Před 56 lety do Československa vtrhla vojska Varšavské smlouvy. Zemi do týdne obsadilo přes šest tisíc tanků

Dnes, ve středu 21. srpna, si připomínáme přesně 56 let od noci, kdy na československé území vtrhlo na dvě stě tisíc mužů pozemních i leteckých vojenských jednotek takzvané Varšavské smlouvy. Tedy vojáci sovětské armády, vojska z Polska, Maďarska a Bulharska s podporou armády Německé demokratické republiky, která se ale invaze „fyzicky“ nezúčastnila.

Ostravu obsadila v první den invaze svými tanky a vojáky takzvaná Železná divize generálmajora G. P. Jaškina. Do týdne obsadilo zemi plných 27 bojových divizí, z toho dvanáct tankových divizí a více než 6300 tanků. Invazní vojska si přivezli i dva tisíce děl a 550 bojových a 250 dopravních letadel.

Ač velké část okupačních vojsk ze země po potlačení „kontrarevoluce“ na přelomu října a listopadu 1968 odešla, v zemi na celých téměř třiadvacet let zůstaly usídleny tři motostřelecké divize, dvě tankové a jedna letecká o celkové síle 75 tisíc osob. Odsun sovětských vojsk pak začal po listopadové revoluci už koncem února 1990 prvními vlaky sovětských vojáků a tanků z Frenštátu pod Radhoštěm a skončil v červnu roku 1991 odletem posledního důstojníka v helikoptéře.

Za první týden okupace zahynulo na osmdesát lidí

Za dobu téměř třiadvaceti let si invaze vyžádala v Československu celkem 425 obětí na životech našich lidí, jak uvádějí autoři publikace Černá kniha sovětské okupace Prokop Tomek a Ivo Pejčoch, kteří jsou historiky Vojenského historického ústavu v Praze.

„Další tisíce československých občanů utrpěly při nehodách způsobených okupačními vojáky zranění. V mnoha případech to byla zranění velmi těžká, s dlouhodobými nebo i doživotními následky. Rodiny přišly o své blízké. Nesmírné psychické poškození ale i finanční újmy v důsledku ztrát živitele a další spojené škody trvale zasáhly do životů tisíců občanů,“ uvádějí autoři podrobné publikace. Historik Prokop Tomek pro Patriot magazín řekl, že i po více než třiceti letech, kdy už u nás sovětská vojska nejsou, je potřebné připomínat tuto minulost.

Jen za prvních deset dní, tedy od období 21. až 31. srpna 1968 totiž zahynulo v Československu nejméně osmdesát Čechů a Slováků. Další počet 23 obětí za měsíc září roku 1968 už sice ukazuje rychlý pokles mrtvých, ovšem dokládá i to, že se odpor lidí vůči okupantům zdaleka neuklidnil.

Regulovčík postřelil ženu ve Vítkově, když jela autem do práce

Po krvavém počátku okupace a jejích prvních měsících však už byla střelná zranění česko-slovenských občanů vojáky sovětské armády v dalších měsících a letech spíše ojedinělá. Většinou se jednalo střelná zranění způsobená strážemi ve službě, zbloudilé, odražené kulky a nedbale organizovaná střelba poblíž vojenských střelnic. Problémem byl často u sovětských vojáků alkohol spolu s nedostatečnou organizací a kontrolou činnosti vojáků.

Ke svévolným úmyslným střelným zraněním československých civilistů pak docházelo zejména při pokusech o zběhnutí. V roce 1969 bylo střelných zranění ještě poměrně dost. A tak například Miroslavu Malou postřelil sovětský regulovčík, když jela jako spolujezdkyně v osobním na své pracoviště. Stalo se to ve Vítkově na Opavsku ve večerních hodinách 28. února 1969.

