Nejnovější zprávy: Studenti utvořili živý řetěz, Ostrava si připomíná revoluci VIDEO: Komunisté znásilňovali myšlení a svědomí lidí, říká bývalý politický vězeň Leo Žídek

LEXIKON OSTRAVSKÉ HISTORIE

Lexikon ostravské historie - A jako advokáti

Magazín PATRIOT, milovnice ostravské historie Perla Motyková a facebooková skupina Nezapomenutá Ostrava společně tvoří otevřený abecední Lexikon ostravské historie. Cílem není vědecky zpracovat a uzavřít historii Ostravy - lexikon je stále otevřený dalším vzpomínkám, fotografiím, připomínkám laiků i odborníků.

Advokáti byli i stavitelé: "V roce 1910 tuto kolonii nechal demolovat syn stavitele Josefa Krause, Dr. Karel Kraus (1866 - 1919) za účelem uvolnění stavební plochy pro soubor nových činžovních domů. Ty byly vystavěny za relativně krátkou dobu dvou let (1910 - 1911) v prostoru ulic Českobratrská, Nádražní, Chelčického, S. K. Neumanna a Mlýnská. Investorem této výstavby byl již zmíněný známý ostravský majitel realit a advokát Dr. Karel Kraus." Text: Dana Gurecká, Foto: Nezapomenutá Ostrava

Možná vám a vašim předkům utkvěla v paměti jména známých ostravských advokátů, kteří byli významnými osobnostmi v rozvoji regionu jako kupř.: JUDr.Gustav Fiedler, JUDr. Josef Hinner, , JUDr.Edmund Palkovský, JUDr.Karel Fajfrlík, JUDr.Ludwig Brixel, JUDr.Robert Korner, JUDr.Ferdinand Pelc, JUDr.Zikmund Witt, Dr. Karel Kraus..

Advokátní kancelář Korner-Brixel se díky specializaci na hospodářské právo řadila k vyhledávaným ze strany bohatých podnikatelů nejen z ČSR, ale také z Rakouska.

Byli právními zástupci majitelů velkých průmyslových ostravských podniků - Ředitelské konference, Wilczek, Rütgers, Federer, Ritz, Rothschild, Bondy, Kittl, Sonnenschein, Süs, Larisch, Silesia, Altmann, Mock, město Mor. Ostrava, německé divadlo aj.

A víte, že existuje advokátní hymna? Složil ji Boris Urbánek - absolvent ostravské konzervatoře v klavírní třídě prof. Milady Šlachtové, všestranný skladatel a instrumentalista - na motivy klavírního koncertu D dur Jana Nepomuka Kaňky ml.

Nenapsal jen advokátní hymnu, ale vytvořil i celou symfonickou skladbu – Ad laudem Advocatorum - ke chvále advokátů. Věnoval ji české advokacii při příležitosti oslav 20 let obnovené nezávislosti. Premiérově zazněla skladba v podání Talichova komorního orchestru a Heroldova kvarteta dne 17. 9. 2012 ve Španělském sále Pražského hradu.

Pokud jde o advokacii v rámci našich zemí, pak zde sehrál důležitou roli středověký stát jak na poli politickém a kulturním, tak v oblasti tvorby a aplikace práva. Nelze přehlédnout, že v roce 1348 byla v Praze založena nejstarší středoevropská universita včetně právnické fakulty, že na dvoře českých panovníků působili významní čeští i zahraniční právníci (např. Gozzo z Orvietta, Antonio Marini z Grenoblu atp.) a že domácí zemské, městské a horní právo bylo na srovnatelné úrovni s dobovým právem v sousední Svaté říši římské. V právních památkách české provenience se tak zákonitě setkáváme s předchůdci advokátů - řečníky.

Prvá zmínka o snaze organizovat advokacii a dokonce zavést numerus clausus je vázána ke sněmovnímu usnesení z roku 1615. Formální úpravu advokacie však přináší podrobněji až pobělohorské Obnovené zřízení zemské platné v Čechách od roku 1627 a na Moravě od roku 1628 a jeho novelizace zvaná Deklaratoria z let 1650-1652.

Od 17. století tak bylo známo povinné zastoupení advokátem, stanoveny podmínky přístupu k povolání a dána disciplinární pravomoc soudu nad advokáty. Přísežným advokátem se mohl stát napříště pouze graduovaný právník.

Důležitým mezníkem bylo přijetí nového Advokátního řádu v roce 1868. Advokacie byla tímto právním předpisem koncipována jako svobodné a nezávislé povolání, byl odstraněn numerus clausus, byly zřízeny samosprávné advokátní komory, mj. s disciplinární pravomocí v první instanci. V lednu 1869 vstoupil v účinnost advokátní řád. Koncem století nastupující česká generace založila

Spolek českých advokátů a začala vydávat český ryze advokátský časopis "Časopis českých advokátů" přejmenovaný následně na "Právnické rozhledy". Advokáti se valnou měrou podíleli již na vzniku samostatného státu, mnozí z nich se v prvé republice zapojili do politického dění. Jména advokátů nalezneme mezi poslanci, senátory a ministry. Na konci prvé republiky v roce 1938 měla moderní advokacie v českých zemích již svoji vybudovanou tradici, nesenou v podstatě třetí až čtvrtou generací.

Události, jež následovaly, tj. zprvu okupace a Protektorát Čechy a Morava a po krátkém nadechnutí po osvobození únorový puč v roce 1948, se nechvalně odrazily ve všech sférách právnictví, včetně advokacie. Advokacie, zdecimovaná již v letech 1939-1945, prošla po roce 1948 dalšími zásahy.

Soukromé praxe zanikly, režimu nepohodlní advokáti byli zbaveni svých oprávnění. Rok 1989 přinesl návrat k osvědčeným hodnotám nejen v advokacii. Za definitivní tečku dosavadních dějin advokacie lze pak považovat přijetí zákona o advokacii, upravující výkon advokacie v mezích evropského standardu.

Na zákon navazují četné stavovské předpisy upravující práva a povinnosti advokátů při výkonu advokacie, zejména etický kodex.

Nejvýznamnější a nejvýraznější osobností dějin české advokacie Jan Nepomuk Kaňka ml. (1772 – 1865) působil jako advokát, právník, ale také jako klavírista, hudební skladatel a činovník dobročinných spolků. Stal se profesorem Právnické fakulty University Karlovy a později i jejím děkanem.

Rektorem univerzity byl v roce 1829. Je znám jako Beethovenův právní poradce. V rekonstruovaném barokním paláci na pražské Národní třídě č. 16, který Kaňkova vdova odkázala advokacii, dnes sídlí Česká advokátní komora.

Související články