Jan Wolf: O vrcholový fotbal v Karviné má smysl bojovat

​Primátor Karviné Jan Wolf stojí za vzkříšením karvinského fotbalu. Za jeho éry Karviná postavila nový stadion a postoupila v novodobé historii do nejvyšší fotbalové soutěže.

Hrával jste fotbal už jako malý kluk?
Do roku 1998 jsem hrával za karvinské kluby. Nikdy jsem nehrál profesionální fotbal, na to jsem neměl. Můj strop byla divize.

Na jakém postu jste hrával?
Na postu stopera. Od mládí mě dávali na tuto pozici, protože jsem vždycky byl vyšší postavy. V roce 1994 jsem fotbal trošku omezil, protože jsem začal pracovat pro Českou spořitelnu, což bylo časově dost náročné, takže jsem fotbal stíhal spíše jen dvakrát týdně a hrál jsem pak někde na úrovni krajských přeborů. A v roce 1998 jsem měl docela problémy s koleny, takže jsem jako hráč musel kariéru ukončit. Ale fotbal jsem miloval natolik, že jsem se posunul do pozice trenéra.

Kde jste trénoval?
Pět roků jsem trénoval krajský přebor – muže – v Karviné. Protože jsem v té době byl už v určitém postavení v rámci České spořitelny, tak jsem i v rámci fotbalového týmu dělal jakéhosi manažera, sháněl jsem peníze na dresy, balóny. V letech 2002, 2003, kdy v Karviné byla velká fotbalová krize a FC Karviná zkrachoval, jsem dělal trenéra v Jäklu Karviná.Starší funkcionáři mě tehdy přemluvili k tomu, abych zkusil karvinský fotbal zachránit,a ještěs tímněco udělat.

Dnes se dá říci, že se vám s tím něco udělat docela povedlo…
Mě samotného by nikdy nenapadlo, že teď budu dělat to, co dělám, že budu šestnáct předseda klubu... Já jsem měl za to, že udělám restrukturalizaci fotbalu, někomu to předám a budu si zase vesele v teplácích někde přes týden trénovat a odpočinu si, protože pro mě to byl hlavně relax – odpoledne si jít s klukama zatrénovat, v sobotu si občas zakřičet na rozhodčího, a to je vše. Myslel jsem si, že to bude krátkodobá záležitost. A skončilo to tak, že dneska je rok 2018 a jsme tam, kde jsme.

Jaké byly začátky?
Začínali jsme, když jsme klub převzali, v 1. A třídě, s dluhy, bez stadionu, dokonce v roce 2003 šel FC Karviná do konkurzu, a stadion Kovona, který byl v dezolátním stavu, šel do dražby. Město Karviná o něj tenkrát nemělo zájem a my nechtěli, aby zanikl a aby se fotbal přestal hrát. Tak jsme se tenkrát s dvěma kamarády poskládali, šli jsme do dražby a stadion koupili. Manželka se se mnou skoro půl roku nebavila, protože koupit starý stadion je v uvozovkách hodně lukrativní záležitost.

To tehdy musela být hodně nejistá investice…
V tomhle jsme byli docela šílenci. Začínali jsme vše budovat úplně od píky. Já jsem do práce ve spořitelně chodil na osm ráno, vstával jsem o půl šesté, o půl sedmé jsem byl na stadionu zkontrolovat správce,zadat úkoly a zkontrolovat úkoly z předcházejícího dne.Odpoledne jsem ve čtyři, v pět skončil a jel zase na stadion a řešili jsme (hlavně s Petrem Hortem a Petrem Mašlejem) administrativu, přestupy a veškeré záležitosti, neměli jsme žádné sekretářky ani nikoho, všechno jsme řešili sami.

Bavilo vás to?
Bavilo. Byli jsme do toho zapálení. Já jsem takový optimista, vždycky si říkám, že bude líp, ať to zkusíme vydržet. Dávali jsme si taky postupné cíle, jak z hlediska sportovního – zprvu jsme chtěli do krajského přeboru, pak do divize.

Snili jste v té době o první lize?
Ne, to vůbec. Já jsem říkal, že bude dobře, pokud se dostaneme někde na úroveň třetí ligy, která byla kdysi v Karviné, protože v Karviné není fotbalové historie až na tak profesionální úrovni.

Byla Karviná někdy v první lize?
Ano, FC Karviná byl dvakrát rok v první lize, pak spadli a nakonec to padlo úplně. Ale když jsem se do toho zažral, tak jsem viděl, že je tam 400 dětí, obrovská chuť mládeže, která chce hrát fotbal. Jedna věc byla samozřejmě ta sportovní část, ale druhá věc, na což jsem tlačil a co jsem se snažil ze své pozice dělat nejvíc, byla infrastruktura.

