Nejnovější zprávy: Před 30 lety byly v Ostravě první svobodné komunální volby. Vyhrálo OF (44,8 %) před komunisty a lidovci Do Hrabůvky se vrátila Sedící žena. Kašna má i vodní příboj

Auto

Autotest: Hyundai Tucson N LINE, rodinný rychlík

Tucson je pro Hyundai fakt důležitý. Vždyť po světě jezdí už více než milion řidičů v SUV, které vyjelo z bran závodu v Nošovicích! Od března také ve sportovní variantě N-LINE. To by mohlo být zajímavé i pro chlapa se zastydlou pubertou.


Autor: Lukáš Ston

Tucson si přebírám u redakce v Dolní oblasti. Mlha, sychravo, prostě industriál v plné kráse. Hyundai s křiklavě červeným lakem, na tmavých devatenáctipalcových kolech a s agresivnější maskou chladiče se tady docela vyjímá. Odemykám dotykem, full-LED světlomety se rozzáří, a i pohled do interiéru vypadá slibně. Možná to nebude zas taková nuda. Usedám do sedaček v provedení kůže a semiš s červeným prošitím a musím říct, že na první dojem moc dobrý! Kůží je potažená i palubní deska, což zdařile maskuje, že Tucson už tady s námi nějaký ten pátek je. Elektricky nastavit sedačku je otázkou chvilky a můžu vyrazit. Startovací tlačítko, a vůbec všechny ovládací prvky, jsou přesně tam, kde bych je čekal. Hned se tu cítím jako doma. Škoda pevné loketní opěrky a tlačítek stahování oken, která dají vzpomenout na Hyundai Lantra, sen českých rodin na konci devadesátých let. Turbem dopovaná šestnáctistovka lehce zavrčí, ale štěkot laděného výfuku se nekoná. Na tohle prý mají v Hyundai jiné hračky. Tak třeba příště.

Dopolední šichta znamená, že Tucson pozná Ostravu v plné palbě. Kluzké kočičí hlavy, rozbité tramvajové pásy, radarové pasti, ignorování pravidla zipu a neznalost přednosti zprava i parkování přes obrubníky. Všechno bude!

Na klasickém voliči automatické převodovky řadím D jako „dopředu“ a vyrážíme. Tlačítko nastavení dynamického módu zatím nechám v klidu. Ale někde tam je, vím o něm a ruka mi trochu cuká. Vydržet až za město! Vydržet! Po první hodince v ulicích černé Ostravy musím říct, že sedmi stupňová dvouspojková převodovka se fakt povedla! Tady jsou zapomenuty všechny ty cukající pokusy zavedených konkurentů. Auto se umí bez plynu „plazit“ v koloně, rozjezdy jsou plynulé a při parkování v centru nemusím mít strach, že někomu skočím do kufru. Čočky parkovacích kamer mám totálně mokré, takže na osmipalcovém displeji vidím kulový. Vnější zrcátka mám taky zacákané. Jasně, chtěl jsem zapnout vyhřívání, ale není tu vypínač! Patrně na to bude nějaká nošovická vychytávka, ale já kvůli zrcátkům prostě nikdy nebudu číst návod, nikdy! Nech si to všichni zapamatují! Naštěstí jsou rozměry auta dobře čitelné, takže parkování v mlze mi jde tak snadno, že bych se tím klidně mohl i živit.

Tahle kára je celkově solidní zbraní pro boj ve městě. Sedačka je opravdu pohodlná, a i když je venku zima jak v ruském filmu, vyhřívání má dostatečně velký výkon a pořádně mi prohřeje celá záda, nejen zadek, jak tomu bývá tam, kde přísný německý účetní škrtal náklady. Pro výbavu N LINE dostal Tucson tužší pružiny, propracovanější posilovač řízení a posílené brzdy, což mu rozhodně prospělo. Brzdy se výborně dávkují i na mokrém povrchu a tuží naladění podvozku rozhodně neznamená nedostatek pohodlí nebo nějaké odskakování při průjezdu tramvajovým pásem. Spolu s vylepšeným řízením je Tucson ve městě překvapivě komunikativní a agilní. Až by jeden zapomněl, že řídí 1600 kilo vážící SUV a vzadu má plato vajec. V téhle výbavě mi hraje audiosystém Krell, hýčká mě elektronická parkovací brzda, takže v koloně nemusím stát na pedálu a vypalovat rohovku kolegům, v klidu si užívajícím krásy Ostravy a genialitu plánování dopravních uzavírek v řadě za mnou. Je tu hromada dalších vychytávek, ale ze všeho nejvíc mě baví přehledný analogový přístrojový štít s displejem uprostřed. Klasické budíky, teploměr chladící kapaliny, a dokonce kontrolka rozsvícených světel! Velká pochvala do Nošovic! Už jsem sice viděl větší a barevnější displeje mezi budíky, ale nic mi nechybí. Mám tu všechny informace, které potřebuju. I ty, které bych raději neviděl – jako třeba spotřebu paliva. Na tlačítko „dynamic mode“ jsem ani nesáhl, přísahám! A to auto už teď žere snad i trávu kolem cesty! Slovy nebožtíka slavíka, spotřebu přes 12 na sto jsem tentokrát opravdu, ale opravdu nečekal. Na druhou stranu, za tu kultivovanost a ticho v kabině bez otravného traktorového nýtování to stojí!

