Reportáž: Co vězí za frenštátskou nulou nakažených? Bůh, hory nebo slivovice?

​Frenštát pod Radhoštěm zůstává až neuvěřitelnou enklávou, v níž zatím zákeřný a obávaný nový koronavirus „nedostal“ jediného obyvatele.

Někteří obyvatelé si to nedokážou vůbec vysvětlit, jiní mají pro tuto „záhadu“ různá vysvětlení.

Nad otázkou, proč ve městě zatím není žádná potvrzená nákaza koronavirem, krčí rameny i dvě mladé dívky slunící se na lavičce na hlavním frenštátském náměstí.

„Nevíme, To se nedá tak říci. Ale už jsem se nad tím taky pozastavila. Ale je to samozřejmě dobře. A aspoň se něčím proslavíme,“ culí se patnáctiletá Klára, která studuje v Ostravě a už pár týdnů si užívá dlouhé prázdniny „v bezpečí“ rodného města.

Určitě to ale neznamená, že by obyvatelé města mohli polevit v dodržování nařízení nosit roušky a dalších. „To určitě ne. Spíše naopak. Měli bychom opatření ještě více dodržovat,“ říká studentka prvního ročníku Klára, která se ve všední dny učí takzvanou on line výukou.

Vycepoval je místní vzduch. Jsou odolnější

Čím to je, že tady nemoc Covid-19 zatím není? „Myslím si, že jsme tu odolnější díky horám. I když teď ty zimy nejsou takové jako dříve. No a slivovice. Ale jsme na to prvenství určitě patřičně hrdi,“ zasměje se Vladimíra Sobolová mířící na náměstí.

„Možná je to i tím, že tady není tolik přistěhovalců a žijí tu hlavně místní, kteří tu vyrůstali. Jsme asi fakt odolnější. Je tu úplně jiný vzduch,“ říká žena, která sice není rodačkou z Frenštátu, ale bydlí ve městě už dvacet let. „Moje děti už ale tady vyrostly,“ upozorňuje.

Pán ve středním věku přecházející hlavní silnici krčí rameny. „Nemám nejmenší tušení, proč ta nemoc tady zatím není. Slyšel jsem, že v Kopřivnici nějací nemocní jsou, ale tady jsme čistí. A je to samozřejmě dobře,“ říká m muž a spěchá dál. Jiný procházející muž si nulu v počtu nakažených vysvětluje takto: „Obyvatelé města se slušně chovají a dodržují, to co mají. Já taky. Zatím,“ loučí se a mizí v za rohem.

V Ostravě, tam je to hrůza. Tady nic nehrozí

Mladá maminka s kočárkem také neví. „To asi všichni dodržují nošení těch roušek. Jsem ráda, že to tady není, ale kdo ví, jestli už sem třeba někdo něco nepřinesl,“ změří si reportéra Magazínu PATRIOT s úsměvem.

„V Ostravě, tam je to hrůza. Naštěstí tady nic nehrozí,“ usměje se pod rouškou Nikola, která pochází až z Karlových Varů a ve Frenštátu pod Radhoštěm žije rok. „Ale tady na Moravě je krásně,“ říká spokojeně a tlačí kočárek dál.

„Já nevím ani, že to tu není,“ překvapuje starší paní o francouzské holi, která míří k lékárně na frenštátském hlavním náměstí. „Já mám problémy celkově s dýcháním, tak jdu pro léky. A proč tu není žádný nemocný s koronavirem? Asi proto, že je tady čerstvý vzduch. Já se nemusím bát, my tu máme statek, takže já mezi lidi vůbec nemusím. Ale dodržuji všechna opatření, protože přeci jen pro nás starší už je docela ta nemoc nebezpečná. A navíc tato opatření docela prověří charaktery lidí. Hlavně to, jak se k sobě chovají. Já třeba můžu ven. Ale když jsou lidi zavření v bytě a nikam nemůžou, tak to jejich vztah hodně prověří,“ říká žena a pospíchá do lékárny.

