Co Čech, to e-shopař, říká Tomáš Schwarz

O ostravské marketingové agentuře Upster je v poslední době stále více slyšet. Tvoří kampaně pro Ollies, spolupracuje s týmem festivalu Colours of Ostrava nebo školí e-shopaře (nejen) z celého kraje.

Majitel agentury Tomáš Schwarz říká, že úspěch se dostavil především proto, že jeho agentura přemýšlí o klientech a jejich požadavcích jinak.

Co vlastně děláte? Zkuste mi to vysvětlit zjednodušeně, bez odborných termínů, aby se v tématu mohli zorientovat všichni, třeba i babička.

Když se mě na to ptala moje babička, tak jsem řekl, že dělám marketing. To pro ni bylo abstraktní. Zjednodušil jsem to: pomáháme podnikatelům podnikat. Jsme tu od toho, aby měli větší zisky. To ale pro babičku bylo pořád abstraktní. Tak jsem vzal telefon a ukázal jí reklamy z Temu, kde ona teď nakupuje, a pak jí to docvaklo. A říkala: „Aha, vy jste ti, co mě nutí nakupovat.“ I to může být ta definice.

Jak jste se k byznysu a této práci dostal? Bavil vás marketing vždycky?

Přišel jsem k tomu trochu jako slepý k houslím. V patnácti jsem hledal brigádu a nechtěl jsem jít do McDonaldu.

Proč ne?

Nelákalo mě to. Kamarádi měli často popálené ruce od oleje, a tak se mi tam moc nechtělo. Dostal jsem se k on-line projektům. Pro jeden webový portál jsem nahrával vtipná videa, druhému jsem pomáhal budovat facebookové stránky. Všiml jsem si toho ohromného potenciálu a hodnoty. V té době to pro mě byla hromada peněz – když se projekt povedl, za jeden den jsem byl schopný vydělat deset tisíc. Říkal jsem si, že to je něco, na co bych se mohl zaměřit. Původně jsem ale měl našlápnuto úplně jinam.

Kam?

Já marketing nestudoval – šel jsem cestou aplikované chemie, ale po dvou letech jsem si uvědomil, že ji nenávidím. Změnil jsem proto směr k účetnictví, byznysu, ekonomice. To už má k marketingu hodně blízko.

Jak jste zjistil, že chemii nenávidíte?

Původně jsem chtěl studovat fyziku, ta mě bavila více než chemie. Jenže fyzika na střední škole dost dobře studovat nejde, ale myslel jsem si, že chemie k ní má blízko. Vyzkoušeno za vás – nemá. Mívali jsme ranní a odpolední laborky a já si uvědomil, že v laboratoři nechci žít, není to nic pro mě.

Napadá mě, že marketingová agentura je ale vlastně taky taková laboratoř, ne?

Je tam ale více lidí a proměnných. Je to akčnější. Nespálíte si ruku o sklo.

Ale spálit se můžete. K tomu se ještě dostaneme. Vy jste dostal i jedno zajímavé studentské ocenění. Byl jste šprt, anebo vás prostě studium bavilo a šel jste si za svým?

Je to paradox. Určitě jsem šprt nebyl. Nebyl jsem ani oblíbený asi u poloviny učitelů, těch klasických. Hodně jsem se zaměřoval na aktivity, které mi dávaly smysl – projekty s telefonním operátorem, krajem a dalšími, Erasmus, byl jsem předseda samosprávy. Snažil jsem se dělat spoustu aktivit, abych nemusel sedět v lavici. Byl jsem velmi aktivní, ale nedostal jsem ocenění za to, že jsem pilně studoval, protože jsem moc pilně nestudoval. Měl jsem horší docházku, učil jsem se den před testem. Ale i tak se mi podařilo dosáhnout už na SŠ na 2. nejaktivnějšího středoškoláka a náš školní tým obdržel ocenění od hejtmana. Navíc jsem vyhrál školní volby. Takže to mi trochu usnadňovalo boj proti status quo.

Myslíte si, že současné školství, jak jste ho poznal vy, podporuje talentované lidi vašeho typu? Lidi, kteří chtějí tvořit a nechtějí sedět jako pravítka v lavici požadovaný počet hodin?

Myslím, že školství je moc nepodporuje. Na druhou stranu existuje hromada příležitostí. Když se člověk opravdu rozhodne, že chce jít nějakým směrem a překoná pár klacků hozených pod nohy, tak ho to posune. Cesta, kterou jsem se vydal já, určitě není pro všechny.