Miroslava Malá utrpěla střelbou vážná zranění vnitřních orgánů. Regulovčíka vojína Chorezi Revanoviče Goziadzeho odsoudil 3. října 1969 Vojenský soud sovětských vojsk posádky Olomouc k podmíněnému trestu na dva roky za ublížení na zdraví. Vojín Goziadze měl ve službě samopal, ale v rozporu s rozkazy nadřízených u sebe měl ostrou munici. Věděl však, že na obyvatele nesmí střílet. Více o incidentu však, jak sdělil Prokop Tomek, autoři nezjistili.

Začal střílet po účastnících Dne sovětské armády

Ostrava nemá hlášenou žádnou oběť invaze a to možná proto, že se podle historiků invazní vojáci brzy stáhli z ulic města. Přes dvacet let však okupační vojska pobývala ve Frenštátě, v Krnově, v Bruntále, v Olomouci a na Libavé. Přes dvacet let „hlídala“, aby už nikdo u nás nenarušoval socialismus.

Území někdejší severní Moravy a dnešního Olomouckého kraje však zažívalo s okupačními vojsky nejednu svízel. Pojďme si některé zločiny a prohřešky usídlených sovětských vojáků připomenout.

Někteří sovětští vojáci časem nezvládali režim sovětských vojenských útvarů. Pak sáhli po zbrani. Asi nejvýraznější incident roku 1971 se stal v Bystřici pod Hostýnem na střední Moravě. Dne 23. února 1971 se v klubovní místnosti sovětské posádky v Bystřici pod Hostýnem konala u příležitosti Dne sovětské armády oslava, které se kromě sovětských vojáků účastnili také zástupci okresních složek národní fronty a další místní hosté.

Kolem 20. 40 hodin se vloupal do skladu zbraní posádky devatenáctiletý vojín sovětské armády Nikolaj Vasiljevič Tirtakoš. Odcizil samopal, dvě pistole, větší počet zásobníků a nábojů do obou druhů zbraní. Ze zahrady pak začal ze samopalu střílet dávkami do dveří, které vedly do přízemí, kde se oslava konala. Ve střelbě se mu snažili zabránit vojíni Vladimír Alexejevič Solomatov a Ivan Ivanovič Gorkavčuk. Tirtakoš však po nich začal pálit. Samopalem zastřelil dvaadvacetiletého Solomatova a lehce postřelil vojína Gorkavčuka.

Hodil granáty na milicionáře cvičící na střelnici ve Frenštátě

V útěku se snažil střelci zabránit major sovětské armády Stepan Kodjev, kterého Tirtakoš napadl nožem a lehce zranil na ruce. Útočník se poté ukryl v objektu posádky. Druhý den ráno o půl osmé ho tam nalezli při pátrací akci vojáci sovětské posádky. Tirtakoš začal opět střílet. Vojáci ho při této přestřelce těžce postřelili a rebelující okupant zraněním podlehl.

Podobný případ se stal 2. června 1971 při ostré školní střelbě členů jednotky Lidových milicí z Frýdku-Místku. Milicionáři cvičili na střelnici sovětské armády ve Frenštátě pod Radhoštěm.

Vojín sovětské jednotky a současně hospodář této střelnice ukradl klíč od pomocného skladu, ze kterého vzal šest ručních granátů a samopal s náboji. Dva granáty pak hodil mezi příslušníky jednotky frýdeckých Lidových milicí. Výbuchu granátu zranil pět milicionářů, z toho čtyři byli po pozdějším ošetření propuštěni do domácího léčení. „Příčinu činu a výsledek trestně právního postihu vojáka bohužel dostupná dokumentace neobsahuje,“ upozorňují autoři Černé knihy sovětské okupace.

V bruntálském Pradědu napadli příslušníky VB

V prvních měsících po 21. srpnu 1968 patřilo mezi nejčastější formy trestného jednání sovětských vojáků neoprávněné použití střelných zbraní. Byla to jak úmyslná střelba na veřejnosti, tak zastřelení ve strážní službě či patrně nedbalosti a nešťastné náhody. To od roku 1969 prakticky zcela mizí.

