Na vlastní kůži. Z Mošnova do Podgorice, objevte s námi Černou Horu!

​Od dob, kdy jedinou populární a dostupnou středomořskou destinací bylo pro české dovolenkáře Chorvatsko, už uplynulo hodně vody. Dnes na dovolenou létáme prakticky kamkoli a s Chorvatskem sousedící Černá Hora je dávno v hledáčku všech možných backpackerů, nomádů, motorkářů, stopařů i úplně obyčejných rodin.

Letos se dá z Mošnova letět přímo do Podgorice na nové lince se společností Air Montenegro. Letadlo cestu zvládne za hodinu a půl, což je ekvivalent cesty z Prahy do Amsterdamu. Co tedy vidět v samotném hlavním městě Černé Hory, jak vypadají nejbližší letoviska Bar a Sutomore a které exkluzivní jadranské pláže máte z Podgorice na dosah ruky?

PODGORICA

Podgorica není vyhledávaným turistickým cílem, ale právě proto radím ji nevynechávat. I když má jen okolo 170 tisíc obyvatel, což je zhruba čtvrtina populace Černé Hory, je tam velmi příjemný večerní ruch a nádherná příroda v okolí. Zatímco v létě je přes den horko, po soumraku se místní vyhrnou ven, kde si děti hrají a dospělí už začínají posedávat u drinků, kávy a vína. Pokud jste pivaři, je tu všudypřítomné pivo Nikšičko.

Ale začněme ranními příjemnostmi. Nejstylovější místo na brunch je podle doporučení místních, které jsem dostal, Babi. A skutečně. Podnik byl úplně plný, přesto byla obsluha okamžitě u mě a na kafe ani jídlo jsem nemusel čekat. V Černé Hoře platí, že už s objednávkou dostanete na stůl účtenku nebo-li račun, jak toto slovo proslavil v Česku Andrej Babiš během zavádění EET. Sedět u stolu poté můžete i bez objednávky, jak dlouho chcete, tady se prostě nikam nespěchá.

Espresso stojí stejně jako v Itálii 1 euro, káva s mlékem o pár desítek centů více. V nabídce běžně bývá turek. Porce tu jsou enormní a zpravidla se vejdete do deseti euro, v levnějších provozovnách i s pivem. Najíte se díky místní pohostinnosti vždy dosyta, k čevapčiči nebo pljeskavici dostanete kromě hranolek navíc ještě košík chleba.

Otestovat pravou černohorskou kuchyni se vydávám opět na doporučení místních do historického centra. V restauraci Pod Volat vedle věže Sahat Kula je i v neděli okolo deváté velmi živo a otevřeno mají až do půlnoci. Oceňuji, že první pivo Nikšičko dostávám do sklenice Staropramen s vyraženým nápisem Praha. Příště snesu klidně i Ostravar.

K vidění je v Podgorici několik menších zajímavostí. Památník tu má ruský písničkář Vladimir Vysockij, který ve městě působil. Narazit se tu dá i na sochu básníka Puškina nebo posledního černohorského krále Nikolaje. Kousíček za městem jsou ruiny římského města Duklja. U těch mě zklamalo, že areál není lépe udržovaný, protože by si to místo s tolika cennými fragmenty zasloužilo. Dostanete se tam autobusem, lístek stojí u řidiče 90 centů a google mapy vám ukážou jízdní řády i zastávky.

Podgorica je jinak kompaktní a na všechna důležitá místa se dostanete pohodlně pěšky. Nezvyklé z našeho pohledu je, že všude na ulicích i budovách visí jejich červené státní vlajky. Na těch je vyobrazen orel, což poznáte podle toho, že má zdvojený nepárový orgán, což je v případě černohorského orla hlava, podobně jako má český lev dva ocasy.

Obdivovat určitě budete přírodu. Podgorica může být právem hrdá na blízkost impozantních hor, přes které se přistává, nebo na ledově studenou řeku Moraču s průzračnou vodou, přes níž vedou krásné mosty a pěší lávky. V parku u Morači je skvělý Mocktail bar i perfektní venkovní kavárna Camper bar. Vyfotit si taky musíte starý most přes řeku Ribnicu, což je levobřežní přítok Morači.

Ze soutoku je zároveň dobře vidět Hotel Podgorica, brutalistní stavba s prvky místní architektury v podobě kamenných obkladů černohorské architekty Svetlany Radević, která má ve městě i svůj mural. Zajímavý je také pravoslavný kostel Vzkříšení s bohatou vnitřní výzdobou postavený v 90. letech. Většina města byla zničena během druhé světové války, nejzajímavější stavby jsou tak ty poválečné. Historické centrum z dob Osmanské říše je naopak opravdu malinké.

