Nejnovější zprávy: Fotogalerie: Kopřivnice zničila Karviné sen o dalším vítězství v řadě Fotogalerie: V Bruntále je nový závod na výrobu kovových tyčí za miliardu

Společnost

Lanovka v Ostravě? Patří sem, říká Jarek Nohavica a těší se, až v ní sveze vnuka

„Kovoví ptáci“ létali nad Ostravou už kdysi, a tak je přirozené, že by mohli létat zase. Ta nějak vnímá projekt městské lanovky písničkář a ostravský patriot Jaromír Nohavica. Těší se na to, že by na ni jednou mohl vzít svého vnuka a město, kde se narodil, mu ukázat krásně z výšky.

Projekt lanovky vás oslovil natolik, že jste jej přišel podpořit na oficiální prezentaci města, proč vlastně?
Můj argument pro lanovku je sice osobní, ale pro mě jako písničkáře je silný. Před měsícem se nám narodil vnuk a představa, že si spolu za tři nebo čtyři roky sedneme do lanovky, pojedeme pomalu nad Ostravou a já mu budu říkat, vidíš, Matouši, tak do tohoto krásného města ses narodil, je pro mě tak jímavá a krásná, že od této chvíle je lanovka moje srdeční záležitost. Budu se snažit, abych v ní s Matoušem mohl jet.

Někteří Ostravané třeba na sociálních sítích nešetří kritikou v tom smyslu, že jde o projekt megalomanský a zbytečný. Co byste jim vzkázal?
Facebook nesleduju, protože anonymní lidé, kteří tam povídají, nejsou tady a nikdy žádnou lanovku neudělali. Snažím se oslovit ty, kterým se ta myšlenka líbí. Vás všechny zvu na první jízdu, která bude, doufám, za čtyři roky. Sejdeme se se svými vnuky, dětmi a budeme rozhýbávat kabinu a dívat se shora na Ostravu.

Jaké jsou vaše vzpomínky na bývalou lanovku, která nad městem běžně přepravovala uhlí?
Krásné. Narodil jsem se tady a v Ostravě a okolí žiju více než šedesát let a pamatuju si, že lanovka patřila k městu naprosto přirozeně. Tak jako dneska vnímáme nad ulicemi běžně troleje, stejně tak nad Černou loukou dříve vedly dráty a po nich jezdily vozíky s uhlím. Nijak jsem o tom nepřemýšlel, pro mě to byli kovoví ptáci, kteří létali nad Ostravou. Připadá mi, že to k Ostravě opravdu patří.

Co vůbec říkáte projektům, kterých poslední dobou přibývá s cílem Ostravu nejen architektonicky posunout dál?
Nemluvil bych jenom o projektech, to je velké slovo. Spíše bych mluvil o tom, že Ostrava se sama v duši, zevnitř velmi proměnila. Budu to ilustrovat na velké banalitě. Ještě před několika lety bylo synonymem Ostravy to, že je černá. Negativní barva, černá jako barva města a ovzduší. Nedávno za mnou přijeli přátelé z Nového Zélandu, a když jsme spolu procházeli Ostravou, ptali se, jaká Ostrava černá? Vždyť to je neuvěřitelně zelené město. Tím chci říci, že se proměňuje zvnitřku energií, kterou v sobě má. Samozřejmě, že to nefunguje tak, že si něco vymyslíš v pátek a ono to v sobotu bude. Ale ten trend tady je.

Kde můžeme vidět jeho stopy?
Stojíme v Dolních Vítkovicích, stojíme v Heligonce, těšíme se, že možná bude lanovka a spousta dalších jiných věcí. Myslím si, že důležitý je pohyb a ten tady je a byl tady odjakživa. Jsme daleko od bohatých center, a co si neuděláme, to nemáme. Musíme se snažit.