Kanóny, bomby i jekot sirén. V Hrabyni se otevře zrekonstruovaný památník II. světové války

Dříve památník Ostravské operace, dnes Národní památník II. světové války. Už před časem zmizely z čel monumentálních železobetonových věží hrabyňského památníku v podobě klínů dva obří znaky, jeden měl podobu znaku Sovětského svazu a druhý s pavézou měl evokovat československý státní znak.

V sobotu 29. dubna se začne psát nová historie tohoto památníku, který byl kvůli změně a vytváření expozice celý loňský rok uzavřený. Bývalou expozici nahradily desítky dotykových obrazovek, velká řada multimediálních efektů a především hlavní expozice, které dominuje obrovská válečná scéna. Přímo v památníku jsou opravdová děla z druhé světové války, stylizovaný rozbořený dům s dobovým vybavením a palbou rozbitými okny a dokonce i kopie tanku T-34.

Efektní nasvícení válečné scény umocňuje zvuk sirén ohlašující nálet, působivý videomapping, při němž hoří a vybuchují kulisy domu v sutinách, či filmové scény, které přibližují nástup Hitlera k moci.

Figuríny, zbraně, uniformy i plastikový model atentátu na Heydricha

Rozsáhlá expozice je plná příběhů válečných hrdinů, odbojářů a figurín v dobových uniformách, originálů zbraní či různých předmětů z války. Rekonstrukce stála celkem 39 milionů, korun z toho 29 milionů získalo Slezské zemské muzeum z evropských peněz. Zhruba pěti miliony se na nové rekonstrukci podílelo ministerstvo kultury a pěti miliony samo Slezské zemské muzeum.

„Máme tady jak originální válečné uniformy, tak jejich repliky, najdete tady nové plastikové modely techniky, nebo třeba z modelů sestavené scény, třeba atentátu na Heydricha,“ řekla Kamila Poláková, ředitelka hrabyňského Národního památníku II. světové války.

V úvodu celé expozice zahrnující léta 1938 a 1939 čeká návštěvníky model objektu pevnostního opevnění z Opavska. „Můžete si rozsvítit jednotlivá patra bunkru. Máme tady uniformy finanční stráže, plynové masky nebo kopie praporu hraničářského pluku v Hlučíně. Máme ostatně v památníku plno nových modelů, jak techniky, tak některých bojových událostí. Je zde i připomínka osmého pěšího pluku z Místku, který se jako jeden z mála postavil při březnovém zabrání Československa německým okupantům," dodala Kamila Poláková.

V první sekci expozice je třeba i dochovaný kožený kabát veliteli 33. letky československého letectva, který později velel 313. stíhací peruti a veliteli československého stíhacího wingu RAF Karlu Mrázkovi.

Stovky známých i zapomenutých válečných příběhů

Slezské zemské muzeum soustředilo a dál hledá příběhy našich účastníků druhé světové války a odboje. „Jsou to stovky příběhů lidí, o kterých se dnes málo ví, na některé se zapomnělo, od některých se nedochovaly ani fotografie. A další příběhy budou přibývat,“ uvedla ředitelka Slezského zemského muzea Opava Jana Horáková, pod který památník v Hrabyni spadá.

Tyto příběhy jsou a budou součásti dotykových obrazovek v památníku. Aby je člověk poznal, tak by si musel vzít batoh, svačinu a strávit tady třeba den, dva, a stejně by je všechny nepřečetl. „Máme tady dva tisíce dokumentů a zpracovaných příběhů,“ dodala Horáková.

Efektní sirény a rozhlasové hlášení, že se přiblížila nepřátelská letadla, doplňují zvuky výbuchů bomb, střemhlav letících stíhaček a burácení tanků, a také film sestříhaný z dokumentů, které připomínají české vojáky na východní a západní frontě či v západní Africe.

