​Jaké byly Colours? Načančané hvězdy, ale i poctivá muzika, skvělé diskuzní fórum

Jeden z největších tuzemských festivalů má za sebou další ročník. Jestli byl vydařený, je na posouzení všech, kteří ho zažili a byli u toho.

Podívejme se na zásadní hudební okamžiky Colours of Ostrava, který svůj bohatý program představil na celkem čtyřiadvaceti otevřených i krytých scénách.

Je po všem. Obyvatelé Ostravy si mohou vydechnout, ticha za poslední červencové dny si moc neužili. Ticho určitě ocení také účastníci festivalu, ačkoli hlasitost na většině otevřených scén byla velmi komfortní a nepřehnaná.

Festivalu se ani letos bohužel nevyhnuly potíže se změnou programu. Dlužno dodat, že za ně organizační tým ani v jednom případě nemohl. Nejprve se jednalo o zdravotní potíže frontmana americké rockové legendy Queens of the Stone Age, které poměrně důstojně a energicky nahradil kytarista Tom Morello.

Další problém podnítil nebývalý kolaps IT, jenž nedovolil některým účinkujícím přiletět na festival. Naštěstí se podařilo problém vyřešit a jedna z hlavních hvězd festivalu Sevdaliza vystoupila na závěr posledního dne a stala se jedním z nesporných milníků celého festivalu.

K těm se nepochybně zařadilo i vystoupení pozoruhodného Jamese Blakea, jehož depresivní a melancholická tvorba stojí za poznání, jelikož se dotýká problémů všech lidí. Během celého festivalu zabodovali také punkrockoví Gogol Bordello, kytarista Gary Clark Jr., Khruangbin a Santiago Bartolomé, který uhranul svou magickou muzikou posluchače i volně korzující lidi v Gongu.

Skvělé koncerty na Colours of Ostrava odehráli také Sam Garrett, Lenny Kravitz, Bat For Lashes, ClockClock, Tankus the Henge, Kwiat Jabloni a mnozí další umělci, kteří vystoupili na menších scénách.

Velký ohlas měli už tradičně na festivalu ambasadoři české hudby. Z nich je nutno především zmínit nestárnoucí Tata Bojs, kteří svou vycizelovanou audiovizuální show i skvělou muzikou patří mezi klenoty tuzemské muziky. Tradičně obrovskou odezvu získali také Mig 21 s dokonalým frontmanem Jiřím Macháčkem, nemenší ohlas měli i Lake Malawi a Aneta Langerová, která svých dvacet let na hudební scéně oslavila koncertem v napěchovaném Gongu. Nesmíme zapomenout ani na Bratry Ebeny, kteří svou moudrostí a pohodou získali srdce všech přítomných.

Někteří umělci naopak své načančané promo bezezbytku nepotvrdili. Rozpaky vyvolalo vystoupení Genesise Owusu, který toho během svého vystoupení nemusel moc dělat. Všechno bylo reprodukované a pěvecky to nebyl taky žádný zázrak.

Velká hvězda současnosti Sam Smith vedl řeči o lásce bez hranic, ale těžko lze brát vážně někoho, kdo ubytuje do jednoho luxusního pokoje sebe a do druhého celý svůj šatník. Možná by festival ušetřil za méně známé kvalitnější umělce bez podobných manýr...

Prozkoumání si naopak zaslouží mnoho jmen, která jsou u nás většinově spíše neznámá. Z nich uveďme alespoň zpěváky Alexe Serru a José Jamese, kapely Irreversible Entanglements, Onipa, K-Essence a písničkářky Annu Vaverkovou, Saru Curruchich, Nessi Gomez, Anymu a dvojici Jordan Háj & Emma Smetana. Ti všichni a mnozí další dělají muziku, kterou má smysl poznat.

Colours of Ostrava se podle mého názoru letos povedly. Možností, jak prožít tento festival je téměř neomezené množství, k dispozici byly již tradičně také různé odpočinkové, poznávací a design zóny.

Vyváženou paralelu k hudebnímu programu opět vytvořilo diskuzní fórum Meltingpot, které se i letos dotklo nejpalčivějších problémů společnosti.

Je skvělé, že podobný festival Ostrava má. Díky Colours je Ostrava městem, jehož jméno je citováno a skloňováno po celém světě s úctou, obdivem a respektem.