BAR

Mezi Podgoricou a nejbližšími přímořskými letovisky Sutomore a Bar jezdí rychlík. Kvalita je diskutabilní, narazil jsem na staré vagony, kde se běžně kouří a které pamatují snad i císaře pána, občas je vidět i novější stroje. Stanice a zastávky jsou naprosté retro, nádraží bývají i na tři vagony krátká a lidi tak ve vesnicích běžně skáčou z metru do kolejí. Do Sutomore se svezete za 44 minut, do Baru pak cesta trvá přesně hodinu, lístek až na tuto poslední stanici stojí lidových 2.30 Euro. Pokud se chcete dopravovat pohodlně taxíkem, je to z letiště za 20 euro do Podgorici a 50 do Sutomore.

Foto: Jan Petrus

V Baru se určitě budete chtít podívat na pevnost ve Starém Baru. Dostat se tam dá taxíkem nebo klasickým linkovým autobusem s odjezdem každou hodinu. Pokud se nebojíte být typický Čech, co na dovolené potřebuje předvést výkon a nahnat si kroky, můžete si po mém vzoru udělat procházku, pěšky to do mírného kopce trvá z Baru něco přes hodinu. Dorazíte před klasickou turistickou ulici s restauracemi a suvenýry, kterou když projdete, dostanete se ke vstupu.

Na samotnou pevnost, černohorskou kulturní památku, vás jako dospělého pustí za 5 Euro. Z větší části se jedná o pečlivě udržovanou zříceninu, jejíž mnohé části jsou v zájmu ochrany kulturního dědictví obnovovány, ať už jde o kostel nebo pro město typickou rozhlednu s ciferníkem. Areálem procházíte sami bez průvodce, zastavovat se a fotit tak můžete na několika různých bodech, z nichž je úchvatný výhled na město pod vámi a hory přímo za vámi. Výhled na ostré vrcholky z takové blízkosti je opravdu působivý.

Foto: Jan Petrus

V rámci pevnosti je vše opatřeno jednoduchými vysvětlivkami v černohorštině a angličtině, které popisují její historii. Mnoho památek včetně typické věže bylo v historii poškozeno výbuchy munice nebo několika zemětřeseními, z nichž to poslední v roce 1979 bylo pro černohorské pobřeží tragické. Zemřelo při něm v Černé Hoře a Albánii téměř 140 lidí a poškozeno bylo mnoho historických památek na pobřeží a v Baru i většina města. Pro Jugoslávii šlo o nejhorší zemětřesení v její historii, perličkou při tom bylo, že na černohorském pobřeží v té době pobýval ve své letní rezidenci autokrat Tito.

Pod pevností se ještě můžete jít podívat na staré olivové háje. Sejděte dolů do podhradí, kde narazíte na červenou značku a starý most přes řeku Bunar. Klidně doporučuju stáhnout si české mapy.cz, které fungují v online i offline verzi a mají i v zahraničí výborně značené turistické trasy. Využít to pak můžete taky pro dobrodružný výšlap z Baru přes kopec, který vidíte z pláže za městem.

Po červené značce se od vlakového nádraží dá dojít na skrytou malinkatou pláž a pokud vás jen nebaví ležet u moře, určitě tam vyrazte. Z vrcholu kopce jsou navíc další úžasné výhledy na Bar, moře a hory. Jen tedy doporučuji vzít si pevnou obuv, pokrývku hlavy a vodu. Zároveň se nahoře na kopci značka rozdvojuje a krom malé pláže se můžete vydat taky doleva k Červené jeskyni, na níž budete mít zajímavý výhled shora, což z místa činí ideální místo na fotografie. Sráz nad jeskyní je ale velmi prudký, hrozí zřícení a není tam bezpečná vyhlídková plošina, takže sem neberte malé děti.

Foto: Jan Petrus

K pláži je to naopak až na posledních 50 metrů procházka celou dobu po šotolině, tam se může vydat každý. Cesta se mi zdála dobře značená, přesto se hodí mít mapu jako zálohu, přece jen jste v neznámém prostředí.

V samotném Baru se pak nejlépe zorientujete sami, přesto ale doporučím restauraci Barka kousek dál od centra s ideálním posezením přímo na pláži. Pokud byste chtěli jíst v historické uličce pod pevností ve Starém Baru, pak je podle místních nejlepší restaurace Stara Čaršija. Centrum je klasické moderní letovisko plné turistů a návštěvníků, během pobytu jsem nejvíce slyšel němčinu, ruštinu a polštinu a doporučit se dá procházka po molu.

SUTOMORE

Sutomore je menší a skromnější městečko než Bar, ale má ve svém dosahu hezčí pláže. Jsou tu dvě hlavní, jedna příměstská a druhá v přírodě, u které je potom ještě jedno velké překvapení. Příměstskou netřeba dlouze rozebírat, podobně jako v Baru máte v blízkosti pěknou promenádu a velkou nabídku míst na pití a jídlo s výhledem na moře. Podstatně autentičtější zážitek budete mít z konoby (slovo pro tavernu či hospodu) Akustik, ceny v ní jsou navíc lidové.