Velkolepou bojovou scénu doprovází videomapping a zvukové efekty

Projekci a videomappingu efektně vévodí technika z druhé světové války včetně děl a tanku. Touchscreeny, tedy dotykové obrazovky v památníku, představují i složitou situaci ve válce ve Slezsku, kdy řada obyvatel musela nastoupit jako vojáci do wehrmachtu. „Je tu řada příběhů lidí, kteří odešli po okupaci přes hranice do Sovětského svazu přes Polsko nebo přes Francii, někdy Asii a Afriku třeba do cizinecké legie nebo dále do Anglie,“ přiblížila Jana Horáková.

„Jsou tady i ukázky munice, třeba raketová střely M 31 Andrjušu. Munice se tady na Opavsku stále nachází, a to třeba i v kořenech stromů, protože tady byly tak těžké boje. A to i tady přímo v místě památníku, kudy šla osvobozovací boje. Dodnes tady leží pod zemí tuny munice, hlavně kolem Hrabyně,“ prozradila ředitelka Slezského zemského muzea v Opavě, která ve vitríně ukázala kus pancéřového skla ze sestřeleného Iljušinu, jehož motor je také v památníku vystaven.

I ty největší sígry uklidní osud Lidic a koncentrační tábory

Památník připomíná nejen Pražské povstání v květnu 1945, ale také další povstání v jiných československých městech ke konci války, například v Přerově na Moravě. „Jsou tu uniformy spojenců, a také mapa osvobozování nejen Opavska a Ostravy, ale celého Československa. Den po dni a místo po místu. Touto novou multimediální expozicí cílíme hlavně na mládež, protože někteří ani nevědí, kdo to byl Hitler,“ upozornila Jana Horáková.

Ředitelka hrabyňského památníku k tomu však dodává, že spolehlivě i ti největší sígři ve výpravách základních škol se zklidní ve dvou tmavých sekcích muzea. Jedna z nich, se sádrovými předlohami známých soch dětí z lidického památníku a dokumentem, se věnuje vyvraždění a vypálení Lidic, druhým temným koutem památník podobně připomíná holocaust, koncentrační tábory a nacistické vyhlazování Židů.

Dopisy lidických dětí posílané rodičům otřesou každým

Zvláště ukázky z korespondenčních lístků, které posílaly odebrané lidické děti svým rodičům z Polska, mnohými návštěvníky památníku otřesou. Nevěděly, že jejich otce už nacisté zabili a matky odeslali do koncentračního tábora v Ravensbrücku. Většina z dětí nepřežila, vrátilo se jich po válce jen pár. Ostatní nacisté zplynovali v koncentračním táboře v polském Chelmnu.

„Milá teto a strýčku, předem srdečný pozdrav z Polska bez otce a matky posílá Ema a Jenda. Milý strýčku a tetičko, byli byste tak laskaví a poslali nám nějaké šaty a obuv? Hlavně jestli byste mohli alespoň kus chleba a něco k jídlu. Neboť nemáme nic než to, co máme na sobě. Nevíte snad o tatínkovi a mamince? Já myslím, že vy jste zdraví a všichni pohromadě. Buďte tak laskavi a neopovrhujte s naší prosbou. Buďte tak laskavi a pošlete co nejdřív, neboť nevíme, jak dlouho setrváme na místě. Sbohem, Ema a Jenda," stálo v jednom z dopisů.

„Milý strýčku a tetičko, pozdrav z Polska zasílá Pepoušek a Maruška. Jsme zde samé děti. Nevíte, kde je tatínek, kde maminka? Je s Aničkou? Jak to vypadá v Lidicích? Jste všichni zdrávi? Prosíme vás, kdybyste nám mohli něco zaslati. Náš majetek je to, co máme na sobě. Potřebujeme toho mnoho. Prosím vás, kdybyste Pepouškovi někde něco sehnali a mně, kdybyste mohli, tak také. Mimo to bych potřebovala několik jehel a cívku č. a cívku b. nití. Máme zde každý jen jedny střevíce a jedny punčochy. V sobotu zde budeme tři neděle a vůbec se nepřevlékáme. Dále kdybyste nám poslali nějaké peníze, nejlépe kovové koruny, dopisní papíry, obálky a německé známky. Kdybyste nám poslali také nějaké jídlo, byli bychom rádi. Teď jsem se dověděla, že smím napsat jen jeden dopis. Tak kdybyste to dali přečíst dědečkovi a babičce do Chýně. Vím, bude jim to líto, ale nemohu si pomoci. S pozdravem na Vás a chýnský Pepoušek a Maruška,“ psalo se v dalším z dopisů dětí.