Co máte na mysli?
Když jsme přišli, tak na stadionu Kovona byla jedna rozbitá travnatá plocha, jedna zarostlá škvárová plocha a rozbitá hala bez povrchu, bez ničeho. Na druhém stadionu, který tenkrát patřil Jäklu Karviná, byla jedna travnatá plocha a dvě škvárové, které byly spíše blátivé. Za těch 15 let jsem celou dobu hledal možnosti, příležitosti, aby se ta infrastruktura zlepšila. Nejdříve jsme opravovali Kovonu, dneska je tam sportovní centrum, myslím si, na velice dobré úrovni. Je tam velká a malá umělá plocha, hala, posilovny, dvě travnaté plochy. Vedle toho máme areál bažantnice, kde jsou dnes také dvě travnaté plochy, kde hrají žáci.

Jak se vám podařilo přesvědčit partnery a město, aby pomohli? Protože fotbal v Karviné příliš velkou tradici neměl, vždycky se spíše říkalo Karviná – město házené…
Samozřejmě mělo to spoustu komplikací. Musel jsem všechny přesvědčit o tom, že to není špatná věc. Já jsem rád, že všichni, kteří mě podpořili a věřili projektu, tak dnes vidí, že to mělo smysl, žehrajeme první ligu, všechny mládežnické celky hrají nejvyšší soutěže, máme tady Sportovní centrum mládeže, sportovní třídy, akademii, máme zde reprezentanty České republiky, kteří reprezentují naše město.

Jak těžké bylo prosadit stavbu stadionu?
Od začátku jsem věděl, že pokud ve sportu budeme chtít růst dál a posouvat se, potřebujeme nový stadion. Protože stadion, na kterém jsme tenkrát hráli, byl z roku 1968, rozpadával se, tribuna neměla statiku, bylo to před zavřením. Museli jsme začít pracovat na projektu nového stadionu. Schytal jsem spoustu ran přes záda, protože když jste předsedou fotbalového klubu, tak si hodně lidí říká, proč to ten Wolf dělá, kolik si na tom nakrade, kolik kde uteče peněz a že je to zbytečnost. Takže záda jsem měl docela modrá v tomto směru. Na druhou stranu partneři a ostatní lidé, kteří mi věřili, tak dnes věří tomu, že to mělo smysl, že se Karviná tím stadionem třeba může chlubit a že je to jedna z věcí, která Karviné může marketingově pomoct. Ještě bych dodal, že jsem se vždycky snažil a dbal na to, aby se házená v Karviné nestala utlačovanou, stále ji podporuji, dbám na to, aby se měli dobře, aby byli schopni fungovat. My jsme mimo jiné opravovali i házenkářskou halu. Také si myslím, že z hlediska dotací, které jdou do házené, je situace na velmi dobré úrovni.

Není to tedy tak, že byste přál jen fotbalu.
Ne, to ne. Samozřejmě ti, kteří mi nepřejí, to dnes vnímají tak, že všechny peníze jdou do fotbalu a ne jinam. Když jsem přišel v roce 2006, tak celkově do sportu šlo z rozpočtu možná 8 milionů. Dneska se ta částka pohybuje okolo 25 milionů. Infrastruktura je výrazně zlepšená také pro jiné sporty. Opravovala se hokejová hala (nové chlazení, šatny), házenkářská hala, bude se opravovat krytý bazén, opravují se tělocvičny, staví se venkovní hřiště pro jiné sporty, udělali jsme volejbalové hřiště, opravily se tenisové kurty v Karviné 6 i v Ráji. Já zase musím říct, že nemám klapky na očích a nejsem jen fotbalista. Rád si zajdu zahrát tenis, badminton, závodně jsem hrával volejbal, na vojně jsem hrával fotbal za VTJ a zároveň tam bylo volejbalové družstvo, takže jsem hrál za VTJ i volejbal. Já vymetl kdejaký sport a nemám s tím problém.

Když jste stavěl stadion, neměl jste strach, že se mančaftu nebude dařit a skončí v nižších soutěžích? Že vám lidé tu investici vyčtou?
Bylo to samozřejmě riziko. Všichni ví, že generálním partnerem klubu bylo OKD a měli jsme nějaké dlouhodobé garance, které kvůli krizi OKD padly.

