Osvobození den po dni: 7. května. Nastal čas obnovy, ale i rabování a vražd Němců

Celý měsíc jsme v Magazínu PATRIOT den po dni sledovali poslední fáze Ostravsko opavské operace, která byla nejtěžší a nejkrvavější bitvou druhé světové války na bývalém československém území.

Němci v ní urputně hájili poslední průmyslovou základnu Třetí říše, do které okleštěné Čechy a Moravu násilím v roce 1938 a 1939 připojili.

Před 75 lety začala ostravsko-opavská operace, největší vojenská operace na území našeho státu, na jejímž konci bylo osvobození města Ostravy. Ačkoliv veřejné oslavy musely být kvůli koronaviru zrušeny, Magazín PATRIOT si společně s městem Ostravou připomíná události roku 1945 speciálním seriálem, kterým chceme vzdát hold tehdejším hrdinům.

Co se dělo v Ostravě, která už je 7. května 1945 už sedmý den svobodná?

Právě v tento den informoval v tisku Národní výbor v Hulvákách, že sociální pracovníci zahájili výdej mléka pro děti do šesti let.

Starosta Moravské Ostravy Josef Kotas vyzýval k práci. „Tam, kde nejsou obdělaná pole, je ihned obdělejte. Ani píď země nesmí zůstat ladem,“ vyzýval starosta a upozorňoval na drsnou realitu: Celá Evropa je zpustošená, proto na pomoc ze zahraničí nelze spoléhat. Všechny dopravní prostředky jsou ve službách války. Mosty, cesty a koleje jsou rozbité nebo poškozené.

Zrádci a kolaboranti - toť hnusný smrdutý vřed, který musí být vyříznut

Redaktor Vilém Nový v Nové svobodě vyzýval k potrestání zrádců a kolaborantů. „Musí být zjištěni a postaveni před lidové soudy ti, kteří udávali gestapu a zásobovali německý válečný stroj. Čeští zrádci a kolaboranti - toť hnusný smrdutý vřed, který musí být z těla národa energicky vyříznut,“ hromoval.

Co se dělo v tomto směru v Ostravě, noviny moc nepopisují. Ovšem například městská knihovna vyzývala lidi, aby zatím nepálili soukromé německé knihovny. Úředníci ve Slezské Ostravě zase upozorňovali správce či obyvatele německých domů, že žádný cizí obyvatel nebo voják nemá přístup do většinou už bývalých domů Němců. Snažili se tak bránit nekontrolovatelnému rabování.

Upozorňujeme, že veškerý německý majetek se stal majetkem českého státu

Někteří očití svědkové ostravského osvobození v osobních vzpomínkách uložených v archivu však jako o samozřejmé věci informovali o rabování v německých domech a obchodech.

Němci pracují v centru Ostravy. Foto: Archiv města Ostravy

Na rabování upozornil 7. května i titul Nové slovo. „Jelikož se v posledních dnech vyskytly křiklavé případy drancování a rozkrádání německého, ale i českého majetku, upozorňujeme, že veškerý německý majetek se stal majetkem českého státu a jeho rozkrádání bude bezohledně a přísně trestáno podle trestně-právních předpisů,“ varovali přes noviny strážci zákona.

Tehdejší Hospodářská skupina velkoobchodu, maloobchodu a drobných podnikatelů vyzývala k vhodnému a vkusnému odstranění německých nápisů. „Třeba je přelepte. Upozorňujeme, že na to bude provedena kontrola,“ varovali obchodníci.

Divadlo avizovalo Dvořáka a Smetanu, hrála však kapela Rudé armády

Národní divadlo Moravsko-ostravské oznámilo osmého května 1945, že zahájí svou činnost 11., 12. a 13. května slavnostními koncerty, při nichž zazní díla Petra Iljiče Čajkovského, ale především Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetany.

Avšak o den později oznámilo, že koncerty v termínu nebudou. Od devátého května do patnáctého si totiž dvoranu divadla zabrala kapela Rudé armády a pořádala pro Ostravany dennodenně velký koncert. Některé i zdarma.