Protože jsem zemi navštívil ještě před sezonou, byl všude poměrně klid, spousta podniků byla poloprázdných a očividně na největší letní návaly teprve čekaly, přímo v Sutomore probíhala docela hezká renovace části promenády. V apartmánu Dragan, u něhož jsem v apartmánu bydlel, mi prozradil, že se tu dá během sezony pořádně zapařit, takže pokud jste mladší ročníky, nebude prý o zábavu žádný den nouze. Pokud jste naopak investoři, domy v Sutomore jsou k prodeji za hubičku. Vedlejší dům je podle Dragana, který se jinak živí pronájmem bytů v Bělehradě, v nabídce za 40 tisíc euro s tím, že něco spolkne následná oprava.

Ale hurá zpátky do moře. Přírodní pláž je v moc hezké zátoce a dojít se sem dá úplně v pohodě pěšky, zároveň se tu lze i zaparkovat na oficiálně nijak nevyznačeném vyježděném placu pod stromy. Hned vedle je ještě jedna menší pláž, kam se sestupuje po schodech přes bar Štrbina. Poslední místo ke koupání je taková dobrodružná perlička, kdy zhruba uprostřed kopce je proražený nenápadný tunel, kterým teče do moře strouha. Je asi 200 metrů dlouhý a pokud jím projdete, ocitnete se na malinkaté pláži s červeným kamením.

Foto: Jan Petrus

BUDVA, PRŽNO A SVETI STEFAN

Pokud chcete prozkoumat větší část území než já, což vřele doporučuju, protože dojezdové vzdálenosti tu jsou malé, bude se vám hodit Budva, která slouží jako přestupní bod. Má větší autobusový terminál, odkud jezdí linky úplně všude včetně chorvatského Dubrovníku nebo Shkodëru v Albánii. Dostanete se tak odsud například do vyhlášeného Kotoru, Hercegu Novi nebo bývalého královského města Cetinje.

Stará Budva je hezká historická část města, kterou v žádném případě nesmíte vynechat. Její uličky docela připomínají některá vyhlášená řecká nebo chrovatská městečka a mezi turisty je to oblíbený cíl, proto zde najdete pro tyto lokality tolik typické obchůdky se suvenýry, bary, restaurace a prodejce všeho možného i nemožného od zmrzliny až po parfémy. Pro jedinečný zážitek doporučím vyšplhat městem nad ní do velmi pěkné restaurace Vista Vidikovac, odkud máte celou Budvu, moře i historické město, jako na dlani.

To nejexkluzivnější, co se mezi Budvou a Barem dá najít, je Sveti Stefan a pláže v jeho okolí. Sveti Stefan je známým místem, které už od dob Jugoslávie navštěvují světové celebrity. Pokud hledáte výjimečné lokality a lepší ubytování, určitě pojedete sem. Pak doporučím ještě vedle položené Pržno. Nepředstavujte si rozhodně nic mezi Frýdlantem a Baškou, Pržno má svou vlastní menší zátoku, historický vzhled a přímo u pláže několik velmi pěkných restaurací. Že je to dražší lokalita jsem otestoval na ceně piva, za půllitr Nikšička jsem tu dal 5,5 euro oproti třem v Sutomore.

Foto: Jan Petrus

Sveti Štefan má také ty vůbec nejhezčí pláže. Celkem logicky přiléhají k luxusnímu hotelu, který je ve vlastnictví společnosti Aman Resorts a od pandemie zůstává zavřený. V jeho bezprostředním okolí se nachází krásný olivový háj, kterým se můžete libovolně procházet. Menší pláž s názvem Královnina a ta větší Miločer nabízí ideální koupání a působí jako malý ráj na zemi, což je přesně důvod, proč se se z Česka k Jadranu v takových počtech každoročně vydáváme.

JAK Z OSTRAVY DO ČERNÉ HORY?

Asi nejrychlejší a nejjednodušší to je letecky. Létají sem nízkonákladovky z Katovic, Vídně, Krakova a od tohoto léta jednou týdně taky linka z Ostravy. Pokud chcete jenom na prodloužený víkend, můžete lety libovolně kombinovat. Autem se sem dostanete klasicky po dálnici na jih Chorvatska, kde cestou do Baru a Sutomore projedete Dubrovník, Herceg Novi a Tivat.

Poslední možnost je vlak, což zní možná překvapivě, ale z Ostravy se k Jadranu dostanete jen s dvěma přestupy v Budapešti a Bělehradě. Úsek mezi Bělehradem a Podgoricou je podle serveru seat61.com jednou z nejhezčích tratí v Evropě. Bohužel kvůli opravám server cestu letos ještě nedoporučuje, kdo to však chce i tak zkusit, musí se obrnit trpělivostí, protože mezi Budapeští a Bělehradem pojedete po vedlejších tratích s několika přestupy navíc.

Jakmile bude úsek v roce 2025 otevřen, budou časy následující: 5,5 hodiny z Ostravy do Budapešti, poté 3,5 hodiny po nové trati z Budapešti do Bělehradu a následně 11 hodin z Bělehradu do Baru, což se dá jet přes den nebo v noci v lehátkovém voze.

Foto: Jan Petrus