Jak moc krizové to pro vás bylo, když jste se dozvěděli, že podpora OKD pro vás skončí?
Když vám vypadne generální sponzor, tak to není nic jednoduchého. Myslím si, že dnes jsou dva modely financování profesionálního sportu (minimálně u fotbalu a hokeje, co já vím). Buď ten klub vlastní nějaký miliardář, továrník, někdo, kdo má za sebou obrovskou firmu, je schopný do toho dávat vlastní peníze a shánět nějaké peníze zvenku. Což já tedy nejsem a bohužel za těch 15 let jsem v Karviné na žádného takového nenatrefil. Anebo na druhé straně vede klub člověk, který má určité postavení a peníze může shánět na základě dobrých vztahů, vazeb, a partneři ví, že ty peníze neskončí v černé díře. Jiný princip není. Já se samozřejmě bavím s fanoušky, s lidmi z Karviné, kteří se mě ptají, proč nezajedu tam na onu nebo tamtu firmu a proč mi nedají ty peníze, když tady podnikají. Není to tak postavené, že byste někde přišel, zaklepal na dveře a řekl, že jsem tady z fotbalu a dejte mi tady na reklamu. V ČR to bohužel takhle nefunguje.

Když tedy OKD řeklo, že končí a peníze od nich také, hrozilo, že vrcholový fotbal v Karviné skončí?
Musel jsem spočítat spoustu věcí, udělat spoustu ekonomických opatření v rámci toho, abychom ligu byli schopni hrát. Nás to potkalo v situaci, kdy jsme hráli o postup do ligy, a já jsem nechtěl zklamat fanoušky a říct, že to balíme. Bylo to o skřípění zubů, možná to spoustu lidí bolelo. Na druhou stranu jsem rád, že někteří partneři se s námi dohodli, že nám vypomůžou a příspěvek zvednou.

Museli jste šetřit na platech hráčů či zaměstnanců?
My jsme skromný klub. Platy našich hráčů jsou jedny z nejnižších v české lize. Na druhou stranu jsem rád, že hráči hrají srdcem, že ten klub berou tak, jak ho berou, a že ani nejsou rozmazlení.

Aby toho nebylo málo, tak kromě toho, že jste se stal primátorem, šéfoval jste fotbalu v Karviné, tak jste se objevil v Baníku. Můžete říct, proč?
Jako kluk (a myslím si, že jako všichni z toho regionu Karviné, Havířova apod.) jsem chodíval s otcem, s dědou na Baník, uznával jsem je jako vzory. Já Baník pořád beru jako obrovskou značku. Když jsem se s panem Brabcem na to téma bavil a on přemýšlel o tom, jestli do Baníku jít nebo nejít, tak jsme došli i na téma, že on potřebuje někoho, kdo se v tomhle prostředí pohybuje – a já jsem tam nějakých 15 let byl. Takže v rámci poradenské činnosti, jakéhosi sblížení a propojení fotbalu Baníku a Karviné (to byla moje myšlenka), jsem si myslel, že by toto propojení mohlo přinést prospěch oběma klubům.

Že by Baník byl ten hlavní a Karviná jakousi jeho farmou?
Ne, ne, Karviná by určitě nebyla žádnou farmou, ale klubem spolupracujícím. Karviná si nikdy nedělala přehnané ambice. Pak jsem samozřejmě zjistil, že mezi fanoušky klubů je veliká rivalita a že si ani jedna strana nepřizná, že by propojení nebylo špatné. To byla asi má slabá stránka, moc jsem to nevnímal. Od prvního momentu, co jsem na Baník přišel, tak jsem cítil, že jsem tam takový vetřelec, který tam chce dělat pořádky a něco chce radit odněkud z vesnice.

Předpokládám ale, že pan Brabec vás potřeboval.
Doufám, že jsem mu alespoň v něčem pomohl. Já jsem za ty dva roky v Baníku neudělal nic špatného. Veškerá má rozhodnutí byla vždy ve prospěch Baníku.

Rozumím tomu správně, že jste byl jedním z jeho rádců ohledně vstupu do Baníku?
Nevím, jestli se to dá nazvat rádcem. Konzultovali jsme spolu veškerou ekonomiku, veškerá čísla,provozní i sportovní záležitosti.

