FOTO: Lidé v zaplavených oblastech uklízejí spoušť způsobenou povodní

Hromady nábytku, bicykly, rozpraskané nánosy bahna, zaprášená auta, hasičská i vojenská techniky a spousta pomáhajících rukou, ale i sousedů, přátel, rodinných příslušníků či dobrovolníků ze všech koutů republiky. Tak o víkendu vypadají místa na opavském sídlišti Kateřinky, v Zátoru, v Nových Heřminovech a dalších místech v Moravskoslezském kraji, kterými před pár dny prošla velká voda.

„Přijeli jsme včera z Ústí nad Labem a Benátek nad Jizerou. Udělali jsme rychlou sbírku, nakoupili vodu, hygienické prostředky, desinfekci, potraviny, vybavení a přijeli sem. Trefili jsme se, protože nám vlastně nic nezbylo,“ říká u velké dodávky Daniel Machač, jeden z dobrovolníků, kteří do Opavy přijeli ze středních Čech. „Zdržíme se do neděle, pomáháme s rozvážením, co je potřeba, pak už musíme bohužel zase jet.“

Jedno ze středisek pomoci zaplaveným je i mezi paneláky. „Už jsme tu od úterý. V neděli končíme, ale rozdali jsme spoustu čisticích prostředků, smetáků, hadrů na podlahu, pytlů, rukavic. Máme i základní potraviny, dokonce i bezlepkové. Teď vydáváme čerstvou zeleninu a čerstvé pečivo,“ říká žena, která toto středisko na chodníku vede. Elektřinu tady v minulých dnech dodávaly do okolních panelových domů vojenské elektrocentrály, jednu z nich právě vodáci „balí“ k odjezdu. Lidé si tu mohou nabít i mobily.

Lidský řetěz vybíral vodu ze zatopené základní školy

Domy podél nyní už poměrně klidné řeky Opavy na Bruntálsku jsou hrůzně poničené, na řadě z nich už je sprejem nakreslený červený kříž a nápis demolice. „Přijet mi pomohl zeť a rodina,“ říká Zdeněk, který si povodňovou hrůzu v Zátoru prožil po sedmadvaceti letech znovu. Hasiči k němu sice mířili, ale těsně před domem jim člun převrátila divoká voda. „Hrozilo, že se utopí, sem už se nedostali,“ líčí drama prožité v minulých dnech.

„Tentokrát to bylo horší. V červenci roku 1997 jsem mohl aspoň vyjít k autu na silnici, otočit klíčkem zapalování a odjet. Tentokrát to auto nevydrželo,“ říká muž, který před živlem vynesl postele a nábytek do prvního patra. „Jen pár centimetrů a mám zaplavené i první patro. Voda byla až po balkon,“ ukazuje. „Už jsem se stěhoval do vikýře úplně nahoru,“ dodává muž, který zůstal v domě sám, zatímco jeho příbuzní před povodní odjeli do bezpečí. „Při minulých povodních mi pomáhalo uklízet patnáct vojáků. Teď si na to musíme stačit sami,“ říká a neubrání se slzám. Dům mu víceméně zachránily řady tújí, které už byly přerostlé. „Ty vytočily proud vody. Už jsem je chtěl vymýtit a odstříhat, byly vysoké a škaredé, Ale nakonec mi zachránily dům.“

Pomoc sousedů a dobrovolníků je až dojemná. Například ze zátorské základní školy vede dlouhý lidský řetěz, který si podává kbelíky vody, jimiž vybírají jeho účastníci ze sklepa školy vodu. V Nových Heřminovech jsou celé party lidí a vyklízejí podruhé v historii velkou vodou poničené domy. „Všechno vyhazujeme. Moc nám toho v domě po té vodě nezbývá. Zažili jsme tu už tři povodně. Kdyby tady stála přehrada, asi by ty škody nebyly takové,“ říká žena ze starého domu.

Foto: Petr Broulík