Přesto ještě v roce 1969 sovětští vojáci často svévolně zadržují obyvatele Československa a páchají na nich násilí. Také tato forma násilí pak s rostoucí pasivitou československé veřejnosti zcela odpadá. Zato případy rvaček a fyzického napadení zejména pod vlivem alkoholu jsou trvale vcelku typickým znakem přítomnosti sovětských vojáků.

Několik konkrétních příkladů ukazuje průběh takových konfliktů. Dne 3. října 1974 v restauraci „Praděd“ v Bruntále ztropili výtržnost opilí příslušníci sovětské armády. Protože se na místo nedostavila přivolaná sovětská vojenská hlídka, provedli zákrok příslušníci Veřejné bezpečnosti.

Jenomže při jejich zákroku opilý major sovětské armády Barkin a tři nezjištění vojáci základní služby policejní hlídku napadli. Po přivolání posil z místního VB sovětští vojáci uprchli, Barkina policisté zadrželi a předali dozorčímu sovětského útvaru v Bruntále.

Praporčíci poničili v Bruntále hospodu, pak nadávali příslušníkům VB

Sovětští vojáci a českoslovenští civilisté se vzájemně napadali především pod vlivem alkoholu. „Politická motivace byla zpravidla skrytá, ale na československé straně ji nelze většinou vyloučit. Určitou roli zde hrály rozdíly kulturních návyků a jazyková nedorozumění. Dokumentace případů napadení pod vlivem alkoholu je poměrně bohatá. Lze předpokládat, že statistiky zachycují jen menšinu z nich. Mnoho drobnějších konfliktů bez následků na zdraví zůstalo skryto,“ míní autoři Černé knihy sovětské okupace.

Tento je však zaznamenán. Dne 23. května 1978 ve 23 hodin způsobili v restauraci v Bruntále výtržnost podnapilí praporčíci sovětské armády, jednatřicetiletý Vladimír Alexandrovič Vodilov a pětadvacetiletý Stěpan Jakovlevič Děrbenko, oba zařazení u VÚ Bruntál. Při rvačce způsobili na restauraci ve výši 300 korun. Když proti nim zakročili příslušníci hlídky obvodního oddělení VB Bruntál, oba vojáci hrubě příslušníky Veřejné bezpečnosti uráželi. Hlídka je předala útvaru sovětské armády v Bruntále, případ pak řešila VOP v Olomouci.

Čtyři napadli pár ve Frenštátě. Muže zbili a ženu znásilnili

Relativně malý počet vzhledem k počtu sovětských vojáků pobývajících na našem území dosahují případy znásilnění sovětskými vojáky. Přesto jich každý rok řešily soudy sovětských posádek desítky.

Sovětští vojáci z povolání žili v Československu i se svými rodinami. Desetitisíce mladých příslušníků mužstva však zažívali nucenou sexuální abstinenci. V kasárnách panovala jen tuhá kázeň a izolace. Ke znásilněním docházelo většinou v jarních nebo letních měsících. Každoročně šlo řádově o desítky případů. Ač v drtivé většině oběti znásilnění přežily, utrpěly psychické trauma.

Vyskytovaly se nejčastěji dvě modelové situace. Vojáci během služební nebo černé jízdy se služebním vozidlem nabídli svezení stopařce, případně ji donutili k nastoupení. Zavezli ji poté mimo hlavní silnici a tam znásilnili. Identifikace pachatelů ve vojenských stejnokrojích i vzhledem k stresové situaci byla pro oběti velmi obtížná. Druhou častou situací bylo znásilnění během svévolného vzdálení jednotlivců z posádky, nebo na ojedinělých vycházkách, zejména ve večerních hodinách a pod vlivem alkoholu.

