Nejnovější zprávy: Fotogalerie: Kopřivnice zničila Karviné sen o dalším vítězství v řadě Fotogalerie: V Bruntále je nový závod na výrobu kovových tyčí za miliardu

Sport

Pole dance je pro fitness holky i maminky po dětech, říká Kristýna Paseková

​Pole dance se v poslední době těší veliké oblibě. Jeho velkou protagonistkou je i Kristýna Paseková, která provozuje své studio ve Frýdku-Místku.

Foto: Archiv Kristýny Pasekové

Chodí k ní trénovat spousta slečen a žen. Navíc lektorka pravidelně létá trénovat i do zahraničí.

Provozujete pole dance studio ve Frýdku-Místku. Kdy a kde jste přišla s tímto nápadem?
Je to něco přes čtyři roky, kdy jsem viděla video z talentové soutěže z Ukrajiny, kde byla poledancerka Anastasia Sokolová, viděla jsem ho snad stokrát a rozhodla jsem se, že tohle chci dělat. Zprvu jsem hledala kamarádku, která by šla se mnou na první lekci, ale od všech jsem slyšela jen výmluvy, že nemají čas nebo se jim nechce, a tak jsem se do toho dala sama. Navštívila jsem pár lekcí v Ostravě, ale bylo to pro mě daleko. Dojížděla jsem asi 40 kilometrů, což bylo časově i finančně hodně náročné. Shodou okolností jedno ze studií prodávalo pár starších tyčí, jednu jsem odkoupila a začala cvičit doma. Tyč byla ve špatném stavu. Nejen, že pole dance sám o sobě bolí a někdy se spálíte, ale já měla navíc uprostřed vyčnívající ostrý spoj, o který jsem si nejednou pořezala stehna i ruce. Ale nic z toho mě neodradilo a v tu dobu už jsem v hlavě spřádala plány na otevření vlastního studia.

Nechala jste se někde inspirovat nebo to byl vyloženě o váš nápad?
Různých studií je dnes již v Česku spousta, ale tím, že jsem nikam nechodila pravidelně a dlouhodobě, jsem byla tak trochu nepopsaný list. Snažila jsem se tedy vždy ze svých zkušeností vytáhnout to, co se mi líbilo a vyvarovat se tomu, co mě jinde zrovna nenadchlo. Studio jsme vytvářely společně i s mou sestrou, takže jsme obě přidávaly nápady anebo naopak odbouraly to, co se nám striktně nelíbí. A samozřejmě i čas za chodu ukázal, co funguje a co ne.

Kolik času denně či týdně pole dance věnujete?
To je docela těžké říct. Nemám daný rozvrh pro vlastní trénink. Většinou učím tři až pět lekcí denně, občas soukromé hodiny, do toho je třeba započítat administrativu a propagaci okolo studia. Jsou tedy dny, kdy si třeba jen v pár minutách vyzkouším nějaký trik, jindy zapomenu na čas a visím na tyči třeba tři až čtyři hodiny.

Čím si vás tato disciplína tolik získala?
Pole dance mě nadchl asi hlavně proto, že v něm neustále posouváte své hranice. Vidíte nějaký trik, který byste chtěl hrozně moc umět, ale prostě to nejde, tak to zkoušíte znova a zase to nejde, stále dokola se s ním trápíte až jednoho dne ho konečně uděláte. Něco, co bylo tak naprosto nedosažitelné a konečně to jde. Myslím si, že tenhle pocit si pak člověk dokáže přenést i do života. Pokud na něčem soustavně pracujete a věříte v daný cíl, tak jednou se k němu dostanete.

Často zveřejňujete videa, na kterých je vidět ať už vás nebo slečny či ženy, které k vám chodí trénovat. Jak náročné je učit se jednotlivé cviky, triky, čísla a potom to všechno sladit tak, aby choreografie vypadala podle vašich představ?
Choreografie nikdy nebude vypadat podle vašich představ, aspoň já to tak mám. Vždycky se najde něco, co se dalo udělat líp, vždy je na čem pracovat, a to je dobře. Je samozřejmě rozdíl, jestli člověk udělá jeden prvek a jde dolů, nebo jestli chce opravdu choreografii na několik minut, ale vše má svůj čas. Holky se nejprve učí jednotlivé triky zvlášť a pak je spojujeme postupně dohromady.