Ve dnech 7. a 8. května 1945 se teprve rozjížděly ve městě první tramvaje. Také železničáři na hlavním nádraží v Přívoze nastoupili všichni do práce. V těchto dnech zprovoznili i trať do blízkého Bohumína. Ostatní vlakové trasy zůstávaly stále poničené a provozu neschopné.

Normální vlakový jízdní řád byl zaveden až o rok později, 2. května 1946. Nouzové letecké spojení z letiště v Hrabůvce však začalo fungovat už od října 1945. Od července následujícího roku byla v provozu pravidelná letecká doprava Československých aerolinií.

Hošík přejet autem. Rodiče, nepouštějte děti na ulici

Po novinách začal vysílat i rozhlas. A to i přesto, že jeho budovu v Moravské Ostravě a vysílač ve Svinově němečtí vojáci při bojích poškodili, podařilo se zahájit vysílání z provizorních prostor v Brafově ulici v Moravské Ostravě u dne 11. května.

Lidé se snažili, pokud to jen šlo, navrátit se k běžnému životu. Vedení města nechalo otevřít i bankovní ústavy, protektorátní koruny i říšské marky zatím zůstaly při nakupování v obchodech v platnosti.

A osmého května 1945 se objevila v novinách i vůbec první poválečná zpráva o dopravní nehodě. Měla titulek Hošík přejet autem.

„V pondělí odpoledne na hlavním ostravském náměstí zranil řidič automobilu čtyřletého Jirku Stoklasu z Ostravy. Chlapec skončil s menším otřesem mozku, zraněnou tváří a oděrkami na těle v nemocnici. Tento případ budiž výstrahou rodičům, aby děti nepouštěly v těchto dnech na ulici,“ zněly poslední věty krátké zprávy.

Padlé vojáky pohřbili u Nové radnice, pak je exhumovali

Co se dělo s tělesnými ostatky příslušníků Rudé armády a 1. čs. tankové brigády v SSSR a o řadě dalších událostí roku 1945, shrnují publikace, na nichž pracovali historici z ostravského archivu.

Těla rudoarmějců a padlých Čechoslováků byla nejprve pochována před Novou radnici a na různých místech jednotlivých městských čtvrtí. V prosinci 1945 však byla provedena exhumace většiny obětí a těla byla zpopelněna v městském krematoriu.

V den prvního výročí osvobození Ostravy, tedy 30. dubna 1946, byly urny s popelem umístěny do nově budovaného mauzolea Rudé armády v Komenského sadech v Moravské Ostravě, které stavbaři dokončili o rok později.

Proslulý tank č. 051, který jako první přejel Říšský most, se stal součástí památníku 1. čs. tankové brigády a je dnes umístěn na Zámostí ve Slezské Ostravě, které od dubna 1945 doznalo velkých stavebních změn.

Osvoboditelé Ostravska a Opavska dosáhli všech cílů

Do bojů o Ostravsko a Opavsko se zapojilo okolo 225 000 rudoarmějců a příslušníků čs. tankové brigády, z nichž téměř 24 tisíc padlo a 89 tisíc jich bylo raněno. Do těchto statistik historici započítali asi čtyři tisícovky mrtvých, zraněných a nezvěstných československých vojáků.

Německé vojsko nasadilo v bojích o Ostravsko a Opavsko asi 155 tisíc vojáků, z tohoto počtu padlo nebo z boje bylo vyřazeno okolo 75 tisíc mužů a 20 tisíc bylo zajato.

Velká většina domů a stavení byla během bojů Ostravské operace velmi zdevastována. Proto také politici vyhlásili po válce akci obnovy Slezska.

Ostravská operace pokračovala až do 5. května a vojska 4. ukrajinského frontu dosáhla všech cílů, tedy dosažení prostoru východně od Olomouce, 38. armáda postoupila k Příboru a Fulneku, první gardová armáda dosáhla čáry Palkovice-Kozlovice a 18. armáda pronikla k Frenštátu pod Radhoštěm, Valašské Bystřici a Přílukám.

