Dopisy z Afriky. Místo, kde se děly sloní masakry, se proměnilo na ostrůvek bezpečí

Arthur F. Sniegon je rodákem z Třince. V roce 2010 založil společnost Save-Elephants. Bojuje nejen za přežití slonů, ale i dalších ohrožených zvířat ve střední Africe. Pro Magazín PATRIOT píše každý měsíc seriál Dopisy z Afriky.

Střední Afrika a též oblast širšího Sahelu (dlouhatánského pásma suchého biomu napříč Afrikou podél jižního okraje Sahary) bohužel mnoho trvalých ochranářských úspěchů a důvodů ke spokojenosti nemá. Obrovská přesila pytláctví, chudoby, nestability a podfinancování ochrany přírody obecně si tu nadále vybírá svou daň a většina území o svou biodiverzitu přichází. Nenávratně, chtělo by se říct, ovšem příklad národního parku Zakouma v Čadu je světlou výjimkou a žhnoucí nadějí k optimismu. Tady se to vážně povedlo!

Cestování Tip na výlet. Vydejte se z Pinduly na Radhošť 19/11/2023

Zakouma a celá periferie tohoto chráněného území, ležícího v částečně záplavové rovině jihovýchodního Čadu, se během posledního tuctu let proměnila z brutálního místa ohromných sloních masakrů až do ostrůvku bezpečí, míru, hojnosti (pro slony a další zvěř i pro lidi) a zaměstnanosti a rozvoje (pro místní obyvatele). Nebylo to ovšem zadarmo.

Podařilo se to díky usilovné a profesionální práci nevládní organizace African Parks, která do Zakouma přinesla nový scénář ochrany přírody a díky podpoře čadské vlády samotné, která této organizaci nechala rozvázané ruce pro provádění nutných změn.

Oblast chráněného území Zakouma byla ještě na začátku tisíciletí doménou slonů savanových. Žily jich tu přes 4 000 a v průběhu roku migrovali po širokém okolí. Nikomu příliš nevadili – oblast je osídlena velmi řídce a mnoho z obyvatel v okolí se živí zejména pastevectvím (nikoliv pěstováním plodin, což je v místě výskytu slonů vždy problematické). Místní populace lvů v parku byla dokonce v této hojnosti slonů na lov slůňat specializovaná a ta tvořila důležitý zdroj jejich potravy. Poté však do oblasti na několik let přišly nájezdy profesionálních, dobře vyzbrojených pytláků, vycvičených častými boji v sousedním Súdánu, a masově začali sloní populace decimovat. Situace dospěla tak daleko, že když v roce 2010 správu nad parkem přebírala zmíněná organizace African Parks, zbývalo slonů už asi jen 10 %, tedy posledních 450 jedinců. Vyhlídky nebyly slibné, bandy po zuby ozbrojených pytláků s vojenským vybavením byly v oblasti nadále přítomny a situace připomínala v mnoha ohledech divoký západ. Sloni byli dlouhodobě pod takovým stresem, že se ke všemu navíc zcela přestali rozmnožovat a ve stádech nebyla žádná slůňata.

Návrat k pořádkům byl pro African Parks složitý a někteří za tuto snahu zaplatili i svým životem. V roce 2012 zabili pytláci úkladně skupinu 6 tábořících strážců parku jako odplatu za dřívější zabavení slonoviny a zbraní. Několik měsíců poté jsem místo posledního odpočinku těchto hrdinů navštívil a to byla také doba, kdy pytláctví v oblasti definitivně doznívalo. Ztráty měli totiž i pytláci a nebyli již nadále schopni se po kraji beztrestně pohybovat. Organizaci African Parks se tak podařilo téměř nemožné – v roce 2022 oslavili sedmý rok v řadě, kdy nebyl upytlačený ani jediný slon. Samice opět přicházely do říje a populace narostla od roku 2010 zatím o 40 %.

Sloni jsou tzv. deštníkový druh, což znamená, že jejich prosperita zajistí přežití i dalším druhům, že je zkrátka skryjí pod svůj deštník, neboť prostředí, které je chráněné a vhodné pro přežití slonů bude dozajista vyhovoval i dalším. Přesně to se děje i v Zakouma. I zde se díky nastaveným pravidlům podařilo udržet i jiné vzácné druhy a některé sem dokonce i zpětně navrátit.

Pro lvy je Zakouma bezpečným lovištěm v jinak lidmi dominované krajině a mají zde dostatek divoké kořisti: buvolů (asi 15 000 dnes, přitom v roce 1986 jich zbývalo 220), antilop a opět i mladých slonů, kterými se mohou živit. V parku žije též asi 50 % zbývající populace majestátní žirafy kordofánské, nejvzácnějšího poddruhu žirafy. Park je útočištěm též ohroženým gepardům a v posledních letech zde byli reintrodukováni i dříve vyhubení nosorožci černí.

Zakouma je následováníhodný úspěch. Hřejivou zajímavostí je i fakt, že se na něm několik let podílela i Češka. Odbornice na ochranu přírody, Markéta Antonínová, byla v období před 10 lety na pozici koordinátorky mnoha projektů v parku a měla též přímou účast na plánování protipytláckých aktivit. Bezesporu i díky ní jsem měl to štěstí, že jsem se v roce 2013 mohl v Zakouma několik měsíců dobrovolnicky angažovat, pomáhat a natáčet rozličné aktivity profesionálních ochránců.

Viděl jsem zde svého prvního lva, prvního (a zatím i posledního) geparda a přidal se k týmům protipytláckých strážců, pilotů nebo wildlife veterinářů, kteří v parku opatřovali slony, lvy a antilopy GPS obojky. Nezapomenutelné zkušenosti, o nichž se rozepíšu někdy příště...

Něco z toho, co jsem v národním parku Zakouma zažil, jsem zachytil na svou kameru v rámci veřejně dohledatelného filmu Zde jsou sloni, v kapitolách 7 a 11.

Podívejte se. Anebo do Zakouma zajeďte také! Stojí to za to a svou návštěvou pomůžete tamní přírodě i lidem.

Foto: Arthur F. Sniegon