Vidím to například na svém bráchovi, který má hodně svobody, ale chybí mu disciplína. Když v tom věku dostanete kopec svobody a všechno je na vás, tak to není pro všechny. Do určité míry jsou potřeba i klacky. Můj brácha je přitom inteligentní a talentovaný, ale potřebuje trochu jiný přístup. Školství je podle mě dělané pro většinu, a v momentě, kdy to člověk chce jinak, tak má příležitosti, ale musí se připravit, že to nebude zadarmo.

Jaké byly vaše podnikatelské začátky? Kde jste začínal a jak se vám dařilo?

Začínal jsem hned v osmnácti letech prvním eseróčkem. Říkal jsem si, že když to v patnácti bylo jednoduché, tak to teď bude ještě jednodušší. Dělali jsme různé WordPress weby, a co se poptávalo, to jsem se naučil. Tehdy byla i reforma, že sdružení bytových jednotek musela mít oficiální web, tak jsem dělal asi padesát webů za jeden měsíc. Za to jsem byl na sebe velmi hrdý. Nebylo to úplně jednoduché. Tatínek je taky podnikatel a říkali jsme si, že si dohromady eseróčko zřídíme. Obdivuju všechny, kteří zvládají podnikání s rodinou, protože já jsem to nezvládal.

Co se stalo?

Viděli jsme to jinak. Tatínek podniká ve stavebnictví, já jsem byl v IT. Měli jsme úplně jiný přístup k účetnictví a ke všemu podobnému. Tatínek si nakonec naše eseróčko nechal a já se vydal cestou čerpání inspirace v agentuře.

To bylo ještě pořád před založením Upsteru. Poměrně brzy jste získal i zahraniční klienty. Jak se vám to podařilo?

Jsme levnější než zahraniční agentury a freelanceři. Dva roky jsem outsourcingoval Ameriku, to už byla moje freelance kariéra. Dává to ekonomický smysl všem stranám. Jsme dvakrát třikrát levnější než americké agentury. Oni díky tomu vydrží, že máte východní přízvuk a že vaše angličtina není stoprocentní.

Co jste pro americké klienty konkrétně dělal?

Perfomance marketing a sale. PPC reklamu – když něco vyhledáváte na Googlu, třeba bundu, tak já zajišťuju, aby vaše bunda byla nahoře v reklamách.

To je ale přece hodně o jazyku, ne? O nastavení klíčových slov a dalších.

Angličtina tam potřeba je, bez ní by to určitě nešlo. Když si nejste jistí jedním konkrétním slovem, uděláte si rešerši. Je potřeba zodpovědný přístup, a ne jen to tam naflákat. Dělal jsem třeba pro klienta reklamu na klimatizace, takže teď jsem na ně už odborník.

Byla to kreativní práce, nebo spíš otročina, kdy podle vzorců vkládáte někam klíčová slova?

K problem solvingu je kreativní přístup, pořád něco řešíte. Ale je to i o datech a číslech. Hlavně musíte klientovi vydělat peníze, takže většinou sedíte v číslech. Řešíte, jak data odprezentovat, jak to zlepšit.

Předpokládám, že zpětná vazba je velice rychlá – tedy rychle dokážete změřit, jestli to funguje, nebo ne.

Je to tak. Máte denní výsledky. Na trend ale potřebujete aspoň týden.

V tomto byznysu vám zjevně bylo dobře, finanční odměny byly asi vysoké. Proč jste se rozhodl postavit se na vlastní nohy? Kdy jste založil Upster?

Nedávno jsme oslavili tři roky. Jsme celkem mladá agentura. Bylo to pro mě uvědomění – když chcete věci dělat lépe, potřebujete tým. Viděl jsem, že mám svoji specializaci, ve které mi je dobře, ale bylo to „teplo a smrádeček“. Nemohl jsem ovlivnit spoustu věcí, které firma dělala. Nedělal jsem bannery, komunikaci, produkci. To mě ničilo. Věděl jsem, že to jde dělat lépe. To byl impuls, kdy jsem se rozhodoval, jestli se zaměřím na pohodlí, anebo to posunu o level výš. Jsem hodně soutěživý, takže vyhrála agentura.

V Ostravě existuje desítky let řada agentur, některé jsou hodně úspěšné. Jak se vám podařilo za tři roky vybudovat agenturu, o které je docela dost slyšet u velkých a zajímavých klientů?

