Je u Frýdku-Místku hrob krále Attily? Česká televize natočila seriál o záhadách

​Působivé záběry divokých pohřebních rituálů obávaných východních nájezdníků Hunů či noční duchařské seance uprostřed lesů.

To vše doprovází jeden z dílů nového šestidílného cyklu dokumentů, které pod názvem České tajemno začne příští týden vysílat Česká televize.

Cyklus se snaží ukázat, že i česká historie může být součástí té světové. Náměty pro ni zajistil známý záhadolog a spisovatel Arnošt Vašíček. Ten se také s dalšími tvůrci zúčastnil veřejné projekce jednoho z dílů v ostravském centru PANT.

Nový cyklus láká diváka otázkami: Uschovali templáři nejhledanější poklad světa v Čechách? Nachází se na našem území hrobka hunského krále Attily? Jsou pod Radhoštěm tajné chodby? Co skrývají šifry na Zvíkově a o čem promlouvá Voynichův rukopis?

Autor námětů cyklu Arnošt Vašíček zastává v dílu, který bylo možno vidět v PANTU, teorii, že nedaleko Frýdku-Místku se nachází hrob nejmocnějšího z krutých vládců Hunů, Attily, kterému se říkalo Bič boží.

O Attilově hrobě, který nikdy nikdo nenalezl, koluje v Evropě množství pověstí. Attila má ležet v hrobce s obrovskými poklady, jeho tělo mělo být uloženo do trojité rakve, přičemž první byla ze zlata, druhá byla stříbrná, která byla uložena ještě v třetí železné rakvi. Kde se hrob nachází, však není známo, neboť prý přes něj byla svedena řeka a otroci, kteří hrob stavěli, byli všichni pobiti.

O nalezení hrobu Attily, který toužil v pátém století našeho letopočtu po ovládnutí celé Evropy, se pokoušelo mnoho hledačů pokladů, pátrali na řadě míst v Rumunsku, Maďarsku, Srbsku a dokonce se jej pokoušeli za první republiky nalézt v Nákle u Olomouce.

Záhadolog Arnošt Vašíček však ukazuje na horu Štandl ve Sviadnově u Frýdku-Místku. Tam podle indicií a starých pověstí možná leží bájný hrob proslulého největšího vládce divokých Hunů.

Navíc – na třech místech, v muzeích v Opavě, v Bruntále a Krnově leží tři kusy pohřebního hrnce, který odpovídal rituálům pro vysokého vládce. A o tom všem je jeden z dílů cyklu České tajemno, v jehož díle populárnímu záhadologovi pomáhali v ověřování teorie i odborníci z Vysoké školy báňské a Ostravské univerzity.

Záhadolog Arnošt Vašíček říká, že každá záhada je nekončící příběh. „Někdo moudrý řekl, že na konci každé záhady se objeví další a někdy i větší než ta původní. Nemůžeme říci, jestli je Attila pod Štandlem. Možná je, možná není, možná se to ukáže časem. Pozoruhodné je to, že někdy nevíme ani o tom, co máme za humny. Našel jsem třeba ve staré archeologické příručce zmínku, že v roce 1907 byl nalezenl na jenom místě severní Moravy pohřební hunský kotel. Nikdo o něm ale nevěděl, až jsme se obrátili na Slezské muzeum Opava. Máte ho tam? Oni: Ne. Volal jsem znovu. A znovu. Pak jsme tam zajeli a přišel naštvaný pán, měl kus kotle zabalený v novinách a řekl: Tak jsme to našli. Ten nález ležel více než sto let v depozitáři. Taková vzácná věc! Kdyby to bylo v Americe, svítí na něj v samostatné expozici deset reflektorů,“ míní autor námětů seriálu pro děti Maharal či populárních trilogií Ďáblova lest či Ztracená brána.

V Krnově v muzeu se našel poté i další kousek pohřebního kotle a v Muzeu v Bruntále autorům řekli: „No my tu mame taky kusek.“

„Tak už máme skoro celý hunský pohřební kotel! Jsem rád, že teď už v Bruntále mají ten kousek vystavený. Cílem seriálu je ukázat, že tu máme parádní věci a někdy o nich ani nevíme,“ dodává ostravský záhadolog.

