Dům kultury i Hala Tatran byla provizoria, nadějí je nový koncertní sál

Janáčkova filharmonie Ostrava slaví letos sedmdesát let. U příležitosti jubilea vychází kniha Janáčkova filharmonie *70, která je dárkem všem posluchačům a fanouškům orchestru.

Vznikala pět let a jsou v ní zaznamenány vzpomínky více než stovky lidí, kteří JFO tvořili či tvoří. Ve druhém z třídílného miniseriálu rozhovoru pro Magazín Patriot přinášíme pokračování rozhovoru s vůbec nejdéle sloužícím zaměstnancem filharmonie v České republice Vladislavem Klímou. Ze sedmdesátileté historie ostravského orchestru si nepamatuje jen jeho první pětiletku, od roku 1959 totiž v ostravském orchestru působil jako hráč na bicí nástroje, a když nastal čas odejít do důchodu, zůstal JFO věrný jako její archivář.

Kultura Na zájezdech jsme si připadali jako v jiném světě, vzpomíná Vladislav Klíma z JFO 14/05/2024

Pamatuje si například otevření Domu kultury města Ostravy, který nyní prochází rozsáhlou rekonstrukcí a na svém psacím stroji značky Consul si od osmdesátých let detailně zaznamenává programy všech koncertů. Špinavé šaty i příšerný vzduch v proměně času vystřídaly zážitky z koncertů i naděje na nový koncertní sál, a právě o nich si v tomto díle našeho rozhovoru budeme povídat…

Do Ostravy jste přišel v roce padesát devět. Co vás sem přivedlo?

Touha hrát v orchestru. Vystudoval jsem konzervatoř v Brně a dozvěděl jsem se o volném místě v Ostravském symfonickém orchestru, tak se tehdy Janáčkova filharmonie jmenovala. Tehdy to bylo úplně jiné město než dnes.

Jak to?

Když jsem poprvé přijel na ostravské nádraží, dojem byl zdrcující. Vyrůstal jsem na Hané, pak jsem žil v Brně. Ostrava na mě dýchla saze, hned jsem měl zašpiněné šaty, vzduch byl příšerný. Dlouho jsem pak městem bloudil a hledal jsem ředitelství orchestru, které tehdy sídlilo nedaleko křižovatky u Sýkorova mostu.

Vladislav Klíma v roce 2021. Foto: Dita Pepe

Nakonec jste ho našel, v konkurzu jste uspěl a v Ostravě zůstal. Kde se tehdy, když ještě nestál Dům kultury, hrálo?

Abonentní koncerty se konávaly v dnešním Divadle Antonína Dvořáka. Každé pondělí bylo rezervované pro nás, filharmoniky. Proběhla generálka, večer pak koncert. Zkoušeli jsme v současném studiu Českého rozhlasu, což je poměrně malý prostor, takže se zpětně divím, jak jsme se tam všichni vešli.

A pak postavili a otevřeli Dům kultury. Jak na vás zapůsobil?

Už když se Dům kultury začal stavět, chodíval jsem se na stavbu dívat. Budova je to velkolepá, poprvé jsem do ní vešel v roce 1962, asi rok po otevření, když jsem se vrátil z vojny a do filharmonie jsem nastoupil natrvalo. Pamatuji si spoustu kluboven, bylo tam loutkové divadlo, vedly se tam různé hudební kurzy, nechyběla knihovna, čítárna a restaurace. Samotný sál, ve kterém se ještě donedávna koncertovalo, působil monumentálně, ale byla tam velmi špatná akustika. Vystavěli ho k jinému účelu, hlavně pro slavnostní schůze. Po úpravách v roce 1990 se to sice trochu zlepšilo, ale jediné rozumné řešení je výstavba nového koncertního sálu.

Těšíte se na něj?

Moc. Jen mám starost, abych se otevření ještě dožil. Člověk v mých letech neví... Snad se výstavba nezpozdí a do koncertního sálu se podíváme za tři čtyři roky.

Jak na vás návrh nového koncertního sálu působí?

Líbí se mi. Víte, za tu dobu, co jsem ve filharmonii, jsem zažil několik pokusů o výstavbu koncertní síně. Byl jsem u toho, když dr. Stolařík, někdejší ředitel Janáčkovy filharmonie v Ostravě, věnoval velké úsilí plánům na výstavbu. Bylo to v šedesátém šestém roce. Dva roky na to přišla invaze a bylo utrum. Vím, že některým lidem vadí, že nový sál bude navazovat na původní Dům kultury. Mně ale zajímá zejména vnitřek, který je opravdu krásný a navržený tak, aby měl prvotřídní akustiku.

Vizualizace nového kulturního komplexu s koncertním sálem z roku 2019. Foto: se souhlasem JFO

Hrávali jste v Ostravě i na jiných místech než v Domě kultury?

Vzpomínám na vystoupení ve sportovní Hale Tatran, což bývala taková kuriozita, protože kolem projížděly vlaky a houkaly i během našich koncertů. Výjimku dostal jen koncert, na kterém zaznělo slavné Verdiho Rekviem. Tehdy se zařídilo, že vlaky houkat nebudou. V hale jsme hrávali asi do šedesátého třetího. Vyjížděli jsme pak i do okolních měst, například do Opavy, Krnova, Bruntálu, Valašského Meziříčí, Vsetína, Karviné, Orlové nebo Jablunkova, kde jsme naše koncerty reprízovali.

Ve třetím, a zároveň posledním, díle našeho rozhovoru si budeme s Vladislavem Klímou povídat o tom, jak se za uplynulé desítky let proměnilo složení orchestru Janáčkovy filharmonie v Ostravě a na jaké kolegy nejraději vzpomíná.

Více o historii Janáčkovy filharmonie Ostrava se dočtete ve výpravné knize Janáčkova filharmonie *70, ve které nejdete mnoho vzpomínek, dobových i současných fotografií. Kniha je k dostání v prodejním místě JFO Janáček pointu vedle centra Pant na ulici Čs. Legií anebo si ji objednat online na webových stránkách JFO.