Pomohla i lékárna? Pořád desinfikuje, lidé se tím inspirují

Lékárna má otevřeno v sobotu a v neděli, ale není to koronavirovou krizí. Má tak celý rok. Paní lékárnice říká, že teď ale hodně v lékárně desinfikují a řada klientů se tím i inspirovala a desinfikuje doma. Takže možná i tato lékárna má svůj malý podíl „bezinfekčnosti“ beskydského města.

„Zrovna teď nám přišel desinfekční přípravek, který má nemoc v názvu. A lidi ho hodně kupují. Máme ho ve dvou baleních. Dříve to vůbec nebylo,“ říká lékárnice Barbora Tvarůžková.

Jana Vašinková je invalidní a na červeném sofistikovaném vozítku pro invalidy se právě teď vyhřívá v centru náměstí. Po otázce, čím to tedy je, že v tomto městě žádný případ nákazy novým koronavirem není, se chvilku zamyslí a pak prohlásí:

„Asi že odsud nikdo nebyl lyžovat v Itálii. Ale abych pravdu řekla, tak o tom osobně nejsem moc přesvědčena. Určitě tam někdo byl, ale prostě to sem nedovlekl. Ale možná jsme tady opravdu odolnější. Když bylo to nejhorší období, tak jsem se bála i vyjít. A teď když jsem zjistila, že tady snad údajně opravdu žádný případ není, tak se nebojím. Ale moc tomu nevěřím. Myslím si, že někde nějaký je. Možná někdo Covid-19 měl, ale měl ho takový slabší, že nebylo nutné na to upozorňovat,“ usmívá se žena a pochvaluje si své vozítko.

Ve Wu-chanu zase prodávají netopýry. Chraň nás Bůh

„Čistá bezkoronavirová“ zóna jí dodává chuť na projížďky. „Když je hezky jako dneska, tak s tímto zařízením jezdím všude, teď jedu třeba z Čeladné. Ujede to až padesát kilometrů,“ poplácá pyšně Jana Vašinková svůj stroj.

Do Frenštátu přistěhovala před devatenácti lety z Brna. A pak to shrne. „Buďme rádi, že to tady ve Frenštátě není. A vlastně i v celé České republice jsme na tom možná s tou nákazou asi nejlépe. I když jsem teď zase slyšela, že tam v tom Wu-chanu znovu ty netopýry prodávají. Tak chraň nás Bůh, aby sem něco zase dorazilo. Já bych ráda, aby to už bylo pryč,“ přeje si Jana Vašinková.

Nad unikátností místa bez výskytu jediného případu koronavirové nákazy se zamyslí i Ladislav, který patří už měsíc mezi frenštátské bezdomovce. „Nevím, čím to je. Ale vidíte, město je klidné a čisté. A zdravé. Ani místní bezdomovci ten virus prý nemají. Poctivě nosí a dostávají roušky. Tak jako já. Mám dvě, jednu náhradní. O další roušky si můžeme říci a dají nám jich tolik, kolik chceme. Možná to ale způsobují i ty hory,“ obrátí zrak k Beskydám.

Přítelkyně se s ním rozloučila. V krizi mu ale nosí jídlo

Říká, že zatím na testu nebyl. „Mne ještě netestovali. Chodí tu Armáda spásy a říkali mi, že si v pondělí mohu test dohodnout. Tak půjdu,“ říká třiapadesátiletý muž, který prozrazuje, že bezdomovcem se stal poté, co musel od přítelkyně z bytu.

„A pak nastala ta krize. Přítelkyně se mne ale zželelo, tak mi pomáhá, nosí mi třeba jídlo. A tady nám i perou, v pondělí si jdu pro čisté věci,“ říká opravdu čistě oblečený momentální bezdomovec, který před chvílí na lavičce na náměstí dotelefonoval s otcem z Bratislavy. „Ten mi nabízí, ať jdu zpět domů, ale nevím, jestli mne teď v této situaci pustí přes hranice,“ pokrčí rameny Ladislav.