Myslím, že je to přístupem a tím, jak přemýšlíme nad lidmi i klienty. Snažíme se, aby to dávalo smysl všem. Většina těch velkých, já říkám „korporátních“ agentur se zaměřuje jen na jednu část – buď to nejlepší pro klienty, ale pak zapomenou na lidi, kteří jsou málo placení. Dlouho to fungovalo, protože v Ostravě nebylo zas tolik marketingových příležitostí. Je tu pár velkých hráčů, další jsou pak v Praze nebo v Brně – mzdy tady byly absolutně jiné než tam. Spousta talentů utíkala do Prahy, kde se hrála první liga. Druhá možnost je, že agentury mají dobře zaplacené lidi, ale kašlou na klienty, a ti jim dlouho nevydrží.

My jsme to vyrovnali. Jsem toho názoru, že by se první měli zaplatit lidi, než se začne generovat zisk. Měli bychom najít talenty, kteří doručí hodnotu klientům. Je to rozdíl i v rámci maržovosti. Řekli jsme si, že radši budeme mít menší marži, ale dlouhodobě budeme udržovat kvalitní vztahy. Na to ti velcí hráči nejsou zvyklí.

Jak moc je těžké přesvědčit velké klienty z našeho kraje, ale i jinde, že začínající, mladá agentura to bude dělat lépe, než zavedená, velká korporátní agentura? Zkuste mi říct příklad, kdy jste bojovali s tím, že vám nevěřili, ale dokázali jste je přesvědčit.

Jsou tam dvě fáze. Když jste na začátku v menším počtu, je to jednodušší. Přesvědčování pak není tak složité jako v korporátních agenturách. Boj začíná tam, kdy se dostanete na velikost korporátní agentury a musíte vysvětlovat, že to fakt budete dělat lépe než oni, a v čem jste jiní. Tady jsme měli štěstí, že spousta klientů s námi vyrostla, a mohli jsme tak ukázat, že jsme dlouhodobě důvěryhodní. Příkladem může být Ahinsa shoes. Nebo jsme předloni začali spolupracovat s Meltingpotem a minulý rok se přidaly Coloursy.

I když jsme vyrostli, jádro se nezměnilo. Samozřejmě máme fluktuaci, v agenturách vydrží člověk v průměru dva roky. U některých projektů se vyměnil specialista. Klienti nám věří, že i když specialistu změníme, nebude to na ně mít negativní dopad, protože máme procesy dobře nastavené.

Zamrzelo vás někdy, když jste vytvořil se svým týmem zajímavou marketingovou podporu, která byla skvěle přijatá a se kterou byl zadavatel spokojený, že na sociálních sítích není napsané, že to dělal Upster? Nebo je vám to jedno?

Já k práci nemám tak velký vztah, aby mě to mrzelo. Spíš mě baví vidět dopad: tam jsme vygenerovali miliardy v tržbách, tam jsme pozitivně ovlivnili volby. Zpočátku mi vyhovovalo, že nejdeme vidět. Bylo to komfortnější. Klienti k nám měli velmi pozitivní vztah, doporučovali nás – Upster vyrostl primárně na doporučeních, neměl jsem potřebu být pod tím podepsaný. Teď už to vnímám trochu jako limitující. V jiných městech než v Ostravě vyrostly agentury, které byly založené na PR – více o sobě mluvili, než dělali. A teď mají třeba vyšší hodinovku. Někdy si říkám, jestli odpor k tomu být vidět byla ze začátku ta správná cesta. Zpětně to hodnotím a říkám si, že moc ne. Spíš to šlo ze mě, bylo pro mě komfortnější stát ve stínu. Kdybych rozjížděl Upster znova, snažil bych se, aby naše práce šla více vidět.

Foto: Petr Hrubeš

Jak často se vám stává, že váš původní návrh naráží na zeď? A stane se někdy, že klienta přesvědčíte?