Emotivní vizuální záběry zajistil pro dokumentární cyklus režisér Pavel Jandourek. Autoři dokumentu říkají, že takový vizuál dokumentu není v českých médiích běžný a že se snažili natočit „dobrej biják“.

Sám režisér diváky předpremiéry v PANTU včera pozdravil až z dalekého Thajska a pustil jim pár záhad, které tam natočil. Například neuvěřitelnou spleť drátů a kabelů na stožárech v thajských ulicích, kterými se k němu signál dostává do východního azylu ze světa.

Dramaturg cyklu Martin Červenka řekl, že seriál může televizním divákům říci, že česká krajina je nejen krásná, ale i tajemná. Dokumentaristé točili v Praze, na hradě Veveří, v Kravařích, v Opavě, v jižních Čechách.

„Z příběhů Arnošta Vašíčka by BBC dělalo obrovské dokumenty. Někdo může říct, že takové záhady jsou nějaké chiméry, ale my se snažíme tyto teorie spíše zpopularizovat. Pořady jsou svým způsobem vlastivědné a učí nás spíše se po naší krásné krajině rozhlížet a vnímat její historické souvislosti. A že můžeme mít i u nás velké záhady. O to nám šlo,“ řekl dramaturg Martin Červenka.

Martin Vašíček je zase rád, že seriály, kterým dodal námět, jako třeba Ďáblova lest, zpopularizovaly řadu našich památek a spousta lidí je po odvysílání děl touží poznat.

„Například na hradě Veveří byl kastelán, který byl vždy nadšený, když televize opakovala Strážce duší. Vždy mu stoupla návštěvnost. Teď už je tam však nová kastelánka, a když jsme tam s novým cyklem mířili, představte si, že mi napsala mail jak od Cimrmana: Pane Vašíčku, nejezděte. Oni nám tady budou zase chodit lidé,“ rozesmál diváky Arnošt Vašíček.

Přiznal, že při natáčeních zažil i tajemné příhody. „Když jsme natáčeli Strážce duší na hradě Zvíkov, tak v jeho věži zvané Markomanka chtěli točit Francouzi. Ale nebyli schopni ty záběry natočit, vypovídaly jim službu přístroje. My točili venku a měli jsme tam experta z firmy, která tam něco měřila. A ten nám vysvětloval, proč tam přístroje vypovídají službu a že to je v podstatě něco jako výbuch energie. A vtom prásk! A vyhořely lampy. Nechali jsme to tam, diváci to uvidí,“ líčí Arnošt Vašíček.

Arnošt Vašíček také vylíčil natáčení jednoho z dílů cyklu v kostele zasvěceném sv. Křtiteli v jižních Čechách.

„Má nejpodivnější výzdobu, jaká v kostele na této planetě existuje. Je tam celá řada takových šifrovaných poselství a jsou tam výjevy, kterým nerozumíte. Je tam třeba nahá žena, které rostou prsa na zádech. Nebo nahý chlap, který skáče šipkou dolů. Je tam plno skřetů, ale ne takových těch typických bestií charakteristických pro gotiku. Jsou tam hlavonožci, Král Midas má velkou hlavu, uši, ale pak už jen hned nohy. Takové symboly měli templáři,“ líčí Arnošt Vašíček.

A prozradil záhadu, do které je nyní „zamilovaný“. „Když jsme byli na Zvíkově, tak jsme točili tajemné fresky v zákristii. Je tam kaple, kterou postavil král Václav I. se spoustou výjevů. A mne po chvíli zarazilo, že z tam z vymalovaných tří králů chybí ten třetí, černý. Místo Baltazara tam stojí blondýna v ženských šatech, taková Claudie Schiffer, a nese nádobu. Ale ne na myrhu, kterou má Baltazar nést, ale nese ciborium. Tedy nádobu na hostii. Byl malíř moula? Ne, je to velký jinotaj. Blondýna v rudém plášti s bílým límcem, jaký nosili strážci králů. Taková blondýna se vyskytuje v původních legendách o svatém grálu,“ říká tajemně Arnošt Vašíček.

Cyklem České tajemno provází herec Jan Novotný a první díl s názvem Tajemství templářů nabídne ČT2 v úterý 11. února ve 21 hodin. Další epizody pak pět následujících úterků.

