Libor Kozák: Chci si ještě zahrát v opavském dresu!

Přinášíme rohovor, který vyšel v tištěném Magazínu PATRIOT počátkem tohoto roku. S fotbalovým útočníkem Liborem Kozákem o nové motivaci v kariéře, plánech do budoucna i silném poutu k regionu.

Libore, proč jsi po působení ve Spartě zvolil přestup do Maďarska?

Rozhodla osoba trenéra Hornyáka, který mě vedl i v Liberci a díky kterému jsem se vrátil do Česka po jedenácti letech v zahraničí, kdy jsem po vleklých zdravotních problémech uvažoval, že s fotbalem možná i skončím.

Trenér je v Maďarsku již dva roky, pořád jsme byli v kontaktu a on mě po vypršení smlouvy ve Spartě ihned oslovil.

Byl to dobrý krok? Jsi v spokojen?

Ano, jsem velmi spokojen. Lidé v Česku asi Maďarsko i maďarskou ligu nevnímají zrovna nejlépe, nemá nejlepší pověst. Uvědomuji si to, ale důvody pro tuto změnu jsem měl. Kromě trenéra je zde také skvělé zázemí pro nás hráče i fanoušky. Stadion, tréninkové centrum, rehabilitace, ambice a vše okolo. Když jsem do klubu poprvé přijel, cítil jsem, že to bude dobrý krok. I když to samozřejmě není tak prestižní jako italská či anglická liga.

Jaké máte s týmem ambice?

Chceme se dostat do Evropy. A moje osobní přání je, abych byl týmu prospěšný. Dával góly a časem se třeba stal i nejlepším střelcem soutěže, i když k tomu mám zatím daleko.

Jak to vidíš do budoucna? Plánuješ v Maďarsku zůstat i několik let?

V kariéře jsem toho zažil tolik nečekaného, že už si moc netroufám odhadovat dopředu. Ve fotbale, stejně jako v životě, se vše mění. Nic neplánuji. Momentálně mám smlouvu na rok, soustředím se čistě na tuto sezonu a moc neřeším, co bude poté. Pokud budu úspěšný a zdravý, chci pokračovat. Pořád mám motivaci ukázat, že jsem platným hráčem a pomoct týmu k úspěchům v Evropě.

Vím, že zdraví tě dlouho trápilo. Jak jsi na tom dnes?

Teď je to naštěstí vše dobré a rozhodně to je u mě alfa a omega. Můj styl hry vyžaduje, abych se cítil stoprocentně fit. Pokud budu zdravý, tak vím, že budu mít motivaci hrát a budu dávat góly. Poručit se tomu ale nedá. Snažím se vyhýbat zraněním, jak jen to je možné.

Změnil jsi po všech zdravotních problémech něco v rámci tréninku či rehabilitace?

Rozhodně k tréninku celkově přistupuji jinak. Přeci jenom už po té době a všech peripetiích své tělo znám a vím, že mi není dvacet. Někdy je potřeba ulevit, někdy naopak přidat. Už se znám natolik, že vím, kdy hrozí natržení svalu a podobně. Fotbal je ale kontaktní sport a člověk není na hřišti sám, nějaké ty šrámy k tomu patří.

Říkal jsi, že zatím kariéru uzavírat neplánuješ. Uvidíme tě ještě někdy v dresu SFC Opava?

Já doufám, že ano. Jestli něco plánuji, tak je to zahrát si ještě za Opavu. Už když jsem odcházel, věděl jsem, že se chci do Slezského jednou vrátit. Kariéru jsem tam začal, díky výchově v klubu jsem se dostal od nejlepších evropských soutěží a bylo by skvělé, ji tam i ukončit. Trochu to mateřskému klubu vrátit.

Znamená to, že po kariéře se vrátíš domů? Kde máš vlastně to své „doma”?

Prožil jsem skvělé roky v Itálii a život tam se mi opravdu moc líbil. Před pandemií jsem tam moc rád jezdil, mám tam spoustu kamarádů a moc se mi tam líbí. Neříkám, že to bude po ukončení kariéry můj domov, to ne, ten budu mít stále v Česku, ale do Itálie se určitě budu rád vracet načerpat tu jejich nenapodobitelnou energii.

Jak často jezdíš domů do Brumovic na Opavsku?