Existuje pak něco, co je obzvlášť složité? Co je na pole dance nejnáročnější?
To asi záleží podle úrovně, ve které se zrovna nacházíte. Pokud jste začátečník, je pro vás sed na tyči jako očistec, bolí to, pálí to, klouže to a už to nechcete nikdy zažít. Tělo si ale postupně zvyká a vy jdete dál a dál. Pak se dostáváte do vyšších levelů, kde už nepoznáte rozdíl mezi tím, jestli sedíte na tyči nebo na židli. Bolest je pryč a tělo si zvyklo, ale zase přichází jiné triky a nová bolest. Dostáváme se pak k silovým a flexibilním prvkům a náročnost se stále stupňuje. Nemyslím si ale, že nejnáročnější je jakýkoli prvek, ale výdrž a poctivost. Holky často ztroskotají na tom, že nevydrží, chtějí vše hned, protože na videu to přece vypadalo tak hezky a jednoduše, ale bohužel pak přijde studená sprcha, kolik práce a úsilí to hezké video stojí, je to velká škoda. Často vidím holky, které by byly nadějné poledancerky, ale prostě to po pár lekcích vzdají nebo přijdou jednou za měsíc a jsou zklamané, že to nejde podle jejich představ.

Pokud vím, v začátcích se na pole dance mnoho lidí dívalo skrz prsty. Na vystupující dívky se někteří lidé dívali jako na barové tanečnice u tyče. Změnilo se toto vnímání veřejnosti?
Všechno vždy bude mít své příznivce i odpůrce. I dnes se stále můžete setkat s negativní reakcí. Někteří se snaží používat označení "tanec na tyči", nikoli "u tyče", prý to má znít líp... Já na tomhle nelpím, prostě jednou je to tyč, byla, je a bude používaná v baru, a to tomu nikdo nikdy neodpáře. Ať si pole dance každý dělá, jak chce. Někdo ho bude používat jako workout, někdo do toho vloží víc tance, spojí ho s baletem, někdo bude používat podpatky a někdo bude tančit v baru. Jestli moje holky budou v baru, ráda se přijdu podívat, ale chraň je pan bůh jestli nebudou mít propnuté špičky! S předsudky jsem jednoduše přestala bojovat.

Trénuje u vás poměrně hodně žen a slečen. Proč na vaše lekce chodí? Co se jim na pole dance nejvíce líbí?
To je otázka spíš na ně. Každá je jiná a každá má svůj vlastní důvod a cíl či sen, kam by se chtěla dostat. Asi to není prvotní důvod, proč by někdo začal dělat pole dance, ale u většiny děvčat a žen, které přijdou, je naprosto dominující rostoucí sebevědomí. Přicházejí vyplašené v obavách a zanedlouho se nejen cítí lépe, ale jejich sebedůvěra nenechá bez povšimnutí ani jejich zevnějšek a vyzařují naprosto jinou energii. To samozřejmě pocítí i jejich okolí, přátelé, manželé, či partneři. Však co je lepšího než mít doma pohodovou holku, která tančí u tyče (směje se).

Pokud by někdo chtěl teprve začít, s čím vším musí počítat? Jak takové tréninky či lekce vypadají?
Především by měli být trpělivé. Na lekci se potkají různá děvčata, fitness holka trénující třikrát týdně, milovnice jídla, nebo třeba maminka po třech dětech, která nikdy nesportovala. Byť jsou všechny v začátečnické lekci, každá začíná z jiného základu. Nesmí se tedy dívat na to, že Máňa vpředu vlevo už něco umí a ona se s tím stále pere. Hodina samotná začíná rozcvičkou, následuje výuka jednotlivých prvků proloženo trochou posilování a na závěr hodiny je součástí také lehké protažení. Trpělivost, poctivost, sebereflexe, to je klíčem k jakémukoli úspěchu. Ať ve sportu či v životě.