Boj je velmi častý. Každý z klientů má svoji vizi, která nejde vždy ruku v ruce se současným best practice. Jsem toho názoru, že jako agentura si musíme vybírat boje, do kterých jdeme. Pokud je to maličkost – třeba přesunutí loga nebo něco podobného – tak říkám: udělejme to. Kolikrát je jednodušší udělat úpravu za pět minut, než diskutovat dvě hodiny. Většinou jsou to změny, které nemají dopad na byznys. Samozřejmě to bolí designéra, protože ví, že to navrhl dobře, a někdo mu do toho sahá. Ale to jsou věci, přes které se musíme přenést, aby byl vztah s klientem dobrý. Potom jsou momenty, kdy chce klient upravit web, což ho bude stát peníze V tu chvíli ho zastavíme, jdeme vysvětlovat a snažíme se ho dostat tam, kde to pro něj bude nejlepší. Nejde o naše ego a o to, že by nám nikdo nemohl sahat do návrhů. Jde o to, abychom klientovi neublížili.

Stává se, že práci odmítnete, protože představy klienta a vaše se liší natolik, že to pro vás není přijatelné?

Já jsem hodně byznysově zaměřený, takže hledám cesty. Ale už se nám stalo, že jsme odmítli produkci. Naše produkční řekla, že tohle už fotit nebude a hotovo. Odmítnutí spíše přichází od realizačního týmu. Některé kategorie služeb vnímáme tak, že nechceme, aby s námi byly spojovány.

Marketing je vážný byznys, ve kterém je dost peněz a tlaku na to, aby byly utraceny chytře. Zažíváte při spolupráci i vtipné momenty?

Možná to zní byznysově, ale všechny naše spolupráce jsou odlehčené. S většinou klientů si tykáme. Mám hodně rád Colours of Ostrava, se kterými je spolupráce plná zážitků. Pokud si mám vzpomenout na něco vtipného… Já jedu vždycky podle kalendáře. Denně mám kolem dvanácti meetingů. Musím věřit, že to, co je v kalendáři, tak prostě je. Jednou jsem si zapsal meeting ve Vídni o týden dříve, než jsem tam měl být. Takže jsem byl ve Vídni v zasedačce a majitel firmy byl na dovolené. Nakonec to dal online přes Google Meet a já si užil cestu. Jsou momenty, že i když máte perfektně nastavený systém a jste zodpovědný, tak to někdy nevyjde.

Vy jste certifikovaný Google trenér. Co to znamená?

Google vybírá dvacet klíčových osob pro specializace v rámci Česka a Slovenska pro každý rok. Můj oficiální titul je Google certifikovaný trenér pro online marketingovou strategii Česko Slovensko 2024. To je ale dlouhý název, co? V rámci toho segmentu edukujeme veřejnost a snažíme se posouvat úroveň služeb a komunikace.

Upster a Google trénování jsou v současné době vaše jediné aktivity, nebo máte i například investiční zájmy ve společnostech, projektech?

Agenturní byznys je zajímavý v tom, že držíte hromadu know-how. Ale byznysově to zajímavý model není. Vy prodáváte čas. Jste velmi omezený tím, co byznys zvládne nebo nezvládne vygenerovat, zvlášť pokud chcete mít kvalitně odvedenou práci a dobře zaplacené lidi. Ne že bychom neměli na chleba, ale oproti jiným byznys modelům je potenciál růstu velmi omezený. A to jsem věděl od začátku.

Takže?

Hledali jsme tedy cesty, jak know-how využít tak, abychom získali páku. Někdy nám chodí poptávky, kdy má start-up velký potenciál, ale nemá zrovna peníze nebo investora. Občas míváme volné kapacity, tak jsme si řekli, proč je nevyužít pro tyhle projekty a nezískat podíl v rámci dlouhodobé hodnoty. Máme například zainvestovaný start-up GIVILI. Je za ním Petra Čuřínová, která dělá luxusní povlečení. Studovala v Dánsku a všimla si, že sem ještě ekologický směr nedošel v takové míře, a přivedla to do Česka. Máme tam zainvestovanou částku a děláme i marketing.

Vím o vás, že jste pilotem. Jak jste se k tomu dostal? Jak náročné bylo složit pilotní zkoušky? Kdy a kde máte čas lítat?

Dělal jsem si pilotní výcvik ještě před covidem. To byla taky jedna z kariérních možností. Akorát mi to covid absolutně zarazil. Piloti neměli práci, museli si vydělávat ve skladu v Lidlu. Řekl jsem si, že zůstanu u létání, které bude jen koníčkem. Teoretické zkoušky jsem složil po dvou dnech učení. Není to tedy nemožné. Spíš si musíte najít čas. Praxe už je těžší. Můj instruktor říkal, že letadlo nelítá na papíry. Musíte pro to mít cit. Získáte ale ohromný nadhled.