Z vězení a koncentračních táborů se nevrátila spousta lidí

Přestože pozemní vojenské operace poslední fáze osvobozovacích bojů nezpůsobily v Ostravě rozsáhlejší materiální škody, zasadila 2. světová válka městu citelné rány. Při leteckém bombardování v letech 1944 a 1945 zahynulo kolem šesti stovek obyvatel.

Asi osm tisíc občanů židovského původu a osm set Ostravanů bylo popraveno nebo zahynulo v koncentračních táborech. Do tohoto počtu jsou zahrnuti také příslušníci československých zahraničních vojsk.

Návrat vězňů do Ostravy. Foto: Slezské zemské muzeum Opava

Z významných představitelů politického a kulturního života zahynuli spisovatel Ladislav Třenecký, malíři Jaroslav Dobrovolský a Josef Dvořák, novináři Vojtěch Binar, Josef Matušek, středoškolští profesoři Zdeněk Materna a Rudolf Tlapák, sociálně demokratický poslanec Alois Langer a mnozí další.

Nejvíce postiženou politickou stranou v Ostravě byla Komunistická strana Československa. Čtyři stovky jejich členů bylo zabito v koncentračních táborech a věznicích.

Ve válce také zahynulo kolem 340 členů Sokolské župy moravskoslezské, desítky příslušníků partyzánských oddílů a totálně nasazených. Materiální škody byly po válce odhadnuty na devět miliard předválečných korun. Z celkového počtu 3 489 budov dotčených válečnými událostmi bylo 241 objektů úplně zničeno a 585 budov velmi těžce poškozeno.

Bombardování poškodilo ostravský pivovar, v plynojemu zůstala americká puma

Přes pět tisíc lidí zůstalo po válce v Ostravě bez přístřeší. Kromě již uvedených průmyslových závodů, dolů, elektráren, správních budov či nádraží byl poškozený například moravskoostravský pivovar na Fifejdách a obchodní dům firmy Nesselroth.

Bombardováním na konci války byly zcela zničeny čtyři školní budovy a čtyřicet jich bylo poškozeno. Další objekty obsadilo vojsko nebo v nich byly zřízeny lazarety a ubytovny pro uprchlíky.

Z dnešního pohledu vyznívá neuvěřitelně příběh nevybuchlé letecké pumy, která při jednom z bombardování v roce 1945 prorazila plášť plynojemu ve Vysokých pecích a zabořila se do kalů usazených na dně objektu. Tam přetrvala až do roku 1970, kdy ji pyrotechnici při opravě celého zařízení vyzvedli a zlikvidovali. Těžko si lze představit následky, které by způsobila exploze v zařízení, které umožňovalo jímat vysokopecní plyn až v objemu padesát tisíc kubíků.

Ostrava poslala Stalinovi z vděku s třiceti vagony výrobků

Archiváři upozorňují, že nelze zamlčet škody, které na majetku způsobila i Rudá armáda. Šlo především o legální válečné rekvizice, ale také o poškození objektů, ve kterých byli rudoarmějci ubytováni. Obyvatelé Ostravy podali po válce 14 141 přihlášek o náhradu škod.

Největším případem neoprávněné válečné kořisti byl odvoz strojů z takzvaného Jižního závodu Vítkovických železáren, pozdější Nové huti Klementa Gottwalda. Trofejní oddíly jako válečnou kořist zabavily zařízení v hodnotě tehdejších 200 milionů korun.

Ruská válečná kořist, Jižní závod.

Většina obyvatelstva Ostravska a Opavska však vyjadřovala Rudé armádě vděčnost. Svou roli zde také sehrál odmítavý postoj Sovětského svazu k dalším možným nárokům Polska na území Těšínska.

