Dopisy z Afriky. Bezoáry dikobrazů – nový hit v tradiční východní medicíně?

Ne tak docela. Bezoárům různých druhů zvířat se přisuzují léčivé až zázračné účinky na lidské zdraví již po tisíce let a to v různých kulturách. Současný boom zájmu právě o bezoáry různých dikobrazů a osináků je však překvapujícím a nebezpečným trendem posledních let. Co to ale ten bezoár vlastně je?

Ne náhodou o tomto tématu píšu měsíc poté, co jsem se tu rozvyprávěl o luskounech, opatřených rohovinovými šupinami, což z nich činí nejen nedobytnou pevnost pro většinu přirozených predátorů, ale též lákávý obchodní artikl pro pokolení lidské.

Společnost Dopisy z Afriky. Luskouni: rytířství, které už se nenosí 03/01/2024

V této sérii o člověčím zájmu o podivuhodnosti ze světa zvířat tedy dnes pokračuji představením další řady příštích kandidátů na vyhubení pro své tělesné části a deriváty: dikobrazi a osináci. Dikobrazy znáte. Osináci jsou útlejší dikobrazi z tropů, jejichž bodliny často pokrývají jen menší část těla a připomínají někdy větší krysu. Takoví civilnější dikobrazi...

Nu a právě jim se v zažívacím traktu někdy vytvářejí ony bezoáry. Laicky řečeno – jsou to takové žaludeční kameny. Hrudky, s postupem času už oblázky, kuličky nebo kameny nestrávených složek potravy. Obsahují různé pryskyřice, písek, části rostlin (osináci jsou převážně býložraví), chlupy... a kdo ví, co dalšího. V průběhu let se tak některým zvířatům vrstvičku po vrstvičce v útrobách vytváří tyto pevné útvary obvykle zakulacených tvarů. Nemá je každý osinák, jde o vzácný nález. Může se jednat o poměr 1:10 anebo pravděpodobně, a podle výpovědí pytláků v Kongu, ještě vzácnější úkaz. Barvy mohou být různé a reflektují složení a možná i stáří a stav zvířete. Bývají šedé, okrové, hnědé, ale někdy spíše bílé, zelené nebo černé. V Kongu jsem viděl největší bezoár vážící téměř 200 g. To je na asi tříkilogramové zvíře dost. Jsou to docela zajímavé kuriozní útvary. A proč o nich tak píšu?

Osináci afričtí jsou středně velci hlodavci, oblíbení jako častá kořist lovců. Tito dva byli zabaveni hlídkou detekčních psů, na které se podíleli dobrovolníci z české organizace Save-Elephants, z.s. Foto: Barbora Červená

Dlouho unikaly mé pozornosti. Až před několika málo lety se začalo ve výzkumných a ochranářských kruzích proslýchat, že v Asii narůstá objem trhu s touto exotickou komoditou. Některé druhy osináků žijí v Asii samotné a zájem byl ale samozřejmě i o bezoáry z osináka afrického – hlodavce hojně loveného v Západní a Střední Africe zejména pro své chutné maso. Začal jsem cíleně pátrat a skutečně nebylo složité dostat se k bezoárům jak na konžském venkově, tak i na trzích s „medicínou“ v beninském Cotonou a konžském Pointe Noire, tak i u dřevorubců z Malajsie, kteří v Kongu těží pralesní dřevo a ve volných chvílích si vylepšují rozpočet byznysem s bezoáry. Právě výnosnost obchodování s touto dosud de facto legální komoditou je to, co ochranáře děsí. Přeprodejem bezoárů si totiž lze náramně namastit kapsu a to by v důsledku mohlo z dosud poměrně bežného zvířete udělat ještě kýženější terč a akcelerovat jeho vylovení ve volné přírodě.

Malajsijští překupníci, jež jsem potkal, dosud vykupují bezoáry od místních lovců za pakatel. Někteří místní překupníci však již znají cenu a říkají si i o několik dolarů za gram. To je na africký venkov skutečně mnoho. Asiaté však rádi zaplatí, protože jakmile se jim podaří dostat „kameny“ do své rodné Malajsie nebo okolních států, cena se rázem znásobí. Prodávali za nejméně 70 USD za gram, přičemž koncová cena pro lačného (a nemocného) zákazníka byla už tehdy v roce 2020 kolem 200 USD za gram. Uvědomil jsem si, že v těch dvou krabičkách před sebou vidím kontraband který si nic nezadá s profitabilitou obchodu s drogami – přičemž postih zatím neexistuje, protože zatím osinák není chráněný a protože o problému beztak nikdo na letištích neví. I proto jsme záhy publikovali první článek o tomto mezinárodním rozměru obchodu s bezoáry v Cambridge University Press.

U překupníků z Malajsie mne čekalo překvapení – pochlubili se celou zásobou bezoárů připravenou k exportu do jejich domoviny. Největší bezoáry dosahovaly 200g a některé menší již překupníci rozdrtili na prášek a denně preventivně užívali coby všelék. Též jsem ochutnal – a samou hořkostí se mi sevřelo hrdlo. Foto: Arthur F. Sniegon

Největší zájem o bezoáry je očividně v Malajsii, Indonésii a v Singapuru. Existují tam četné webové stránky, kde jsou bezoáry nabízeny coby doslova všelék – dle prodejců si poradí s otravami, horečkami, cukrovkou, problémy s ledvinami, rakovinou, ba i s covidem. Inu, tady bude cesta k osvětě ještě dlouhá. Vždyť i v naší kultuře byly bezoáry (zejména kamzíků a dalších kopytníků) ceněny po dlouhá staletí a jsou též jako ozdobné předměty přítomny v mnoha šperkovnicích rodů evropských panovníků a šlechty. A slovo bezoár samotné pochází ze staré perštiny – pād-zahr – a znamená prostě protijed.

Nevěřte tomu, prosím vás...

Arthur F. Sniegon

Rodák z Třince. V roce 2010 založil společnost Save-Elephants. Bojuje nejen za přežití slonů, ale i dalších ohrožených zvířat ve střední Africe. Pro Magazín PATRIOT píše každý měsíc seriál Dopisy z Afriky.