Violoncellista Jiří Bárta: Dobré hudbě stačí otevřít srdce, smoking nepotřebujete
„V Ostravě nikdy nezapomenu na koncert, tehdy ještě na Janáčkově máji v roce 2012, na Dvořákův violoncellový koncert s Liborem Peškem. Dirigentem, který pro můj hudební vývoj mnoho znamenal,“ říká violoncellista Jiří Bárta.
V červnu, přesněji 20. června, se v Beskydském divadle představí novojičínskému publiku v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka.
Kterým autorem posluchače oslovíte?
Spolu s Pardubickou komorní filharmonií letos zahraji Haydnův violoncellový koncert. Nádhernou skladbu postihující geniálním způsobem všechny témbry a schopnosti violoncella. Navíc tento koncert má zajímavou historii. Po staletí byl ztracen, zachoval se jen náčrt tématu první věty. Pak byl ale v šedesátých letech minulého století nalezen, a to v archívu Muzea hudby v Praze. Dnes je jedním z nejhranějších koncertů světových pódií.
Sám jste spoluzakladatelem festivalu komorní hudby v Kutné Hoře. V čem je pro vás Janáčkův festival, který má domov v Ostravě a koná se na několika místech Moravskoslezského kraje, jiný?
V Kutné Hoře se snažíme o intenzivní týden letos třinácti koncertů, který je více či méně, v některých ročnících výhradně, postaven na přípravě repertoáru koncertů na místě. Zvu špičkové hráče, kteří spolu pravidelně nehrají, ale u kterých mám pocit, že spolu budou rádi. To dává šanci, že vznikne na pódiu něco, co u stálých ansámblů někdy postrádám, tedy spontánnost, radost ze hry i napětí z právě dozkoušené a nikdy nehrané skladby. A doufám, že toto hudební dobrodružství bude atraktivní i pro posluchače. Sedmnáct úspěšných ročníků, zdá se, naznačuje, že se nám tento záměr daří.
A festival Leoše Janáčka?
Je báječným festivalem standardního modelu, na který přijíždějí orchestry, sólisté a komorní ansámbly s programem, který festivalový dramaturg dává do podoby jedinečného zážitku. V Ostravě nikdy nezapomenu na koncert, tehdy ještě na Janáčkově máji v roce 2012, na Dvořákův violoncellový koncert s Liborem Peškem. Dirigentem, který pro můj hudební vývoj mnoho znamenal. Ostravu mám vůbec rád už od doby, kdy jsem zde soutěžil v rámci Soutěže konzervatoří v osmdesátých letech minulého století. Nehraji zde často, ale o to víc si pozvání vážím. (Pozn. red.: Na Janáčkově festivalu byl J. Bárta v roce 2015 interpretem všech sonát pro sólové violoncello J. S. Bacha)
Hodně se diskutuje o cestě, jakou přivézt k vážné hudbě i mladé posluchače. Máte vy osobně nějaký tip, jak mladé generaci klasiku představit?
Největší problém vidím ve výchově a rodinném zázemí. Doba, kdy klasická hudba byla nedílnou součástí harmonického rozvoje dítěte, je dávno za námi. Myslím si, že jen člověk, který se nějaký klasický nástroj, ideálně klavír, sám pokusil zvládnout, může vážnou hudbu aktivně vnímat. Lidé se klasiky často bojí, podle mne neprávem. Tato hudba dokáže být napínavá, vážná i humorná, filozoficky zamyšlená i rozverně roztančená. Obavy lidí, že jí nerozumějí, nejsou na místě. Dobré hudbě netřeba rozumět, stačí otevřít své srdce. I společenský oděv není dnes překážkou, fraky a smokingy jsou už spíše vzpomínkou na dřívější formální doby.
Ostatně, co kdysi přivedlo k vážné hudbě vás?
Rodiče, náhoda, zvědavost, vynikající pedagogové a láska k hudbě jako takové.
Mladí si často myslí, že je klasická hudba hodně svázaná, že se v ní nedá improvizovat. Jak to vidíte vy osobně?
Improvizace je podle mne důležitá součást každého hudebního vývoje. Schopnost osvobození od diktátu notového záznamu je stejně důležitá jako věrnost k zápisu skladatele.
Nejen mladá generace si stále častěji pořizuje hudební nahrávky prostřednictvím elektronických médií. Rezignoval jste již na vydávání CD nosičů, nebo nějaké připravujete?
Letos vydáváme spolu s klavíristkou Terezií Fialovou Janáčkovské CD i LP, což je můj dávný sen. Před pár lety jsme vydali kompletní Beethovenovský dvojdisk, krátce před tím moji druhou nahrávku Bachových suit. Vše pro pražský Animal Music. Takže ne, nerezignuji, i když je jasné, že streamové platformy mají převahu. Fyzický nosič mám rád, stejně tak jako knihu, fotografii, obraz.
A další plány? Co vás v nejbližší době čeká a co je takovým snem, který byste si chtěl splnit?
Můj sen? Aby láska vítězila a nenávist hynula každou minutu. Aby peníze nebyly měřítkem úspěchu. Abychom se vrátili někam zpátky a začali budovat udržitelnou prosperitu nejenom naší planety, ale i našich duší.
A sen pracovní?
Moje sny jsou tajné…