Symbolickým „díkem pracujících Ostravska soudruhu Stalinovi“ byl vlak o plných třiceti vagonech s výrobky ostravského průmyslu – armaturami, cihlami, koksem, uhlím, chemikáliemi, železem a jinými výrobky. Vlak byl vypraven na konci července 1945 do Sovětského svazu.

Šéfovi ostravského gestapa se podařilo uprchnout

Podařilo se dohnat k zodpovědnosti skutečné, ale i domnělé viníky z období okupace. Byli zadrženi vyšetřovatelé gestapa Karl Cordes, Karl Hitringer a konfidenti gestapa Miroslav Jašek, Josef Gilík, Josef Kohoutek a další. Šéfovi ostravského gestapa Wilhelmu Lehmanovi se však podařilo uprchnout.

V září 1945 zahájil činnost mimořádný lidový soud v Moravské Ostravě, který až do ukončení své činnosti v roce 1947 odsoudil celkem 1 636 osob. Z toho 41 osob k trestu smrti, který byl vykonán v 38 případech.

Stejně jako v dalších místech republiky ale také v Ostravě vzala osud řady původních německých obyvatel do rukou lůza. Nejotřesnější případy zvůle se udály v nechvalně proslulém internačním táboře Hanke na Nádražní ulici.

Tábor Hanke připomíná od roku 2018 pomník, který se zde nechalo postavit město Ostrava.

V období komunismu byla existence tábora pečlivě střeženým tajemstvím a informace o něm i okolnostech poválečného odsunu Němců přinesly až práce historiků, archivářů a publicistů.

Podstatná část německých obyvatel Ostravy ke konci války město opustila

Historik Petr Šimíček, jeden ze zakladatelů portálu Moderní dějiny, k tématu popisuje, že před válkou žilo v Moravské Ostravě více než 26 tisíc Němců, kteří tvořili zhruba pětinu celkového počtu obyvatel a spolu s Čechy, Židy a Poláky utvářeli pestrou národnostní skladbu Ostravy. Za protektorátu v letech 1939 až 1945 se vztahy mezi Čechy a Němci v důsledku nacistických represí, brutálních opatření vůči civilistům a všudypřítomnému strachu naprosto proměnily.

Češi bezprostředně po osvobození města 30. dubna 1945 obviňovali Němce jako národ z rozpoutání války i nacistických zločinů a mnozí toužili po okamžité odplatě. Proto také v Ostravě došlo během prvních květnových dnů roku 1945 na mnoha místech k živelnému výbuchu nahromaděné protiněmecké nenávisti. Podstatná část německých obyvatel však město v posledních měsících války opustila, včetně těch, kteří se za protektorátu politicky exponovali a provinili.

Kdo zůstal, byli zbaven práv, musel na nucené práce a přišel o majetek

Cílem okamžité msty, nazývané tehdy „revoluční spravedlnost“, se tedy stalo zbylých více než šest tisíc osob německé národnosti. Často se jednalo o staré či nemocné lidi, ženy s dětmi, ty, kteří se nemohli rozloučit se svým domovem. Mnozí z nich se naivně domnívali, že pokud se ničím za války neprovinili, nemůže se jim nic stát. Opak byl ovšem pravdou.

V atmosféře protiněmecké hysterie docházelo k pokusům o veřejné lynčování, rabování německých majetků a napadání německy mluvících osob. Němci z Ostravy a okolí byli postupně zbaveni občanských práv, museli nosit potupné označení písmenem „N“, byli odesíláni na nucené práce a nakonec jim byl vyvlastněn majetek.

V prvních několika týdnech po osvobození bylo v obvodu Velké Ostravy internováno v různých improvizovaných soustřeďovacích zařízeních kolem čtyř tisíc německých obyvatel.

Odhaduje se, že v ostravských táborech a věznicích jen do podzimu 1945 přišly o život nejméně tři stovky lidí a na území Ostravy vzniklo do roku 1948 až 43 zařízení s názvy internační tábor, koncentrační tábor, pracovní středisko či prostě tábor pro Němce.