Plato vajec odevzdáno bez ztráty kytičky a konečně je čas vyrazit za město. Venku se setmělo, teplota padá k nule a asfalt na okreskách je lehce oslizlý. Dneska se bude oddělovat zrno o plev! Konečně zapínám dynamic mode, displej zčervenal, řízení ztuhlo, reakce na plyn se hezky přiostřila a převodovka taky pochopila, že teď dostane trochu za uši. A znovu ji musím pochválit. Ostré rozjezdy zvládá sebevědomě, podle polohy plynového pedálu klidně nechá vytočit motor až skoro k omezovači a když je třeba, podřadí i o tři stupně dolů. Zastydlý puberťák, který tentokrát nechal dětskou sedačku doma, vůbec nepotřebuje řešit ruční řazení, aby si užil trochu toho „sportování“. Při startu z místa občas zaznamenám drobný prokluz přední nápravy, ale jinak to elektronika zvládá a chytře rozděluje točivý moment mezi obě nápravy. Výjezdy ze zatáček tak mají docela říz a já znovu ocením sedačky, které poskytují dobrou oporu.

Fyziku neokecáš, říkal nám pan profesor na gymplu. A měl pravdu! Na klikaté okresce se ukazuje, že pořád sedím v těžké rodinné krabici, která se na limitu šine ven ze zatáčky s kinetickou energií rovnající se polovině násobku hmotnosti a druhé mocniny rychlosti.Férově ale musím uznat, že strmější řízení s tím vymakaným posilovačem, podvozek, převodovka i brzdy by nějakého toho poníka navíc ještě ukočírovaly. Tím tuplem, kdyby za volantem seděl trochu schopnější řidič.

Světlomety svítí velmi slušně a v serpentýnách ocením i přisvětlování do zatáček. Kdyby se mi při pohledu po apexu prudkých levotočivých vraceček v bočním okně neodrážel přístrojový štít, bylo by to ještě lepší. Možná jde vypnout, ale už víte, co jsem psal o tom čtení návodů k obsluze. Nebudu to číst! Nikdy! I teď v mlhavé noci skvěle funguje systém rozpoznávání značek dopravních značek. Bohužel umí jen značky, ne zvěř kolem silnice. Raději trochu zvolním, moc se mi nechce dělat se takhle v noci se srnčím gulášem. I když do kufru by se srna v pohodě vešla i s chlupama.

Další den ráno cestou do redakce si říkám, že tenhle Hyundai má docela smysl. Ve městě je fakt příjemným společníkem, díky výbavě N LINE vizuálně prokoukl, trošku potlačil barokní křivky a zbavil se rodinného houpání a tupého řízení, které bychom mohli běžným Tucsonům vytýkat. Strašidelná je spotřeba, ale na druhou stranu, pohled do ceníku je příjemný. Nevím, jak to v Nošovicích dělají, ale cenu plně vybaveného SUV s automatem a dostatečně sebevědomým motorem dokázali oproti konkurenci udržet tak nízko, že mu nějaký ten litr benzínu navíc moc rádi dopřejete.

Hyundai Tucson 1.6 T-GDI DCT 4x4 N LINE

Technické údaje:

Typ motoru: zážehový přeplňovaný čtyřválec
Nejvyšší výkon: 130 kW
Nejvyšší toč. moment: 265 Nm
Maximální rychlost: 201 km/h
Zrychlení 0 - 100 km/h: 9,1 s
Spotřeba město/mimoměsto/kombinace: 8,3 / 6,6 / 7,2 l
Zavazadelník: 488l
Objem nádrže: 62 l
Pohotovostní hmotnost: 1637 kg
Nosnost: 563 kg

Vnější rozměry

Délka: 4480 mm
Šířka: 1850 mm
Výška: 1655 mm
Rozvor: 2670 mm

Cena testovaného vozu: 814 990 Kč včetně DPH

Fotogalerie

Autor: Lukáš Ston