Líbánky v krytu - chtěli se vzít, teď prchají z Ukrajiny

Roman Bulavka z Ostravy se s přítelkyní Natašou vydali uzavřít sňatek do rodného města Ukrajinka, které leží 40 kilometrů jižně od Kyjeva. Návrat zpět se jim ale zkomplikoval.

Přestože Roman od dětství žije v Česku a má český pas, ponechal si také ukrajinské občanství, a proto se na něj vztahuje mobilizace do ukrajinské armády, která je povinná pro všechny muže ve věku 18 - 60 let.

Roman se narodil na Ukrajině, ale do Česka se přestěhoval už jako dítě. Mluví plynně česky bez ukrajinského přízvuku, hraje na kytaru, fotografuje, v Expat Centru Ostrava připravuje jednou měsíčně večer deskových her, jako trenér se věnuje výuce lezení na umělých stěnách.

Prezentační panel fotografií Romana Bulavky z ostravského Expat Centra. Foto: Marek Prorok

S Romanem komunikujeme už od čtvrtka přes internet v mobilu. V městečku Ukrajinka s patnácti tisíci obyvatel podle něj neleží žádné vojensky strategické cíle, proto je tam situace klidnější než v Kyjevě nebo v jiných částech země. Když se ale vydal do Kyjeva pro zavazadla, která měl uschovaná na autobusovém nádraží, celou cestu tam i zpět měl velmi stísněný pocit.

V Kyjevě slyšel výbuchy, nad hlavou mu létala ruská letadla, nikdy by ho nenapadlo, že může něco podobného zažít na vlastní kůži. Přestože autobusové nádraží bylo hned na okraji Kyjeva, vyjet zase z města ven jim kvůli kolonám trvalo hodinu a půl.

Metro v Kyjevě nefunguje, stejně jako bankomaty a platební terminály v obchodech. Letenku mu zrušili, autobusy stojí v kolonách, na vlakové nádraží se možná ani nedostane. Romanův strýc jim nabízel staré auto, které by však k hranicím možná vůbec nedojelo. Navíc, benzín je na příděl, na benzinových pumpách řidiči čekají více než hodinu a natankovat si můžou maximálně 20 litrů paliva.

Zásoby mražených potravin už jsou v Ukrajince beznadějně vyprodané. Foto: Roman Bulavka

V obchodě s potravinami Roman náhodou narazil na svého dlouholetého kamaráda, který je zároveň chorvatským občanem. Domluvili se, že se jeho autem s plnou nádrží vydají společně na dlouhou cestu zpět. Zamířili k moldavským hranicím, kde se na přechod čeká více než 24 hodin. Ve městě Kamenec Podolský nabrali babičku a postavili se do fronty. Roman mi poslal hlasovou zprávu plnou naděje, že se všechno daří. Pas členské země Evropské unie je pro dnešního člověka velká záchrana.

Když se dostali na řadu, všimla si ukrajinská pohraniční stráž, že má Roman v českém pasu uvednou ukrajinskou národnost. Zeptali se, jestli má také ukrajinský pas a nabídli mu, že se má buď otočit, nebo že to během několika sekund sami zjistí, a pak by mohl mít problémy. Babička prošla na druhou stranu, Nataša se rozhodla zůstat se svým manželem. Aktuálně čekají střídavě v babiččině bytě a ve sklepním krytu ve městě Kamenec Podolský až se situace uvolní, pomine válečný stav a budou se moci vrátit zpátky domů.

"Jen během poslední noci dvakrát houkaly sirény, v jednu hodinu a ve tři, tak jsme se šli všichni schovat do sklepa," říká Roman.

Sklepní kryt ve měste Kamenec Podolský. Foto: Roman Bulavka