Video: Colours of Ostrava 2024. Festival na jedničku, gastro s výhradami a nepochopený James Blake

Jaké byly Colours 2024? Ve zkratce festival letos vystihují skvělé počasí, rozporuplná kvalita stánků s jídlem a odvaha pořadatelů hrát Jamese Blaka jako hlavní hvězdu fesťáku.

Kultura Video: Colours of Ostrava den 2. Honzovy tipy a postřehy 19/07/2024

Nebudu vás zbytečně napínat s celkovým hodnocením, protože letošní Colours považuju za vynikající. Pojďme si tedy postupně rozebrat, co tomu napomohlo a kde je naopak místo pro konstruktivní kritiku.

Začnu gastronomií, která nás trápila po celou dobu festivalu a v naší skupině jsme se několikrát nepěkně spálili. Nůžky kvality byly totiž rozevřeny opravdu široko, takže jste si mohli dát vymazlené pokrmy od zavedených značek ostravské gastroscény jako Mutant nebo Sbeerka a zároveň pak dostat burrito pochybné chuti napěchované náhodně volenými surovinami, tvrdými fazolemi a levným sýrem.

Foto: Mára Dušek

Být pořadatelem, budu vybíravější v tom, koho ze stánkařů na festival zvu. Snažil bych se alespoň snížit procento těch špatných, jako byla předražená mongolská rýže, která s mongolským jídlem nemá nic společného, nebo studený falafel v tvrdé housce, který nešel dojíst.

Pochvalu ode mě dostávají Fully Belly s jejich perfektním kubánským picadillo a rodinný stánek s chilskými vegetariánskými empanadas a jejich verzí sangrii. Cheeseburger od Blbých vařeček byl ucházející, pizza quattro formaggi z L’Osterie vynikající.

A teď konečně k hudbě! Za fantastický považuju krok pořadatelů se zvukově vytříbeným Jamesem Blakem jako posledním hlavním interpretem. Soudě dle počtu lidí a reakcích na sítích jich spoustu nepochopilo, že festival není jen o písničkách z rádia, ale má to být také kvalitní kulturní akce, na níž si rozšiřujete své hudební obzory tím, že posloucháte rozmanité a nezvyklé věci.

Sam Smith mě pak potěšil skvělou choreografii a vlídnými slovy o svobodě zpívat, oblékat se a milovat, koho chceme, které by si v konzervativním a lehce natvrdlém Česku nejspíš nikdo nedovolil říct nahlas. Jak to vnímám já, tak barvy v názvu Colours odkazují nejen na pestrost hudebních žánrů, ale přeneseně taky právě na to, že svoboda náleží různorodým lidem.

Nemá asi cenu vypisovat, kdo všechno nás bavil, tak zmíním aspoň texaského kytaristu Garyho juniora, nizozemské indie rockové Son Mieux, slovenské punkery Berlin Manson nebo nigerijskou rapperku Aunty Rayzor. Colours opakovaně dokazují, že sem umí tahat zajímavé, domácímu publiku často neznáme interprety, a čtyři dny vás skvěle bavit.

Česká tvorba byla opět taky zastoupena, letos jsem si užil půlku perfektního koncertu Lenny. Osobně mi je celkem jedno, koho pořadatelé na ten který ročník zrovna pozvou, ale jsem zvědavý, zda někdy dojde na jednoho z nejposlouchanějších českých rapperů Sergeie Barracudu, který je z Ostravy a poslouchá ho mladší publikum.

Macho hip hop se sice trochu bije s obecně tolerantní a vstřícnou atmosférou tohoto festivalu, ale když to letos šlo s ,,give it up to all the beautiful ladies in da house” Seanem Paulem, který nás mimochodem skvěle hodinu bavil, dokážu si zde asi představit už úplně všechno. Pozoruhodný pro mě je taky trend elektroniky, které se zdá být na Colours čím dál víc, ale vzhledem k obrovské popularitě tohoto žánru to je vlastně logické.

Zázemí a čistota areálu byly na vysoké úrovni, přece je ale pořád na čem pracovat. Dvakrát jsem zažil přetékající pisoáry nebo vysypané pytle odpadků u Colours barů na hlavní stagi. U tak vstřícného festivalu mě ještě zarazily občasné dámské řady na toi toiky, což by se dle mého soudu stávat nemělo, přijde mi to vůči dámám lehce potupné.

Skvělý tah udělali pořadatelé s pivem, protože už téměř ve všech pivních stanech Radegastu vybíráte z desítky i dvanáctky, což bylo něco, s čím jsem byl v minulosti nespokojený a očividně jsem nebyl sám. Desítka se dá 4 dny opravdu pít jen stěží. Proud a Birell jsou pak příjemný bonus a pivo do skla v impozantní hale zemědělského muzea chutná přesně tak, jak má.

Foto: Mára Dušek

Množství posilových spojů tramvají směrem do centra mi vytřelo zrak, ani jeden den jsem na zastávce nečekal déle než minutu, a to jsem v jednotlivé dny odjížděl v dosti různorodých nočních časech. Zamyslet bychom se ale měli se vší vážností nad kvalitou veřejného prostoru v okolí areálu.

Zastávka na Hlubině má rozpraskaný asfalt, což by šlo v mžiku spravit. Chybí zde chodníky směrem k Frýdlantským mostům a lidi jsou nuceni vyšlapávat si cesty v trávě. Cesta do centra okolo nádraží Střed je dlouhodobě velmi špatně udržovaná. Společným zájmem města, obvodu i dopravního podniku by mělo být, aby zážitek návštěvníků Ostravy byl v tomto směru co nejlepší.

To už ale zbytečně odbíhám. Colours letos opravdu bavily a je důležité, že se po loňském mírně rozpačitém ročníku opět vše povedlo na jedničku. Tak se uvidíme zase za rok! Věřím, že se v příštím roce znovu povede posunout laťku o kousek výš.