Přitom nelze říci, že by brutalita těchto činů postupně klesala. Ještě dne 28. května 1989 kolem jedné hodiny ráno napadli čtyři vojáci sovětské armády ve Frenštátě pod Radhoštěm muže a ženu. Muže zbili, okradli o náramkové hodinky a ženu jeden z pachatelů s pomocí ostatních znásilnil. Pachatelé byli zadrženi a předáni do posádkové věznice vojsk SSSR v Olomouci.

Vojáci jezdili opilí, nedodržovali předpisy. Pak bourali

Největší počet protiprávního jednání představovaly autonehody. Ovšem i ty mají své problematické momenty. Některá přejetí tanky či nákladními automobily podle svědčí o tom, že se jich mohli sovětští řidiči dopustit vědomě. Tedy že se jednalo o svého druhu vraždy.

Drtivou většinu nehod způsobili sovětští vojáci. Často byly na vině jejich malé řidičské zkušenosti. Řidiči pocházeli mnohdy z odlehlých částí SSSR a nebyli moc zvyklí na hustý provoz ve střední Evropě. Další roli hrál alkohol. Sovětští vojáci se dostávali obtížně z vojenských objektů, proto konzumaci alkoholu v restauracích často silně přeháněli.

Dalším důvodem byla jejich neznalost nebo nedodržování dopravních předpisů. Velmi často zavinili nehody tím, že nedali přednost v jízdě při výjezdu a hlavní silnici z polní cesty nebo vedlejší silnice. Navíc velká sovětská vojenská nákladní vozidla byla těžkopádná, bez posilovačů řízení, a uplynula tak dlouhá doba, kdy se mu podařilo při výjezdu dát těžký stroj do pohybu a vyjet na silnici. V tu chvíli už ale byla mnohdy momentální situace na silnici zcela jiná.

Další velmi častou příčinou střetů na silnicích bylo riskantní předjíždění. Sovětská armáda se přepravovala do vojenských výcvikových prostorů velmi často v dlouhých kolonách a to ve dne i v noci. Někteří ze sovětských řidičů se snažili předjíždět a nezřídka přehlédli protijedoucí vozidla a motocykly, zvláště za nižší viditelnosti. Při přesunech na dlouhou vzdálenost, trvajících někdy i celé dny také nebyli řidiči odpočatí. Za volantem usínali, nebo měli delší reakční dobu.

K tragickým situacím vedlo i časté nerespektování varovných signálů na železničních přejezdech. Vojáci často ignorovali signály technického zabezpečení, nadzdvihávali závory a projížděli přejezdy, takže docházelo ke střetům s vlaky.

Opilý řidič se srazil s autobusem, tři vojáci zemřeli

Dne 10. února 1969 u obce Horní Moštěnice na Přerovsku dostal podnapilý a rychle jedoucí řidič, jednadvacetiletý vojín Alexandr Pavlovič Ozorin ze sovětského vojenského útvaru Olomouci smyk a narazil do protijedoucího auta ČSAD Brno. Náraz odhodil sovětský GAZ-69 do příkopu, tři sovětští vojáci včetně řidiče na místě zemřeli a tři vojíni odnesli kolizi lehkým zraněním. Vozidlo ČSAD odneslo střet značným poškozením.

Dne 5. ledna 1984 kolem 13.30 havaroval ve vojenském prostoru mezi obcemi Hlubočky a Nepřívaz na Olomoucku sovětský vojenský transportér nezjištěného typu a neznámého vojenského útvaru. Sjel ze srázu do potoka, kde se převrátil a začal hořet. Při požáru ve vozidle, které bylo zcela zničeno, uhořeli dva sovětští vojáci. Bližší data mrtvých ani dalších členů posádky sovětská strana nesdělila, případ vyšetřovala sovětská posádka v Olomouci a prokurátor sovětské vojenské prokuratury.

