Nejnovější zprávy: Jsem PROočkovaný. Mám PROTIlátky. Začala kampaň na podporu očkování Z bývalé průmyslové haly bude unikátní objekt pro sport a kulturu

Společnost

Záhadná vražda ve Štramberku. Ani po 120 letech není objasněna

​Štramberk je nádherné městečko plné kouzelných uliček a dřevěných roubených domů z 18. a 19. století. Díky nim se mu také říká Moravský Betlém. Ale ani idylické prostředí nezabránilo, aby byl svého času zde spáchán záhadný zločin.

Foto: Facebook, Sběratelství - galerie historických pohlednic

Jedním z obyvatel Štramberka byl na konci devatetého století Rudolf Hykl, rolník, který se živil také povoznictvím a byl vyhlášený pijan.

Lidé, kteří rodinu znali, říkali, že kořalečníka z něj udělala jeho zlá a bezcitná žena Emilie, která mu svou nenávist přečasto dávala znát. V jejich domě byly hádky a třenice na denním pořádku a tak Hykl, aby zahnal zlost a lítost, propadl alkoholu.

Ani od svých dětí neslyšel vlídné slovo, protože jejich matka je naučila jej nemilovat. Existují svědci, kteří na vlastní uši slyšeli, jak Hyklová říkala: „zlořečený tatík, přišel ožralý domů, toho nejlépe sekerou zabít a pod jabloň zakopat. Jak nám koně zdechli, tak jsme je také zakopali pod jabloň a tato nám nyní rodí…“

Rudolf Hykl pomáhal v létě sousedům z Libotínských pasek svážet z pole obilí. Tak činil i 15. srpna 1899. Svážel dlouho do noci a kolem deváté hodiny večerní se vracel s povozem domů. Stavil se do hostince svého bratra Josefa a povoz s koňmi nechal stát před hospodou.

Když asi po půlhodině vyšel z pivnice, koně s vozem na něj před domem nečekali. Spěchal proto, aby je dohonil. Od hospody vede užívaná cesta k jeho chalupě přes takzvanou Svobodovou lávku nad potokem Cedroň.

Po té cestě starý Hykl určitě šel, ale co se dělo pak, je zahaleno tajemstvím. Příštího dne, brzo ráno, lidé jdoucí na houby do lesa slyšeli poblíž lávky řehtat Hyklovy koně a v řečišti potoka viděli mrtvolu Rudolfa Hykla s rozbitou hlavou.

Soudní pitvou bylo zjištěno, že nešťastník utrpěl celkem 8 rad do hlavy a z toho byly 3 smrtelné. Poranění byla způsobena nějakým těžkým, ostrým, eventuálně ostře hranatým předmětem. A je také možné, že Hykl byl zabit ještě na lávce a přes zábradlí můstku shozen do řečiště.

Hned po nálezu mrtvoly se Štramberkem ozýval hlas lidu, že Hykl byl zavražděn a že jej o život připravila jeho vlastní žena. Chování rodiny po nalezení mrtvoly bylo velmi podezřelé.

Časně zrána 16. srpna šla totiž Hyklová přes lávku do Štramberka pro mouku. Mrtvoly pod lávkou si prý nevšimla. Zastavila se po cestě u svého švagra Štěpána a tomu, když se jí ptal na manžela, odpověděla: "však již dojezdil, již vykrámoval, více již jezdit nebude“ a spěchala dále do městečka.

Tam, když jí přišel sdělit dvanáctiletý synek Josef, že otec leží u Svobodovy lávky mrtev, tak svědkové slyšeli, jak mu odpověděla: „však čert po něm“. Také navštívila místního lékaře pana doktora Hrstku a tomu řekla, že nešla ráno do města chodníkem přes Svobodovou lávku, nýbrž přes splav.

Později při výslechu doznala, že po lávce šla, ale mrtvolu neviděla, protože je krátkozraká a kromě toho měla přes hlavu šátek. Existovalo svědectví městského strážníka Lichnovského, kterému se přiznala k vraždě slovy: „když jsem zabila, tak jsem zabila“ a prosila ho, aby její dcery nebyly zatčeny, protože jsou nevinné.

Dalším podezřelým byl čtyřiadvacetiletý syn Rudolf Hykl, který byl zaměstnán jako soukenický pomocník v Novém Jičíně a v osudný den byl viděn kolem desáté hodiny večerní poblíž Svobodovy lávky. Ten však tvrdil, že nebylo tak pozdě a že tam čekal na kamaráda.

V pátek 29. září 1899 se konalo v Novém Jičíně před porotou krajského soudu přelíčení s matkou a synem Hyklovými, kteří byli žalovaní z vraždy manžela a otce. Porotní síň byla zaplněna do posledního místa. Obžalovaní zapírali zločin. Obhájce poukázal na dobrozdání soudních lékařů, že obžalovaní nemají takovou sílu, aby mohli zasadit tak strašné rány, které byly shledány na hlavě starého Hykla.

Poranění mohly prý mu způsobit jeho vlastní koně. Všech 12 porotců pak zamítlo otázky spojené s vinou možných pachatelů. Soud obžalované osvobodil a na svobodu ihned propustil.

Ve Štramberku a v okolí se dlouho a tvrdošíjně udržovalo přesvědčení, že Hyklová a Hykl mladší mají zločin na svědomí, které vyvrcholilo po deseti letech ( v roce 1909) tím, že bylo podáno nové trestní oznámení na Emilii Hyklovou, protože proti ní stál výrok vlastní dcery Aloisie, že jí matka zabila tátu.

Informace o dalším vývoji případu se již v archivech nepodařilo nalézt.

Má-li někdo informaci, jak dopadlo nové soudní přelíčení záhadného zločinu z roku 1899, ať to laskavě sdělí redakci Magazínu PATRIOT. Děkujeme.