Jak dlouho jste v Baníku vydržel?
Byl jsem tam necelé dva roky. Moje role byla opravdu spíše poradenská, kdy jsem tam jezdil v úterý odpoledne na představenstva, měl jsem porady s provozními zaměstnanci, řešili jsme tam ekonomické a provozní záležitosti. Rozdělili jsme si s panem Brabcem role – on měl třeba na starosti marketing. Pan Petržela (někdejší trenér, pozn. red.) se chtěl bavit jen s vlastníkem, mě moc nevnímal a já jsem nechtěl dělat zbytečné dusno, takže jsem mu do toho nekecal.Tím, že jsem na tuto spolupráci neměl ani čas, ani prostor, tak se to dostalo postupně do té fáze, kdy pan Brabec potřeboval někoho, kdo tam s ním fyzicky bude každý den. Já jsem také věděl, že v rámci práce se posunu na další pozici a už bych to nezvládal dohromady. Na jednu stranu celá tato situace mohla vygradovat našim společným zápasem, kdy týmy Baník – Karviná hrály proti sobě. Ale my jsme byli, nehledě na výsledek zápasu, rozhodnutí, že ke konci roku angažmá ukončím.. A přiznám se, že za ty dva roky jsem vycítil, že moje přidaná hodnota ztrácí na významu. Myslím si tedy, že jsme se rozešli v dobrém. Samozřejmě emoce patří ke všemu a vzhledem k tomu, jak tento zmíněný zápas Baníku a Karviné dopadl, tak jsme to spíše možná uspíšili, abychom vášně, které kolem toho byly, uklidnili. (Karviná chybami rozhodčích na Bazalech prohrála, pozn. red.).

Jaké máte vztahy nyní s panem Brabcem?
Věřím tomu, že vztahy máme pořád dobré. Občas zajdeme na kafe, občas si po fotbale popovídáme. Pořád si ale myslím, že když jsou Karviná a Ostrava dvacet kilometrů od sebe, že bychom měli na nějaké bázi spolupracovat, komunikovat a určitě bych nechtěl, abychom byli velcí rivalové. Já bych chtěl, abychom byli rivalové vůči Praze, Spartě, Slávii, Bohemce, komukoli jinému, ale ne proti sobě navzájem.

Nemá Baník tak trochu problém s tím, že zatímco vždy sázel na odchovance, nyní tuto zvyklost opustil?
Já si myslím, že u Baníku vždycky ti odchovanci hráli významnou roli. Problém Baníku je ten, že se delší dobu na odchovance trošku zapomínalo. A hlavně na co se zapomínalo a co pan Brabec teď intenzivně dává dohromady, je infrastruktura. Ono je hrozně složité trénovat mládežníky, když jeden den trénují ve Vřesině, druhý den jinde a třetí den ještě jinde. Vím, že se jim podařila udělat umělka na Šoupalce, což je obrovská pomoc pro tu školu. Taky vím, že se teď nějaké pozemky koupily a že se připravují určité projekty. Ostrava jako region určitě půjde nahoru, a jestliže půjde i tréninkový proces nahoru, tak věřím, že i odchovanci budou. A že možná ne všichni skončí v Ostravě, jak já říkám, ať ti nejlepší hrají v Ostravě, v Karviné, ve Frýdku, v Třinci, a nemusí sem přicházet hráči na rozehrání odněkud z Čech.

Je do budoucna možná ona spolupráce Baníku a Karviné, jak jste si ji představoval?
Já říkám, nikdy neříkej nikdy. Té myšlence pořád věřím. Jsem rád, že se nám v Karviné daří pracovat s mládeží tak, jak se nám to daří.

Na začátku rozhovoru jste říkal, že jste fotbal v Karviné zlepšovali po určitých krocích, které se vám všechny podařilo splnit. Máte nějaké další cíle?
Když mám být upřímný, tak jsem z toho po všech těch letech vyždímaný jako citrón. Když tým vyhrává – nejlepší jsou hráči, když prohrává – nejhorší je vedení a ten Wolf, protože něco je špatně. Na to jsem si samozřejmě už zvyknul.

Kam tedy míříte do budoucna?
Já bych byl rád, abychom se ukotvili v profesionálním fotbale, aby námi postavený stadion byl využíván, aby se lidé, kteří tam přijdou jednou za 14 dní, dobře bavili. Jsem překvapený z atmosféry, která v Karviné je. Protože když jsme hráli druhou ligu na Kovoně, většinou tam byla klidná atmosféra, pár kluků v kotli si zafandilo, ale zbytek spíše byli fotbaloví kritici. Dneska jsem nadšený, když na stadionu vidím ty mexické vlny, jak se chlapi na hlavní tribuně odreagují, zafandí si, vykřičí se. Emoce tam jsou obrovské. To je pro mě největší radost. Když se pak ještě uhraje nějaký bod se Spartou nebo jiným silným klubem, o to je to příjemnější.

Nebude vám ten stadion časem malý?
Ne, to si nemyslím. Já budu rád, když stadion bude vyprodaný a lidé tady budou týden před zápasem shánět lístky.Ale zase nejsem naivní, jsem spíše realista a myslím si, že to je pro naše město dostatečné.

Tým Gril and wine restaurantu Bernie’s servíroval:

Grilované kalamáry s chorizem, rajčaty, bramborami a uzenou paprikou a salát s krevetami.