Mototest. Royal Enfield nabízí krásné retro stroje s minimem moderní techniky

Royal Enfield, nejstarší značka motocyklů, oslavila v roce 2021 velké výročí - 120 let od svého vzniku. Počátky původně britské firmy však spadají až do poloviny devatenáctého století, kdy vytvářela komponenty pro šicí stroje a následně bicykly. Na konci 19. století se pak přeorientovala na zbrojní průmysl. Podobně jako naše zbrojovka ČZ.

První motocykl Royal Enfiled s malým motorem Minerva nad předním kolem opustil továrnu v roce 1901. Po druhé světové válce rychle rostla poptávka po motocyklech hlavně v Indii, která byla do roku 1947 britskou kolonií. Postupně se tam přesunula celá výroba motocyklů již zavedené společnosti. Poslední motorka Royal Enfield byla postavena v Anglii v roce 1967. Nejen v Evropě následně značka vyklidila trh. K oživení exportu do světa došlo v první polovině 90. let, kdy větší podíl získala německá společnost Eicher. Indické závody byly vybaveny novou technikou a společnost se pustila do návrhu nových modelových řad, které odpovídaly přísným normám. V současnosti je pro evropský trh dostupná celá paleta modelů s jednoválcovými motory od 350 ccm po dvouválcové 650 ccm.

Auto Autotest: Škoda Kodiaq. Král prvního dojmu! 21/06/2024

První květnový víkend letošního roku přinesl v Moravskoslezském kraji hned dvě velké akce s testováním motorek. V Opavě to byly Suzuki (MotoTrend). V Hlučíně (Dirtbikes) pak mohla veřejnost otestovat stroje CF Moto a především klasické motocykly značky Royal Enfield.

Protože mě klasické stroje vždy oslovovaly, tak jsem již po několikáté s kamarádem na tuto akci vyrazil. Tentokrát jsme si půjčili obě novinky, tedy RE Shotgun 650 a Himalayan 450.

Dorazil jsem brzy, před začátkem akce. Ze zkušenosti vím, že se to vyplatí. Za prvé není problém zaparkovat svůj stroj, za druhé je prostor si motorky v klidu prohlédnout, protože ještě není všude takový cvrkot. Navíc stroj dostanete s plnou nádrží a ani u registrace člověk nemusí stát frontu a poslouchat smlouvání těch, co se dopředu neobjednali a zjišťují, že už skoro nic volného není. Vše by šlo ideálně, kdyby do toho nehodil vidle kolega, který si spletl pobočku dealera a přijel trochu později.

Stroje jsme nakonec přece jen osedla­li a vyrazili. Svůj rodný kraj znám, a tak jsem nás vedl česko – polským pohraničím po pěkných i rozbitých, klikatých i rovnějších cestičkách, abychom zjistili, co v těchto retro mašinkách je.

První skutečnost mě však překvapila nemile – stroje nebyly zajeté. Šlo o úplně nové mašiny s nájezdem mezi 200 až 300 km. Na motocyklech to bylo hned znát. Motory ještě zatuhlé, převodovky také nešly tak sametově, jak jsem u této značky zvyklý. Takto by to být nemělo, tyto „testovačky“ tedy budou mít tvrdý chleba už od prvních kilometrů.

Pojďme už ale k samotným strojům, které jsme si s kamarádem při stání na focení pravidelně střídali. Prodávanějším strojem bude asi univerzálnější Himalayan 450. K testu jsme dostali nejdražší, ale dle mého také nejhezčí černo zlatou verzi na vyplétaných kolech. Čeho si člověk všimne na první posed, že je to celkem „vysoká koza“ a při své průměrné výšce jsem ani v enduro botách patami nedošlápl. Při prvním focení jsem pak zjistil, že jsem sedlo měl ve vyšší poloze (845 mm), takže to je řešitelné. V nižší (825 mm podle výrobce) je však logicky ostřejší úhel zalomení nohou. Samotný posed je pro tuto třídu motorek přirozený, vzpřímený. Řídítka jsou podle mě tak akorát široká, velký kruhový budík je přehledný. Nový motor je podstatně silnější než předchozí agregát, skok z 25 koníků na 40 z něj dělá použitelný stroj nejen v terénu, ale i v běžném provozu, aniž by byl člověk brzdou. Trochu mi trvalo, než jsem si zvykl na projev nového jednoválce, který je třeba držet kolem 4000 ot. a výše. Cítit je to zvláště u rozjezdu, nebo při dojíždění ke křižovatce, kdy mi jednou dokonce „chcípl“, na což nejsem u dvou a více válců zvyklý. Potenciální majitele jistě potěší, že se neprojevuje nijak rušivými vibracemi, které by člověk u jednoválce očekával. Co se týká zvuku, přál bych si trochu jadrnější projev, výfuky jsou hodně utlumené. Zvláště je to patrné, když je vedle něj nastartovaný dvouválcový agregát téže značky. RE mě vždy mile překvapil přesným a jemným řazením, v tomto případě tomu bude nejinak, ale až si převodovka po více kilometrech sedne.

