáš Vrzal na horském kole Český pohár, Kolo pro život, Beskyd Tour a místní závody. Bavily ho ale i další sporty, takže hrál basketbal, dělal spinning, plavání, fitness, rád chodil po horách. Pak přišel úraz, bolesti a psychické potíže. Paralukostřelba mu však dala nový smysl života a pomohla mu začlenit se do toho běžného. A i když nejde všechno vždy podle jeho představ, nevzdává se a bere každou další překážku jako novou příležitost jít dál.

Karlino olympijské stříbro života

Karla Foltová, všestranná sportovkyně ostravského Čtyřlístku, tedy centra pro osoby se zdravotním postižením, má za sebou velmi úspěšný rok. Právě proto se stala letošní Hrdinkou handicapu.

Loni v červnu se v Berlíně zúčastnila Světových letních her Speciálních olympiád, což je největší světová sportovní událost, zahrnující všechny sporty, a poprvé se uskutečnila v Německu. Speciální olympiády jsou součástí světového olympijského hnutí a již více než padesát let se zaměřují na sportovce s mentálním postižením.

Hostitelské město přivítalo 7 000 sportovců ze všech zemí světa, kteří se utkali ve 26 sportech. Na olympiádu se v rámci Českého hnutí Speciálních olympiád probojovalo jedenáct sportů a naše olympijská výprava měla celkem 82 členů. V Berlíně vybojovala osm zlatých, dvanáct stříbrných a šest bronzových medailí celkem tedy 26 medailových umístění a celou řadu umístění do sedmého místa.

Soupeřky z Indie a Pákistánu porazila, Chorvatce podlehla ve finále

V Berlíně byla i ostravská solní tenistka Karla Foltová z ostravského Čtyřlístku spolu s další reprezentantkou Moravskoslezského kraje Margitou Krejčí z Havířova - sportovní trenérkou, která startovala s Karlou Foltovou v kategorii Unified. Byly zároveň jedinými ženami zastupujícími za Českou republiku ve stolním tenisu.

Ve dvouhře žen nakonec porazila své soupeřky z Indie a Pákistánu a ve finále pak podlehla chorvatské reprezentantce v pěti setech. „Byla to pro mě opravdu tvrdá soupeřka, na kterou jsem se musela neustále dotahovat, ale byla zkrátka o kousek lepší než já,“ komentovala Karla Foltová svůj závěrečný boj o zlatou medaili, v němž nakonec podlehla. Ale i tak si domů odvážela cenné stříbro a mnoho krásných zážitků z berlínské olympiády.

Kromě stolního tenisu Karla Foltová reprezentuje jak Čtyřlístek, tak město Ostravu v lehké atletice, v bocce, dříve i v plavání nebo v přehazované.

Získala letos cenu nejlepší handicapovaný sportovec Ostravy

Karlu charakterizuje především velká houževnatost, která jí pomáhá překonávat nedostatek sebedůvěry. Každý neúspěch si bere k srdci, ale o to víc se snaží být co nejlepší. A vyplácí se to. Kromě jejího loňského úspěchu na Světových letních hrách Speciálních olympiád v Berlíně se jí na podzim podařilo dosáhnout na vítězství v Národním turnaji Speciálních olympiád ve Dvoře Králové, odkud si odnesla cenu Fair play sportovkyně.

Velké chvíle také prožívala Karla Foltová, která je klientkou Podporovaného samostatného bydlení ostravského Čtyřlístku, když letos v červnu přebírala z rukou primátora města Ostravy Jana Dohnala ocenění Sportovec roku v kategorii Nejlepší handicapovaný sportovec.

Babička Honzu odložila do Čtyřlístku a odletěla za lepším životem

Dalším držitelem ocenění Hrdina handicapu v letošním osmém ročníku Rekordů handicapových hrdinů je reprezentant ostravského Čtyřlístku fotbalista Jan Polhoš. Také on byl loni úspěšný v Berlíně na Světových letních hrách Speciálních olympiád.

Jeho start do života nebyl vůbec lehký. Honzíka v jeho čtyřech letech odložila babička do jednoho z domovů tehdejšího Ústavu sociální péče pro mentálně postižené, dnes Čtyřlístku, centra pro osoby se zdravotním postižením Ostrava, aby se zbytkem své rozvětvené rodiny odletěla do Kanady „za lepším životem“. Sporadické kontakty po telefonu a korespondence však po čase ustaly. A tak si Honza s přibývajícím věkem musel zvyknout na skutečnost, že jeho rodinou se stali pracovníci domova.

Hraje fotbal za ostravské Medvědy

Jak vzpomíná vychovatel ostravského Čtyřlístku Martin Pobořil, už od malička se Honza o vše se zajímal a všem pomáhal. Koníčkem číslo jedna byl pro něho fotbal a idolem, kterým měl oblepené stěny svého pokojíčku, byl pověstný Cristiano Ronaldo.

Už s kamarády ve škole jezdil za nimi na pravidelná „fotbalová setkání“. V dospělosti dostal nabídku jít pracovat do pekárny v Ostravě-Mariánských Horách. Velký zlom v životě Honzy Polhoše však nastal v loňském roce. Zjara se přestěhoval z chráněného bydlení do „svého“ startovacího bytu.

Jan Polhoš chodí rád do kina, má rád hudbu, miluje Marvelovky, a rád chodí i na zkoušky hudební skupiny Rytmy, s níž každoročně vystupuje v různých městech České republiky. Tělem i duší je však především sportovec. Reprezentuje ostravský Čtyřlístek každoročně v různých lehkoatletických soutěžích, pořádaných Českým hnutím speciálních olympiád, je jedním z nejaktivnějších členů čtyřlístkovského sportovního klubu Sluníčko a také hráčem fotbalového klubu Medvědi, s nímž rovněž soutěží v přizpůsobené kopané v různých koutech České republiky.

Jeho idolem zůstává Cristiano Ronaldo

Jeho idolem zůstává stále portugalský fotbalista Cristiano Ronaldo, o němž čte knihy, jeho úspěchy sleduje v mobilu i na internetu. „Líbí se mi na něm hlavně to, že už jako malý kluk řekl, že bude nejlepším hráčem na světě a že to opravdu dokázal,“ říká Honza. Možná i proto každý den běhá, pravidelně trénuje s fotbalisty Čtyřlístku ze sportovního klubu SK Medvědi a účastní se i četných lehkoatletických soutěží, odkud se téměř nikdy nevrací bez medailí.

Loni se Jan Polhoš podíval poprvé do zahraničí do Berlína, kam odjel jako člen českého fotbalového reprezentačního týmu Světových letních her Speciálních olympiád. Přivezl si odsud stříbrnou medaili, což je zatím nejvyšší meta, jaké se mu dosud jako fotbalistovi podařilo dosáhnout.