Nejnovější zprávy: Ostravská laboratoř bude vyšetřovat covid ze slin, stačí zakašlat a plivnout Jak jsem přežila covid, aneb když se člověk dusí, jen když zvedne ruku

Společnost

Špatné ovzduší vnímáme víc hlavou než nosem, říká odborník

Jsme více citliví na ovzduší, které na Ostravsku dýcháme, nebo na informace médií, která nám při sebemenší odchylce od normálu pouštějí varovné zprávy? Ať je to tak či onak, faktem zůstává, že náš region je na tom z hlediska kvality ovzduší v rámci republiky nejhůře. Skutečnost, že za poslední desítky došlo k velkému zlepšení, nám nestačí. Také o tom jsme si povídali s Jiřím Bílkem, odborníkem, který se touto problematikou zabývá více než dvacet let.

Kvalitu ovzduší často označujeme jako palčivé téma Ostravska, proč vlastně?
Je to tím, že jsme jako lidé citliví na určité epizody a na extrémy. Jestliže žijete v nějakém prostředí dlouho, každá epizoda je pro vás citlivější a citlivější, to je vědecky popsaný proces. Pak už stačí jen málo k tomu, abychom byli více vytočení. My na Ostravsku žijeme dlouhou dobu v prostředí, které se sice prokazatelně zlepšuje, byť pomaleji než bychom chtěli, ale protože i média hned informují o tom, že se venku něco děje, okamžitě reagujeme na jakoukoli změnu. Nejčastěji se to týká průmyslu, na který jsme si zvykli ukazovat.

Vnímání je jedna věc, realita ovšem druhá. Jaký je tedy současný stav?
Region je skutečně z hlediska kvality ovzduší a životního prostředí v rámci republiky nejhorší. Co se týče Evropy, už je jeden z několika, protože hned ten sousední katovický je na tom hůře než náš. Pak bychom možná našli regiony v Německu, Španělsku či Itálii, které mají podobné problémy. V rámci republiky je ale Ostravsko nejvíce vnímáno. Na tom nic nemění ani poslední roky, které byly docela příznivé. Pokud jsou však období, kdy je smog tři týdny, to už je šílené. Chodíte po venku s tím, že se vám špatně dýchá. Astmatici, malé děti, staří lidé, ti všichni to pocítí a skončí to třeba i hospitalizací. Potom však nastane venku smogová epizoda, která trvá jeden den, druhý den se změní podmínky a je hezky, takže bychom si toho ani nevšimli. Ale protože to funguje i v našem podvědomí, šíří se to v médiích, vnímáme otázku špatného ovzduší více hlavou než nosem, jestli si rozumíme.

V takovém prostředí se pak přirozeně šíří obavy o lidské zdraví, nakolik je vůbec ovlivněno kvalitou ovzduší?
Z hlediska zdravého jedince, což není člověk třeba s astmatickými problémy, musím říct, že i průměr koncentrace prachu je na hranici limitu. Nebavíme se tedy o tom, že by lidé u nás na tom byli desetkrát hůř než jinde. Dvě stě padesát dnů v roce tady máme ovzduší naprosto čisté a není žádný problém. V tom zbytku roku se to někdy zvrtne, přičemž záleží na tom, jaké je počasí. Můžou to být tři dny i tři týdny za topnou sezónu. První varianta je pohoda, při druhé bych doporučil lidem, kterým to vadí a kteří mají dýchací problémy, vyjet na hory či na ozdravné pobyty. To je chvíle říct si, radši pojedu pryč. Když je totiž koncentrace prachu 500 mikrogramů, což je desetkrát více než limit, dýchá se blbě, to je přece jasné a je to špatně.

Jak je to s přímými zdravotními riziky, která bývají často zmiňována?
Přímé zdravotní riziko skutečně nebylo prokázáno. Není pravda, že bychom tady měli třeba nejvyšší výskyt rakoviny plic. Hledaly se také souvislosti s délkou věku. Přitom nejkratší střední doba dožití je překvapivě v Břeclavi, Hodoníně či Jeseníku. Takže i z toho pohledu jsou lidé na Ostravsku normální, nemají žádný ostragen (lidové označení pro gen proti smogu, pozn. red). Podle mě prostě žijí v prostředí, kde za špatných povětrnostních podmínek nastávají komplikace. Dojde ke špatné souhře zdrojů znečistění z průmyslu a dopravy, přijde velká zima, lidé si zatopí, tlak to přitlačí směrem dolů, přestane foukat a pak je problém. Má to i geografické souvislosti. Moravská brána, která vede směrem z Polska, je pro nás umístěna trochu nešikovně. Vzduch se v ní totiž zastaví a zůstane stát.