Po nárazu lokomotivy začala v náklaďáku vybuchovat munice

K mimořádně nebezpečné nehodě došlo na železničním přejezdu v Holické ulici v Olomouci 27. března 1985 v 17.29 hodin. Sovětský řidič vojín Serdjukov vjel v době činnosti výstražného zařízení na železniční přejezd s nákladním automobilem ZIL-131 naloženým protiletadlovými tříštivo-trhavými náboji ráže 23 milimetrů. Do středu vozidla pak narazila lokomotiva nákladního vlaku a tlačila je pak před sebou do vzdálenosti 150 metrů od přejezdu.

Sovětské nákladní auto začalo hořet a v ohni vybuchovala naložená munice. Při havárii se zranili členové posádky nákladního auta a dva procházející sovětští důstojníci, z nichž jeden vážně. Lehčí zranění si odnesli i dva civilisté, muž a žena.

Opilí vezli domů hospodského, nabourali do nákladní tatry

Zajímavým druhem nehod jsou autonehody sovětských vozidel, při nichž zahynuli nebo byli zraněni českoslovenští občané jako spolucestující. Případy svědčí o tom, že vzájemné vztahy nebyly ve všech případech odtažité a konfliktní.

Velice často došlo k nehodě poté, kdy se českoslovenští občané, zpravidla pod vlivem alkoholu, náhodně seznámili v restauraci se sovětskými vojáky. Ti jim po zavření restaurace nabídli odvoz domů. Například posádka terénního vozu GAZ-69 vezla 22. srpna 1978 domů civilistu Ladislava Kubíčka, který pracoval jako vedoucí pohostinství Jednota v Grygově na Olomoucku.

Sovětští vojáci se však předtím v Kubíčkově restauraci opili. V olomoucké Belojanisově ulici u vjezdu do garáží ČSAD pak řidič, vojín sovětské armády Leonid Ivanovič Kaljakin, zachytil pravou přední částí vozu o zadní část zaparkovaného nákladního automobilu Tatra 138. Havárie stála život vojína sovětské armády Anatolije z vojenské posádky Olomouc. Hostinský Kubíček byl jen lehce raněn. Do restaurace se vrátil po svých a řidiče Kaljakina pak odsoudil sovětský vojenský soud.

S traktorem zapadl, vyprostili ho. Večer u Priessnitze traktor převrátil

Kromě závažných nehod se stávaly i případy kuriózní, které by za jiných okolností byly i směšné.

V Lázních Jeseník 14. srpna 1972 vyjel bez rozkazu z objektu velitelství sovětské posádky Jeseník vojín sovětské armády Viktor Josifovič Juzik spolu se závozníkem na traktoru Bělorus.

Po cestě se mu podařilo zapadnout mimo silnici. S pomocí techniky podniku Československých státních lázní Jeseník byl traktor vyproštěn. Juzik pokračoval pak v jízdě do lázní. Večer asi ve 21 hodin u lázeňského domu Priessnitz jel po cestě pro pěší, narazil do sloupu osvětlení a sjel svahu, kde se traktor převrátil. Vojínu Juzikovi bylo naměřeno 2,42 promile alkoholu v krvi.

Vykrádali chaty a obchody, někdy i sériově

Krádeží, vykrádání chat a obchodů bylo poměrně hodně po celou dobu sovětské přítomnosti. Krádeže byly průvodním jevem pobytu sovětských vojsk po celých dvacet let. Většinou šlo o rozsahem nevelké případy krádeží a vloupání. Občas se ale pachatelé dopouštěli i sériových vloupání. Protože se mohli schovat v kasárnách vojenských posádek, bylo usvědčení konkrétního pachatele často obtížné. Při krádežích hrál opět často roli alkohol. Vloupání se dopouštěli i vojenští zběhové.

Vojenský obvodový soud Olomouc například 2. září 1970 odsoudil mladšího seržanta Vladimíra Andrejeviče Kozlovského z vojenského útvaru Město Libavá. Za sérii devíti vloupání a krádeží prádla ho soud odsoudil na osm měsíců podmíněně. Je zajímavé, že tehdy ještě byl zadržován ve vazbě Věznice Ministerstva spravedlnosti v Olomouci a soudil ho československý vojenský soud.