Uniformy generálů, propaganda i běžný život v Protektorátu

V muzeu jsou i uniformy významných československých hrdinů druhé světové války a našeho odboje, například tankisty Bedřicha Opočenského či ostravského rodáka generála Roberta Matuly, příslušníka paravýsadku Wolfram. Tato uniforma putovala do památníku tři měsíce z Kanady. Další sekce v památníku připomínají nacistickou, ale i sovětskou propagandu v době druhé světové války.

Jedna ze sekcí památníku se pak věnuje běžnému životu lidí v Protektorátu Čechy a Morava. Dominuje mu figurína generála, který si čte noviny a popíjí kávu. Je tu i sekce věnovaná dobové módě a dobové válečné „samizdaty“, třeba ilegální vydání Bezručových Slezských písní, které nesměly za války vycházet. Expozice připomíná fotografiemi i pavilon výstavy EXPO v roce 1939, kdy už okupované Československo neexistovalo, ovšem výstavní pavilon v New Yorku stále nesl hrdě název Czecho-Slovakia.

Svět dětí. Časopis Punťa i záhadná desková hra

V tomto patře památníku je i sekce věnovaná školství a vzdělání za Protektorátu a památník v ní ukazuje nejvíce exponátů z pozůstalosti lidí, a to i z Hrabyně. „Lidé zde vidí, jak vypadalo vysvědčení nebo učebnice, domácí loutkové divadlo. Máme tu tehdy velmi oblíbený dětský časopis Punťa, ale i uniformu Hitlerjugend nebo krásně ilustrovaný deník, který si za války psalo a malovalo německé děvče v Opavě. Máme tu i hru pro děti, kterou jsme dostali darem, ale zatím jsme nepřišli na to, jak se hraje,“ říká Kamila Poláková, ředitelka památníku v Hrabyni.

V nové expozici památníku jsou i dvě dobová rádia, která hrají a dají se ladit. Je zde i vlajka protektorátu Čechy a Morava a uniformy protektorátního vládního vojska.

„Toto vojsko nebojovalo, hlídalo třeba Pražský hrad, a když ho Němci poslali bojovat s italskými partyzány, tak to vůbec nedopadlo dobře. Většina vojáků protektorátního vojska přeběhla,“ připomněla Kamila Poláková, která upozornila i na ukázky protektorátních bankovek a přídělových lístků na všechno. V jedné ze sekcí jsou i figuríny v typickém oděvu příslušníka gestapa.

Výstavu si užijí i vozíčkáři, všude se dostanou, dvě dotykové obrazovky slouží jim

Nová moderní multimediální expozice v Hrabyni má také dvě dotykové obrazovky, které slouží vozíčkářům. Obrazovky mají ovladače a vozíčkáři si na nich mohou pustit obsah a informace ze všech ostatních dotykových obrazovek v památníku. Památník je navíc plně bezbariérový a vozíčkáři se v něm všude dostanou.

Expozici také doplňuje výstava První velitel první tvrze, která postihuje životní pouť podplukovníka Ladislava Honce, prvního velitele smolkovské tvrze. Tato tvrz byla první dělostřeleckou tvrzí československého opevnění budovanou od roku 1936 nad stejnojmennou osadou na Opavsku.

Návštěvníci mohou vidět také výstavu o tom, jak se hledají druhoválečné hroby. Výstava je jedním z výstupů projektu nazvaném Nedestruktivní archeologicko-historický průzkum a mapování lokalit II. světové války v českém Slezsku a představuje metodické postupy užité při výzkumech a nově nalezené artefakty, které se staly součástí sbírky Slezského zemského muzea v Opavě.