Tábor Hanke – místo násilností, brutálního mučení a poprav bez soudu

Nejobávanější internační tábor poválečného Ostravska vznikl podle historika Petra Šimíčka už v druhé polovině května 1945 v objektu bývalé zasilatelské firmy Hanke v Nádražní ulici v Moravské Ostravě. Byl určen pro „osoby podezřelé ze zrady a kolaborace za protektorátu“.

Zde stával nechvalně proslulý tábor Hanke.

Do tábora, označovaného jako „prozatímní policejní věznice“, byli sice dopravováni především nacisté a kolaboranti, ale také váleční zajatci. Nacházely se zde také ženy s dětmi z Ostravy i vzdálenějších míst.

Za dobu jeho existence táborem prošlo téměř 600 mužů a 100 žen. Nad táborem Hanke vykonávalo dohled politické oddělení policejního ředitelství. Zadržené osoby byly umístěny v konírnách, stájích a ve volně stojících stěhovacích vozech, hygienické i vyživovací poměry v táboře byly velmi špatné.

Němci zde byli vystavováni pravidelným násilnostem, brutálnímu mučení a dokonce zde byli bez soudu popravováni. Exekuce zde vykonávali surovým a nelidským způsobem vedoucí politického oddělení ostravského ředitelství NBS Vladislav Kusz a horník z Hrušova Emil Martínek, členové KSČ.

Viníci zločinů v táboře Hanke nebyli nikdy potrestáni

Mezi dozorci byli obávanými surovci především Josef Jurášek a Leopold Pieczka, rovněž členové KSČ. Sadistické činy na pokyn nadřízených vykonával obzvláště krutě rovněž Jindřich Glos (Heinrich Gloss), podle dochovaných svědectví bývalý příslušník SA.

Nadvládu bezpráví a sadistických dozorců nepřežilo podle zjištění historiků 231 osob. Mrtví byli většinou odváženi na městský hřbitov a tam ukládáni do hromadného hrobu, který dodnes není označen.

Některá těla zabitých byla zřejmě přivezena do ostravského krematoria, napsal na portále Moderní dějiny ostravský historik Petr Šimíček. A upozorňuje: Viníci těchto zločinů nebyli nikdy potrestáni.

Situace se zklidnila teprve na podzim 1945, kdy se městské správě podařilo dostat většinu táborů pod kontrolu. Většina z nich fungovala do konce roku 1946, některé však přetrvaly až do definitivního ukončeni odsunu německého obyvatelstva v roce 1948. Přítomným i uprchlým ostravským Němcům v počtu 16 500 bylo na základě dekretu prezidenta republiky odebráno domovské právo i statní občanství.

Němečtí obyvatelé Ostravy museli bourat i svůj symbol – Německý dům

Ve městě zůstalo přibližně šest tisíc z nich. Ti museli nosit na oděvech označeni „N“, měli zakázáno nakupovat v obchodech, vlastnit kola a rozhlasové přijímače a užívat veřejné dopravní prostředky.

Vykonávali nucené práce, třeba při demolici symbolu moravskoostravského němectví – Německého domu, který vážně poškodila bombardování v letech 1944 až 1945.

Ostravští archiváři uvádějí, že pracovní tábory vznikly při dolech, železárnách a chemických závodech. Největší ostravská zařízení tohoto druhu v Kunčicích nad Ostravicí a v Moravské Ostravě v Cihelní ulici sloužila k podobnému účelu již v letech okupace. Situace v nich byla tristní a dozorci využívali sebemenší záminky ke krutým represím.

Do odsunu nemuseli jen antifašisté, členové smíšených manželství a odborníci

Naprostá většina z ostravských Němců byla odsunuta. Do odsunu nemuseli výjimečně antifašisté, členové národnostně smíšených manželství a v ojedinělých případech i odborníci, bez kterých by nebylo možné uvést do provozu některá průmyslová zařízení.

