Jak jsme žili. MDŽ na Ostravsku? Nejdřív kytičku, pak do hospody

O Mezinárodním dni žen jsme si povídali s Lenkou Kocierzovou, velkou patriotkou Ostravy a rodných Vítkovic.

„Jsem ráda, že tento svátek stále žije, protože situace nám ženám stále není příznivá. Na nás ženách svět stojí a někdy je to velmi těžké,“ usmívá se Lenka Kocierzová.

Jak jsme žili. Když v Ostravě udeřily tvrdé zimy! 05/08/2024

„Kytičku si osmého března ženy stále zaslouží. Když už jim ji muži nepřinesou každý den, tak alespoň jednou v roce si to mohou uvědomit a své ženě kytičku přinést. No, nejméně jednou v roce. A ženy by neměly kytičky dostávat z donucení,“ míní Lenka Kocierzová, která sama pořádá besedy nazvané Ženy české. Přibližuje osudy slavných žen, z nichž málokterá nemá tragický osud.

Kytičky učitelkám k MDŽ děti přinášely ze zahrádek

Lenka Kocierzová říká, že se na svět dívá trochu jinak než ostatní. „Lidi jsou dnes pořád naštvaní, ale já ne. A proto ani neodsuzuji oslavování MDŽ v minulých desetiletích socialistického režimu. Z toho špatného si vzpomínám jen na to pěkné. Už v dětství jsme na základní škole učitelkám nosili kytičku. Ale protože nebyly peníze, korunky jsme měli spíše na kino, tak jsme trhali kytičky na konci šedesátých let třeba ze zahrádek,“ vzpomíná.

Pamatuje si i na jedno MDŽ, kdy její třídní učitelka byla nemocná. „A tak jsme se sebraly čtyři holky a zanesli jsme jí kytičku domů, do vítkovické panelové osady, do tehdy nově postavených panelových domečků,“ vzpomíná.

Žáci většinou v den svátku MDŽ doufali, že je učitelky nebudou trápit zkoušením, a namalovali na tabuli kytičky a doprovodili je výzvami jako: Dnes je svátek váš, nezkoušejte nás.

Sněženky tvořily na lukách bílé koberce

Maminkám přinášely děti z Vítkovic také první sněženky. „Chodívali jsme třeba na polanecká luka nebo oderské luhy u Odry a ty byly plné sněženek. Podotýká, že v té době ještě sněženky nebyly chráněné a vytvářely u Odry doslova bílé koberce.

„Vždycky jsme nasbírali spoustu sněženek, doma jsme z nich s tatínkem navázali malé kytičky a šli jsme na procházku po celé rodině. Na jedné vítkovické ulici jsme měli babičku a dvě tety a další teta bydlela v kolonii Kairo. Můj tatínek na to nezapomněl nikdy, protože byl galantní, což naučil naštěstí i své syny,“ směje se Lenka Kocierzová.

A připomíná, že sněženky opravdu před osmým březnem v Ostravě „letěly“. „To vám stály na každém rohu se sněženkami babky. Někdy už sněženky odkvetly, ale většinou se objevily právě ve dnech, kdy ženy svátek slavily. Někdy se objevily i petrklíče, prvosenky a primulky v květináčích. Ale maminky měly rády i malovaná srdíčka, která děti za pomoci učitelek vytvářely.“

Květinářství a restaurace mají dnes na MDŽ žně

Zažila i ony oficiální oslavy MDŽ, na kterých si minulý režim zakládal. „Někdy to byl spíše alkoholický dýchánek mužů. Ale to se nedalo nic dělat. Když na nich hrála kapela, musely ženy s někým tančit. Protože v té době, aby žena tančila s ženou, neexistovalo,“ vzpomíná. I když dodává, že v normalizační době nebývalo zvykem, aby chodily ženy nebo rodiny oslavovat svůj březnový svátek do restaurací.

„Dnes je to jinak. Mnohá květinářství připomínají svátek, mnohé restaurace nabízejí oslavy nebo akce k MDŽ. Dnes mají prostě květinářství a restaurace na MDŽ žně. Podobně jako na Valentýna. To naše generace nezažila a ani moc nepřijímá. Pro nás byl spíše svátek první máj, ne prvomájový průvod, ale onen svátek jara, který symbolizovalo políbení pod rozkvetlou jabloní nebo třešní, které zamilovaní považují za tradiční vyjádření lásky,“ říká Lenka Kocierzová o tradici, která má ženě nebo dívce zaručit, že letos neuschne a bude krásná a přitažlivá.

Maminčino zrcátko

Ona sama účinkovala ještě jako mladá dívka na velké oslavě MDŽ ve vítkovickém secesním Českém domě, který tehdy ještě měl svůj obrovský velký sál, než ustoupil rozšiřování a stavbě místecké silnice. „A já jsem na pódiu, na kterém zpívala i Ema Destinová či vystupoval i Otomar Korbelář, jako účastnice recitačních soutěží přednášela báseň Jaroslava Seiferta Maminčino zrcátko,“ říká Lenka Kocierzová, která si dodnes tuto krásnou báseň nositele Nobelovy ceny za literaturu pamatuje.

Zrcátko v zlatém oválu

ztrácelo stříbro pomalu,

až bylo nakonec slepé.

