Jak jsme žili. Vzhůru na výstavu! A proč je Černá louka černá?

Legendární ostravské výstaviště na Černé louce je v názvu černé ne proto, že bylo součástí uhelné Ostravy, ale z toho důvodu, že se tu konaly od roku 1831 prasečí trhy.

V 19. století totiž měla černou barvu kůže i srsti nejen divoká prasata, ale i prasata domácí, která až pozdějším šlechtěním získaly dnes typickou růžovou barvu.

Jak jsme žili. Svoboda! Život mezi sutinami 12/09/2024

Kvůli hygienickým problémům však radní Moravské Ostravy přemístili takzvané svinské trhy do oblasti dnešní Stodolní ulice. Na Černé louce vznikly od roku 1880 „Ostravské Alpy“ nebo také „Ostravské Karpaty“, jak lidé posměšně přezdívali haldám, na které se vyvážely takzvané výpěrky z koksoven Centrálka a Karolina. Kopce tu rostly, dokud město roku 1917 nevydalo zákaz ukládání haldoviny. Po vzniku Československa se Ostrava rozhodla tuto haldu zlikvidovat. Nejprve hlušinou Vítkovické horní a dolní těžířstvo zasypávalo rybníky, které koupilo v Hrušově. V létě 1928 vyrostla přímo na nejvyšší kamenouhelné haldě na Černé louce dřevěná horská dráha, nazvaná Tivoli podle zábavního parku Tivoli v Kodani. Dřevěná konstrukce dráhy dosahovala délky 420 metrů a vedla po haldách v různých kličkách. Jezdily po ní desetimístné vozíky, které však vířily uložený uhelný prach.

EXPO 1958 dalo impulz pro budování výstaviště Černá louka

Dráha Tivoli fungovala až do roku 1934, do likvidace haldy. Hlušinu z „Ostravských Alp“ totiž začaly Československé státní dráhy používat při modernizování tratí a zdvojování kolejí jako násypový materiál. A tak ostravská halda posloužila na výstavbu železnice z Púchova na Slovensku až do Lidečka na Moravě. V prosinci roku 1936 likvidace haldy skončila a na jejím místě vzniklo rovné prostranství, na kterém před druhou světovou válkou i po ní stávaly kolotoče, lunaparky nebo cirkusy.

A to už se psala padesátá léta, která předznamenala začátek výstavnictví na Černé louce, která se od šedesátých let stala jedním z největších výstavišť v republice. V roce 1958 se totiž konala v Bruselu světová výstava EXPO 58, na které neuvěřitelně zabodovalo Československo se svým pavilonem. Po obrovském úspěchu v Bruselu začal stát budovat výstaviště v Ostravě, v Brně, Olomouci, Liberci. V Ostravě už v roce 1958 vznikl Park kultury a oddechu.

Na výstavišti začala éra výstav za socialistické životní prostředí

Vše však začalo o pár let dříve, a to v roce 1954, kdy se skupina nadšenců z ostravského městského národního výboru a oblasti obchodu rozhodla uspořádat před Novou radnicí ne „jarmark, ale prodej zboží, který by odpovídal podmínkám socialistického obchodu,“ jak psal tisk.

Ilustrační foto: se souhlasem Ostravy

Kromě nabídky zboží tuzemských podniků, často velmi nedostatkového, kladli organizátoři důraz na propagaci výrobků ostravských závodů. Ovšem tento podnik se střetl podle autorů Dějin Ostravy s tehdejší realitou komunistického hospodářství. Nejnespokojenější byly ženy, kterým učarovaly především výrobky liberecké Mosilany. Ovšem nemohly si je koupit, neboť krásné exportní výrobky, které návštěvníci v Ostravě viděli, potřebovala naše republika pro nákup důležitých surovin z ciziny.

Poté se ostravské výstavní trhy začaly konat na Černé louce, která se stala od roku 1959 po dokončení prvního výstavního pavilonu jejich stálým místem, i když se výstavy konaly ještě nějakou dobu také mimo ni. Od roku 1962 trhy nesly přídomek Za socialistické životní prostředí. Černá louka se stala vedle areálu brněnských veletrhů druhým největším výstavištěm v republice.

Na výstavách mohli lidé pořídit a vidět to, co nebylo na trhu

A právě na výstavách na Černé louce mohli Ostravané vidět, ale také si i pořídit výrobky, které v obchodech moc nebyly vidět. Centrálně řízená ekonomika totiž nebyla schopna plně uspokojit poptávku obyvatelstva. V běžných obchodech a prodejnách lidé stáli často nekonečné fronty na nedostatkové zboží, auta byla na pořadníky nebo byl běžný takzvaný vázaný nákup, při kterém si lidé museli koupit k žádanému zboží i to, které vůbec nepotřebovali, jelikož ho byl přebytek. Pozdější normalizaci provázela nízká kvalita některých produktů.