Námět, scénář: Arnošt Vašíček // dramaturgie: Martin Červenka // kamera: Patrik Hoznauer // zvuk: Marcel Weiss // střih: Jaromír Vašek // režie: Pavel Jandourek

Jednotlivé díly:

České tajemno – Největší záhada templářů

Gotický kostel svatého Jana Křtitele v Jindřichově Hradci je bezesporu jednou z největších záhad naší planety. Stěny pokrývají výjevy a obrazce, jejichž obdobu nenajdeme nikde jinde na světě. Že by středověký malíř popustil uzdu fantazii více, než bylo tenkrát zvykem? Anebo každá z těch maleb skrývá jakýsi význam?

Podle jedné z hypotéz jde o šifrovanou zprávu, kterou zanechali templářští rytíři svým následníkům. Možná, že jde o stopu na cestě k nalezení děsivého rituálního předmětu, kterou mocný řád používal…

České tajemno – Voynichův rukopis

Na sklonku šestnáctého století koupil císař Rudolf II. velmi zvláštní rukopis. Jeho stránky pokrývala vyobrazení neznámých rostlin, podivných přístrojů, tajemných kosmologických obrazců i nahých žen v složitých soustavách bazénů a trubic. Text nikdo nedokázal přečíst. Byly v něm ukryty magické formule na výrobu elixíru života či popisy převratných vynálezů, které měly změnit chod lidstva? Císař si byl jistý pouze jedním. Právě získal nejzáhadnější knihu světa. A tentokrát se zjevně nemýlil.

České tajemno – Prokletá hrobka

Ten osamělý kopec se jmenuje Štandl a je od nepaměti spojován s tajemstvím. Prudce se zvedá z roviny, jako by ani nebyl dílem přírody, ale spíš uměle navršenou mohylou. Jeho výjimečné postavení v krajině přitahuje lidskou pozornost po tisíce let. Dodnes však není jasné, co vše se zde v minulosti odehrálo. Střípky údajů, archeologických nálezů a nepatrných stop však naznačují, že nitro tajemného kopce je dokonce možná i hrobem hunského krále Attily.

České tajemno – Po stopách mágů

V malebné krajině jižních Čech nad soutokem Vltavy s Otavou se tyčí honosný Zvíkov. V úchvatném hradním areálu zaujme především nejstarší budova známá pod jménem Markomanka. Již na prvý pohled se zjevně liší od ostatních části hradu, jako by zde stávala dávno před ním. Navíc na stěnách tajemné věže nacházíme podivné, hluboce vyryté znaky, které působí dojmem souvislého nápisu. Co mají tyto symboly představovat, nevíme. Stejně jako na Zvíkově, i na dalších místech k nám promlouvají dávná svědectví, jejichž jazyku nerozumíme. Co nám chtěli dávní pisatelé sdělit?

České tajemno – Utajené svatyně

Beskydy dnes povětšinou nastavují přátelskou tvář, ale nad jejich minulostí leží temný stín. Pověsti vyprávějí o tajuplných věšteckých obřadech, o utajené podzemní svatyni, o pokladech nedozírné ceny a taky o záhadných úmrtích těch, kteří se je pokusili získat. Nové překvapivé objevy tyto domnělé báchorky nevyvrátily. Naopak, potvrzují, že život v Beskydech byl daleko tajemnější, než bychom čekali. I v odlehlých koutech tohoto pohoří se dochovali podivní svědci nám dosud neznámé historie.

České tajemno – Mystérium zlatodějů

V rudolfínské době pobývala v našich zemích řada významných alchymistů. Většinou je považujeme za podvodníky a prospěcháře, kteří chtěli ošálit důvěřivého císaře. Dodnes jsou však jejich pokusy a experimenty zahaleny tajemstvím. Je docela možné, že John Dee, Edward Kelly a Michal Sendivoj přišli na kloub mnoha přírodním záhadám. Dobová svědectví nás totiž ujišťují, že tito slovutní alchymisté skutečně vlastnili zázračný uzdravující prášek, dokázali věštit budoucnost, odhalili tajemství věčného mládí, uměli obejít i zákony přírody. Byli tedy šarlatány, anebo je smíme považovat za průkopníky vědy?