S čím můžete lítat?

Mám jednomotorová letadla. Většinou létám s letadlem Cessna 182.

Je to něco, co vás osvobozuje od přemýšlení o marketingu? Nebo i v oblacích uvažujete o práci?

Tam nemůžete uvažovat o práci, tam neuvažujete skoro o ničem a soustředíte se na let. Je tam hromada proměnných. Musíte komunikovat, orientovat se v provozu kolem. Naučí vás to soustředit se na jednu věc. Je to jako strategie – musíte se fokusovat na svůj směr a vědět, co chcete dělat.

Pomáhá vám to i v byznysu?

Určitě získáte nadhled v tom, co je a není důležité. Co je a není strategické. Jsou tam i poučky: první pilotovat, pak komunikovat. Platí to i při správě kampaní. Pokud máte v rámci komunikace problém, že trochu nestíháte, tak vám to klient odpustí, když jim peníze vyděláte. Horší je, když komunikujete perfektně, a peníze nevyděláte.

Dostal jste se někdy ve vzduchu do průšvihu?

Při svém prvním dlouhém sólo letu jsem sejmul vlaštovku. Ale letadlu se nic nestalo, takže nakonec to nebyl takový průšvih, jaký to mohl být.

To ale nebyla vaše chyba, předpokládám.

Ano, ona tam vletěla. Vlaštovce neuhnete.

Na titulní straně našeho magazínu jste vyfocen s čepičkou Santa Clause, což bylo vaše přání. Tvrdíte totiž, že markeťák má období Vánoc v srpnu a září. To bych potřeboval vysvětlit.

To nám končí všechny dovolené. Dál je máme omezené, protože přichází největší nápor klientů. Většina tržeb vzniká v září a dále pokračuje vánoční sezónou. Co si nenaplánujeme v rámci rozvojových projektů, v listopadu už budeme dohánět velmi těžko. Pokud chce klient něco většího změnit, teď je ideální čas se zastavit a naplánovat to. Už nyní řešíme vánoční kampaně, výprodeje, a co budeme komunikovat.

Foto: Petr Hrubeš

Je to o Vánocích vždycky stejné, nebo je pro vás v letních vedrech těžké se na zimní období přeorientovat, vcítit se?

Je to každý rok stejné. Jedním z našich klientů je cestovka, tam se liší počasí u last-minute zájezdů. Prodáváme lyže, takže prvním sněhem začínají kampaně na lyže. Ale vesměs to jsou věci, u kterých víme, kdy je deadline. Jinak je to stejné.

Je Česko v něčem v rámci marketingu výjimečné?

Myslím, že jsme výjimeční v tom, že platí: co Čech, to e-shopař. Spousta lidí má menší e-shopy, které vydělají padesát, sto tisíc. To v zahraničí moc není. Plyne to i z toho, že bariéry vstupu do segmentů jsou větší a reklama je dražší, funguje to jako aukční systém. Třeba v USA platíte za reklamu pětkrát až desetkrát více než v Česku. V Česku hledají pomoc i menší e-shopy, které by se chtěly posunout, ale někdy je to obtížné. Více e-shopů teď narazilo díky agresivnímu vstupu Temu na český trh. Spousta z nich totiž stála na modelu, kdy objednali z Číny, a tady naskladnili a prodali. To už končí. Teď už se podnikatel musí zaměřit na svou přidanou hodnotu. Je to i změna myšlení, která nás v Česku čeká – vždycky se najde někdo, kdo to vyrobí levněji a rychleji.

Jak moc přispěl covid k ochotě Čechů nakupovat na e-shopech? Blíží se konec kamenných prodejen, jak je dneska známe, v nákupních centrech? Jak daleká je to budoucnost?

Myslím, že kamenné obchody nám zůstanou. Spoustu věcí si chcete vyzkoušet, osahat. Je to paradox, ale já nekupuju oblečení online, pokud není ve velké slevě. Kabát za osm tisíc si chcete vyzkoušet. Na dálku nikdy nepoznáte, jak příjemnou látku má. V prémiovějším segmentu si chcete do prodejny zajít.

Bude to samozřejmě těžší pro obchody. Když si můžete koupit oblečení levněji online, proč byste chodili do kamenného obchodu? Možná se změní stavba a struktura obchodů. Budou tu s námi ale pořád. Možná se obchody zmenší, protože Rohlík šíleně roste. Covid ohromně nastartoval digitalizaci – i starší generace byla nucena překonat strach a zadat údaje do platební brány. V tomhle směru pandemie nastartovala digitalizaci v marketingových agenturách, kdy spousta klientů přešla na online meetingy. Ten trend se nezastavil. A myslím, že ani nezastaví, a že to bude lepší a lepší.