Často a rád. S rodinou jsem poměrně dost spjatý, máme s rodiči i sourozenci skvělé vztahy. Hodně jezdí také oni za mnou. Už od mých dvaceti let, kdy jsem hrával v Itálii za mnou často jezdívali. Teď když jsem blíž, vidíme se skoro každý víkend. Buď přijede rodina za mnou nebo přijedu já.

Doneslo se ke mně, že v Brumovicích podporuješ místní fotbalový klub.

Je to tak. V Brumovicích nedávno fotbal skončil. Byl tady dost oblíbený, byl to fajn důvod se o víkendu potkat se sousedy na hřišti a fandit. Když mi to můj švagr oznámil, tak mi to přišlo škoda. Obvolal jsem místní kluky, zkontaktoval pár kamarádů z juniorských let z Opavy, abychom doplnili tým a opět se to rozjelo. Kluci se schází k zápasů, baví je to a baví to i lidi na vesnici. To je fajn.

V čem přesně spočívá tvoje podpora?

Když jsem tady, tak jedu na zápasy. Občas se postarám o nějaké to tradiční fotbalové sele, ale to hlavní bylo dodat klukům motivaci, aby opravdu měli chuť hrát. Myslím si, že když přijdu na zápas, jsou rádi. A já jsem rád, že zase kopou a že se s nimi můžu pozdravit.

Několik let jsi tváří charitativního fotbalového turnaje. Jak to celé vzniklo?

Máme na sociálních sítích skupinku, kde jsme fotbalisté z mého ročníku v Opavě od žáků až do dorostu a chtěli jsme se každý rok sejít a zahrát jen tak pro zábavu. Mě napadlo, že by bylo fajn k tomu přidat něco navíc a udělat malou dobrou věc.

Hned první ročník se povedl, vybrali jsme docela dost peněz na pomoc handicapovaným dětem a od té doby nás to každým rokem baví víc a víc. Potkáme se tam s kluky, se kterými se nevidíme klidně celý rok. Zahrajeme si a celé to graduje tím, že někomu konkrétnímu od nás z regionu pomůžeme. Je to super!

Letos turnaj bude?

Určitě ano. Byl i loni během pandemie. Když jde o dobrou věc, vždycky se cesta najde. Za celou dobu jsem chyběl jen jednou, ale myslím, že turnaj i charita by jela dál i beze mě. Zatím ještě nemáme přesný termín, ale víme, že to bude tradičně někdy v červnu.

Když jsme u toho kraje. Sleduješ dění v regionu? Chodíš třeba volit?

Ano, chodím volit, sleduju nejen sportovní zprávy z kraje a díky tomu, že jsem hodně s rodinou, mám od nich informace z první ruky.

Jak to vidíš po ukončení fotbalové kariéry? Láká tě trénování nebo třeba podnikání?

Pravdou je, že nejsem úplně rozhodnutý. I po kariéře bych rád zůstal blízko fotbalu, ale na trenérskou roli zatím ambice nemám. Podnikání už jsem si trochu zkusil a byla to velká zkušenost.

V čem konkrétně jsi podnikal?

Mám dlouholetého kamaráda v Toskánsku, vlastní úspěšnou firmu na luxusní matrace, postele a další speciality kolem kvalitního spánku. Dlouho jsme se bavili o tom, že bychom zkusili společně prorazit v Česku. Byznys mě lákal a tím, že jsme měli zázemí jeho úspěšné firmy, rozhodli jsme se to zkusit a otevřeli jsme krásný obchod v centru Ostravy. Měli jsme velká očekávání, ale bohužel to nevyšlo a po roce jsme obchod zavřeli.

Proč myslíš, že to nevyšlo?

I když jsme hodně investovali do reklamy, ukázalo se, že s obchodem je to podobné jako s fotbalem. Když se tomu nevěnuješ naplno, nemůžeš čekat skvělé výsledky. Naučil jsem se, že když člověk dělá byznys, musí na něj mít čas a musí se tomu opravdu oddat. Já jsem se v té době vracel po vleklém zranění, byl jsem v klubu v Itálii, soustředil se na fotbal a nemohl se soustředit na obchod tak, jak bylo třeba.

Byla to skvělá zkušenost a velké poučení i motivace do budoucna. Jsem naprostý amatér a už jen to, že jsme otevřeli pro mě bylo obrovské. Hodně jsem se toho naučil a díky neúspěchu zjistil, že se toho musím naučit ještě mnohem více. Další byznys proto plánuji až po ukončení fotbalové kariéry. Chci to dělat na sto procent, stejně jako fotbal.