Royal Enfield Himalayan 450. Foto: Rostislav Gromnica

Drobný štítek nad kulatým světlometem příliš jezdce nekryje, ale do rychlosti 120 km/h, kdy se motor cítí nejlépe, to stejně příliš nevadí. K této cifře zrychloval svižně a o moc více jsem ho vzhledem k (ne)ujetým kilometrům netrápil. Maximálku výrobce uvádí 151 km/h.

Jízdu po nezpevněném terénu jsem moc nevyzkoušel, nebylo na to dost času. Postavit se do stupaček však není problém, nádrž je štíhlá a řídítka dostatečně vysoko. Na vozovce mě trochu překvapil spíše tužší podvozek na cestovní enduro, ale o to motorka dává jistější pocit v zatáčkách. Při manévrování na místě třeba na úzké polní cestičce jezdec jistě ocení slušný rejd, projeví se však i vyšší stavba a vzhledem k objemu i vyšší váha motocyklu (196 kg s náplněmi).

Druhým testovaným motocyklem byl nový Shotgun poháněný vzduchem chlazeným dvouválcem o objemu 650 ccm, známým již z modelů Interceptor (klasický naháč), Continental GT (café racer) nebo Super Meteor. Svým pohodovým charakterem mi nejlépe pasoval právě k poslednímu jmenovanému cruiseru. Kvality tohoto agregátu jsou již léty a mnoha bikery ověřeny, ceněn je právě pro sametový chod, pružnost, plynulý zátah odspodu a kultivovanost, tento motor skutečně necuká. U nezajetého Shotgunu však své nejlepší ukáže až za pár tisíc ujetých kilometrů.

Na Shotgunu se sedí nízko (795 mm), nohy jsou vepředu, zvláštností jsou pak řídítka, ke kterým se musíte trochu nahnout dopředu, jezdec tak má specifickou pozici, o něco sportovnější než na Super Meteoru. Ne nepodobnou Hondám Rebel. Proti 650 ccm sourozencům je zde charakteristický drsný vzhled, kterého je dosaženo kombinací černé a matně černé. Motocyklu pak sluší lakování nádrže a kaslíků v kombinaci „black and white.“

Po pár ujetých kilometrech jsem si zvykl na pozici jezdce a začal si všímat relativního pohodlí i přes nízké zdvihy a nekvalitní silnici. Za to určitě palec nahoru. Co při srovnání obou dnes půjčených strojů vynikne, je pěkný bublavý zvuk linoucí se z matně černých koncovek výfuků. Tohle se Royalu skutečně povedlo.

Shotgun se dobře cítí v nízkých otáčkách nejlépe na mírně zakroucené okresce při poklidné a pohodové jízdě. Prudkou akceleraci a rychlé průjezdy zatáčkami po něm nechtějte, v nich jsou rychle znát meze podvozku a také 240 kg mokré váhy. Je to holt poctivé železo a do zatáček se mu musí tělem pomoct. Na pohodovou jízdu jsou určeny i brzdy, jeden dvoupístkový třmen na 320 mm kotouči vepředu a jeden vzadu (300 mm).

Tolik tedy k dojmům a postřehům. Royal Enfield nabízí krásné retro stroje s minimem moderní techniky za slušnou cenu při zachování kvalitního zpracování. Totéž platí pro obě letošní novinky. A mi na závěr nezbývá než poděkovat Dirtbikes a importérovi za zajímavou zkušenost.

Technické údaje

Royal Enfield Himalayan 450

Motor: vodou chlazený jednoválec
Objem: 452 ccm
Výkon: 40 k (29 kW) při 8000 ot./min
Kroutící moment: 40 Nm při 5500 ot./min
Pohotovostní hmotnost: 196 kg
Výška sedla: 825–845 mm
Cena testovaného motocyklu: 154 990 Kč

Royal Enfield Shotgun 650

Motor: 2 válec, 4 taktní, vzduchem/olejem chlazený
Objem: 648 ccm
Výkon: 48 k (35 kW) při 7250 ot/min
Kroutící moment: 52,3 Nm při 5650 ot/min
Pohotovostní hmotnost: 240 kg
Výška sedla: 795 mm
Cena testovaného motocyklu: 202 990 Kč