Jaké největší výzvy vidíte pro sebe, pro agenturu Upster, pro vaše investice? Co vás čeká? Jsou velcí klienti, které byste chtěli získat, a zatím se vám to nedaří?

Přístup k digitálnímu marketingu a marketingu celkově je jiný, spousta věcí se digitalizuje. Když jsem začínal například s PPC, tak vůbec vytvořit strukturu účtu trvalo desítky hodin. Teď se to většina reklamních platforem snaží zjednodušovat. My jsme placení za čas, který tím strávíme, tak je to trochu bodanec do našeho byznysu. Ale dává to smysl. O to více jsme schopni se soustředit na to, co klientům přináší hodnotu, a pomáhat jim podnikat a generovat byznys. Je to změna v přemýšlení v rámci agentur. Není to o sekání kampaní – děláte C-level consulting, konzultace na nejvyšší úrovni. Je to obtížnější. Ale agentura, která to zvládne, tady vydrží, zatímco klikači a marketingoví dělníci budou muset kvůli umělé inteligenci hledat v budoucnu novou práci.

Mířil jsem právě k umělé inteligenci. Myslíte si, že nahradí časem marketingové specialisty, kteří tvoří claimy, hesla pro firmy, bannery, obrazová ztvárnění?

Já osobně se nebojím, že umělá inteligence někoho v rámci naší agentury nahradí. Určitě ale nahradí podprůměrné marketingové specialisty. A to se může stát už dnes.

Já být v pozici majitele menší firmy, který se rozhoduje, jestli si vezme průměrného markeťáka, nebo ChatGPT, tak si radši zaplatím předplatné prémiové verze. Protože jazykový model AI je na tom hodně dobře. Podprůměrná práce zmizí, protože jde automatizovat. Třeba naši copywriteři mají vesměs vystudovanou žurnalistiku a absolutně jiný cit pro jazyk. Tyto emoce nikdy AI nezvládne tak dobře podat. Pokud děláte podprůměrné výstupy, tak bych se bál a přemýšlel nad svojí kariérou. Pokud do toho dáváte kreativu, duši, strategický pohled a dokážete to dát do kontextu, tak bych se nebál. Spíš bych se s tím naučil pracovat, aby vám to usnadnilo práci. Je to schopno dělat rešerše, brainstormovat nápady… Ale pak musí přijít senior, který to doklepne.

Kde by měl Upster být za pět deset let? Kde ho vidíte vy?

Vždycky, když se mě na tohle někdo zeptá, tak řeknu, že v dnešní době absolutně nevím. Máme spíš roční plány, kdy je to podle mě predikovatelné.

AI se mění velmi rychle, za rok může být facebooková reklama na tři kliky a my s tím neuděláme vůbec nic a zmizí nám jedna vertikála služeb. Upster musí být silný v tom, že se přizpůsobí trhu a bude vědět, s čím nejvíce pomáhá. Pět let je pro mě vzdálená budoucnost. Spíše se uvnitř firmy bavíme o hodnotách, jak to chceme, ohromně tlačíme na odbornost, ať tým hraje první ligu.

V konečném důsledku je mi jedno, jestli nás za pět let bude čtyřicet nebo čtyři sta, pokud si udržíme naši DNA a bude nám to dávat smysl.

Jste tváří a tahounem Upsteru. Kde vidíte svoji osobní budoucnost? Je v marketingu, v Upsteru, nebo máte jiné představy?

Moje budoucnost je určitě v Upsteru, ale spíše na jiné úrovni než teď. V současné chvíli jsem Google certifikovaný trenér, zodpovídám za strategii klientů a mám hodně „špinavé ruce“. O to méně zbývá času na strategie a další investice a projekty, které by Upster mohl realizovat. Moje osobní vize je dostat experty v agentuře výš, ať si mohou brát více zodpovědnosti a mít větší přidanou hodnotu pro klienty, aby se mi trochu uvolnily ruce a mohl jsem se věnovat dalším aktivitám a službám v rámci Upsteru.

Nechtěl byste pilotovat větší letadlo?

Chtěl bych spíš zkusit akrobacii.