Národní správa byla v květnu 1945 uvalena na 97 velkých, 111 menších průmyslových podniků a zhruba 300 živnosti Němců a kolaborantů. Na základě červnového dekretu prezidenta republiky o konfiskaci a rozdělení majetků Němců, Maďarů, zrádců a nepřátel českého a slovenského národa bylo zabráno více než 1 300 domů a 7 900 bytů a pozemky 500 německých vlastníků včetně tři velkostatků Jana Wilczka a velkostatku Báňské a hutní společnosti.

Obyvatelé Ostravy trpěli po válce podvýživou, šířily se infekční choroby

Správní orgány ostravského národního výboru musely bezodkladně řešit nejtíživější problémy prvních poválečných dnů, kterými byl nedostatek potravin. Až osmdesát procent Ostravanů trpělo v té době podvýživou, rychle se šířily infekční choroby a riziko nákazy zvyšovaly výpadky dodavek vody a boji poškozená kanalizace. Extrémně vysoká byla kojenecká úmrtnost. Ještě v roce 1946 připadlo na 1 866 zemřelých 348 kojenců.

Nedostávalo se lékařů, nemocničních lůžek, léků, sanitních aut i zdravotnického vybaveni. Situaci ztěžovalo i to, že ostravský národní výbor musel v prvních týdnech po válce zajišťovat zdravotní službu i pro okolní okresey. Komplikace způsobil rovněž průchod asi 130 tisíc repatriantů, kteří se vraceli přes Moravskou Ostravu do Polska.

Určitou pomoc znamenaly zásilky potravin z mezinárodní pomoci UNRRA. Část zásob uvolnilo Ostravanům i velení 4. ukrajinského frontu. Sovětská strana dodala Ostravě i železnou rudu, nutnou pro zahájení výroby ve Vítkovických železárnách.

Vybombardované domy, kritický nedostatek bytů, zadluženost města

Lidé postupně uklízeli trosky domů a zprovozňovali komunikace. Impulzem k rychlejší obnově města se stala akce Budujeme Ostravu vyhlášená v dubnu 1946. Ve městě byl kriticky nedostatek bytů a ty, které sloužily svému účelu, byly většinou ve špatném stavu.

Záhy po osvobození jich chyběly dva tisíce, o dva roky později už to bylo dvakrát více. Situaci nevyřešilo ani vystěhování německého obyvatelstva, neboť bydlení potřebovaly rodiny, jejichž domy byly vybombardovány, navrátivší se vojáci či vězni z koncentračních táborů.

Značným problémem byla zadluženost města, nejvyšší po Praze. Městským majetkem, který značně zatěžoval pokladnu, byly jatky, plynárna, elektrárna, vodárna, nemocnice, krematorium, hřbitovy, lesní statek ve Staré Bělé, velkostatek v Hošťálkovicích, městské lázně ve Vítkovicích, koupaliště v Hulvákách, místní dráha Ostrava - Karviná, archiv, muzeum, knihovna i některá kina.

Město bylo vlastníkem celkem 746 budov, z toho 74 školních objektů a 300 nájemních domů. V majetku Ostravy bylo rovněž 1 289 hektarů pozemků. Správa města se musela také starat o domy židovských majitelů, kteří zahynuli v koncentračních táborech nebo domy opustili.

Chyběli horníci, do šachet museli vojáci a zajatci

Národní výbor vyzval ihned po osvobození dělníky a horníky k urychlenému nástupu do zaměstnání. V polovině května sfárali do dolů první havíři. Situace v ostravsko-karvinském revíru však byla mimořádně svízelná. Chyběly především pracovní síly. Z původních 30 tisíc osob, které zde pracovaly ještě k prvnímu lednu 1945, zbyly necelé čtyři tisíce.