To jsou ovšem přírodou dané faktory, se kterými lidská činnost příliš nesouvisí…
Řekl bych, že počasí možná dneska hraje větší roli, než zdroje znečištění, které tady v regionu jsou. Dá se to říct i tak, že kdyby byly zdroje a do toho foukalo, nebylo by to tak zlé, ale když přestane foukat… Navíc celá lokalita je ovlivněna tím, že průmysl je v ní koncentrovaný a další velká aglomerace je kousek za hranicí. Z Katovic je to sedmdesát kilometrů vzdušnou čarou. Přitom pro nás je kritické foukání větru už 0,5 m/s, což znamená, že za 24 hodin se jejich ovzduší dostane k nám. Je to strašně blízko.

Zatímco těžký průmysl se v regionu utlumil, doprava je stále intenzivnější. Co s kvalitou ovzduší dělá právě tento druh znečištění?
Určitě se na tom podílí i doprava, která je pořád nedořešená. Ostrava je město relativně malé, takže nemůže mít dopravní systém jako Praha nebo Londýn. Nemůžete dopravu zcela vymýtit z centra, protože potřebujete obslužné činnosti. Úplně největší problém je spousta malých komunikací všude v okolí. Máme tu sice dálnici, která ale jako obchvat neslouží z mnoha důvodů. Lidé si na ni nezvykli, takže největší průtah vozidly je pořád v trojúhelníku Ostrava, Frýdek-Místek a Opava. V létě, když se netopí v domácích topeništích, vliv dopravy na znečištění ovzduší může narůst až na 30 %. Dokonce je v rámci Evropy hodnocena jako nejhorší zdroj znečištění vzduchu, kdy až 20 % obyvatel kontinentu je vystaveno fotochemickému smogu z dopravy.

A jak je to potom s průmyslem?
Víme, že malér je špatně vyřešená dopravní infrastruktura ve městě, ale pak tady máme taky hutě. Dlouhodobé statistiky ukazují, že v roce 1958 bylo množství prachu v regionu 300 000 tun, v roce 1975 to kleslo na nějakých 150 000 tun. Dneska je to v celém regionu 5000 tun, z toho Arcelor Mittal tvoří zhruba jednu pětinu. To je obrovský nepoměr a velké zlepšení oproti dřívějšku, ale ještě pořád nám to nestačí. Víme, že to je špatně. Aniž bych chtěl dnešní stav omlouvat, vůbec si nedovedu představit, jaké to muselo být v těch minulých letech. V každém případě však platí, že pokud vám jednu pětinu udělá jeden podnik, je třeba s ním počítat a řešit to, i když to nelze srovnat s minulostí.

Která řešení usilující o zlepšení kvality ovzduší vnímáte do budoucna jako klíčová?
Ideální by bylo, pokud by se prostřednictvím dotačního programu vyměnilo co nejvíce domácích kotlů i na polské straně. Měla by s tím být spojená také palivová politika tak, aby lidé byli motivováni k tomu topit dobrým palivem, například peletkami, něčím, co má nízké emise. Teď je to drahé, ale to je právě o nastavení palivové politiky. V případě průmyslu jsem pro přísné hlídání a pro zavádění technologií, které si podniky mohou reálně dovolit tak, aby to neohrozilo jejich konkurenceschopnost na trzích. Nečekal bych ovšem, že všechno bude vyřešeno najednou. Je to dlouhodobý proces, který třeba sousední Poláci začnou startovat s desetiletým zpožděním oproti nám.

Takže jedním z podstatných směrů ke zlepšení i nadále zůstává osvěta cílená na domácí topeniště?
Ano. Je zajímavé, že když se dělaly výzkumy na Vysočině, která je považována za nejčistší region, zjistilo se, že ovzduší je tam v malinkých vesničkách v zimě srovnatelné s tím, co naměříte tady v Ostravě. To potvrzuje, že lidé jsou schopni si i bez těžkého průmyslu špatným topením vyrobit naprosto stejné ovzduší. Ale víte, jak to je. Nejčistší ovzduší je zpravidla tam, kde se neměří. V každém případě dosud už hodně pomohlo to, že se lidem dala možnost vyměnit kotle po celé republice. Teď už je další dotační výzva rozebraná a zájem ještě bude. Osvěta je pak platná hlavně u těch nejmladších, od školní generace. Jak říkají psychologové, trvá dvě generace, než své chování přijmete jako standard. Takže svoji maminku musím přesvědčovat, mě moje děti upozorňují, ale oni už se chovají jinak. Když budeme dál děti vést k ekologii s rozumem, budou se chovat jinak. Nepotřebujeme z nich vypěstovat ekologické teroristy, ale vysvětlit jim, co mají dělat.

Mgr. Jiří Bílek – absolvent Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, atestace v oboru vyšetřovací metody v hygieně (1994), expert pro kvalitu ovzduší a hlavní řešitel projektů OPŽP a přeshraniční spolupráce. Po 22 letech praxe v hygienické službě působí dál v oboru, dělá poradenství pro firmy, ale odborně spolupracuje také s Vysokou školou báňskou (například na identifikaci zdrojů znečištění) a s Ostravskou univerzitou, kde přednáší o problematice zdraví versus ovzduší.