Nejnovější zprávy: Mladý muž (23) zemřel při tragické srážce dvou aut ​Seniory v Bohumíně bude na výlety po okolí vozit rikša

Byznys

Kraj se dlouhodobě drží v cenách vody pod celostátním průměrem

Cena, kterou platíme za vodu, je častým tématem. Porovnávají se jednotlivé regiony naší země a zástupci vodárenských společností musí odpovídat na to, proč jsou v jejich oblasti ceny vyšší než ve vedlejší. Jak tedy vlastně vzniká konečná cena vody?

Každý rok vodaři oznamují ceny na následující období a vysvětlují, proč nezůstaly ceny stejné, co vedlo k jejich snížení, případně zvýšení. Jaká je realita? Čím jsou ceny určovány a můžou si vodárenské společnosti stanovovat jejich výši tak, jak to vyhovuje jejich ekonomickým záměrům?

Na tyto i další otázky odpovídá ekonomický ředitel společnosti Severomoravské vodovody a kanalizace Albín Dobeš.

Ekonomický ředitel Severomoravských vodovodů a kanalizací Albín Dobeš. Foto: SmVaK

Ekonomický ředitel Severomoravských vodovodů a kanalizací Albín Dobeš. Foto: SmVaK

Kolik stojí voda v letošním roce v lokalitách, kde působí společnost SmVaK?
Cena za odběr pitné vody, chcete-li vodné, pro naše zákazníky je v letošním roce 40,70 korun za metr krychlový včetně DPH, které v tomto případě činí 15 %. Cena za odvádění a čištění odpadních vod představuje 37,18 korun včetně DPH. Dohromady jde tedy o 77,88 korun.

Jaká je změna v porovnání s předchozím obdobím?
U vodného představuje meziroční rozdíl 1,14 korun (2,9 %), u stočného 52 haléřů (1,4 %), souhrnně jde o 1,66 Kč, tedy 2,2 % včetně 15% DPH.

Na jaké období se ceny obvykle stanovují?
Obvykle jde o jeden kalendářní rok. Jsme smluvně vázání povinností, že ceny máme oznámit zákazníkům s předstihem alespoň třiceti dnů. Nové ceny na další kalendářní rok proto vždy oznamujeme v druhé polovině listopadu.

Jaké ceny platí zákazníci SmVaK v porovnání s jinými regiony v zemi?
Dlouhodobě se držíme pod průměrem a platí to i pro rok 2016, kdy se průměrná cena pohybuje okolo 83 korun. Naposledy bylo téma cen vody mediálně intenzivně zmiňováno v březnu, kdy Rada hlavního města Prahy rozhodla o navýšení cen vodného a stočného pro Pražany od 1. dubna na 85,18 korun za kubík. Naši zákazníci mají tedy cenu o více než 7 korun za kubík nižší. V Ostravě, kde vodu do domácností dodává společnost Ostravské vodárny a kanalizace – i když z převážné části jde o vodu vyrobenou v našich úpravnách vody –, činí cena pro letošní rok 76,06 korun. Je tedy o zhruba korunu a osmdesát haléřů levnější než u nás. Kdybychom se podívali na jednotlivé regiony, tak je cena nejvyšší v Ústeckém kraji, kde pro letošní rok činí 98 korun. (viz mapka) Je ale potřeba říct, že toto je velice obecný pohled, protože v České republice existuje několik tisíc dodavatelů pitné vody a provozovatelů kanalizací a čistíren odpadních vod. Ceny se tedy mohou místně lišit vzhledem k tomu, jak je trh rozdrobený. To platí pro dodávky pitné vody i odvádění a čištění vody odpadní.

Kdo cenu vody v dané lokalitě určuje? Jakým způsobem jsou vodárenské společnosti regulovány a kdo zde má nejdůležitější slovo?
Začnu obecně. Když chodíte do pekařství pro chleba a oni vám ho zdraží na úroveň, která se vám zdá přehnaná, už tam příště nepůjdete a začnete chodit jinam. Změnit pekaře, supermarket nebo hospodu je poměrně jednoduché a záleží na každém z nás, jakou cenu je ochotný platit a jaké služby za ni očekává. Dodávky pitné vody a odvádění vody odpadní jsou přece jen něco jiného, protože tato služba je v místě, kde bydlíte, vlastně přirozeným monopolem. Těžko budete měnit dodavatele vody, protože to z mnoha důvodů není možné. Proto, aby vodárenské společnosti nemohly tento monopol zneužívat, je nutné zavést regulace. A protože není možné jednotlivé firmy regulovat separátně, byla zavedena plošná cenová regulace závazná pro všechny subjekty v branži.

Co je obecně její podstatou?
Tato regulace funguje na principu cost plus a zjednodušeně řešeno jde o kontrolu a definování oprávněných nákladů, ziskové marže a tarifu. V případě, že společnost provozuje cizí vodohospodářskou infrastrukturu, což není případ naší společnosti, je důležitým regulátorem pro schvalování cen i vlastník infrastruktury. Vodítkem je také doporučení Světové zdravotnické organizace a Světové banky, které říká, že ceny vody by neměly přesahovat 2 % průměrného příjmu domácnosti, aby nepřesáhly hranici sociální únosnosti. Této hranici zdaleka nedosahujeme.