Půl života snad bezmála

maminka se v něm česala,

kdys ukazovalo lépe.

Často nastupovaly po práci doma na druhou „šichtu“

„Ženy, které byly zaměstnané, doma po příchodu z práce nastupovaly na druhou šichtu. Neměly automatické pračky, vysavače, kropicí žehličky, ještě ani ledničky ne, denně vařily z čerstvého, a ještě stihly s dětmi domácí úkoly a povídání před spaním,“ říká Lenka Kocierzová.

Foto: se souhlasem Ostravy

Také její bývalý manžel Stanislav jí nikdy nezapomněl květiny domů na MDŽ přinést. „On totiž často ty oslavy pro podnikové časopisy a kroniky fotil, takže přitom už mu dokleplo, že by měl kytku donést i mně,“ směje se Lenka Kocierzová.

Pamatuje si také na oslavy MDŽ ve výzkumně vývojovém podniku AM, BASTRO a Dolu Jeremenko. „Šachty často pořádaly velké oslavy, v kulturním domě Dolu Jeremenko zpívala na MDŽ Věra Martinová, hrála se divadelní představení. „Umělci tyto oslavy vítali, protože často pro ně znamenaly březnovou šňůru koncertů,“ říká.

A jaké květiny se ženám na MDŽ kromě sněženek většinou dávaly? „Kupovaly se hyacinty, v šedesátých letech přišla móda klívií a amarylisů, s nápadnými květy. Růže byly v té době velmi vzácné. Ani šeříky ještě nekvetly,“ vzpomíná si Lenka Kocierzová. Teď už dostává kytičky od svých dcer, na jejichž první pláč, stejně jako každá matka, nikdy nezapomene. „Díky svým dětem už chápou i život můj, nebyl jednoduchý. Za dar života a každou svou práci si poděkování zasloužíme,“ říká Lenka Kocierzová.

Manželé přinesli své ženě domů kytičku – a poté šli do hospody

Kroniky uvádějí, že „Mezinárodní den žen slavili rádi všichni Ostravané. Na pracovišti obsluhovali muži ženy, děti připravily ve školách přáníčka, manželé přinesli své ženě domů kytičku a poté šli na oslavu do hospody. Den matek měl podobný průběh, ale neoslavoval se v takové míře.“

V kronice města Ostravy z roku 1980 je zápis: „Oslavy MDŽ. Každoročně, v roce 1980 již posedmdesáté, patřil osmý den měsíce března všem ženám – především pak maminkám a babičkám. V tento den jim, my muži, malou kytičkou splácíme všechno to, co pro nás v oněch uplynulých 365 dnech udělaly. Oslavy MDŽ jsou u nás už vžitou tradicí. Není závodu, podniku, instituce, provozovny, úřadu, kde by nebyly ženy u příležitosti MDŽ oceněny a aspoň menším dárkem odměněny.

Vznik a vývoj Mezinárodního dne žen

Pojďme si však připomenout, jak tento svátek žen někdy před sto dvaceti lety vznikl. Proč muži 8. března obdarovávají ženy? To už dnes ví jen málokdo z nich a nevědí to často dokonce ani samy ženy.

Původní myšlenkou MDŽ je občanská a politická rovnoprávnost mužů a žen. Má svůj původ v době sociálních krizí a příprav států na první světovou válku. V té době se ženy začaly zasazovat o svá práva. V roce 1907 se konal první mezinárodní sjezd socialistických žen ve Stuttgartu. Právě tam padl návrh, aby se ženy určitý den v roce scházely a požadovaly volební právo.

V roce 1908 se pak sešlo několik tisíc žen a pochodovalo ulicemi v New Yorku. Demonstrovaly za zkrácení pracovní doby, zvýšení mezd, volební právo a za politická a hospodářská práva pro ženy. Od tohoto roku se pak ve Spojených státech začal slavit poslední únorovou neděli Národní den žen.

Foto: se souhlasem Ostravy

V Evropě byl Den žen zaveden o dva roky později, v roce 1910, na druhé mezinárodní konferenci socialistických žen v Kodani. Německá socialistka a zakladatelka dělnického ženského hnutí Clara Zetkinová prosadila pořádání mezinárodního svátku za účelem boje za volební právo žen. Poprvé se ženy takto organizovaně sešly o rok později, v roce 1911, v několika evropských zemích, a mimo jiné také v Rakousko-Uhersku.

Později se dnem žen stal 8. březen, který se ustálil po první světové válce a to především vlivem demonstrace žen a jejich protestních akcí proti 1. světové válce konaných v Petrohradě 23. února roku 1917. Po abdikaci cara byla ustavena prozatímní vláda, která schválila volební právo žen. Podle gregoriánského kalendáře je však 23. únor vlastně 8. březen a proto se tento den ustanovil jako Mezinárodní den žen.

MDŽ dnes

MDŽ byl oficiálně uznán OSN v roce 1975, což byl Mezinárodní rok žen. V tomto roce MDŽ uznalo také mnoho národních vlád. U nás je MDŽ a 8. březen částečně poznamenán svou komunistickou minulostí, kdy se ho komunistická politická elita v Československu zmocnila k využití své propagandy. Jde však o den uznávaný v různých částech světa.