​Příběhy hrdinů: Němec z Hošťálkovic dezertoval z wehrmachtu a padl do zajetí u Vlčího doupěte

​Léto může být příležitostí navštívit na jaře otevřenou novou, interaktivní a efektní bojovou expozici v Národním památníku II. světové války v Hrabyni na Opavsku.

Magazín PATRIOT ve spolupráci se Slezským muzeem Opava přináší příběhy hrdinů, kteří buď působili v odboji nebo bojovali přímo se zbraněmi v rukou na některé z front druhé světové války. Tyto příběhy jsou součástí expozice, stále přibývají, a lidé se s nimi mohou seznámit přímo v památníku, v kterém od letošního jara lze prožít třeba i simulovaný nálet či projít se válečným bojištěm.

Betonový památník skýtá i příjemné klima. Skrývá i řadu příběhů našich hrdinů druhé světové války. Ondřej Kolář, šéf oddělení historického výzkumu Slezského zemského muzea v Opavě, nám dnes představuje další z nich.

„Mezi účastníky československého odboje proti nacismu byla i řada osob, které nesloužily v československých ozbrojených silách, ale pod vlivem různých okolností vstoupily do armád jiných států protihitlerovské koalice. Takový byl i dodnes poněkud záhadný případ Jana Borovce,“ začíná trochu tajemně vyprávět Ondřej Kolář.

Spíš se Mussolini stane komunistou, než Borkovec Němcem

Rodiče Jana Borovce pocházeli z Hlučínska a považovali se za Němce. Jan se narodil v první den roku 1923 v Lipsku, kde jeho otec pracoval jako chemik. Později se rodina vrátila do Hošťálkovic a otec našel zaměstnání v tehdy nové chemičce v Mariánských Horách.

Mladý Jan se během školní docházky začal seznamovat s československým prostředím a kulturou. Na gymnáziu se spřátelil se synem ostravského rabína Josefem Bassem, dalšími z jeho spolužáků byl pozdější historik Bořivoj Čelovský, duchovní Antonín Huvar či etnograf Ivo Stolařík. Borovec se považoval za Čecha a stavěl se proti sílícímu vlivu nacistů a jejich sympatizantů na Hlučínsku.

Ve studiu Borovec pokračoval i po událostech z podzimu 1938, kdy se jeho domovská obec stala součástí Říše a on německým občanem. „Jeho spolužáci s nadsázkou tvrdili, že se spíše Mussolini stane komunistou, než aby se Jenda Borovec stal Němcem,“ říká historik Ondřej Kolář.

S wehrmachtem se dostal na východní frontu, tam dezertoval

Záhy po maturitě v červnu 1942 byl ale Borovec jakožto říšský státní příslušník mobilizován do Wehrmachtu. Po krátké strážní službě ve Francii se na podzim téhož roku dostal na východní frontu. V dopisech sestře se netajil úmyslem dezertovat, což se mu nakonec podařilo až v říjnu 1943.

O rok později Borovcovu rodinu kontaktoval jistý ostravský Němec s informací, že jeho syn, zatčený za dezerci, je vězněn v Allensteinu, tedy v dnešním Olsztynu v Polsku, a to společně se zajatým sovětským rozvědčíkem jménem „Hans Borowetz”. Navzdory intenzivnímu pátrání se však Borovcově rodině a přátelům nepodařilo zjistit více.

Měl jako radista monitorovat Hitlerovo „Vlčí doupě“

Až řadu let po válce vyšlo najevo, že Borovec po zběhnutí z německého vojska vstoupil do Rudé armády. Následně prošel zpravodajským výcvikem a poté byl vyslán do Východního Pruska jako radista výsadku Progress (též Raburov). Ten měl monitorovat pohyb v okolí Hitlerova hlavního stanu, takzvaného „Vlčího doupěte” u Rastenburgu (dnes Kętrzyn v Polsku).

Díky znalosti němčiny a poměrů v německé armádě měl Borovec pro tento úkol výborné předpoklady. Vystupoval pod krycím jménem Verbický, které dostal podle obce Vrbice u Ostravy, aby v případě dopadení nebyla ohrožena jeho rodina.

Krátce po vysazení v týlu nepřítele ale za nejasných okolností upadl do zajetí. Od srpna 1944 jej Rudá armáda evidovala jako nezvěstného. „S největší pravděpodobností byl po svém zajetí popraven ve věznici v Allensteinu, datum a přesné okolnosti jeho smrti se však nikdy nepodařilo zjistit,“ uvádí vedoucí oddělení historického výzkumu Slezského zemského muzea v Opavě Ondřej Kolář.