Které státní instituce kontrolují dodržování pravidel a definují podmínky, jak systém funguje?
Obecně můžeme říct, že do fungování naší branže zasahují ministerstvo financí, ministerstvo zemědělství, ale také ministerstvo zdravotnictví v oblasti hygienických předpisů nebo ministerstvo životního prostředí. Zapomenout nesmíme ani na obce nebo kraje. V oblasti cenotvorby hraje pochopitelně nejvýznamnější rolu ministerstvo financí v souvislosti se zákonem o cenách a dalšími předpisy. Klíčovými normami jsou v této souvislosti především zákon o působnosti orgánů v oblasti cen, zákon o cenách a jeho prováděcí vyhláška nebo cenová rozhodnutí k seznamu zboží s regulovanými cenami.

Jak tedy samotná kalkulace ze strany ministerstva financí vypadá?
Vyjděme se dvou základních pojmů, prvním z nich jsou ekonomicky oprávněné náklady pořízení, zpracování a oběhu zboží doložitelné z účetnictví, které ministerstvo zkoumá. Druhým je často mediálně propíraný, ale bohužel někdy také zkreslovaný pojem přiměřeného zisku. Tento přiměřený zisk je následně zahrnován do kalkulace věcně usměrňované ceny.

Přiměřený zisk. Můžete nějak konkretizovat, jak se k jeho celkové výši pro konkrétní vodárenskou společnost můžeme dopočítat?
K tomu, aby společnost mohla zajišťovat své služby, musí proto použít určité finanční prostředky, chcete-li určitý kapitál. Přiměřený zisk při výrobě a prodeji zboží, kde je cena regulována, by měl této společnosti zajistit přiměřenou návratnost tohoto použitého kapitálu. Míru výnosnosti použitého kapitálu stanovuje ministerstvo financí a jedná se o úroveň 7 %. Do přiměřeného zisku je také možné zahrnout finanční prostředky, které jsou potřebné pro plnění plánu obnovy vodohospodářské infrastruktury v daném roce. To ale platí pouze v případě, že jsou tyto prostředky využity výhradně pro plnění plánu obnovy, a navíc v případě, že je daná společnost zároveň vlastníkem používané infrastruktury. Což například v našem případě platí, u jiných společností to platit nemusí, protože infrastruktura může mít jiného majitele. Většinou jde o města a obce, které svou infrastrukturu specializované firmě, která ji následně pro obyvatele provozuje, pronajímají na základě smlouvy o pachtu, jak tento smluvní vztah nově definuje občanský zákoník.

Co ale mohu zahrnout do toho, co jste vy nazval použitým kapitálem? Co tam patří, co už nikoliv?
Zjednodušeně jde o čtyři složky. Infrastrukturní majetek, provozní majetek, pracovní kapitál a zohlednění nákupu společnosti.

Jakým způsobem se potom určuje, jaká bude cena vodného a stočného pro další období, tedy kalendářní rok?
Cenovým regulačním orgánem je ministerstvo financí. Ceny pak mohou být regulovány pouze tak, jak stanovuje příslušný zákon, jak jsem o tom mluvil před chvílí. Kalkulace se vždy sestavuje na příslušné období (kalendářní rok) na jednotkové množství prodávaného zboží a vychází z nákladů, objemu zisku, kterého může firma dosáhnout, a množství zboží, které je prodáváno. Do věcně usměrňované ceny lze promítnout pouze ekonomicky oprávněné náklady, které jsou doložitelné z účetnictví, přiměřený zisk a odváděnou daň. Co je, a co naopak není oprávněným nákladem a přiměřeným ziskem vymezuje zmiňovaná legislativa. Je nutno jednoznačně určit, které náklady jsou, a které naopak nejsou kalkulovatelné.

Co tedy do ceny zahrnout nelze?
Například náklady na rozvojové potřeby, které jsou dotovány ze státního rozpočtu, ze státních fondů nebo z rozpočtu krajů a obcí, popřípadě hrazeny z jiných zdrojů. Do ceny také nelze zahrnout náklady vynaložené na jinou než regulovanou činnost, které jsou zahrnuty v jiných tržbách než za vodné a stočné. Do ceny nelze zahrnout ani odpisy infrastrukturního majetku nevyužívaného pro výrobu a dodávky pitné vody nebo na odvádění a čištění odpadních vod, kromě infrastrukturního majetku sloužícího prokazatelně k zajištění pohotovosti dodávek vody a odvádění a čištění vody. Ekonomicky oprávněným nákladem jsou oproti tomu například nájemné za pronájem infrastrukturního vodohospodářského majetku (movitého a nemovitého majetku), který je používán pro výrobu a dodávky pitné vody nebo na odvádění a čištění odpadních vod, nebo prostředky na obnovu vodovodů a kanalizací.

Je tedy cena vody v České republice vysoká?
Řeknu svůj osobní názor, i když je pochopitelně do značné míry ovlivněný tím, že jsem tak dlouho profesně svázaný s vodohospodářskou branží. Původ problému spočívá v tom, že si velká část populace pamatuje, kolik stála voda v předlistopadové éře. Na druhou stranu ale nevnímá, že to nebyla reálná cena toho, co doma teklo, když otočili kohoutkem. To, co domácnosti za vodu platily, neodpovídalo nákladům na její výrobu, protože cena byla dotovaná ze státního rozpočtu. To dnes není možné. Proto cena musí zahrnovat náklady na výrobu vody, udržování infrastruktury v odpovídajícím stavu, případně její rozvoj, a míru zisku pro subjekt, který toto zboží a služby poskytuje. Básnicky řečeno, cena vody není postavena na vodě, ale je podložena konkrétními propočty, které jsou kontrolovány státním orgánem. Manévrovací prostor je omezený a svévolné navyšování cen není možné.