Až v průběhu roku 1945 se začal počet horníků opět zvyšovat. Díky zlepšené dopravě mohli dojíždět do zaměstnání lidé i z širšího okolí a do těžby se zapojili i vojenští brigádníci a němečtí zajatci. A tak koncem roku 1945 už pracovalo na zdejších šachtách asi 21 400 zaměstnanců. Okupanti navíc část šachet před osvobozením poškodili a zničili cenné důlní mapy. To způsobilo počáteční propad těžby o vice než polovinu oproti roku 1944.

Za zvládnutí krize pochválil Ostravany prezident Beneš

S ještě většími potížemi musely zápasit čtyři důlní koksovny a koksovna Vítkovických železáren. Tři z nich byly válečnými událostmi poškozeny, z toho nejvíce koksovna Trojice při náletech spojeneckých letadel v letech 1944 a 1945.

Výroba koksu se snížila oproti válečným letům o více než polovinu. Před první tavbou bylo nutné opravit především elektrárny, plynové sítě, vysoké pece a odstranit nevybuchlé nálože. První ocel však byla vytavena už 29. května 1945.

Také zde chyběli zaměstnanci, jejichž počet se snížil o deset tisíc. Potíže způsobil také odchod odborníků německé národnosti. Podnik zápasil s nedostatkem surovin, především železné a manganové rudy. O rok později se však situace zlepšila a zaměstnanci železáren si vysloužili uznání od prezidenta Edvarda Beneše, který při své návštěvě Ostravy prohlásil:

„55 procent veškerého úřednictva a 90 procent vedoucích lidí ve Vítkovických železárnách i za republiky byli Němci. Nahradit jedním rázem tyto síly a neprojít při tom těžkým otřesem výrobním a pracovním již samo o sobě je úkolem velmi úctyhodným,“ řekl prezident.

Už se nevrátí panství Rothschildů, Báňské a Hutní, Larisch-Monnicha, hřímal Gottwald

Zcela mimořádnou úlohu sehrály v průmyslovém regionu Ostravska znárodňovací dekrety. Již 21. května 1945 přijela do Ostravy delegace vlády. Potvrdila tak význam, který přikládala ostravsko-karvinskému revíru a Vítkovickým železárnám ve svém hospodářském programu.

Místopředseda vlády Klement Gottwald ve svém projevu před ostravskou veřejností shrnul jeden z hlavních cílů ekonomické politiky: „Už se nevrátí panství Rothschildů, Báňské a Hutní, Larisch-Monnicha, Severní dráhy a jak se všechny ty společnosti jmenovaly.“

Na základě dekretů prezidenta republiky z 24. října 1945 byly znárodněny všechny velké průmyslové závody a doly, které byly většinou v majetku německého kapitálu a podniky s více než 500 zaměstnanci. Vedení ostravsko-karvinského revíru sice přijalo znárodnění s upokojením, avšak otázky panovaly nad konkrétní organizaci klíčového průmyslu.

Generál Ludvík Svoboda ocenil v srpnu osvoboditele Ostravy

Dne 12. srpna 1945 konala se ve Vítkovicích na náměstí Jiřího z Poděbrad vojenská přehlídka, při níž ministr národní obrany generál Ludvik Svoboda vyznamenal 22 příslušníků 1. čs. samostatné tankové brigády. Kromě toho dekoroval prapor tankové brigády Čs. válečným křižem a Čs. Medaili za chrabrost před nepřítelem.

Ludvík Svoboda s srpnu 1945 na přehlídce ve Vítkovicích. Foto: Archiv města Ostravy

Zástupci měst Moravská Ostrava a Frýdek připnuli na prapor pamětní stuhy, aby vyjádřili dík a úctu vojákům, kteří osvobozovali Ostravsko.

V seriálu, který tímto dílem končí, jsme využili texty ostravských, opavských a hlučínských historiků, archivářů, serverů Moderní dějiny, VHÚ, publikací o Ostravě a řady kronik obcí a měst v kraji. Velmi děkujeme především historikovi Slezského zemského muzea Ondřeji Kolářovi a pracovníkům ostravského archivu a ostravského muzea.