V době od 10. ledna do 7. února 1977 se zase neznámí pachatelé v katastru obce Smilov na Olomoucku vloupali do čtyř chat. Ukradli potraviny a další věci v hodnotě 4 400 korun. Stopy nasvědčovaly tomu, že vloupání provedli vojáci sovětské armády z vojenského prostoru.

V noci z 11. na 12 února 1977 se zase vloupali do objektu Tělocvičné jednoty Dubina na Opavsku vojíni sovětské armády Vladimír Antonovič Suchotin a Anatolij Nikitin, oba z posádky v Jeseníku na Šumpersku. Ukradli sportovní potřeby za 1 500 korun. Vyšetřovali vítkovské oddělení VB.

Vloupal se do domu v Bruntále, oblékl si dámský oděv a usnul

Dne 15. června 1978 kolem dvacáté hodiny v Bruntále se podnapilý svobodník sovětské armády Petr Umaněc z vojenského útvaru Bruntál vloupal do rodinného domku. V ložnici si oblékl dámský riflový oblek a usnul. V tomto stavu jej pak našel majitel domku Miroslav Juraška a oznámil vloupání oddělení Veřejné bezpečnosti.

Dne 23. září 1978 policisté v půl jedné v noci v Šumperku zadrželi poručíky Vladimíra Genadijeviče Ivanova a Alexandra Valentinoviče Nagatkina, oba od vojenského útvaru Šumperk, kteří se pod vlivem alkoholu vloupali do dvou zaparkovaných osobních automobilů a chtěli v nich odjet do sovětských kasáren. Proti pachatelům policisté zahájili trestní stíhání pro pokus neoprávněného užívání cizího motorového vozidla.

Dne 24. dubna 1979 zase policisté obvinili z trestného činu rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví praporčíka sovětské armády Nikolaje Ivanoviče Kirilukova z vojenského útvaru Krnov a dvaapadesátiletého zaměstnance obvodního národního výboru v Bruntále Jaroslava Kubaláka. Oba ukradli v říjnu 1978 v Hynčicích na Bruntálsku motor v hodnotě dvou tisíc ze zaparkovaného soukromého osobního auta motor. Dne 21. dubna 1979 zase v noci vnikli do objektu Státního statku Albrechtice, kde byli zadrženi při krádeži autosoučástek a jiných věcí v hodnotě 1 500 korun.

V roce 1989 kriminalita sovětských vojáků narůstala

Zajímavý je zřetelný nárůst kriminální trestné činnosti na konci osmdesátých let. Kázeň sovětských vojáků povolovala. Majetkovou trestnou činností sovětští vojáci například v roce 1989 způsobili škody za 668 000 korun. Největší podíl na tom měl případ krádeže náhradních dílů v automobilce v Mladé Boleslavi ve výši 382 tisíc korun.

Sovětští vojáci také často kradli stavební materiál a pracovní nářadí stavbařům, kteří pracovali na území sovětských vojenských posádek. V roce 1989 se také sovětští vojáci vloupali sedmnáctkrát do restaurací a prodejen na území Československa. Zloději odnášeli zejména alkohol, cigarety a potraviny. Z majetku občanů se staly cílem vloupání zejména chaty a automobily.

Černá kniha sovětské okupace autorů Prokopa Tomka a v roce 2019 zesnulého Ivo Pejčocha přináší analýzu zločinů a násilného chování, skutečný počet obětí zločinů, ignorantství, bezohlednosti i lhostejnosti příslušníků okupačních jednotek. Ukazuje také způsoby, jakými se československé státní orgány a sovětská vojenská justice s pachateli vypořádaly, či lépe řečeno v řadě případů bohužel nevypořádaly. Fakta o jednotlivých událostech autoři z Vojenského historického archivu vyhledali v původních archivních pramenech.