Jaromír Jágr v Ostravě: Jsem soudný, národnímu týmu bych nepomohl

Navzdory tomu, že ikona světového a českého hokeje Jaromír Jágr aktuálně finišuje přípravu na svoji pětadvacátou (!) sezónu v kanadsko-americké NHL, si najde čas i další aktivity. Jak sám říká, v rámci svého poselství v sobotu zavítal do Ostravy, kde na Městském stadionu probíhal dětský sportovní a náborový festival s názvem Sporťáček.

Co říkáte podobným akcím, kde si děti mohou vybrat svůj první sport?
Je to skvělá akce, už během týdne jsem měl šanci pracovat s dětmi, zkoušet s nimi různé sporty a myslím, že to je skvělý nápad. Když jsem byl mladý, tolik možností sportovat nebylo. Tady jsem prošel minimálně deset různých sportů, které jsem v dětství neměl šanci dělat.

Takže jste měl jasno, že se budete věnovat jenom hokeji?
Moc sportů na výběr nebylo. Můj otec měl jenom dva, buď hokej, nebo fotbal. Asi když viděl moji postavu, říkal si, že budu na fotbal těžký, to by moc nefungovalo. Tak mě dal na hokej a od té doby se dá říct, že jsem nedělal žádný jiný sport.

Doba se však notně změnila, děti si dnes možná hledají cestu ke sportu složitěji než vaše generace…
Myslím si, že děti dneska mají spoustu jiných možností, které my jsme neměli. Televize, miliony programů, počítačové hry, to za naší doby nebylo, takže jsme většinu času strávili s kamarády venku. Dělali jsme různé sporty nebo jsme jenom jezdili na kole a honili se, už to je vlastně sportování. Teď je to o něco těžší, ale podobné akce sportu svým způsobem pomůžou.

Jak to děláte, že si v rámci přípravy na další sezónu ještě najdete čas na účast na takových akcích?
Beru to jako součást svého poselství, dá se říct, že už to mám všechno za sebou a vím, jak je sport důležitý. A to i v pozdějším věku, kdy vás začíná všechno bolet. Věřím tomu, že kdo trénoval už odmala, může se ve stáří cítit líp.

Hokejovým tématem posledních dnů je seskupování národního týmu pro blížící se Světový pohár. Nemrzí vás přece jen, že u toho nebudete?
Po mistrovství světa v Praze jsem se rozhodl (na jaře roku 2015, pozn. red.), že v národním týmu končím. Víc bych se k tomu nechtěl vracet. Ono to je pro mě velice těžké se po roční přestávce vracet. Vím, jak se cítím. Takže vím, že i když bych byl na srazu rád, nepomohl bych. Jsem soudný. Vím, kdy hraju dobře a kdy špatně.

Jak se tedy aktuálně po sportovní stránce cítíte?
Teď právě nic moc (směje se).

Váš sportovní příběh začal velkým drilem již od mládí. Jak jste sám už dříve říkal, makal jste a ostatní si užívali. Teď si můžete užívat vy. Co se vám dnes vybaví z této počáteční etapy?
Ohromná výhoda je to, že svaly mají nějakou paměť. Takže když trénujete naplno a makáte už v mládí, potom ve stáří stačí jenom trošičku, aby se to všechno vrátilo.