Může s pole dance začít prakticky kdokoli nebo je třeba mít nějaké předpoklady k tomu, aby se ho naučil?
Samozřejmě je vždy výhodou, pokud byl člověk jakkoli aktivní již před pole dance a má již vytvořený nějaký svalový základ a dokáže ovládat své tělo. Pokud přijde klient, pro kterého je pole dance vůbec první setkání se sportem, bude potřebovat do začátku mnohem větší dávku trpělivosti. Pole dance jako takový však ale nemá vůbec žádné omezení, ať jste malí, velcí, tencí, širocí, kulatí či hranatí.

Netrénujete jen ve Frýdku-Místku, ale létáte kvůli pole dance i do USA či Izraele. Co vám takové cesty dávají? Jak se na pole dance dívají v těchto zemích?
Do Izraele jsem letěla primárně za výukou, ale do USA létám hlavně za partnerem, kterého jsem poznala právě v Izraeli. A jako správná poledancerka jsem se nejprve poohlédla po studiích v okolí Phoenixu, kde přítel momentálně žije. Když tak letím do států, vždycky tam pár hodin odučím.

Když trénujete takto v zahraničí, v čem jsou tréninky jiné oproti těm, na které jste zvyklá ve svém studiu?
Nemyslím si, že by se výuka nějak výrazně lišila. Takové hostování je ale určitě dobré jak pro lektora, tak pro klienty studia. I když byste řekli, že taková práce nemůže přinést stereotyp, tak někdy to tak je. Proto je dobré občas změnit prostředí na pár dní. Vidím to i na svých holkách. Když k nám přijede někdo cizí na workshop, tak jsou zvědavé. Obzvlášť pokud jde o někoho ze zahraničí a veze s sebou určitý nádech exotiky. Pak je prakticky jedno, co na hodině dělá. I kdyby to byly prvky, které jsme už stokrát zkoušely, budou mi o tom holky vyprávět ještě další měsíc.

Představila jste se někde v rámci letošní plesové sezony?
Letošní sezona byla nabitá. Kroužila jsem především po okolí Moravskoslezského kraje. Byla jsem v Kozlovicích, Kopřivnici, ve Fryčovicích rovnou čtyřikrát na vyhlášených Šibřinkách, v Třinci, Frýdku-Místku a dvakrát i doma ve Frýdlantu nad Ostravicí, kde jsem dlouhou dobu bydlela a vždycky se tam ráda zastavím, abych potkala známé a přátele.

Kdo všechno si objednává vaše vystoupení? Při jakých akcích a příležitostech vystupujete nejraději?
Převážně jsou to právě plesy, dále vánoční večírky, firemní akce a občas vystupuji i na menší oslavě narozenin.

Zažila jste při pole dance i nějaký nevšední, kuriózní či vtipný zážitek?
Těžko říct, co je nevšední a kuriózní. Jestli se počítá to, že mám denně něčí zadek na hlavě a sem tam dostanu nějaký kopanec, tak ano. Pro mě už to není ani kuriózní, ale vtipné je to vždycky.

Musíte být hodně opatrná, abyste se nějak nezranila? Případně která poranění hrozí nejčastěji u pole dance?
Jelikož se živím pohybem, tak ano. Nejsem žádný cimprlich, pole dance dost často bolí, ale pokud trénuju nové věci, vždy si vše předem dobře rozmyslím a nejprve vše zkouším s žíněnkou a v bezpečné výšce. Můžete dělat těžké věci, ale dělat je bez rozmyslu a soustředěnosti není hrdinství, ale obyčejná hloupost. Často se u pole dance stává, že si natáhnete nějaký sval. Ojedinělá nejsou ani poraněná ramena, většinou je to z přetížení a nesprávného používání různých úchopů, proto je důležité dávat na hodinách velký pozor a poslouchat každou instrukci, kterou od lektora dostanete. Předejdete tak zbytečným zraněním.

Fotogalerie