Typickou absurdní situaci nejlépe dokládá zápis z kroniky Ostravy z roku 1979: „Na podzim se ztratila z prodeje zubní pasta a koncem roku se panickou šeptandou rozšířily zvěsti o údajném zvýšení cen cukru, mouky, jiných potravin a některých druhů průmyslového zboží. Někteří lidé vybírali i vklady a kupovali, co bylo. Tato panika měla jednu dobrou stránku – maloobchodní obrat vyrovnal manko v obchodech za tři čtvrtletí a některým pomohla i vysoko překročit roční obrat,“ zní zápis z kroniky.

Burza na Černé louce nabízela nedostupné zboží

„Spotřebitelské trauma“ přetrvalo až do samého konce komunistického režimu. A tak nedostatkový sortiment umožňovaly koupit Ostravanům a také lidem z blízkého i vzdálenějšího okolí právě výstavy na Černé louce. Pod ústředním heslem „Za socialistické životní prostředí“ na nich obchodní organizace nabízely nedostatkové spotřební zboží – nábytek, bytové doplňky, textil, svítidla.

Toto zboží bylo možné nakoupit na Černé louce také v prosinci na oblíbených předvánočních trzích či třeba při oslavách Dne horníků a energetiků. Specifickým fenoménem se v Ostravě stala v posledních letech komunistického režimu i celoměstská burza, která se konala od roku 1988 každou neděli. Ta v podstatě suplovala maloobchodní trh a nabízela nedostatkový riflový textil, kožené bundy, módní oděvy, kosmetiku, obuv, spotřební elektroniku, autodoplňky, hodinky. Toto zboží bylo ovšem většinou převáženo přes hranice nelegálně.

Ovšem úplný začátek výstavnictví, jak ho vnímáme dnes, začal v Ostravě přesně před sto jedna lety. Od 16. června do 15. srpna se zde konala vele­úspěšná Průmyslová a živnostenská výstava v Moravské Ostravě.

První veliká ostravská výstava se uskutečnila v roce 1923

To souviselo též s efektní a efektivní prezentací Moravské Ostravy jako předního průmyslového centra ČSR. Celorepublikovou pozornost k sobě upoutala uspořádáním Průmyslové a živnostenské výstavy, jež se zde konala od poloviny června do konce července roku 1923 a poté ji pořadatelé „na všeobecnou žádost“ s nadšením prodloužili do patnáctého srpna.

Výstavy se účastnilo kolem 400 vystavovatelů a vedle ostravských podniků se na ní představili vystavovatelé z celého moravsko-slezského regionu i jiných částí českých zemí. Na výstavě byl zastoupen kovoprůmysl, hornictví, elektrotechnika, stavebnictví a chemie, ale též textilní a oděvní průmysl, dřevařský a nábytkářský průmysl, potravinářství a zemědělství.

Výstavní pavilony vyrostly na rozsáhlých pozemcích hraničících s okresní cestou mezi Vítkovicemi a Mariánskými Horami, a to na tehdejší Železárenské ulici, dnes ulici 1. máje.

Foto: se souhlasem Ostravy

„V sobotu 16. června 1923 ráno se rozezněly sirény ostravských průmyslových podniků a zvěstovaly, že Průmyslová a živnostenská výstava začala. Na těžních věžích a četných budovách vlály vlajky, mnohé domy byly kvůli výstavě vyzdobené. Byla to pro Ostravu velká sláva,“ říká Jiří Jezerský.

Promenáda, Slovácká bouda, lunapark, rozhledna, kabaret

Výstavu otevřel tehdejší ministr obchodu, průmyslu a živností Ladislav Novák. Za monumentální hlavní branou výstaviště bylo velké nádvoří vroubené květinami a výstavními kancelářemi, s poštou a telegrafem. Středem výstaviště vedla promenáda s kavárnou, Slováckou boudou, plzeňskou pivnicí, vinárnou, expozicí tabákových výrobků a různými ochutnávárnami. Na nejjižnějším cípu stál lunapark s nejrůznějšími atrakcemi. V baru hrála i dívčí kapela, večer patřil kabaretu. Dominantou výstavy se stala pětadvacet metrů vysoká rozhledna s nainstalovanými dalekohledy.

A jaké bylo vstupné? Vstupenka na výstavu stála pět korun, na koncert po 18. hodině korunu a deset haléřů. Dělnické lístky, které bylo možno získat jen prostřednictvím odborových organizací, stály tři koruny, dětské a studentské byly za korunu ve všední den, ovšem v neděli a ve svátek stály tři koruny. V zábavním koutku se platilo za každou atrakci zvlášť provozovatelům. Permanentní lístek, který umožňoval přijít na výstavu každý den, stál 65 korun.